20 C 254/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci

I. Zrušuje se spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. 954/1, v katastrálním území , adresa, . Uvedený pozemek se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně, která je povinna zaplatit žalované částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, náhradu nákladů řízení státu ve výši jedné poloviny, která bude určena v samostatném usnesení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, náhradu nákladů řízení státu ve výši jedné poloviny, která bude určena v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně se domáhá zrušení spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. 954/1, v katastrálním území , adresa, , (dále také „předmětný pozemek“), a přikázání předmětného pozemku do výlučného vlastnictví žalobkyně s tím, že žalobkyně zaplatí žalované na vypořádacím podílu částku , částka, . Žalobu odůvodňuje tím, že je vlastníkem podílu o velikosti id. 1/4 na předmětném pozemku, zatímco žalovaná je vlastníkem podílu o velikosti id. 3/4. Žalobkyně je dále vlastníkem podílu o velikosti id. 7/8 na sousedním pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je rodinný dům č. p. 227, jakož i podílu o velikosti id. 7/8 na sousedním pozemku parc. č. 955/1 (zahrada), přičemž podíl o velikosti id. 1/8 na těchto pozemcích je ve vlastnictví , jméno FO, , t. č. neznámého pobytu a bez jakéhokoliv příbuzenského či jiného vztahu k žalobkyni. Žalobkyně nabyla podíl k předmětnému pozemku po zesnulém manželovi, zatímco žalovaná nabyla podíl na základě kupní smlouvy ze dne , datum, za cenu , částka, . Ani žalovaná nechce setrvat ve spoluvlastnictví, přičemž dopisem ze dne , datum, nabídla žalobkyni prodej svého spoluvlastnického podílu za , částka, , tj. cca o 9 600 % více, než kolik činila kupní cena, což svědčí o povaze žalované, coby nechvalně známé překupnice s nemovitostmi. Žalobkyně užívá sousední rodinný dům i zahradu, o veškeré nemovité věci vč. předmětného pozemku se dlouhodobě stará výlučně sama a na vlastní náklady, zatímco žalovaná nemá k sousedním pozemkům žádná práva. Předmětný pozemek vytváří funkční celek s rodinným domem a zahradou, tudíž by neměl být jakkoliv rozdělován. Obvyklá cena předmětného pozemku byla stanovena znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, na částku , částka, , žalované by tedy na vypořádacím podílu mělo náležet , částka, , přičemž těmito prostředky žalobkyně disponuje a je připravena je žalované vyplatit. Žalobkyně rovněž popisuje neúspěšná jednání mezi stranami s tím, že s žalovanou nebylo možné zrušit a vypořádat spoluvlastnictví dohodou účastníků.

2. Žalovaná rovněž navrhuje zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků. Žalovaná zprvu souhlasila s přikázáním předmětného pozemku do výlučné vlastnictví žalobkyně, u prvého jednání však změnila procesní stanovisko tak, že navrhuje reálné rozdělní předmětného pozemku. Žalovaná nesouhlasí se závěry znaleckých posudků , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, ohledně ocenění předmětného pozemku, soud by měl vycházet ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . V závěrečném návrhu žalovaná uvedla, že s ohledem na provedené dokazování a z něho vyplývající nemožnost reálného rozdělení pozemku souhlasí s přikázáním pozemku do výlučného vlastnictví žalobkyně.

3. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za svá následující skutková zjištění. Žalobkyně a žalovaná mají předmětný pozemek v podílovém spoluvlastnictví tak, že podíl žalobkyně činí id. 1/4 a podíl žalované činí id. 3/4. Žalobkyně dlouhodobě užívá předmětný pozemek společně se sousedním pozemkem parc. č. , hodnota, , jehož součástí je rodinný dům č. p. 227, a sousedním pozemkem parc. č. 955/1 (zahrada). Žalovaná koupila spoluvlastnický podíl na předmětném pozemku v roce 2020 za částku , částka, .

