7 C 104/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a tvrdila, že uplatněný nárok vyplývá ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalovaným. Podle smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách.

2. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, s účinností k , datum, .

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil., právnická osoba, průběhu řízení doplnila na výzvu soudu žalobkyně svá tvrzení tak, že její právní předchůdkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, které získala při zpracování žádosti.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že tuto uzavřela , právnická osoba, . (úvěrující) a žalovaným (úvěrovaný). Smlouva obsahovala (mj.) závazek úvěrujícího poskytnout úvěr a závazek žalovaného vrátit a zaplatit úroky.

6. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že banka splnila svou povinnost a poskytla žalovanému částku , částka, .

7. Z přehledu splátek má soud za prokázáno, že žalovaný za celou dobu zaplatil celkem částku , částka, .

8. Z dokumentu „posouzení úvěruschopnosti klienta“ má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla prověření insolvenčním rejstříku, prověřila informace v CBCB (splátková morálka), prověřila interní evidenci, ve které nebyly žádné negativní informace. Vycházela z příjmu žalovaného , částka, (příjem ověřen z účtu žalovaného). Klient uvedl výdaje ve výši , částka, , banka vycházela ze statistických údajů o nákladech na živobytí a normativních nákladů na bydlení celkem e výši , částka, . Klient uvedl splátky , částka, , byly však zjištěny splátky ve výši , částka, (kontokorent , částka, ), splátka , částka, ( revolvingový úvěr , částka, ), úvěr s splátkou , částka, a ve výši , částka, (oba úvěry konsolidovány poskytnutým úvěrem).

9. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že při posouzení schopnosti splácet úvěr měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici následující údaje: průměrný čistý měsíční příjem , částka, , svobodný, bydlení u rodičů, počet členů domácnosti 1, příjem z invalidního důchodu 3. stupně, požadovaná výše úvěru , částka, za účelem konsolidace.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně její přílohy, potvrzení o zaplacení úplaty a oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázáno, že pohledávka zažalovaným byla žalobkyni postoupena.

11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném k , datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k , datum, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k , datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle rozhodnutí Soudního dvora C 679-18 vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl ( v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne , datum, mezi účastníky je neplatná.

17. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

18. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

19. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

20. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.

21. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 zák.č.257/2016 Sb., který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá zák.č. 257/2016 Sb.

22. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet byla provedena z informací získaných od žalovaného a veřejných rejstříků i interních databází. Žádné důkazy o lustraci nedoložila. Je však nutno konstatovat, že ani předložení takových důkazů by nebylo v uvedeném případě dostatečné.

23. V soud poukazuje na závěr Ústavního soudu ( III ÚS 4129/18) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

24. Soud má za to, že toto kritérium, splněno nebylo. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, neboť evidentně údaje, které měla k dispozici vyhodnotila chybně. žalovanému, který je invalidním důchodcem 3. stupně (evidentně není tedy šance na přivýdělek) poskytla úvěr ve výši , částka, , ačkoli prověření prováděla k žádosti na , částka, . Ačkoli měl žalovaný výdělkem pod hranicí minimální mzdy, poskytla mu úvěr ve výši, která více než 20 x převyšuje jeho jediný příjem. I když bylo evidentní, že žalovaný není schopen splácet ani nízké splátky a potřebuje stávající úvěr konsolidovat, poskytla mu další, několikanásobně vyšší částku. Přitom právě u nízkých příjmů je nutno hodnotit, že takovým klientům zbývá opravu jen minimální či spíše žádná částka na splácení. Jde o jinou situaci, kdy je několikanásobek příjmu poskytnut např. osobě, která má příjem v řádech desetitisíců korun. Za situace, kdy žalovaný uvedl evidentně zavádějící informace o svých výdajích i splátkách, byl vyhodnocen jako spolehlivý příjemce úvěru v řádu statisíců korun. Přitom bylo zcela zjevné, že bude mít problém takový dluh splácet.

25. V tomto případě je tedy jednoznačné, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila vůbec. Úvěr poskytla, ačkoli bylo zřejmé, že žalovaný bude mít zjevně problém dluh splatit. Úvěr tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák.č.257/2016 Sb. a smlouva je proto neplatná.

26. Žalovaný je povinen poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 zák.č.257/2016 Sb. Žalovanému byla poskytnuta celkem částka , částka, , podle provedených důkazů zaplatil , částka, . Proto je povinen vrátit částku , částka, . Žalovaný se ke svým možnostem nijak nevyjádřil, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě. Vzhledem k tomu, že povinnost vrácení jistiny vzniká teprve uložením této povinnosti soudem, nemůže být žalovaný v prodlení. (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 [ASPI ID: JUD774166CZ]

27. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. S ohledem na právní závěr soud další navrhované důkazy neprovedl.

29. O nákladech soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť poměrně úspěšnějšímu žalovanému (53 %) žádné náklady v řízení nevznikly. Poměr úspěchu a neúspěchu byl vypočten i s ohledem na uplatněné příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.