20 C 39/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované adresa pro doručování Věznice Světlá nad Sázavou ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 1 317,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 314,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2,60 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Přerově soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 1 317,10 Kč a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaná jako soudní exekutorka se sídlem exekutorského úřadu v [obec] prováděla exekuci vedenou pod sp. zn. [spisová značka] k vymožení pohledávky oprávněného [příjmení] [jméno] [příjmení] a v průběhu provádění exekuce bylo od povinné vymoženo 134 489,60 Kč a tato částka nebyla oprávněnému vyplacena a zůstala v dispozici žalované jako soudní exekutorky. Žalobkyně nedisponuje exekučním spisem, proto nemohla uvést, kdy konkrétně k vymožení prostředků došlo, a navrhla zjištění této skutečnosti z exekučního spisu. Výkon funkce soudní exekutorky žalované zanikl ke dni [datum] na základě pravomocného trestního rozsudku. Právní nástupce původního oprávněného [jméno] [příjmení] se obrátil na žalovanou s nárokem na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. a žalobkyně nárok posoudila jako důvodný a dne [datum] mu vyplatila částku 68 741,90 Kč. Vyplacenou částku náhrady škody pak žalobkyně uplatnila vůči žalované v trestním řízení a rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], byl žalobkyni vůči žalované přiznán nárok na zaplacení částky 67 424,80 Kč. Nyní se žalobkyně po žalované z titulu regresní úhrady za vyplacenou náhradu škody domáhá zbývající částky 1 317,10 Kč. Žalobkyně proti žalované vede velké množství sporů se stejným skutkovým a právním základem a žalovaná dosud nikdy nepřistoupila k dobrovolnému splnění povinnosti, proto žalobkyně žalovanou před podání žaloby nevyzvala k dobrovolnému splnění.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou požadovaný nárok neuznává. Upozornila, že ke dni [datum] jí zanikl výkon funkce a poté už nebyla v postavení úřední osoby a nemohla se dopustit nesprávného úředního postupu. Její účty byly po zániku funkce zablokovány a finanční prostředky byly předány jejímu nástupci. Z žaloby není zřejmé, kdy mělo k vymožení prostředků dojít a žalovaná nemá k dispozici exekuční spis a nepamatuje si konkrétní okolnosti předmětné exekuční věci. Dále žalovaná uvedla, že v rámci trestního řízení jí bylo znemožněno konfrontovat poškozené a jejího nástupce ve funkci soudního exekutora.

3. Soud vyzval oba účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a k výzvě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že nemá námitky. Žalobkyně se ve stanovené lhůtě výslovně vyjádřila, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a žalovaná na výzvu soudu nijak nereagovala, proto soud věc rozhodl bez nařízení jednání a rozsudek dne [datum] toliko veřejně vyhlásil.

4. Z exekučního spisu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že ve věci oprávněného [příjmení] [jméno] [příjmení] proti povinné [jméno] [příjmení] byla vedena exekuce pro 98 311,79 Kč s příslušenstvím, jejímž provedením byla pověřena žalovaná jako soudní exekutorka se sídlem v [obec]. V exekučním řízení byla od [datum] do [datum] vymožena celkem částka 180 781 Kč, přičemž dne [datum] byla provedena úhrada 56 700 Kč a následně byly provedeny úhrady 1 168 Kč dne [datum], 2 963 Kč dne [datum] a 2 629 Kč dne [datum] (záložka„ úhrady“ v elektronickém spise). Žalovaná jako soudní exekutorka dne [datum] vydala příkaz k úhradě nákladů exekuce, ve kterém stanovila náklady exekutora 36 542,40 Kč a náklady oprávněného 15 132 Kč s tím, že náklady již byly vymoženy a povinná je nemá hradit (č. j. [číslo jednací]). Žalovaná jako soudní exekutorka dne [datum] ve znění opravného usnesení ze dne [datum] rozhodla o pokračování v řízení na straně oprávněného s [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení]. [příjmení] jako s právními nástupci původního oprávněného [příjmení] [jméno] [příjmení], a to s každým s podílem ½ na vymáhané pohledávce (č. j. [číslo jednací] a č. j. [číslo jednací]). Žalovaná jako soudní exekutorka dne [datum] vydala vyrozumění o zániku pověření k provedení exekuce z důvodu vymožení pohledávky a nákladů exekuce (č. j. [číslo jednací]). Žalovaná jako soudní exekutorka zastoupená Mgr. [jméno] [příjmení] dne [datum] k dotazu oprávněného sdělila, že exekuční řízení bylo ukončeno vymožením a požádala oprávněného o sdělení čísla účtu pro zaslání vymoženého plnění. V exekučním spise není evidována žádná výplata oprávněnému.

