20 C 272/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného fakticky bytem adresa žalovaného o zaplacení 30 024 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 024 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 3 397,87 Kč, kapitalizovaného úroku 17 679,04 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 759,79 Kč od [datum] do zaplacení a úroku 19,98 % ročně z částky 18 759,79 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 30 024 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] se sídlem v [obec] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o zápůjčce [číslo] byla uzavřena dne [datum] a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 32 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti, a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým úrokem 19,98 % ročně v celkové výši 4 087 Kč, s administrativním poplatkem za zpracování zápůjčky 6 081 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek 16 586 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit formou 60 týdenních splátek po 980 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť uhradil pouze částku 28 730 Kč, která byla započtena na jistinu a poplatky. Žalobkyně pak požaduje po žalovaném jistinu 18 759,79 Kč, dlužné poplatky 11 264,21 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 17 679,04 Kč (kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 19,98 % ročně z jistiny za dobu od [datum] do [datum]), kapitalizovaný úrok z prodlení 3 397,87 Kč (kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z jistiny za dobu od [datum] do [datum]), smluvní úrok ve výši 19,98 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení. Žalobkyně v žalobě obecně popsala, jak její právní předchůdkyně zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjčky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka vůči žalovanému postoupena na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že vznesl námitku promlčení s tím, že závazek byl zesplatněn již v roce 2014. Na námitku promlčení reagovala žalobkyně tak, že má za to, že došlo k uznání dluhu ze strany žalovaného tím, že žalovaný i po ukončení splátkového kalendáře hradil na předmětnou pohledávku, přičemž poslední platbu uhradil [datum].

3. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] za přítomnosti účastníků. Soud k důkazu provedl listiny, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, a také listinu opatřenou soudem, ze kterých učinil následující skutková zjištění.

4. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne [datum] označené [číslo] bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli na poskytnutí finanční hotovosti 32 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se půjčené finanční prostředky společně s úrokem 4 087 Kč, poplatkem za administrativní činnost 6 081 Kč a s poplatkem za hotovostní režim splátek 16 586 Kč (hotovostní režim splátek znamená osobní výběr splátek v místě bydliště zákazníka), tj. celkem ve výši 58 754 Kč a dohromady označované jako poplatek za zápůjčku, zavázal splatit v hotovostním režimu v 60 týdenních splátkách ve výši 980 Kč s poslední splátkou ve výši 934 Kč RPSN je uvedeno ve výši 63,93 %. Listina je oběma stranami podepsána a datována.

5. Z listiny označené jako Tabulka umoření s číslem smlouvy a se jménem žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na smlouvu celkem částku 28 730 Kč, poslední splátka [datum].

6. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postupuje na žalobkyni pohledávky označené v příloze smlouvy, přičemž v příloze je předmětná pohledávka uvedena. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení výzvy, přičemž z podacího poštovního lístku vyplývá, že zásilka byla žalovanému odeslána dne [datum]. Z listiny označené jako Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž z podacího poštovního lístku vyplývá, že zásilka byla žalovanému odeslána dne [datum].

7. Z výpočtu RPSN na stránkách Finančního arbitra [webová adresa] bylo zjištěno, že u zápůjčky 32 000 Kč s 60 týdenními splátkami po 980 Kč (poslední splátka 934 Kč) činí RPSN 222,09 %.

8. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] obdržel peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, zavázal se v 60 týdenních splátkách vrátit celkem 58 754 Kč a do [datum] vrátil celkem 28 730 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se s žalobkyní dohodla o převedení pohledávky za žalovaným a tuto dohodu žalovanému oznámila dopisem, ve kterém žalovaného zároveň vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení výzvy. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků zjišťovala majetkové poměry žalovaného. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně v písemné dohodě neuvedla pravdivé údaje týkající se parametrů dohody (RPSN).

9. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

10. Soud pak přisvědčil námitce promlčení vznesené žalovaným a žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl. Při posuzování promlčení soud vycházel z toho, že uplatněný nárok je založen na tzv. spotřebitelské smlouvě o zápůjčce ve smyslu § [číslo] a násl. a § 1810 a násl. o. z., na kterou se vztahuje zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout § 9 spotř. z., podle kterého je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná podle § 588 o. z. Z žalobních tvrzení a předložených důkazů pak soud uzavřel, že pouhá obecná žalobní tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti, která nebyla nijak prokázána, nedovolují učinit závěr o vyhovění zákonnému požadavku na řádné zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní k této skutečnosti, přestože byla k doplnění tvrzení a důkazů vyzvána před jednáním a poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), jí bylo poskytnuto i u jednání. Smlouva o zápůjčce je tedy absolutně neplatná.

