20 C 81/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobce insolvenční správkyně dlužnice právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa o zaplacení 16 469 098,68 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 16 469 098,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši xanon [číslo] ročně z částky 16 469 098,68 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 217 450,31 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D.

1. Žalobou doručenou soudu [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 16 469 098,68 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalované jako zajištěné věřitelce v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] proti dlužnici [právnická osoba], jejíž je žalobkyně insolvenční správkyní, a na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, bylo v průběhu insolvenčního řízení vyplaceno celkem 16 469 098,68 Kč (částka 295 078,33 Kč na základě usnesení z [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo], a částka 16 174 020,53 Kč na základě usnesení z [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo]), avšak následně bylo rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodnuto, že mezi dlužnicí [právnická osoba] a některými jejími věřiteli nebyl skutečný obchodní vztah a smlouva o půjčce se smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem z [datum] uzavřená mezi dlužnicí a žalovanou, na základě které byla žalované v insolvenčním řízení vyplacena uvedená částka, sloužila toliko k získání neoprávněných výhod pro žalovanou jako fiktivní věřitelku. Žalobkyně pak odkazuje na usnesení č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo] a má za to, že na straně žalované došlo v rozporu se zásadami insolvenčního řízení k bezdůvodnému obohacení, neboť vydání prostředků z insolvenčního řízení dosáhla žalovaná protiprávním jednáním. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že skutečně v uvedeném insolvenčním řízení obdržela uvedené peněžní prostředky na základě rozhodnutí insolvenčního soudu o uspokojení zajištěné věřitelky, přičemž v důsledku těchto rozhodnutí peněžní prostředky definitivně opustily majetkovou podstatu dlužnice a žalobkyně se tak snaží popřít dosud pravomocná rozhodnutí, která vytvářejí překážku věci rozhodnuté. Žalovaná dále připustila, že možná existuje řízení, ve kterém by bylo možno rozporovat výplatu prostředků, ale jejich vrácení do majetkové podstaty dlužnice je nepřijatelné a v rozporu se zásadami insolvenčního řízení. Ohledně rozhodnutí trestního soudu žalobkyně upozornila na judikaturu, podle které není trestní řízení důvodem k vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, nadto žalovaná sama nebyla účastníkem trestního řízení a trestní rozhodnutí vůči ní proto nemůže zakládat žádné povinnosti. Dále uvedla, že s dlužnicí [právnická osoba] uzavřela smlouvu o úvěru a smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem a poskytla jí úvěr a zástavní právo pak bylo zapsáno do katastru, a následně v insolvenčním řízení řádně přihlásila své pohledávky, které byly na přezkumném řízení zjištěny, a žalovaná poté podle všech pravidel obdržela prostředky ze zpeněžení zajištěné nemovitosti. Žalovaná pak doplnila, že insolvenční soud je vázán výsledkem přezkumného jednání a stavem zjištěných pohledávek a insolvenční správkyně nemůže po věřitelce vymáhat pohledávku, která jí byla řádně vyplacena. I v případě neexistence pohledávky mají ostatní věřitelé možnost podat tzv. žalobu z lepšího práva, nikoli však insolvenční správkyně. Podle žalované žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby.

3. Soud věc projednal a rozhodl při jednání konaném [datum] za účasti žalobkyně i žalované (jejich právních zástupců). Během jednání účastnice setrvaly na svých stanoviscích a učinily následující shodná tvrzení o skutkových okolnostech, která soud ve smyslu § 120 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vzal za svá skutková zjištění a dále k nim neprováděl dokazování. Mezi účastnicemi je nesporné, že žalobkyně je insolvenční správkyní dlužnice [právnická osoba] v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] (do [datum] vedeno pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]), a že na majetek dlužnice [právnická osoba] byl prohlášen konkurs a žalovaná do insolvenčního řízení dlužnice přihlásila zajištěnou pohledávku v celkové výši 30 407 393,62 Kč přihláškou pohledávky evidovanou pod č. P-43 (věřitel [číslo]), přičemž právním důvodem pohledávky byla smlouva o půjčce spojená se smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem z [datum]. Dále je nesporné, že na přezkumném jednání konaném [datum] byla zajištěná pohledávka žalované zjištěna a žalobkyní jako insolvenční správkyní dlužnice v celém rozsahu uznána, následně byla zajištěná pohledávka uvedena v upraveném seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří přílohu protokolu o přezkumném jednání. Pravomocným usnesením z [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo], insolvenční soud vyslovil souhlas s vydáním 295 078,33 Kč ve prospěch žalované jako výtěžku zpeněžení majetku, který sloužil k zajištění přihlášené pohledávky, a pravomocným usnesením z [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo], insolvenční soud vyslovil souhlas s vydáním 16 174 020,35 Kč ve prospěch žalované jako výtěžku zpeněžení majetku, který sloužil k zajištění přihlášené pohledávky. Žalované pak byl v insolvenčním řízení vyplacen výtěžek zpeněžení majetku v celkové výši 16 469 098,68 Kč. Konečně je mezi účastnicemi nesporné, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl obžalovaný (fyzická osoba, která není účastníkem tohoto civilního sporného řízení) shledán vinným mimo jiné tím, že jako akcionář a jediný člen představenstva dlužnice [právnická osoba] uzavřel [datum] s žalovanou smlouvu o půjčce spojenou se smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví dlužnice a zatížil tím majetek dlužnice ve prospěch žalované„ z důvodu fiktivní pohledávky z úvěru ve výši 25 000 000 Kč s příslušenstvím“, přičemž smlouva sloužila jen„ k získání neoprávněných výhod pro fiktivního věřitele“, kterým byla žalovaná.