5. Z listiny označené jako Uplatnění nároku na náhradu škody způsobené bývalou soudní exekutorkou [celé jméno žalované] ze dne [datum] bylo zjištěno, že oprávněný [jméno] [příjmení] uplatnil vůči žalobkyni nárok na náhradu škody způsobené v exekučním řízení sp. zn. 084 EX 1499/07 ve výši 68 741,90 Kč tím, že mu tato částka nebyla vyplacena, ačkoliv byla od povinné vymožena. Z listiny označené jako Stanovisko ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně uplatněný nárok na náhradu škody posoudila jako důvodný a přiznala oprávněnému požadovanou náhradu 68 741,90 Kč, která byla podle bankovního výpisu vyplacena dne [datum].

6. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že žalovaná byla uznána vinnou spácháním zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku, neboť jako soudní exekutorka nevyplácela oprávněným vymožená plnění a s vymoženými prostředky nakládala jako s vlastními, přičemž vymožená plnění nepředala nově jmenovanému exekutorovi, ani je neponechala na bankovním účtu exekutorského úřadu. Ve vztahu k exekuční věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] dospěl trestní soud k nevyplacené částce 134 849,60 Kč (vymožená částka do [datum] ve výši 178 152 Kč po odečtení nákladů exekutora 36 542,40 Kč a vrácených přeplatků 6 760 Kč), přičemž oprávněnému [jméno] [příjmení] náleží částka 67 424,80 Kč (jako ½), kterou mu uhradila žalobkyně jako náhradu škody.

7. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalované zanikl výkon funkce soudní exekutorky ke dni [datum].

8. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil relevantní skutečnosti.

9. Na tomto podkladě přijal následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaná jako soudní exekutorka prováděla exekuci pod sp. zn. [spisová značka] ve prospěch oprávněného [jméno] [příjmení] (s podílem ½), během které byla od [datum] do [datum] vymožena celkem částka 180 781 Kč, z toho dne [datum] byla provedena úhrada 56 700 Kč a následně byly provedeny úhrady 1 168 Kč dne [datum], 2 963 Kč dne [datum] a 2 629 Kč dne [datum]. Dne [datum] vydala žalovaná jako soudní exekutorka příkaz k úhradě nákladů exekuce, ve kterém stanovila náklady exekutora 36 542,40 Kč a náklady oprávněného 15 132 Kč s tím, že náklady již byly vymoženy a povinná je nemá hradit. Žalovaná jako soudní exekutorka dne [datum] vydala vyrozumění o zániku pověření k provedení exekuce z důvodu vymožení pohledávky a nákladů exekuce. Z vymoženého plnění nebyla oprávněnému vyplacena žádná částka. Výkon funkce soudní exekutorky zanikl žalované dne [datum]. Oprávněný uplatnil u žalobkyně nárok na náhradu škody způsobené žalovanou jako soudní exekutorkou ve výši 68 741,90 Kč a žalobkyně nároku vyhověla a částku oprávněnému vyplatila dne [datum]. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], byla žalovaná uznána vinnou spácháním zvlášť závažného zločinu zpronevěry a zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby, neboť jako soudní exekutorka nevyplácela oprávněným vymožená plnění a s vymoženými prostředky nakládala jako s vlastními, přičemž vymožená plnění nepředala nově jmenovanému exekutorovi, ani je neponechala na bankovním účtu exekutorského úřadu, což se týkalo také exekuční věci vedené pod sp. zn. [spisová značka].

