20 C 94/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci žalobkyně: název, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem jméno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, b) částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám advokáta tituly před jménem jméno FO do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení nároků uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný byl ve dnech datum a datum vždy převezen do záchytné stanice provozované žalobkyní, kde mu bylo poskytnuto nezbytné ošetření, vyšetření a následný pobyt. Za tyto úkony žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady ve výši částka za každý případ, v prvním případě splatné do datum a ve druhém případě splatné do datum, a žalovaný tyto své dluhy uznal. Žalovaný na své dluhy ani po výzvě žalované před podáním žaloby nic neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřil a soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu. Na tomto podkladě přijal následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný byl dne datum přijat v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně a byla mu poskytnuta lékařská péče. Žalobkyni za poskytnutou lékařskou péči vznikly náklady ve výši částka, žalovaný tuto částku písemně dne datum uznal co do důvodu a výše a zavázal se k její úhradě do 8 dnů ode dne vystavení daňového dokladu. Žalovaný byl dále dne datum přijat v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně a byla mu poskytnuta lékařská péče. Žalobkyni za poskytnutou lékařskou péči vznikly náklady ve výši částka, žalovaný tuto částku písemně dne datum uznal co do důvodu a výše a zavázal se k její úhradě do 8 dnů ode dne vystavení daňového dokladu. Žalobkyně vyzvala žalovaného písemně k úhradě dluhů upomínkou před podáním žaloby. Nebylo prokázáno, že by žalovaný požadované částky zaplatil.

3. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný byl ve smyslu § 89a a násl. zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen „zákon o specifických zdravotních službách“), ve dvou případech přijat do protialkoholní záchytné stanice žalobkyně a žalobkyně má podle § 89e zákona o specifických zdravotních službách právo na náhradu nákladů za poskytnutou záchytnou službu, a to ve výši částka za každý případ. Žalovaný tento svůj dluh navíc písemně uznal a zavázal se ho uhradit. Žalovaný pak ani přes výzvu žalobkyně svůj dluh neuhradil a je proto v prodlení podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a žalobkyni podle § 1970 o. z. přísluší i nárokovaný úrok z prodlení za dobu prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

4. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Za účelně vynaložené náklady soud v uvedeném případě považuje pouze soudní poplatek ve výši částka a paušální náhradu za písemné podání ve věci a dvakrát výzvu k plnění podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši částka za každý úkon, tj. celkem částka. Náklady řízení požadované žalobkyní ve výši odměny advokáta a režijních paušálů nebyly podle soudu potřebné k účelnému uplatňování práva, proto žalobkyni nebyly přiznány. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací hospodařící s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., je tedy státem řízena a na státní rozpočet v určitém rozsahu navázána, proto měla při vymáhání pohledávek vůči pacientům volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že se po skutkové i právní stránce jedná o jednoduchý spor, není důvod, proč by za žalobkyni musel žalobu vyhotovit a podat advokát, neboť tím dochází ke zbytečnému zvyšování nákladů. Ústavní soud ČR v obdobných případech zaujal stanovisko, že v takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení tohoto případu vlastními prostředky (blíže rozhodnutí Ústavní soudu ve věcech I. ÚS 2929/07, IV. ÚS 3131/10, I. ÚS 195/11). Celkem tedy náklady řízení činí částka, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.