7 C 100/2026

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, 750 02 Přerov pro zaplacení Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částka s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Jméno advokátky.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím a tvrdila, že uplatněný nárok vyplývá ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel žalovaný se společností právnická osoba dne datum. Podle této smlouvy se věřitelka zavázala poskytnou žalovanému částku částka a žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, kdy ke splacení úvěru mělo dojít dne datum. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, proto se tak dostal dne datum do prodlení. Celková požadovaná částka částka představuje nesplacenou jistinu ve výši částka, smluvní úrok částka a smluvní pokutu částka. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z jistiny a smluvního úroku plynoucí od datum do zaplacení.

2. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum mezi právnická osoba a žalobkyní.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že tuto uzavřela spol. právnická osoba (úvěrující) a žalovaný (úvěrovaný). Smlouva obsahovala (mj.) závazek úvěrující poskytnout úvěr ve výši částka a závazek žalovaného částku společně s úroky a poplatky ve výši částka do datum splatit. Úvěr měl být žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na bankovní účet.

5. Z výpisu z účtu vedeného u právnická osoba. soud zjistil, že dne datum žalovaný provedl ze svého účtu č. č. účtu verifikační platbu ve výši částka.

6. Z výpisu z účtu vedeného u právnická osoba. soud zjistil, že dne datum byla na účet č. č. účtu odeslána platba ve výši částka.

7. Z dodatků č. hodnota-4 ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že těmito dodatky byla splatnost úvěru postupně prodlužována až do datum.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně její přílohy soud zjistil, že pohledávka zažalovaným byla žalobkyni postoupena.

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a dokladu o odeslání soud zjistil, že postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému písemně oznámeno a toto oznámení bylo žalovanému odesláno spolu s předžalobní výzvou dne datum.

10. Ze sdělení právnická osoba. soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. č. účtu, na který byla dne datum pod variabilním symbolem var. symbol připsána platba ve výši částka.

11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právnická osoba a žalovaným dne datum je neplatná.

16. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

17. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

18. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

19. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná.

20. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle odst. 3 citovaného ustanovení zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

21. V daném případě se žalobkyně nedostavila k jednání soudu dne datum, nemohla být tedy soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o tom, že v řízení netvrdila ani nenavrhla důkazy k prokázání, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet s uvedením konkrétních údajů, které vstoupily do procesu posuzování, jak na příjmové, tak na výdajové stránce a zda a jaké další údaje byly prověřovány, zároveň nemohla být vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů k jejich prokázání a poučena o důsledcích nesplnění této výzvy.

22. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně povinnosti úvěrujícího prověřit schopnosti žalovaného splácet úvěr, soud proto dospěl k závěru, že tato smlouva je neplatná.

23. Žalovaný je povinen v souladu s ust. § 87 zák.č.257/2016 Sb. vrátit poskytnutou jistinu. Dle provedených důkazů byla žalovanému poskytnuta jistina ve výši částka. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný z této něco uhradil, soud proto žalovaného zavázal k zaplacení celé této částky.

24. Žalovaný se ke svým možnostem nijak nevyjádřil, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě. Vzhledem k tomu, že povinnost vrácení jistiny vzniká teprve uložením této povinnosti soudem, nemůže být žalovaný v prodlení. (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 [ASPI ID: JUD774166CZ]

25. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla se svým nárokem úspěšná ze 73 %, po odečtení neúspěchu ve výši 27 % má tak žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 46 %. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci byl stanoven i s ohledem na požadované příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) a dále třikrát paušální náhrada hotových výdajů po částka dle § 14b odst. 6 a. t. Celková částka nákladů řízení žalobkyně tak činí částka, 46 % z této částky činí částka. Aplikace § 14b vyhl.č.177/1996 Sb. je odůvodněna tím, že žalobkyně podává ve velkém množství a opakovaně žaloby postavené na stejném skutkovém i právním základu, žaloby jsou podle ustáleného vzoru, žaloby jsou jednoduché, formulářového charakteru, kde se mění pouze okolnosti uzavření úvěrové smlouvy a výše požadované částky. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.