10. Na uvedený závěr o skutkovém stavu soud navázal právním hodnocením. Žalobkyně proti žalované uplatnila nárok na regresní úhradu ve smyslu § 16 až § 18 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon o odpovědnosti státu“), proto soud nejprve jako předběžnou právní otázku posuzoval, zda skutečně vznikla povinnost žalobkyně jako státu k náhradě škody vzniklé nesprávným úředním postupem podle zákona o odpovědnosti státu. K tomu soud posuzoval, zda se na činnost žalované jako soudní exekutorky vztahuje zákon o odpovědnosti státu, zda nastal případ nesprávného úředního postupu, zda vznikla škoda a zda existuje příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. V předmětném exekučním řízení sp. zn. [spisová značka] vystupovala žalovaná jako soudní exekutorka podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, účinného v době provádění exekuce (dále jen„ exekuční řád“), a výkon exekuční činnosti se považuje za výkon státní správy ve smyslu § 4 zákona o odpovědnosti státu. Zároveň je v tomto případě nepochybné, že celé předmětné exekuční řízení bylo vedeno v době před zánikem výkonu funkce žalované, neboť k vymožení plnění došlo již v prosinci 2012 (k tomu viz dále) a oznámení o zániku pověření vydala žalovaná [datum], přičemž výkon funkce jí zanikl až [datum]. Lze tedy uzavřít, že na činnost žalované v předmětném exekučním řízení se vztahuje zákon o odpovědnosti státu. Bylo prokázáno, že v předmětném exekučním řízení žalovaná vymohla pohledávku oprávněného i náklady řízení, avšak nedošlo k výplatě žádných prostředků oprávněnému. Žalovaná se tedy dopustila nesprávného úředního postupu, neboť porušila svou zákonnou povinnost vyplatit oprávněnému vymožené plnění do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržela, podle § 46 odst. 6 exekučního řádu. Za uvedené jednání pak žalovaná byla shledána vinnou v trestním řízení a tímto odsuzujícím rozsudkem je soud nyní vázán podle § 135 odst. 1 o. s. ř. V důsledku tohoto nesprávného úředního postupu vznikla oprávněnému škoda. Soud se v tomto řízení zabýval oprávněností žalobkyní požadované zbývající částky náhrady škody (nad rámec náhrady škody přiznané trestním rozsudkem) a učinil proto vlastní výpočet vzniklé škody, na základě kterého dospěl k závěru o výši škody oprávněného 68 739,30 Kč. Za celkové v exekuci vymožené plnění soud považoval částku 174 021 Kč vymoženou do [datum] (tj. uhrazením částky 56 700 Kč toho dne), neboť je zřejmé, že po dosažení této částky žalovaná ještě téhož dne vydala příkaz k úhradě nákladů exekuce, ve kterém určila náklady exekuce s poznámkou, že již byly vymoženy, což je jednoznačným ukazatelem, že celá vymáhaná částka byla již vymožena. Nadto je třeba poukázat i na shodný výpočet s trestním rozsudkem, který uvádí částku 6 760 Kč jako přeplatek vrácený povinné, přičemž jde o součet částek uhrazených žalované jako soudní exekutorce ve dnech [datum], [datum] a [datum] (tj. výsledná částka 174 021 Kč je rozdílem všech uhrazených prostředků ve výši 180 781 Kč a vrácených prostředků ve výši 6 760 Kč). Od celkové částky vymoženého plnění 174 021 Kč soud odečetl žalovanou stanovené náklady exekutora 36 542,40 Kč a získal částku 137 478,60 Kč, která měla být vyplacena oprávněným jako vymožené plnění a náklady exekučního řízení. Oprávněný, který uplatnil vůči žalobkyni právo na náhradu škody, pak má právo na ½ vymoženého plnění ve výši 68 739,30 Kč, neboť nastoupil do práv původního oprávněného společně s další osobou, každý z nich do ½ vymáhané pohledávky. Oprávněnému tak vznikla škoda 68 739,30 Kč. V uvedeném pak soud spatřuje také příčinnou souvislost, neboť pokud by žalovaná dodržela své zákonné povinnosti a oprávněnému řádně vyplatila vymožené plnění, nemohla by mu vzniknout škoda, která vznikla právě a jen nesprávným postupem žalované. Žalobkyně tedy byla podle zákona o odpovědnosti státu povinna nahradit škodu 68 739,30 Kč vzniklou oprávněnému nesprávným úředním postupem při výkonu státní správy, kterým byl výkon exekuční činnosti žalovanou jako soudní exekutorkou (stranou nyní soud ponechává, že podle úpravy § 32 exekučního řádu účinného do 31. 12. 2013 mohl oprávněný svůj nárok uplatnit libovolně vůči žalobkyni jako státu nebo vůči žalované jako soudní exekutorce).

