20 C 65/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 56 823,01 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala kapitalizovaného úroku 24 448,45 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 877,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve zbývající části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení a) úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 877,61 Kč od [datum] do [datum], b) další částky 18 945,40 Kč, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 56 823,01 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka [číslo] byla uzavřena dne [datum] a na jejím základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 40 000 Kč převodem na účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s dohodnutým úrokem ve výši 161,07 % v 18 měsíčních splátkách po 5 990 Kč počínaje dnem [datum]. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť se dostal do prodlení se splátko splatnou dne [datum] a na úvěr uhradil toliko 5 990 Kč dne [datum], 6 939 Kč dne [datum] a 5 990 Kč dne [datum]. Žalobkyně ke dni [datum] úvěr zesplatnila. Uhrazené částky žalobkyně započetla na částečnou úhradu úroku a jistiny a nyní požaduje neuhrazenou jistinu 37 877,61 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 24 448,45 Kč (smluvní úrok 161,07 % ročně z jistiny od [datum] do [datum]) a dále smluvní pokutu 18 945,40 Kč (smluvní pokuta 499 Kč a smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny od [datum] do [datum]). Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného v dostupných registrech a z jeho měsíčního příjmu. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby.

2. Podáním ze dne [datum] žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 24 448,45 Kč odpovídající kapitalizovanému úroku ve výši 161,07 % ročně z jistiny od [datum] do [datum]. Žalobkyně uvedla, že od vymáhání této částky upouští v rámci ochoty ke smírnému řešení, avšak trvá na oprávněnosti svého nároku. Soud pak výrokem I. tohoto rozsudku řízení zastavil v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve smyslu § 96 odst. 1, odst. 2 a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“).

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř., tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Soud k důkazu provedl listiny, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně a ze kterých učinil následující skutková zjištění.

5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že se žalobkyně a žalovaný dohodli na poskytnutí finanční hotovosti 40 000 Kč převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se poskytnuté finanční prostředky společně s úrokem 161,07 % ročně, tj. v celkové výši 107 820 Kč, zavázal vrátit v 18 měsíčních splátkách po 5 990 Kč počínaje dnem [datum] RPSN činí 345,37 %. Listina je oběma stranami podepsána a datována. Z listiny označené jako Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka bylo zjištěno, že pro případ porušení povinností žalovaného splácet úvěr byl stanoven poplatek za upomínku 450 Kč, dále smluvní pokuta 499 Kč a smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky, jakož i zákonný úrok z prodlení. Dále žalobkyně přiložila listinu označenou jako Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Splátkový kalendář.

6. Z listiny označené jako Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně na účet č. [bankovní účet] zaslala dne [datum] částku 40 000 Kč. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný na účet č. [bankovní účet] od žalobkyně dne [datum] obdržel částku 40 000 Kč se sdělením Pronto Půjčka.

7. Z listiny označené jako Úvěrová karta ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně zjišťovala majetkové poměry žalovaného s tím, že podle registrů NRKI a BRKI žalovaný měl v minulosti kreditní karty a úvěry po splatnosti (částky ve stovkách tisíc), které byly ukončeny od května do července 2019. Z listiny obsahující snímek obrazovky bylo zjištěno, že žalobkyně lustrovala žalovaného a nezjistila žádné exekuce ani výskyt na sankčním seznamu. Z listiny obsahující snímky výplatní pásky žalovaného bylo zjištěno, že v listopadu 2019 měl čistý příjem 28 015 Kč.

8. Z listin obsahujících dopisy žalovanému ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně adresovala žalovanému upomínky k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy; doklady o odeslání nepřiloženy. Z listiny označené jako Výzva k plnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky; zásilka byla odeslána dne [datum].

