20 C 246/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , datum narození bytem datum , PSČ obec 2) celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa o zaplacení 335 273,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni částku 86 649 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném 1) zaplatit částku 248 624,28 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 248 624,28 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Ve vztahu k žalovanému 2) se žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném 2) domáhala zaplacení částky 335 273,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 230 276,75 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] a ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaných 1) a 2) domáhala zaplacení celkem částky 335 273,28 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že s žalovaným 1) dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] žalovaný 1) poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil, přičemž s žalovaným 2) uzavřela žalobkyně dohodu o ručitelském prohlášení k uzavřené smlouvě o úvěru s žalovaným 1). Předmětem úvěrové smlouvy bylo financování koupě osobního automobilu a k uzavření smlouvy došlo prostřednictvím prodejce. Žalobkyně poskytla žalovanému 1) úvěr ve výši 222 219 Kč a částka úvěru byla poskytnuta přímo ve prospěch prodejce dne [datum]. Poskytnuté prostředky se žalovaný 1) zavázal žalobkyni splatit částku v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 6 430 Kč (splátka jistiny, úroku a pojištění) každého 9. dne v měsíci s první splátkou splatnou dne [datum], ale od splátky splatné [datum] se dostal do prodlení a dále nehradil, přičemž uhradil toliko 135 570 Kč. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně po upomínkách celou dlužnou částku zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaný 1) a později ani žalovaný 2) přes výzvu své závazky neuhradili a žalobkyně se nyní po žalovaných 1) a 2) domáhá nesplacených splátek před zesplatněním 43 713 Kč, nesplacené jistiny 180 487,75 Kč (složená z nepředepsaných splátek po zesplatnění), smluvní pokuty 99 003,53 Kč (smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny 180 487,75 Kč od [datum] do [datum] a z částky 43 713 Kč od [datum] do [datum]), úroku z prodlení 1 397 Kč (úrok z neuhrazených splátek za dobu do [datum]), nákladů na odeslání upomínek 450 Kč (3 x 150 Kč za odeslání upomínek ze dne [datum], [datum] a [datum]), nákladů na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru 200 Kč, smluvní pokuty 3 946 Kč (smluvní pokuta 0,1 % denně z neuhrazených splátek splatných ke dni [datum], [datum], [datum], [datum] [datum], [datum] a [datum] vyčíslené ke dni [datum]), dopojištění 6 076 Kč (pojištění předmětu financování v době od [datum] do [datum] ve výši 437 Kč měsíčně), úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 230 276,75 Kč (součet nesplacených splátek, jistiny a dopojištění) a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně v žalobě obecně popsala, jak zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného 1) podle zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně vyzvala oba žalované k úhradě před podáním žaloby.

2. Soud se nejprve zabýval svou mezinárodní příslušností k projednání věci, která je dána podle článku 17 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), neboť v projednávaném případě je předmětem sporu vztah žalobkyně jako podnikatelky a žalovaného 1) jako spotřebitele, a to na základě spotřebitelské smlouvy o půjčce k nákupu movitých věcí, přičemž od toho se odvozuje také příslušnost ve vztahu k žalovanému 2), který k uvedenému závazku přistoupil jako ručitel. Podle článku 18 odst. 2 uvedeného nařízení pak může smluvní partner (tj. žalobkyně jako podnikatelka) podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. V projednávaném případě jsou oba žalovaní občany Rumunska a v České republice mají povolen pobyt, přičemž však ani po snaze soudu o zjištění skutečného pobytu žalovaných není známo, zda se žalovaný 1) v České republice skutečně zdržuje, avšak přesto má soud za to, že je mezinárodně příslušný, neboť ve smyslu rozhodnutí Soudního dvora EU sp. zn. C [číslo] je rozhodující pro příslušnost bydliště v okamžiku podání žaloby, případně poslední známé bydliště, kterým je právě Česká republika, konkrétně pak [obec] v případě žalovaného 1). Žalovaný 2) sice byl v průběhu řízení nekontaktní a jeho bydliště se nejevilo jako známé, nicméně předvolání k jednání si osobně převzal na adrese povoleného pobytu v [obec]. Dále se soud zabýval rozhodným právem pro projednání věci, kterým je právo České republiky podle článku 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť strany si za rozhodné právo zvolily právo České republiky ve smluvních ujednáních.