4. Z výkresu – návrhu na rozdělení pozemku varianta č. , hodnota, (příloha znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ) ve spojení se snímkem katastrální mapy (ortofoto) soud zjistil, že k předmětnému pozemku přiléhá z východní strany pozemek parc. č. , hodnota, , jehož součástí je rodinný dům č. p. 227, a pozemek parc. č. 955/1 (zahrada), jejichž většinovým spoluvlastníkem je žalobkyně (podíl o velikosti id. 7/8), a dále z východní strany pozemek parc. č. 1393/17 ve vlastnictví obce , adresa, , na němž se nachází veřejná komunikace. Z jižní strany sousedí předmětný pozemek s pozemky parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , které jsou ve vlastnictví osoby odlišné od účastníků, z východní strany sousedí předmětný pozemek s pozemkem parc. č. , hodnota, (ve vlastnictví osoby odlišné od účastníků) a konečně ze severní strany sousedí předmětný pozemek s pozemkem parc. č. 1436/5 a parc. č. 1153/92 (pozemky ve vlastnictví , právnická osoba, ., na posledně uvedeném pozemku se nachází těleso dálnice D48). S pozemky parc. č. 955/3, parc. č. 955/2 (oba ve spoluvlastnictví žalobkyně, , jméno FO, a , právnická osoba, .) a parc. č. 1436/4 (ve vlastnictví , právnická osoba, .) sousedí předmětný pozemek toliko v jednom geodetickém (lomovém) bodu.

5. Ze znaleckého posudku č. , č. účtu, , vypracovaného dne , datum, soudním znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , ve spojení s výslechem uvedeného znalce (na zvukovém záznamu z jednání konaného dne , datum, v čase 33:45-1:06:35), soud zjistil, že základní podmínkou pro samostatné využití pozemku žalovanou je zajištění jejího přístupu na případně nově oddělenou část pozemku. Nebude-li vyřešen samostatný přístup z veřejné komunikace, stavební úřad neudělí souhlas s dělením pozemku a nepovolí žádnou výstavbu. Znalec zpracoval celkem , hodnota, varianty reálného rozdělení předmětného pozemku, přičemž u varianty č. , hodnota, je přístup k předmětnému pozemku z veřejné komunikace řešen návrhem na zřízení služebnosti cesty přes pozemek parc. č. 955/1, u varianty č. , hodnota, je přístup řešen návrhem na zřízení služebnosti cesty přes pozemky parc. č. 955/3, parc. č. 955/2 a parc. č. 1153/92, u varianty č. , hodnota, je přístup řešen opět přes pozemek parc. č. 955/1 (návrhem na směnu dílů o stejných výměrách mezi předmětným pozemkem a pozemkem parc. č. 955/1) a u varianty č. , hodnota, je přístup řešen opět přes pozemek parc. č. 955/1 (obdobně jako u varianty č. , hodnota, , jen s jinou výměrou dílů směňovaných pozemků). U všech variant rozdělení se předpokládá vybudování mostu s propustí pro odvedení vody podél silnice na pozemku parc. č. 1393/17. Znalec dále vyloučil možnost napojení předmětného pozemku na veřejnou komunikace nacházející se na pozemku parc. č. 1153/40 z důvodu délky této možné přístupové cesty, neboť nejkratší možná vzdálenost mezi hranicí předmětného pozemku a touto veřejnou komunikací je cca 190 metrů. Dle vyjádření vedoucího Odboru stavebního úřadu, životního prostředí a dopravy , právnická osoba, , adresa, , je rozdělení pozemku přípustné, v nově odděleném celku však nebude povolena výstavba nového rodinného domu, pozemek bude možné využívat jako zahrádku, povolena by mohla být jen drobná stavba (malá zahradní chata, hospodářská budova apod.). Stran ocenění soud zjistil, že předmětný pozemek, v katastru nemovitostí evidován druh pozemku orná půda, ve skutečnosti ovšem užíván jako zahrada, není pro žalovanou přístupný, jedná se o zásadní vadu, kterou nelze vyjádřit pouze úpravou koeficientu, s nepřístupnými pozemky se na trhu běžně neobchoduje, nelze nalézt odpovídající cenové vzorky pro určení obvyklé ceny přímým porovnáním, tudíž obvyklou cenu nelze určit, lze provést pouze odhad tržní hodnoty, k jejímuž stanovení byly vybrány vzorky z kupních smluv evidovaných ve sbírce listin ČÚZK (zastavitelné pozemky, které samostatně nejsou plnohodnotnými stavebními místy, jsou však přístupné z veřejných prostor), na základě čehož znalec stanovil výslednou tržní hodnotu předmětného pozemku na , částka, . Znalec nesouhlasí se závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť znalkyně vybrala k porovnání vzorky pozemků pravidelného tvaru, na nichž lze postavit rodinný dům a zejména jsou všechny přístupné z veřejné komunikace.