4. Mezi účastnicemi po vyjasnění nesporných skutečností nezůstaly žádné další skutečnosti, které by byly sporné, proto soud neprováděl dokazování a zabýval se nadále už jen právním posouzením věci.

5. Předně se soud zabýval námitkou žalované, že projednání věci brání překážka věci rozhodnuté s ohledem na pravomocná rozhodnutí v insolvenčním řízení a dospěl k závěru, že projednání věci nebrání překážka věci rozhodnuté. V průběhu insolvenčního řízení byla pohledávka žalované přezkoumána, zjištěna a následně pojata do seznamu přihlášených pohledávek, který sice může být za určitých okolností vykonatelným exekučním titulem ve smyslu § 312 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ ins. z.“), ale nevytváří překážku věci rozhodnuté, neboť se nejedná o rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 7. 2021, sp. zn. 29 ICdo 129/2020). Dále pak insolvenční soud pravomocně rozhodl o tom, že má být vyplacen výtěžek zpeněžení žalované jako zajištěné věřitelce, což je nutno považovat za rozhodnutí ve věci samé, v důsledku kterého peněžní prostředky definitivně opouští majetkovou podstatu dlužníka (viz usnesení Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), avšak předmětem tohoto civilního sporného řízení není opakované projednání nároku na vyplacení výtěžku zpeněžení, ale nárok na vrácení již jednou vyplacených prostředků zakládající se na jiném právním důvodu, kterým je právo na vydání bezdůvodného obohacení (kvazidelikt) ve smyslu § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Zároveň soud konstatuje, že je vázán rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci z xanon [číslo], č. j. Ncp 206/2021-29, který k námitce žalované rozhodl, že k projednání této věci vymezené podanou žalobou jsou příslušné okresní soudy, přičemž námitka místní nepříslušnosti nebyla uplatněna, respektive byla vzata zpět.

6. Dále se soud zabýval námitkou žalované, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení, a dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání této žaloby. Žalobkyně je insolvenční správkyní dlužnice [právnická osoba] a ve smyslu § 246 ins. z. na žalobkyni po prohlášení konkursu přešla oprávnění k nakládání s majetkovou podstatou dlužnice včetně výlučného oprávnění podávat žaloby k vymožení nároků dlužnice týkajících se majetkové podstaty podle § 249 ins. z., přičemž žaloba o zaplacení peněžních prostředků do majetkové podstaty dlužnice z jakéhokoliv důvodu nepochybně je žalobou, k jejímuž podání je žalobkyně jako insolvenční správkyně aktivně legitimována.

7. Konečně se soud zabýval samotným předmětem sporu a dospěl k závěru, že se v civilním sporném řízení nemůže insolvenční správkyně během insolvenčního řízení domáhat vrácení v insolvenčním řízení vyplacených prostředků zajištěné věřitelce na její řádně přihlášenou a zjištěnou pohledávku s odůvodněním, že později byla pohledávka označena za fiktivní v trestním řízení. Předně je nutno připomenout odlišnosti insolvenčního řízení od civilního sporného řízení, neboť insolvenční řízení je vedeno zásadou legálního pořádku, tedy určité procesní úkony je možno učinit jen ve vymezených fázích řízení. Takto je možno přihlašovat pohledávky jen v určité fázi řízení a také jejich zjišťování, popírání či uznávání je omezeno zásadně jen do přezkumného jednání. V projednávaném případě pak žalobkyně u přezkumného jednání pohledávku žalované nepopřela, ale naopak ji v celém rozsahu uznala a insolvenční soud i insolvenční správkyně jsou vázáni výsledkem přezkumného jednání (viz usnesení Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) a nedošlo-li po zjištění pohledávky k jejímu zániku splněním jinou osobou, musí být zjištěná pohledávka v insolvenčním řízení vypořádána (viz usnesení Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Je proto nepřípustné, aby žalobkyně jako insolvenční správkyně později své stanovisko měnila a dodatečně proti zjištěné pohledávce činila nějaké námitky, ledaže by šlo o postup předvídaný insolvenčním zákonem a řešený v rámci incidenčních sporů. Žalobkyně však místo incidenčního sporu zvolila žalobu v civilním sporném řízení, které však nelze využít pro obejití uvedených zásad insolvenčního řízení.