9. Soud dále i bez návrhu provedl k důkazu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] (veřejně dostupné v insolvenčním rejstříku), ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný splnil oddlužení plněním splátkového kalendáře a byl osvobozen od pohledávek. Dále soud i bez návrhu provedl k důkazu usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 22. 1. 2021, č. j. 41 INS 23505/2020 (veřejně dostupné v insolvenčním rejstříku), ze kterého bylo zjištěno, že byl zjištěn úpadek žalovaného a byl zamítnut jeho návrh na povolení oddlužení ze dne [datum] a insolvenční řízení bylo zastaveno.

10. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru obdržel peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a zavázal se vrátit celkem částku 107 820 Kč. Žalobkyně zjišťovala majetkové poměry žalovaného. Žalovaný prošel insolvenčním řízením a byl osvobozen od placení dluhů a následně na sebe insolvenční návrh neúspěšně podal znovu. Žalovaný byl vyzván k úhradě před podáním žaloby dopisem ze dne [datum] odeslaným téhož dne. Nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni zaplatil nějaké prostředky.

11. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“).

12. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud shledává neplatnou z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy, neboť smluvní podmínky jsou pro žalovaného natolik nevýhodné, až to s ohledem na postavení spotřebitele překračuje míru jeho smluvní volnosti a zjevně narušuje obecně uznávané morální zásady společnosti a tím veřejný pořádek. Ve smlouvě jsou pro žalovaného jako spotřebitele ujednány naprosto nepřiměřené úroky ve výši 161,07 % ročně (RPSN je ve výši 345,37 %) v důsledku čehož má žalovaný na úrocích zaplatit 67 820 Kč, tedy částku převyšující i samotnou poskytnutou jistinu. Takovou výši úroků soud považuje u spotřebitelské smlouvy za natolik do očí bijící, že v ní shledává důvod absolutní neplatnosti smlouvy ve smyslu § 588 o. z., přičemž s ohledem na způsob poskytování spotřebitelských úvěrů žalobkyně známý soudu z úřední činnosti nelze dovodit pouze částečnou neplatnost smlouvy ve vztahu ke sjednanému úroku, neboť žalobkyně spotřebitelské úvěry poskytuje právě z důvodu zisku z nepřiměřených úroků. Soud proto shledal neplatnost smlouvy jako celku. K tomu navíc žalobkyně požaduje také v obchodních podmínkách neplatně sjednané smluvní pokuty (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11), přičemž neplatnost takto ujednaných smluvních pokut ve vztahu ke spotřebiteli musela být žalobkyni známa s ohledem na předmět jejího podnikání, kterým je právě poskytování spotřebitelských úvěrů. Jednání žalobkyně tedy soud hodnotí jako rozporné s dobrými mravy a s principem poctivosti jako základními zásadami občanského práva podle § 1 odst. 2 a § 6 o. z. Jednání žalobkyně soud považuje za natolik nepoctivé a smluvní ujednání za natolik rozporné s dobrými mravy, že to vylučuje i žalobkyní navrhovanou aplikaci moderační úpravy úroku podle § 577 o. z.

13. Nad rámec toho soud musí konstatovat, že žalobkyně při poskytování spotřebitelského úvěru neprověřila řádně schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost). Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo]). Pokud poskytovatel spotřebitelského úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost spotřebitele, nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná.