6. Ze znaleckého posudku č. , č. účtu, -001, vypracovaného dne , datum, soudní znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, , ve spojení s výslechem uvedené znalkyně (na zvukovém záznamu z jednání konaného dne , datum, v čase 03:35-36:25), soud zjistil, že znalkyně oceňovala předmětný pozemek coby součást jednotného funkčního celku se sousedními pozemky parc. č. , hodnota, a parc. č. 955/1, neboť vlastníci rodinného domu užívají předmětný pozemek jako zahradu, s ohledem na což byly pro komparaci vybrány stavební pozemky, jejichž charakter odpovídá charakteru předmětného pozemku spolu s pozemky ve funkčním celku, tj. zastavitelné a územním plánem určené pro výstavbu rodinného domu. Předmětný pozemek není samostatně přístupný z veřejné komunikace, avšak přístup je zajištěn přes pozemek parc. č. 955/1. Pro srovnání tedy byly vybrány pozemky umožňující výstavbu rodinného domu a přístupné z veřejné komunikace. Znalkyně nečinila dotaz na příslušné orgány veřejné správy (např. stavební úřad), které by se k případnému záměru stavby rodinného domu vyjadřovaly, resp. by takový záměr povolovaly. Znalkyně porovnávací metodou stanovila obvyklou cenu předmětného pozemku na , částka, .

7. Ze znaleckého posudku č. , hodnota, -31/2023, vypracovaného dne , datum, soudním znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , soud neučinil žádná skutková zjištění, a to s ohledem na aktuálnější posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , z něhož soud vycházel (viz níže), jakož i s ohledem na datum pořízení tohoto posudku. S přihlédnutím k individuálním okolnostem se praxe snaží o určité zobecnění závěrem, že pokud soud v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví při zjištění ceny předmětu spoluvlastnictví vezme za základ znalecký posudek vypracovaný před dvěma a více roky, pak nesprávně nevychází z ceny věci v době vypořádání (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), přičemž obecně přijatelným referenčním hlediskem bude doba cca jednoho roku.

8. Z listiny označené jako příjmový pokladní doklad , IBAN, soud zjistil, že žalobkyně složila dne , datum, do advokátní úschovy (, Jméno advokáta, ) částku , částka, .

9. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).

10. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Účastníci jsou spoluvlastníky předmětného pozemku, jenž společně se sousedními pozemky a rodinným domem užívá výhradně žalobkyně, přičemž ani jeden z účastníků nemá zájem na setrvání ve spoluvlastnictví. Předmětný pozemek není plnohodnotnou stavební parcelou a žalovaná nemá k pozemku zřízen žádný přístup z některé okolní veřejné komunikace. Obvyklá cena, resp. tržní hodnota předmětného pozemku činí , částka, a žalobkyně disponuje dostatečným množstvím peněžních prostředků na vyplacení 3/4 podílu žalované (, částka, ).

11. Podle ustanovení § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

12. Podle ustanovení § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

13. Podle ustanovení § 1145 o. z. při zrušení spoluvlastnictví rozdělením společné věci může soud zřídit služebnost nebo jiné věcné právo, vyžaduje-li to řádné užívání nově vzniklé věci bývalým spoluvlastníkem.

