7 C 11/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní titul Margitou Markovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [titul]. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s přísl. a uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnut úvěr formou kontokorentního úvěru s možností přečerpání na běžném účtu s limitem [částka] Žalovaný úvěr přečerpal nedovoleně, nesplácel řádně a včas a porto banka úvěr zesplatnila k [datum]. Uplatněný nárok tvoří nesplacená jistina [částka], smluvní poplatky [částka], úrok z prodlení do [datum] ve výši [částka], úrok z prodlení a smluvní úrok od [datum] do zaplacení. Pohledávka byla žalobkyni postoupena.

2. Na výzvu soudu doplnila žalobkyně kromě jiného svá tvrzení tak, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla prověřena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. [příjmení] konkrétně vycházela z příjmu [částka] a zároveň z čistého příjmu domácnosti [částka], které klient uvedl v žádosti. Výdaje byly odhadnuty na základě historických dat z ČSÚ. Žalovaný měl závazky s celkovou splátkou [částka] vůči společnosti a externí splátky [částka]. Ohledně výdajů uvedla, že vycházela z odhadu podle z dat ČSÚ.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a dispozic ke smlouvě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, a to kontokorentní úvěr Flexikredit na účtu č. [bankovní účet] s limitem [částka]. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit.

4. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že banka měla při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr k dispozici následující údaje: příjem [částka] (potvrzeno čestným prohlášením), bydlení vlastní, ženatý, pracovní poměr na dobu neurčitou, celkový příjem domácnosti [částka], jedno vyživované dítě, žádné měsíční splátky 5. Z tabulky banky má soud za prokázáno, že banka při posouzení schopnost splácet brala úvahu příjem [částka], čistý příjem domácnosti, bydlení vlastní, podíl klienta na nákladech na bydlení 42,63 %, dosavadní externí splátky [částka].

6. Z výpisu z účtu na jméno žalovaného má soud za prokázáno, že žalovaný průběžně čerpal a splácel kontokorent. ke konci srpna 2019 byl zůstatek na účtu kreditní ([částka]). Další měsíce byl žalovaný konstantně v debetu, tj. čerpaná částka převyšovala splácené částky. Celková debet činil k [datum] částku [částka], k [datum] částku [částka], avšak bylo placeno na úrok [částka], na poplatek [částka] (celkem [částka]), k [datum] činil debet 21 151,68,. avšak bylo placeno na úrok [částka], poplatek [částka], překročení [částka] a upomínky [částka] (celkem [částka]), k [datum] činil debet 22 903,92, avšak bylo placeno na upomínku [částka], na úrok [částka] a [částka], poplatek [částka], překročení [částka] a [částka] a zrušení [částka] (celkem [částka]). Celkový debet k [datum] činil [částka], avšak byly zaplaceny poplatky a jiné položky ve výši [částka].

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena.

8. Podle ust. § 3028 odst. 1, 3 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy. Proto soud věc posoudil podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.).

9. Podle ust. § 52 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel; dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti; spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 56 odst. 2 obč. zák. se ustanovení odstavce 1 nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

10. Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité části a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen z nich platit úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

12. Podle § 369 odst.1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

13. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (vztahuje se i na smlouvu o půjčce dle § 1 citovaného zákona), či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Soud má za prokázáno, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru, a to formou kontokorentu k běžnému účtu. Na základě této smlouvy měl žalovaný možnost čerpat prostředky v rámci limitu [částka]. Žalovaný průběžně prostředky čerpal, v srpnu 2019 byly všechny čerpané prostředky řádně splaceny (na účtu nebyl debetní zůstatek). Následně do [datum] žalovaný vyčerpal celkem částku [částka]. Kromě splátek započtených právní předchůdkyní žalobkyně byly žalovaný zaplaceny částky na úroky a poplatky v celkové výši [částka]. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni posoutepna.

15. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele) nebyla spotřebitelská smlouva o úvěru platně uzavřena.