3. Žalovaní 1) a 2) se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřili, zůstali v řízení zcela pasivní, neplnili své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňovali ani nerozporovali. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] za přítomnosti žalobkyně a v nepřítomnosti žalovaných 1) a 2) za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaní, ač řádně předvoláni, se bez omluvy se nedostavili.

4. Soud k důkazu provedl listiny, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně a ze kterých učinil následující skutková zjištění.

5. Z listiny označené jako Úvěrová smlouva [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní jako věřitelem (zástupce věřitele – prodejce [právnická osoba]) a žalovaným 1) označeným za fyzickou osobu nepodnikatele jako klientem bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným 1) se dohodli na úvěru na koupi zboží, a to automobilu Volkswagen Passat Variant (36) [příjmení], [VIN kód], s pořizovací cenou 317 458 Kč. Z pořizovací ceny měl žalovaný 1) uhradit 95 239 Kč (30 % ceny) a úvěr byl sjednán ve výši 222 219 Kč s tím, že celková splatná částka činí 509 168 Kč, celkový součet splátek činí 540 120 Kč, celková výše splátky včetně poplatku za pojištění činí 6 430 Kč (výše poplatku za pojištění 1 515 Kč), počet měsíčních splátek 84, úrok 19,85 % ročně, RPSN 31,87 %. Splátky byly splatné každého 9. dne v měsíci počínaje dnem [datum]. Ve smlouvě bylo sjednáno havarijní a zákonné pojištění s odkazem na dokument nazvaný Osvědčení o pojištění (ke smlouvě nepřiložen). Ve smlouvě byly ujednány podmínky zesplatnění úvěru, smluvní pokuty, zajišťovací převod vlastnického práva k předmětu financování, povinné pojištění. Ve smlouvě byly uvedeny údaje o žalovaném 1), a to že je zaměstnaný jako dělník u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 10 300 Kč, výdaje na bydlení činily 3 000 Kč, splátky ostatních úvěrů činily 0 Kč a měsíční příjem domácnosti činil 13 000 Kč Smlouva odkazuje na úvěrové podmínky [číslo] a Sazebník, ve kterých jsou sjednány smluvní pokuty a poplatky za upomínání. Smlouva je oběma stranami podepsána a datována. Ke smlouvě byla přiložena listina označená jako Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru [číslo] ve kterém jsou shrnuty parametry smlouvy, dále listina označená jako Přehled plateb a listina označená [číslo] které obě obsahují přehled předepsaných plateb ke smlouvě.

6. Z listiny označené jako Ručitelské prohlášení ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným 2) jako ručitelem bylo zjištěno, že žalovaný 2) prohlásil, že nesplní-li žalovaný 1) své závazky ze smlouvy o úvěru na koupi zboží vůči žalobkyni, uspokojí žalovaný 2) závazky žalobkyně. Připojen byl také souhlas žalovaného 1). Smlouva všemi podepsána a datována.

7. Z listiny označené jako Potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že ke dni [datum] obdržela společnost [právnická osoba] od žalobkyně na účet částku 222 219 Kč s variabilním symbolem [číslo].

8. Z listiny označené jako Protokol o předání - převzetí automobilu ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] ve 21:00 hodin žalovaný 1) od společnosti [právnická osoba] převzal automobil Volkswagen Passat Variant (36) [příjmení], [VIN kód].

9. Z listiny označené jako Přehled plateb pro smlouvu [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že obsahuje souhrn, podle kterého celkem splatné splátky činily 463 627,75 Kč, z toho splaceno bylo 135 570 Kč a zbývá doplatit 328 057,75 Kč. Z listiny dále vyplývá, že žalovaný 1) od počátku nehradil splátky včas a poslední splátku uhradil [datum].

10. Z listiny označené jako Zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému 1) zesplatnění dosud nesplatných dlužných částek z úvěrové smlouvy ke dni [datum] a vyzvala ho k úhradě částky celkem 229 836,75 Kč nejpozději do [datum] a k odevzdání předmětu financování; podle dodejky byla zásilka odeslána [datum] a z adresy žalovaného byla vrácena nevyzvednutá (datum nečitelné). Z listiny označené jako Úvěrová smlouva [číslo] – odstoupení od dohody o zajišťovacím převodu vlastnického práva ke zboží bylo zjištěno, že žalobkyně adresovala žalovanému 1) odstoupení od dohody o zajišťovacím převodu práva a vyzvala ho k provedení změny vlastníka financovaného vozidla; doklad o odeslání nepřiložen.