14. Podle ustanovení § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

15. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Jelikož žádný z účastníků nechtěl ve spoluvlastnictví setrvat, soud spoluvlastnictví k předmětnému pozemku zrušil podle § 1143 o. z. Občanský zákoník stanoví nejen možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity. Při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle o. z. tak soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné (§ 1144); není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li však věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě (§ 1147); takto postupuje i v případě, že ten spoluvlastník, který má o věc zájem, nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Primárním způsobem vypořádání podílového spoluvlastnictví je tedy reálné rozdělení společné věci, a to za splnění předpokladu, že se podstatně nesníží její hodnota, a že je rozdělení takové věci dobře možné. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu k otázce vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem se pak podává, že reálné rozdělení společné nemovité věci není dobře možné zejména tehdy, pokud by nově vzniklé nemovité věci nebylo možno řádně užívat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud uvedl, že reálné rozdělení nemovitostí není dobře možné v případech, kdy by ani po adaptaci nemohly vzniknout rozdělením samostatné věci a v případech, kde by části vzniklé rozdělením nemohly sloužit vlastníkovi způsobem odpovídajícím jejich povaze. U pozemků závisí toto posouzení na jejich rozloze, celkové ploše i tvaru. Lze-li pozemek rozdělit vzhledem k jeho poloze, velikosti a tvaru, určujícím pro možné rozdělení pozemku na dva nebo více pozemků jako samostatných věcí je zjištění, zda u nově vzniklých pozemků je zajištěn přístup k veřejné komunikaci, a to buď přímo na komunikaci, nebo cestou po cizím pozemku, např. z titulu věcného břemene. K těmto závěrům se dovolací soud přihlásil i v pozdější rozhodovací praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

16. V posuzované věci je rozhodné, že žalovaná ke dni vyhlášení rozsudku neměla zajištěn přístup na předmětný pozemek z veřejné komunikace. Veškeré varianty návrhů reálného rozdělení pozemku, resp. návrhů na zřízení přístupové cesty k veřejné komunikaci nacházející se na pozemku parc. č. 1393/17 (z východní strany), obsažené ve znaleckém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , počítají jednak s omezením vlastnického práva k pozemkům odlišným od vypořádávaného pozemku, jakož i s omezením vlastnického práva osob odlišných od účastníků tohoto řízení. Ustanovení § 1145 o. z. je přitom třeba vykládat tak, že zřízení limitovaného věcného práva je možné toliko při vypořádání spoluvlastnictví rozdělením společné věci, přičemž soud může zřídit věcné právo i bez návrhu a zatížena může být jen věc, která připadne jinému spoluvlastníkovi (COUFALÍK, , jméno FO, . § 1145 [Zřízení věcného práva při rozdělení společné věci]. In: , jméno FO, , Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2024, marg. č. , hodnota, . Dostupné na beck-online.cz.). Z uvedeného poté plyne, že limitované věcné právo nelze zřídit k věcem (pozemkům), které nejsou předmětem řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, nehledě na to, že by tím bylo rozhodováno o právech a povinnostech osob, které vůbec nejsou účastníky řízení. Přístupová cesta z veřejné komunikace na předmětný pozemek poté nemůže být realizována ani ze severní či západní strany, neboť zde se nabízí toliko přímé napojení na těleso dálnice D48, resp. nájezd na těleso dálnice D48, přičemž takový přístup z veřejné komunikace nepřipadá v úvahu především pro jeho rozpor s předpisy veřejného práva (zejm. stavebním zákonem aj.). Konečně ani zřízení přístupové cesty k veřejné komunikaci nacházející se na pozemku parc. č. 1153/40 není dobře možné, a to pro nepřiměřené zatížení pozemku parc. č. , hodnota, co do rozsahu (délky) případného věcného břemene, nehledě na skutečnost, že ani v tomto případě neměla žalovaná odpovídající služebnost zajištěnu. Absence jakéhokoliv přístupu žalované z veřejné komunikace na předmětný pozemek je s ohledem na okolní uspořádání pozemků a staveb natolik zásadní překážkou pro reálné rozdělení pozemku, že se soud dalšími hledisky tohoto způsobu vypořádání z procesní ekonomie ani nezabýval. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že rozdělení předmětného pozemku není ve smyslu § 1147 o. z. dobře možné. Pro úplnost soud dodává, že žalovaná nemá zřízenu ani služebnost stezky (§ 1274 o. z.), natožpak – argumentuje-li pro účely stanovení přiměřené náhrady (viz níže) stavebním charakterem pozemku – služebnost cesty (§ 1276 o. z.), přičemž tolika faktická (nikterak právně aprobovaná) možnost pěšího přístupu na předmětný pozemek není z hlediska hmotného práva relevantní.