14. V projednávaném případě žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána na základě výpisů z databází a údajů o příjmech žalovaného. K tomu žalovaná doložila interní výpis z lustrace v systémech NRKI a BRKI a výplatní pásku žalovaného. Pokud jde o výplatní pásku, tak z té je patrný příjem žalovaného 28 015 Kč za jeden měsíc a tento příjem se jeví jako dostatečný pro poskytnutí spotřebitelského úvěru, pokud by ovšem šlo o úvěr s přiměřenými úroky. Samotné zjištění příjmu však nestačí a už z předložených výpisů ze systémů NRKI a BRKI je zjevné, že žalovaný měl finanční produkty s vysokými splátkami po splatnosti, které byly náhle ukončeny po květnu 2019, a pokud by žalobkyně skutečně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, zjistila by z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku, že žalovaný byl v insolvenci a po splnění oddlužení byl osvobozen od placení zbývajících dluhů. To ovšem rozhodně není známka, že žalovaný je schopen splácet úvěr, neboť právě vedené insolvenční řízení a osvobození od hrazení pohledávek, v důsledku kterého žalovaný zjevně všechny své závazky řádně nesplatil, je výrazným upozorněním pro důkladnější zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, které však žalobkyně neprovedla. Žalobkyně nezjišťovala skutečné příjmy a výdaje žalovaného a spokojila se toliko s jednou jeho výplatní páskou. Nedostatečnost zkoumání úvěruschopnosti je zjevná také z toho, že v listopadu 2020 si žalovaný podal další insolvenční návrh, ve kterém uvedl celou řadu dluhů ze spotřebitelských úvěrů včetně dluhu vůči žalobkyni, přičemž jeho návrh na povolení oddlužení byl zamítnut a řízení bylo zastaveno. Soud tedy uzavírá, že smlouva o spotřebitelském úvěru by byla zjevně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti.

15. Pokud soud shora hodnotil jednání žalobkyně jako nepoctivé a rozporné s dobrými mravy, musí podobné hodnocení zaujmout také ve vztahu k žalovanému, jehož přístup k vedení finančních záležitostí je naprosto nezodpovědný a je otázkou, zda žalovaný možnosti získat spotřebitelský úvěr nezneužívá ke škodě věřitelů.

16. Soud tedy uzavřel, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně finanční prostředky žalovanému a žalovaný je povinen tyto prostředky vrátit v poskytnuté výši. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy však žalobkyně nemá nárok na zaplacení v neplatné smlouvě sjednaných poplatků, úroků a dalších plateb, ale má nárok jen na vrácení poskytnuté jistiny. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně obdržel finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Nebylo pak prokázáno, že by žalovaný žalobkyni nějaké prostředky vrátil (tato skutečnost zůstala pouze v rovině tvrzení žalobkyně, neboť nebyla podložena žádnými důkazy a žalovaný ji v důsledku své pasivity ani neučinil nespornou). Soud proto vyhověl žalobě, pokud jde o vrácení poskytnuté jistiny a výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 37 877,61 Kč, tedy částku, kterou žalobkyně jako nesplacenou jistinu požadovala. Současně s povinností zaplatit uvedenou jistinu soud žalovaného zavázal k zaplacení úroku z prodlení z uvedené částky ve výši 8,25 % ročně, jak požadovala žalobkyně, neboť přestože výše úroku prodlení určená podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je vyšší než žalobkyní požadovaná, nemohl soud překročit žalobní návrh a přiznat žalobkyni vyšší než jí požadovaný úrok z prodlení. Soud žalovaného zavázal k úhradě úroku z prodlení od [datum], neboť k vrácení peněžních prostředků představujících bezdůvodné obohacení ze smlouvy o úvěru byl žalovaný podle zjištěného skutkového stavu vyzván v předžalobní výzvě z [datum], která byla dána k poštovní přepravě dne [datum] a k doručení oznámení do faktické dispozice žalovaného došlo podle závěru soudu (s ohledem na běžnou délku doručování doporučených zásilek Českou poštou, s. p.) nejpozději dne [datum], přičemž nebyla stanovena lhůta k plnění, tedy splatnost nastala ihned a žalovaný se dostal do prodlení následujícího dne [datum]. Ve zbývajícím rozsahu soud ve výroku III. tohoto rozsudku žalobu zamítl. Pokud jde o rozsah zamítnutí požadovaných nároků, tak soud zamítl veškeré další žalobkyní požadované částky, které nejsou nevrácenou jistinou ze smlouvy o úvěru, neboť v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nelze jiné nároky přiznat. Zároveň soud zamítl také úrok z prodlení požadovaný z částky přesahující přiznanou částku za dobu před splatností bezdůvodného obohacení.

17. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku IV. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť oba účastníci byli úspěšní v obdobném rozsahu. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.