16. Zákon o spotřebitelském úvěru věřiteli ukládá povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Jeho určité vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

17. Ustanovení § 9 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

18. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

19. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně posouzení schopnosti žalované úvěr splácet provedla vyhodnocením informací získaných od žalovaného. Z předložených důkladů a sdělení žalobkyně je zřejmé, že právní předchůdkyně při hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr neměla k dispozici dostatek informací k takovému zhodnocení. Ačkoli měla ověřený pouze příjem [částka], vzala také v úvahu sdělený příjem domácnosti [částka], který však nebyl ničím ověřen. Je zřejmé, že tento příjem zahrnula do svých úvah, neboť poměr tohoto čistého příjmu a příjmu žalovaného se odráží ve vyhodnocení toho, jak se žalovaný podílí na nákladech na bydlení (42,63 %) Ačkoli z žádosti žalovaného vyplývá, že nemá žádné splátky, z tabulky banky jsou patrné splátky [částka] a ze samotného sdělení žalobkyně pak skutečnost, že v době žádosti splácel žalovaný [částka] společnosti (zřejmě tedy bance) a další externí splátka činila [částka]. Výdaje nebyly nijak kvantifikovány a pokud žalobkyně sdělila, že bylo vycházeno z„ historických dat ČSÚ), pak není zřejmé, o jaká konkrétní data (vztažená k jakým veličinám, době, místu apod.) by se mělo jednat.. Úvaha banky o zahrnutí těchto výdajů je tak zcela nejasná.

20. Ačkoli byla žalobkyně u jednání poučena, že je třeba doplnit tvrzení o tom zda a jakým způsobem byl ověřen celkový příjem domácnosti [částka] za situace, kdy evidentně je rozhodný při posouzení úvěruschopnosti, neboť ovlivňuje hodnocení podílu klienta na nákladech bydlení, jaké konkrétní výdaje„ odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ“ byly vzaty v úvahu, tzn. v jaké výši byly hodnoceny a konkrétně z jakých dat bylo vycházeno, a co tato data zahrnují (např. náklady na bydlení apod.), jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zhodnotila celkovou výši splátek ve výši téměř 11 000 a jednu vyživovací povinnost ve vztahu k příjmu žadatele, svá tvrzení nedoplnila s konstatováním, že dosavadní tvrzení jsou postačující. Žalobkyně byla přitom u jednání poučena o následcích nesplnění uložené povinnosti.

21. V této souvislosti je nutno poukázat na závěr Ústavního soudu (III ÚS 4129/18) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Soud má za to, že právě toto kritérium splněno nebylo. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně splnila své povinnosti řádně, spokojila se pouze s prohlášením žalovaného a zjištěním jeho příjmu, aniž by učinila relevantní úvahu o výdajích (resp. není zřejmé, zda a jakou úvahu učinila), nekriticky vycházela z neověřeného příjmu domácnosti a není zřejmé, jakým způsobem a zda vzala v úvahu další půjčky žalovaného a vyživovací povinnost.

22. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy úvěr poskytla, ačkoli neměla dostatečné údaje k posouzení, jestli je zde důvodná pochybnost o schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Úvěr tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 9 zák.č.145/2010 Sb. a smlouva je proto neplatná.

23. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.

24. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák., které jsou si smluvní strany povinny podle § 457 obč. zák. vzájemně vydat.

25. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku [částka] (od [datum] do [datum]), je žalovaný povinen takové plnění vrátit. Žalovaný ve stejném období zaplatil celkem částku [částka], které byly právní předchůdkyní žalobkyně však neoprávněně započteny na nároky, které mají oporu (zde v neplatné) smlouvě. Proto zbývá žalovanému zaplatit pouze [částka].

26. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vrácení této částky dříve než žalobou, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by se předžalobní nebo jiná výzva dostala objektivně do dispoziční sféry žalovaného. Žalovaný byl tak k vrácení dlužné částky vyzván až žalobou, která mu byla doručena [datum]. Dnem plnění byl tak den [datum] (18. a [číslo] připadlo na sobotu a neděli) a žalovaný je v prodlení od [datum]. Žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 369 obch. zák.v zákonné výši, žalobkyně požadovala úrok z prodlení výslovně ve výši 10 % ročně a soud proto nemohl překročit žalobní žádání.

27. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky [částka] za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].