11. V návaznosti na to pak soud posuzoval, zda mohlo ze strany žalovaného dojít k žalobkyní tvrzenému uznání dluhu tím, že žalovaný činil platby na úhradu neplatného závazku ze smlouvy o zápůjčce. Soud dospěl k závěru, že ani plnění žalovaného nemůže v tomto případě založit konkludentní uznání dluhu ve smyslu § 2054 odst. 1 nebo 2 o. z. Předně je nutno připomenout, že uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná a neplatnost zavinila výlučně právní předchůdkyně žalobkyně, která jako profesionál v oboru poskytování nebankovních zápůjček a úvěrů zanedbala své zákonné povinnosti a nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného (k jednání právní předchůdkyně žalobkyně viz též dále). Žalovaný jako spotřebitel, tj. slabší strana a právní laik, nemusel vůbec tuto žalobkyní způsobenou neplatnost smlouvy rozpoznat, a zjevně ji ani ve skutečnosti nerozpoznal. V neplatné smlouvě pak bylo sjednáno plnění ve splátkách, a to v hotovostním režimu, tedy osoba pověřená právní předchůdkyní žalobkyně osobně inkasovala jednotlivé splátky v bydlišti žalovaného. Plnění splátek pak nelze považovat za částečné plnění ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z., které by vedlo ke konkludentnímu uznání dluhu, ale jde o plnění dílčí, které takový účinek nevyvolává (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1008/2009). Pokud pak v nyní projednávaném případě žalovaný plnil splátky (v nižší než sjednané výši), které osoba pověřená právní předchůdkyní žalobkyně inkasovala v bydlišti žalovaného, a tyto splátky plnil i po původně sjednané době až do [datum], jedná se podle soudu stále o dílčí plnění splátek, které nemohlo vést ke konkludentnímu uznání dluhu (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 9 Co 133/2020 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 21 Co 140/2022). Žalovaný jako spotřebitel přitom v důsledku toho, že nemohl rozpoznat neplatnost smlouvy, plnil splátky z absolutně neplatné smlouvy, přičemž existujícím závazkem mohlo být toliko právo právní předchůdkyně žalobkyně na vrácení bezdůvodného obohacení, k jehož placení však vůle žalovaného nemohla směřovat s ohledem na jeho nevědomost o absolutní neplatnosti smlouvy. Při této úvaze soud zohlednil právě i slabší pozici žalovaného jako spotřebitele, vinu právní předchůdkyně žalobkyně na způsobení neplatnosti smlouvy, způsob placení splátek hotovostním inkasem v bydlišti žalovaného, absenci jakéhokoliv jiného uznávacího projevu žalovaného a výslovnou námitku promlčení vznesenou žalovaným. Běh promlčecí doby k uplatnění nároku z bezdůvodného obohacení proto začal běžet od okamžiku poskytnutí peněžních prostředků žalovanému podle § 621 o. z. a ke dni podání žaloby dne [datum] již byl nárok promlčen. Na tom nemění ani smluvní ujednání obsažené ve smluvních podmínkách, podle kterého se promlčecí doba prodlužuje na šest let, neboť k takovému ujednání se v neprospěch spotřebitele nepřihlíží podle § 630 odst. 2 o. z.

12. Soud dále uvádí, že jednání žalobkyně i její právní předchůdkyně považuje za naprosto rozporné s dobrými mravy a s požadavkem poctivosti jako se základními zásadami soukromého práva podle § 2 odst. 3 a § 6 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy nedostála svým zákonným povinnostem a nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž soudu je z vlastní činnosti známo, že nejde o jednotlivé opomenutí, ale o standardní chování právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouva o zápůjčce neplatná z důvodu chybějícího posuzování úvěruschopnosti by přitom byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě je u jistiny 32 000 Kč sjednána„ cena peněz“ v podobě úroku ve výši 4 087 Kč (sazba 19,98 % ročně), nicméně za cenu peněz je nutno považovat také další platby označené jako poplatky ve výši 6 081 Kč a 16 586 Kč, přičemž celkové náklady tvořící cenu peněž činí 26 754 Kč, tj. 83,60 % z jistiny. Nadto právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu se zákonem uvedla zavádějící výši RPSN, která je přitom důležitým ukazatelem pro hodnocení podmínek zápůjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně uvedla RPSN ve výši 63,93 % (nadto ještě malým písmem ve změti jiných údajů ve smluvních podmínkách), zatímco skutečná výše RPSN činí 222,09 %. Takový přístup právní předchůdkyně žalobkyně, potažmo žalobkyně jako její právní pokračovatelky, je naprosto nepřijatelný a nepoctivý a smlouva by proto byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.

13. Výrokem II. tohoto rozsudku soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení tak, že plně úspěšnému žalovanému přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení za dva úkony (vyjádření k žalobě s uplatněním námitky promlčení a účast u jednání) po 300 Kč ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tedy celkem ve výši 600 Kč. Soud stanovil lhůtu pro zaplacení v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.