11. Při kladném posouzení předběžné otázky se soud dále zabýval podmínkami uplatnění práva na regresní úhradu za nahrazenou škodu. Právo žalované na regresní úhradu vůči žalobkyni je dáno § 16 odst. 1 a § 18 odst. 1 a 2 zákona o odpovědnosti státu. Bylo prokázáno, že žalovaná skutečně oprávněnému nahradila škodu ve výši 68 741,90 Kč, a že žalovaná škodu způsobila svým nesprávným úředním postupem. Zároveň bylo prokázáno, že žalovaná škodu způsobila zaviněným porušením svých povinností, neboť v tomto ohledu je soud vázán trestním rozsudkem. Pokud jde o výši regresního nároku vůči žalované, musí soud vycházet také z trestního rozsudku, neboť ve výroku o náhradě škody navazujícím na skutkovou část výroku o vině byla žalovaná zavázána uhradit žalobkyni částku 67 424,80 Kč a v rozsahu této částky už soud o tomto nároku nemůže nyní znovu rozhodnout. Soud pak nyní dospěl k závěru, že celková vzniklá škoda činila 68 739,30 Kč, tedy zbývající částka, na kterou má žalobkyně nárok, činí 1 314,50 Kč. Proto soud výrokem I. tohoto rozsudku podané žalobě vyhověl co do částky 1 314,50 Kč a zavázal žalovanou k úhradě přiznaného nároku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Výrokem II. tohoto rozsudku soud musel podanou žalobu ve zbývající části 2,60 Kč zamítnout jako nedůvodnou.

12. O nákladech řízení soud ve výroku III. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a ve věci téměř zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení podle § 142a odst. 2 o. s. ř., neboť přestože žalobkyně neučinila vůči žalované předžalobní výzvu, ztotožnil se soud s odůvodněním takového postupu ze strany žalobkyně, neboť i soudu je známo, že žalobkyně proti žalované vede celou řadu skutkově i právně obdobných řízení a žalovaná ani přes případně učiněné výzvy dobrovolně neplní, tedy postup žalobkyně jako soud považuje za pochopitelný a hospodárný. Náklady řízení činí paušální náhrada nezastoupeného účastníka podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za jeden úkon ve výši 100 Kč. Soud žalobkyni přiznal náhradu toliko za podání žaloby, neboť pokud žalobkyně činila další vyjádření, činila tak k doplnění chybějících tvrzení po výzvě soudu. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

13. Výrokem IV. soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek za podanou žalobu podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobkyně, která je od poplatku osvobozena, byla v řízení téměř zcela úspěšná a žalovaná proti ní neměla právo na náhradu nákladů řízení.