11. Z listiny označené jako Rámcová pojistná smlouva [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně si se společností [právnická osoba] dohodla rámcovou pojistnou smlouvu k pojištění vozidel ve vlastnictví žalobkyně.

12. Z listiny označené jako Mandátní smlouva [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní jako mandantem a [právnická osoba] a. s. jako mandatářem bylo zjištěno, že mandatář se pro žalobkyni zavázal uzavírat jejím jménem leasingové nebo úvěrové smlouvy na financování jím prodávaných automobilů. Z listiny označené jako Oznámení o zamýšlené přeshraniční fúzi ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] a. s. oznámila záměr k fúzi s jinou společností se vznikem nástupnické společnosti [právnická osoba]

13. Z listin označených jako faktura č. ZPZ19/000198 a č. ZPZ19/000198 ze dne 2. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému 1) částku 2 x 437 Kč; doklady o odeslání nepřiloženy. Z listin označených jako faktura č. ZPZ20/000196, č. ZPZ20/000196, č. ZPZ20/000196, č. ZPZ20/000196, č. ZPZ20/000196, č. ZPZ20/000196, č. ZPZ20/000197, č. ZPZ20/000197, č. ZPZ20/000197, č. ZPZ20/000197 a č. ZPZ20/000197 ze dne 15. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému 1) částku 11 x 437 Kč; doklady o odeslání nepřiloženy. Z listiny označené jako faktura č. ZPZ20/000197 ze dne 15. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému 1) částku 395 Kč; doklad o odeslání nepřiložen.

14. Z listiny označené jako Předžalobní upomínka ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného 1) k úhradě dluhu před podáním žaloby; zásilka byla odeslána dne [datum]. Z listiny označené jako Předžalobní upomínka ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného 2) k úhradě dluhu před podáním žaloby; zásilka byla odeslána dne [datum].

15. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že se žalobkyně (zastoupena zprostředkovatelem) písemnou dohodou označenou [číslo] dohodla s žalovaným 1) dne [datum] na poskytnutí peněžních prostředků k financování nákupu automobilu žalovaným 1). Žalobkyně pak ve prospěch žalovaného 1) přímo prodejci automobilu poskytla sjednanou částku 222 219 Kč a žalovaný 1) převzal automobil Volkswagen Passat Variant (36) [příjmení], [VIN kód]. Žalobkyně se dohodla s žalovaným 1) na splácení poskytnutých peněžních prostředků v 84 měsíčních splátkách (počínaje [datum]) ve výši 6 430 Kč, přičemž součástí splátky byla také platba sjednaného pojištění automobilu v měsíční výši 1 515 Kč. Celková výše splátek činila 540 120 Kč Vedle poskytnutí peněžních prostředků a pojištění automobilu se žalobkyně s žalovaným 1) dohodla také na zajišťovacím převodu vlastnického práva k pořizovanému automobilu, na podmínkách zesplatnění, smluvních pokutách. Žalobkyně se pak dne [datum] dohodla s žalovaným 2) na tom, že žalovaný 2) bude ručitelem závazků sjednaných s žalovaným 1) v dohodě označené [číslo] v případě, že žalovaný 1) své závazky vůči žalobkyni řádně nesplní, splní je žalovaný 2). Žalovaný 1) sjednané splátky nehradil řádně, neboť uhradil pouze splátky v celkové výši 135 570 Kč, od počátku hradil splátky se zpožděním a poslední splátku uhradil [datum]. Žalobkyně následně dopisem ze dne [datum] (odeslaným dne [datum], datum doručování nečitelné) oznámila žalovanému 1) zesplatnění pohledávek ke dni [datum] a vyzvala ho k úhradě do [datum]. Následně žalobkyně znovu vyzývala žalovaného 1) i žalovaného 2) k úhradě před podáním žaloby. Při sjednávání poskytnutí peněžních prostředků žalobkyně zjišťovala informace o poměrech žalovaného 1), které zaznamenala do písemné dohody.

16. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Nejprve se soud zabýval nárokem žalobkyně vůči žalovanému 1) a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným 1) došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť žalobkyně se zavázala v prospěch žalovaného 1) poskytnout peněžní prostředky a žalovaný 1) se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem, přičemž úvěr byl účelově vázán na koupi automobilu a peněžní prostředky byly poskytnuty přímo prodejci automobilu. Vedle toho bylo ve smlouvě sjednáno také pojištění předmětného automobilu („ zákonné pojištění“), jehož bližší specifikace není ve smlouvě uvedena. A konečně byl ve smlouvě sjednán zajišťovací převod práva k předmětnému automobilu podle § 2040 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a žalovaným 1) jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo]).

17. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému 1) jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného 1). K tomu žalobkyně podala obsáhlá tvrzení o tom, že úvěruschopnost žalovaného 1) zkoumala ze zdrojů na žalovaném 1) nezávislých a vyhodnocovala informace z různých registrů a databází (NRKI, [příjmení], ISIR, Centrální evidence exekucí atd.), veškerá její tvrzení však zůstala v obecné rovině a ke zkoumání úvěruschopnosti v případě poskytování projednávaného úvěru žalovanému 1) netvrdila žalobkyně žádné konkrétní skutečnosti a nedoložila žádné důkazy, přestože k tomu byla soudem vyzvána písemně před jednáním i ústně u jednání. K prokázání svých obecných tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného 1) předložila žalobkyně toliko úvěrovou smlouvu, v jejímž záhlaví jsou uvedeny některé informace o poměrech žalovaného 1). U informací vyplývajících ze záhlaví předložené úvěrové smlouvy není zřejmé, jakým způsobem byly zjištěny a zda dostatečně zohlednily skutečnou situaci žalovaného 1), neboť žalobkyně nedoložila žádné jiné důkazy, ze kterých by vyplývalo, jakým způsobem byly informace zjištěny a zda žalobkyně skutečně prováděla šetření v databázích a registrech, jak vyplývá z jejích obecných tvrzení. Soud proto musí uzavřít, že z obsáhlých, avšak stále velmi obecných tvrzení žalobkyně ani z připojených listin nelze mít za to, že by žalobkyně prokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného 1) při poskytování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, neboť ani po poskytnutém poučení k doplnění tvrzení a k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. žádné skutečnosti netvrdila, nepředložila žádné důkazy ani nepožádala o poskytnutí lhůty. Nebylo-li pak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného 1) před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o úvěru je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.

18. Pokud žalobkyně obsáhle argumentovala, že poskytovateli spotřebitelského úvěru je podle právní úpravy i judikatury ponechán široký prostor k posouzení informací od žadatele, nezbavuje to rozhodně poskytovatele spotřebitelského úvěru povinnosti tvrdit a prokázat, že potřebné údaje od spotřebitele řádně a v dostatečném rozsahu zjišťoval a náležitě posoudil, což se však žalobkyni v tomto řízení nepovedlo. Nadto soud musí konstatovat, že i pokud by poměry žalovaného 1) byly řádně zjištěny, tak by rozhodně neodůvodňovaly poskytnutí spotřebitelského úvěru s měsíční splátkou 6 430 Kč a celkovou splatnou částkou 540 120 Kč. Podle informací uvedených ve smlouvě byl žalovaný 1) zaměstnaný jako dělník u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 10 300 Kč, jeho výdaje na bydlení činily 3 000 Kč, neměl žádné splátky ostatních úvěrů a měsíční příjem domácnosti činil 13 000 Kč. Na první pohled je výše splátek 6 430 Kč měsíčně neúměrná měsíčnímu čistému příjmu žalovaného 10 300 Kč a zjevně svědčí o tom, že žalovanému může činit potíže dostát svým závazkům. Nadto nejsou zjištěny všechny náklady žalovaného, neboť je uveden pouze výdaj 3 000 Kč na bydlení (což samo o sobě je zřejmě podhodnocené) a nejsou započítány žádné další nutné výdaje na stravu, ošacení, dopravu, telefon atd. Pokud je pak uveden celkový příjem domácnosti 13 000 Kč, není vůbec zřejmé, o jaký příjem jakých osob se jedná. Lze tedy uzavřít, že už jen ze samotného porovnání výše čistého měsíčního příjmu žalovaného 1) a sjednané měsíční splátky úvěru je zřejmé, že výše úvěru je pro žalovaného 1) příliš vysoká. Navíc je nutno konstatovat, že poměry žalovaného nebyly zjištěny dostatečně, natož aby bylo zřejmé, z jakých pramenů byly zjištěny a ověřeny. Lze pak usuzovat, že i samotná žalobkyně měla pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, neboť si k úvěru sjednala zajištění nejen v podobě zajišťovacího převodu vlastnického práva, ale také v podobě ručení, což u spotřebitelských úvěrů není rozhodně běžné.

