20 C 36/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci žalobkyně: IFIS investiční fond, a. s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, 602 00 Brno zastoupená advokátem Mgr. Markem Indrou sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 3 200 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně právnická osoba (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Na základě smlouvy o úvěru uzavřené prostředky komunikace na dálku přes stránku www.viasms.cz, na které se žalovaný zaregistroval, zadal své údaje, požádal o konkrétní úvěr a akceptoval text smlouvy, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne datum převodem na účet částku částka pod variabilním symbolem var. symbol. Žalovaný měl poskytnuté prostředky vrátit nejpozději dne datum, avšak úvěr nevrátil. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému z právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba na společnost právnická osoba a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum pak došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému na žalobkyni; žalovaný byl vyzván k plnění před podáním žaloby 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne datum v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

3. Soud se nejprve zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně a k tomu provedl listinné důkazy předložené žalobkyní. Soud nemohl dospět k závěru o tom, že by na základě předložené dílčí smlouvy o postoupení pohledávek č. hodnota ze dne datum došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a společností právnická osoba k převodu nějakého množství pohledávek, a to ani tvrzené pohledávky vůči žalovanému, neboť smlouva není podepsána oběma stranami a v seznamu pohledávek není pohledávka vůči žalovanému uvedena. Současně soud nemá za prokázáno, že by na základě předložené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo mezi společností právnická osoba a žalobkyní k převodu tvrzené pohledávky vůči žalovanému, neboť v seznamu pohledávek není pohledávka vůči žalovanému uvedena.

4. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně pro toto soudní řízení není dána. Soud nemohl uzavřít, že by na základě předložených smluv o postoupení pohledávek nabyla žalobkyně pohledávku vůči žalovanému (viz výše). Žalobkyně jednak předložila jednu ze smluv nepodepsanou oběma stranami, tedy nelze dospět k závěru o tom, že by strany projevily vůli být smlouvou vázány, a jednak ani v jedné ze smluv není tvrzená pohledávka vůči žalovanému vůbec uvedena. Závěr o platném postoupení pohledávek pak nemůže vyplývat ani z oznámení o postoupení pohledávky odeslaného původním věřitelem, neboť oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu § 1882 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“¨), je pouhým informačním úkonem, který umožňuje dlužníku splnit dluh plněním určité osobě, není však podmínkou pro platnost postoupení a nepostačuje jako důkaz o skutečném postoupení pohledávky v soudním řízení. Pokud pak byla předložena nějaká smlouva o úvěru, není žalovaným podepsána a neobsahuje žádné číselné označení, které je uvedeno v seznamu postupovaných pohledávek nebo v oznámení o postoupení pohledávky. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by žalobkyně postoupením nabyla žalovanou pohledávku vůči žalovanému, neboť z předložených listin tato skutečnost nevyplývá. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na neprokázání aktivní věcné legitimace žalobkyně proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobu zamítl v celém rozsahu, aniž by se dále podrobněji zabýval tím, zda tvrzený nárok vůbec existuje.

5. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení měl žalovaný plný procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).