17. Soud poté přikázal předmětný pozemek do výlučného vlastnictví žalobkyně podle § 1147 o. z., neboť žalobkyně s přikázáním společné věci do svého výlučného vlastnictví souhlasila a současně bylo prokázáno, že disponuje potřebnými peněžními prostředky na zaplacení přiměřené náhrady za odnětí vlastnického práva žalované (viz rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně dlouhodobě užívá předmětný pozemek společně se sousedním pozemkem parc. č. , hodnota, , jehož součástí je rodinný dům, jakož i se sousedním pozemkem parc. č. 955/1, přičemž žalovaná o přikázání pozemku do svého výlučného vlastnictví ani neprojevila zájem. Je ustálenou soudní praxí, že základem pro stanovení přiměřené náhrady ve smyslu § 1147 o. z. je cena obvyklá v daném místě a čase. Při stanovení náhrady při přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků se vychází z podílu ceny, za kterou by bylo reálně možno prodat celou věc, a nikoli z ceny, za niž by bylo možné prodat příslušný spoluvlastnický podíl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Pro účely určení přiměřené náhrady pak je rozhodující cena věci v době jejího vypořádání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Při zjištění obvyklé ceny společné věci v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví tak praxe respektuje úroveň skutečně dosahovaných sjednaných cen na tuzemském trhu při standardním chování většiny subjektů při nákupu a prodeji. V případě vypořádání spoluvlastnictví jde o to, aby náhrada opravdu nahradila to, o co vylučovaný spoluvlastník přichází, je-li výchozím principem přiměřenost náhrady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Jinými slovy řečeno, účelem poskytnutí přiměřené náhrady je vyvážení majetkové újmy vylučovaného spoluvlastníka, tedy zohlednění, o co při pozbytí spoluvlastnického podílu přichází. Skutečnost, že hypoteticky dojde ke zvýšení hodnoty okolních pozemků ve výlučném vlastnictví spoluvlastníka, není pro výši přiměřené náhrady rozhodná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

18. V projednávané věci byly mj. za účelem stanovení obvyklé ceny předmětného pozemku vypracovány dva znalecké posudky (posudek , tituly před jménem, , jméno FO, byl neaktuální) se zcela odlišnými závěry. Pro tyto případy platí obecná procesní pravidla vycházející z toho, že má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Po provedeném výslechu znalců , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , kdy oba znalci měli možnost vyjádřit se k závěrům druhého znalce, se soud přiklonil k závěrům znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , jehož závěry považuje za přezkoumatelné, vnitřně nerozporné a logicky odůvodněné. Narozdíl od závěrů znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, se znalec , tituly před jménem, , právnická osoba, vypořádal se skutečností, že předmětný pozemek není pro žalovanou přístupný z veřejné komunikace a současně se nejedná o plnohodnotný stavební pozemek (pro stavbu rodinného domu), vzhledem k čemuž znalec vybral i relevantní vzorky pozemků, jejichž prodej byl v poslední době realizován. Závěry znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, vychází zejména z nesprávného výběru vzorku porovnávaných pozemků. Pro účely stanovení obvyklé ceny nelze v tomto případě vycházet ani z pojetí předmětného pozemku do jednotného funkčního celku se sousedními pozemky parc. č. , hodnota, a parc. č. 955/1. Jakkoliv jsou tyto pozemky obecně v jednotném funkčním celku ve smyslu § 9 odst. 2 písm. a) bod 3. zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o oceňování majetku“), tak kategorizace (zde stavebních) pozemků slouží zejména ke stanovení tzv. zjištěné, resp. administrativní ceny (§ 2 odst. 7 zákona o oceňování majetku), přičemž ocenění předmětného pozemku v jednotném funkčním celku s pozemky sousedními by vůbec nereflektovalo skutečnost odlišného vlastnického režimu sousedních pozemků, které nejsou předmětem zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, a z tohoto důvodu jejich (někteří) vlastníci nejsou účastníky tohoto řízení. Jinými slovy vyjádřeno, obvyklou cenu předmětného pozemku nelze nadhodnotit jeho účelovým zařazením do jednotného funkčního celku se sousedními (stavebními) pozemky, byť z části totožného spoluvlastníka. Na tomto principu ostatně spočívá konstrukce obvyklé ceny, do jejíž výše se nepromítají vlivy mj. osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby, jimiž se rozumějí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím, resp. zvláštní hodnota přikládaná majetku nebo službě vyplývající z osobního vztahu k nim (srov. § 2 odst. 2 zákona o oceňování majetku).