19. Poukazuje-li pak žalobkyně na účel úpravy spotřebitelského úvěru obsahující povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, je jím skutečně ochrana spotřebitele, a to konkrétně ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, ať už jde o ekonomické důsledky v podobě ztráty majetku, nebo společenskou stigmatizaci. Cílem je také zajistit, aby věřitel předcházel vzniku nesplácených pohledávek za spotřebiteli, čímž jsou chráněni také zodpovědní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů před tím, aby jejich pohledávky byly rozřeďovány tím, že bude spotřebitel nucen hradit i další závazky, na jejichž úhradu již nemá prostředky. Nelze opominout ani celospolečenský zájem na minimalizaci negativních jevů spojených s insolvencí spotřebitelů, tedy exekuce, ztráta motivace k výdělečné činnosti, ztráta daňových příjmů státu a naopak nárůst výdajů na sociální dávky. Ochranu těchto zájmů zákonodárce nadřadil nad obecnou zásadu smluvní volnosti, podle které by se lhostejný nebo nedbalý člověk mohl smluvně libovolně zavázat, neboť v případě spotřebitelských půjček vedl tento přístup chránící smluvní volnost (jakkoli jde o samotný základ soukromoprávních vztahů) k obrovskému množství jednostranně nevýhodných úvěrů poskytovaných subjekty orientovanými na zisk z nemravných úroků, smluvních pokut a na to navázaných nákladů na vymáhání, které poskytovaly úvěry spotřebitelům i v případě, že spotřebitel nemohl svým závazkům nikdy dostát a spadl tak do dluhové pasti, jejíž důsledky pak stát musí sanovat z vlastních prostředků. Lze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že ochrana poskytovaná spotřebiteli by neměla být bezbřehá, nicméně to neznamená, že soudy mohou zavázat spotřebitele k hrazení spotřebitelského úvěru, který mu vůbec neměl být poskytnut s ohledem na jeho finanční situaci, a v důsledku kterého se spotřebitel dostal do dluhové pasti se všemi shora uvedenými negativními následky. Žalobkyně správně upozorňuje na to, že případné úmyslné uvedení nepravdivých údajů spotřebitelem při sjednávání úvěru může být trestným činem, a pokud by spotřebitel chtěl takto nekale vylákat z poskytovatele úvěru peněžní prostředky, je nutno takové jednání postihnout, případně i v rovině trestněprávní. V rovině civilního práva však je na poskytovateli úvěru, aby řádně prověřil informace uvedené spotřebitelem, odhalil případné nesrovnalosti a úvěr neposkytl.

20. Soud tedy uzavřel, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná včetně ujednání o úrocích, úrocích z prodlení a dalších platbách vázaných na poskytnutý úvěr, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně skutečnosti, zda dostatečným způsobem před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného 1). S ohledem na to, že v úvěrové smlouvě jsou mimo ujednání o poskytnutí úvěru ještě další ujednání, zabýval se soud ve smyslu § 576 o. z. vlivem neplatnosti úvěrové smlouvy na další ujednání. Předně je ve smlouvě sjednáno povinné pojištění automobilu s měsíční platbou pojistného ve výši 1 515 Kč zahrnutou do celkové výše splátek, třebaže bez uvedení detailních ujednání (smlouva odkazuje na jinou listinu, která nebyla přiložena). Ujednání o pojištění soud považuje za natolik svázané s ujednáními o úvěru a o zajišťovacím převodu vlastnického práva, že ho nelze od poskytnutí úvěru oddělit, neboť pojištění financovaného automobilu je ve smlouvě uvedenou podmínkou. Proto soud vztahuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy také na ujednání o pojištění, neboť nebýt uzavřené úvěrové smlouvy, žalovaný 1) by jen těžko sjednal pojištění automobilu právě u žalované, která ho nabízí právě v souvislosti s úvěrovou smlouvou a je pouhým zprostředkovatelem pojištění poskytovaného jiným subjektem. Žalobkyně pak nemá ani nárok na požadované dopojištění, které by ani při platnosti ujednání o pojištění nedávalo smysl, neboť žalobkyně pro žalovaného 1) zajišťovala pojištění automobilu a zcela postrádá logiku, aby si žalovaný 1) sjednal u žalobkyně pojištění a žalobkyně mu za pojištění účtovala ještě nějakou další částku, kterou údajně za pojištění vynaložila navíc sama, zjevně bezdůvodně. Dále se soud zabýval ujednáním o zajišťovacím převodu vlastnického práva k automobilu, které bylo ujednáno zcela zjevně v souvislosti s úvěrem účelově vázaným na koupi automobilu a k zajištění závazků z takového úvěru. Je tedy nepochybné, že nebýt úvěrové smlouvy, nesjednaly by si strany zajišťovací převod vlastnického práva. Proto soud uzavírá, že ujednání o zajišťovacím převodu vlastnického práva k automobilu je neplatné v návaznosti na neplatnost ujednání o úvěru. Konečně se soud zabýval ujednáními o smluvních pokutách a o poplatcích za upomínání, u kterých je také zřejmé, že jsou pevně spjaty s ujednáním o úvěru, k prodlení se kterými se smluvní pokuty a poplatky vážou. Proto soud dovodil též neplatnost veškerých ujednání o smluvních pokutách a poplatcích v návaznosti na neplatnost ujednání o úvěru, neboť tato ujednání jsou natolik provázána, že neplatnost ujednání o úvěru musí způsobit neplatnost ujednání o smluvních pokutách a poplatcích i všech dalších ujednání.