8. Lze proto uzavřít, že podaná žaloba na vydání bezdůvodného obohacení nemůže být úspěšná, aniž by se soud musel zabývat tím, zda předmětná pohledávka je nebo není fiktivní. K tomu však přesto lze uvést, že v případě zkoumání, zda je pohledávka fiktivní, by soud musel nejprve posoudit, zda lze závěry trestního rozhodnutí vztahovat vůči žalované, která nebyla jeho účastníkem, a zda lze zároveň pohledávku označit za neplatnou z pohledu civilního práva s ohledem na projevy vůle stran, vzájemné plnění atd. Nadto soud připomíná, že zjištění a uhrazení řádně přihlášené zajištěné pohledávky v insolvenčním řízení nebrání ani případné probíhající trestní řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

9. Nad rámec uvedeného však soud uvádí, že není vyloučeno, že by se bylo možno domáhat podanou žalobou zamýšleného účinku v jiném řízení, zejména v rámci incidenčního sporu podle § 159 ins. z. Nelze také přehlédnout úpravu neplatnosti právních úkonů (tj. právních jednání) podle § 231 ins. z., podle které insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu týkajícím se neplatnosti právního úkonu (tj. právního jednání) týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, čehož se však žalobkyně domáhala právě v tomto řízení, neboť pro rozhodnutí o vydání bezdůvodného obohacení by soud nejprve jako předběžnou otázku musel posoudit platnost právního jednání směřujícího ke vzniku závazku mezi dlužnicí a žalovanou, o kterém žalobkyně tvrdí, že byl fiktivní. Zároveň není ani vyloučeno podání tzv. žaloby z lepšího práva ze strany ostatních věřitelů dlužnice, na což též poukazovala žalovaná s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Olomouci z [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], které bylo vydáno v rámci předmětného insolvenčního řízení.

10. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalované přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 217 450,31 Kč, které tvoří odměna advokáta a náhrada za DPH. Při určení odměny advokáta soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) a vycházel z tarifní hodnoty 16 469 098,68 Kč s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 7 advokátního tarifu činí v daném případě 59 000 Kč. V řízení před soudem advokát žalované učinil tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast u jednání), za které mu náleží mimosmluvní odměna 3 x 59 000 Kč podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, tj. celkem činí odměna za úkony advokáta 177 000 Kč. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč ke třem úkonům právní služby, tedy celkem 900 Kč. Dále advokát žalované uplatnil náhradu spojenou s účastí u soudního jednání, a to náhradu za promeškaný čas za čtyři půlhodiny po 100 Kč při cestě z [obec] do [obec] a zpět, tedy 400 Kč podle § 14 advokátního tarifu, a za cestovné osobním vozidlem VW Sharan podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve výši 1 411 Kč (průměrná spotřeba benzinu 95 oktanů 9,2 litrů [číslo] km, celkem 160,40 km, cena benzinu 44,50 Kč, amortizace 4,70 Kč). Dále má žalovaná nárok na náhradu za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad, tj. ve výši celkem 37 739,31 Kč Celkem tak náhrada nákladů činí 217 450,31 Kč. Soud advokátovi žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů za vyjádření k návrhu na přerušení řízení, neboť se nejednalo o vyjádření ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, ale šlo o vyjádření k otázce vedení řízení.

11. Soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení proti žalobkyni jako insolvenční správkyni, neboť v civilním sporném řízení se neuplatní omezení § 202 odst. 1 ins. z., podle kterého nelze ostatním účastníkům přiznat právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci v rámci incidenčních sporů v insolvenčním řízení. Náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám advokáta žalované podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

12. Soud nerozhodoval o úhradě soudního poplatku, neboť přestože je žalobkyně od hrazení soudního poplatku osvobozena podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), nemohlo dojít k přenesení poplatkové povinnosti na žalovanou podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, neboť soud podané žalobě nevyhověl, ale naopak ji zcela zamítl a plný úspěch ve věci měla tedy žalovaná.