19. Soud tedy uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované částku , částka, , coby přiměřenou náhradu za odnětí vlastnického práva, neboť obvyklá cena, resp. tržní hodnota předmětného pozemku činí , částka, , tudíž náhrada za spoluvlastnický podíl žalované o velikosti id. 3/4 činí právě , částka, . Má-li být účelem poskytnutí přiměřené náhrady vyvážení majetkové újmy vylučovaného spoluvlastníka, tj. zohlednění, o co při pozbytí spoluvlastnického podílu přichází, lze žalované přisouzenou náhradu považovat za přiměřenou rovněž z hlediska zhodnocení její investice, neboť nabyla-li žalovaná spoluvlastnický podíl na předmětném pozemku v roce 2020 za částku , částka, a v roce 2026 je jí přisouzena částka , částka, , jedná se o celkové zhodnocení přibližně o 547 % (průměrné roční zhodnocení činí cca 36,5 %), což je mnohonásobně více, než činí průměrný meziroční růst nemovitostního trhu.

20. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění.

21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicium duplex, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. V odůvodněných (a spíše výjimečných) případech pak lze některému z účastníků přiznat právo na náhradu nákladů podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť způsob vypořádání spoluvlastnictví závisí na úvaze soudu. Zvláštními okolnostmi konkrétního případu může být např. obstrukční chování některého ze spoluvlastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Šikanózním jednáním však není sama o sobě okolnost, že některý ze spoluvlastníků navrhuje přikázání spoluvlastněného majetku do svého výlučného vlastnictví. Lze rovněž přihlédnout k tomu, že se účastníci ohledně předmětu řízení alespoň částečně shodli, jaký byl procesní postup a stanoviska jednotlivých účastníků v průběhu řízení či jaké bylo jejich jednání před zahájením řízení při snaze o zrušení spoluvlastnictví dohodou (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23). V projednávané věci lze sice dát za pravdu žalobkyni, jež se přiznání náhrady nákladů řízení proti žalované domáhala, že žalovaná před i po zahájení mnohokrát vůči žalobkyni i vůči soudu deklarovala zájem na vypořádání spoluvlastnictví dohodou, aby následně trvala na svém procesním stanovisku a k uzavření dohody nepřistoupila anebo zcela popřela svá předchozí procesní stanoviska (např. ohledně způsobu vypořádání spoluvlastnictví), i přesto soud shledal, že takové jednání žalované je stále výkonem práv v mezích právního řádu, nejedná se tudíž o obstrukční chování, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Co se poté týče způsobu komunikace žalované (právnické osoby obchodující s nemovitostmi) s žalobkyní (právně nevzdělanou fyzickou osobou), spočívající zejména v dopisech adresovaných žalobkyni, lze toto jednání žalované považovat za morálně odsouzeníhodné, nicméně ani toto jednání dle soudu nepředstavuje natolik výjimečnou okolnost ve smyslu shora cit. stanoviska, odůvodňující v řízení iudicium duplex úplné či částečné přiznání náhrady nákladů řízení jednomu z účastníků.

22. O náhradě nákladů řízení mezi státem na straně jedné a účastníky na straně druhé rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že náklady státu rozdělil mezi účastníky rovnoměrně, neboť povinnost k náhradě nákladů řízení mezi účastníky nevznikla s ohledem na výsledek sporu žádnému z nich. Náklady státu spočívají ve vyplaceném znalečném. Soud rozhodl dle § 155 odst. 1 o. s. ř. toliko o základu náhrady nákladů řízení s tím, že samotná výše náhrady nákladů řízení bude určena v samostatném usnesení, jelikož v okamžiku vyhlášení rozsudku nebyla s ohledem na vyúčtování a přiznání znalečného známa.