21. Pokud jde o neplatnost ujednání o poskytnutí úvěru a na to navazující ujednání o pojištění, o zajišťovacím převodu vlastnického práva a ujednání o smluvních pokutách a poplatcích, jsou si strany v případě neplatnosti ve smyslu § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či další platby. V řízení bylo prokázáno, že z neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně ve prospěch žalovaného 1) úvěr ve výši 222 219 Kč a žalovaný 1) již uhradil žalobkyni celkem 135 570 Kč. Žalobkyně má proto nárok na zaplacení zbývající částky jistiny ve výši 86 649 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného 1). K vrácení této částky tedy soud žalovaného 1) zavázal výrokem I. tohoto rozsudku. Soud v souladu s § 87 spotř. z. zvažoval lhůtu k plnění, která by odpovídala poměrům žalovaného 1), avšak s ohledem na nezájem žalovaného 1) o toto řízení soud neměl jak jeho poměry posoudit, proto se podržel obecné třídenní lhůty k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. V souladu s § 87 spotř. z. soud žalobkyni nepřiznal právo na úrok z prodlení z dlužné částky, neboť do prodlení se žalovaný 1) může dostat až po uplynutí soudem stanovené lhůty k plnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

22. Dále se soud zabýval nárokem žalobkyně proti žalovanému 2) a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným 2) došlo k dohodě směřující k založení ručitelského závazku žalovaného 2) ve vztahu k závazkům ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 1), a to podle § 2018 a násl. o. z. Ručení jako jeden ze způsobu zajištění dluhu je ovládán zásadou akcesority vyjádřenou v § 2019 o. z., podle které sleduje ručitelský závazek osud zajištěného závazku a předpokladem pro vznik ručitelského závazku je existence platně sjednaného hlavního závazku (závazku, který má být zajištěn). V projednávaném případě však je hlavní závazek, spočívající ve spotřebitelské smlouvě o úvěru, absolutně neplatný (viz výše), a proto není splněna základní podmínka akcesority ručení a ručení neplatného závazku nevzniklo (platně sjednaný hlavní závazek je předpokladem pro vznik ručení, proto následkem neplatnosti hlavního závazku není neplatnost ručení, ale to, že ručení vůbec nevznikne). Ručení žalovaného 2) za závazek žalovaného 1) ze smlouvy o úvěru tak vůbec nevznikl a nevzniklé ručení se pak nevztahuje na závazek žalovaného 1) z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy.

23. S ohledem na uvedené úvahy soud výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému 1) zaplatit žalobkyni částku 86 649 Kč představující bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy o úvěru. Výrokem II. tohoto rozsudku soud ve vztahu k žalovanému 1) zamítl žalobu co do částky přesahující bezdůvodné obohacení a dále do požadovaného úroku z prodlení. Výrokem III. tohoto rozsudku soud žalobu v celém rozsahu zamítl ve vztahu k žalovanému 2), jehož ručitelský závazek nevznikl. Výrokem IV. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 a odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný 1) měl ve věci větší úspěch než žalobkyně, ale žádné náklady mu podle obsahu spisu nevznikly, a žalovaný 2) měl ve věci plný úspěch, ale žádné náklady mu podle obsahu spisu nevznikly.