7 C 174/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci pro zaplacení 199 154,90 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 24 761,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24 761,20 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 174 393,70 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 32 890,64 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 86 455,41 Kč, s úrokem ve výši 21,16 % ročně z částky 124 472,78 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 124 472,78 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 99 711,58 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 60 737 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám státu.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 199 154,90 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že [právnická osoba] (pod názvem [právnická osoba] uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen "smlouva o úvěru"). Na základě smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 209 958 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku v 84 splátkách po 5 894 Kč, úrok byl dohodnut ve výši 21,16 % ročně. Žalovaný zaplatil celkem 185 196,80 Kč do podání žaloby. Žalovaný byl v prodlení se splátkami splatnými v březnu a dubnu 2017, proto právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila k [datum]. Žalobkyně požaduje nesplacenou dlužnou jistinu ve výši 124 472,78 Kč, smluvní pokutu ve výši 74 682,12 Kč a příslušenství. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena.

2. Opatrovník žalovaného namítl absolutní neplatnost smlouvy, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila svou povinnost posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Namítl, že pokud by povinnost byla splněna řádně, bylo by zřejmé, že žalovaný nebude schopen úvěr splácet. Měl hlášen trvalý pobyt na ubytovně v areálu cukrovaru, na této adrese se však podle sdělení obecního úřadu k [datum] nezdržoval. Nebylo zřejmé, na jaké pozici v cukrovaru zřejmě jako zahraniční dělník vůbec pracoval. Do prodlení se dostal se splátkou 16, byl tedy schopen zaplatit minimum splátek. Proti žalovanému bylo vedeno v minulosti 7 exekucí, z toho 5 před uzavřením smlouvy o úvěru. Tyto skutečnosti vyvolávají důvodné pochybnosti o schopnosti úvěr splácet. Dále namítl promlčení pohledávky s tím, že nárok je nutno posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení a promlčecí lhůta začala běžet dnem poskytnutí peněz.

3. Žalobkyně uvedla, že úvěr byl čerpán bezhotovostně na účet prodávajícího. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena na základě údajů poskytnutých žalovaným, tj, že byl ženatý, bydlel v pronajatém bytě, měl vyživovací povinnost k jedné osobě, příjem měl z pracovního poměru na dobu neurčitou, neměl žádné závazky k poskytovateli úvěru ani v registrech NRKI a BRKI. Mzda činila 20 000 Kč, podle potvrzení o příjmu činila mzda 30 000 Kč a byl zohledněn příjem domácnosti 35 000 Kč. Byla kontrolována platnost dokladu totožnosti, provedena kontrola v aktuální i historické dlužnosti, v registru ISIR, kontrolován zaměstnavatel, kontrola blacklistu (vozidlo, doklady), provedena kontrola odlišností a četnosti žádostí, kontrola vozidla. Kromě těchto údajů banka zahrnula široké spektrum statistických údajů založených na historických skutečnostech, zohlednila pravidelné výdaje žalovaného v podobě životních nákladů, a to nákladů na bydlení a dalších životních potřeb. Dále byla posouzena cena vozidla (253 430 Kč), kreditní skóre bylo stanoveno na C (čtvrté nejlepší možné). Maximální měsíční splátka s ohledem na životní náklady a celkový příjem domácnosti činila 24 500 Kč. Zdroje žalovaného ve výši 52 489 Kč nebyly předmětem zkoumání. K námitce promlčení uvedla, že okamžik splatnosti dluhu nastal až dnem zesplatnění.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] má soud za prokázáno, že mezi [právnická osoba] a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Obsahem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 209 958 Kč a závazek žalovaného splatit úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků v 84 splátkách po 5 894 Kč. Čerpání úvěru bylo dohodnuto za účelem specifikovaného motorového vozidla na účet prodávajícího [právnická osoba] [bankovní účet].

5. Z matričního listu klienta má soud za prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřena podle dokladu A3323439 vydaném Moldavskem. Poskytovatel úvěru měl k dispozici následující údaje: Žalovaný byl zaměstnán u [příjmení] [jméno] jako řidič na dobu neurčitou, měl jednu vyživovací povinnost, čistý příjem činil 20 000 Kč, čistý měsíční příjem manželů 35 000 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele má soud za prokázáno, že tento potvrdil průměrný čistý příjem žalovaného 30 000 Kč.

6. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] má soud za prokázáno, že částka 209 958 Kč byla dne [datum] poukázána [právnická osoba], na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol] (shodné s číslem smlouvy).

7. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil do podání žaloby 185 196,80 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil částku vyšší, než žalobkyně tvrdí.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy, potvrzení o zaplacení kupní ceny a oznámení o postoupení pohledávky učiněné postupitelem má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena.

9. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle ustl. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (právní předchůdkyně žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z.

13. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

15. Ustanovení § 9 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

16. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

17. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet provedla v rejstřících BRKI a NRKI, ISIR, ověřila bezdlužnost, kontrolovala zaměstnavatele, vozidlo. Žádné důkazy o lustraci nedoložila. Je však nutno konstatovat, že ani předložení takových důkazů by nebylo v uvedeném případě dostatečné. Je naopak zřejmé, že neprovedla žádné šetření v evidenci exekucí. Přitom z lustrace u zdejšího soudu je zřejmé, že proti žalovanému bylo vedeno exekuční řízení v pěti případech ([číslo] až 2013). Pokud žalobkyně tvrdila, že byla provedena kontrola platnosti dokladu u MV ČR, je tato informace zjevně nepravdivá, neboť totožnost žalovaného byla kontrolováno podle dokladu vydaného v Moldavsku (zřejmě cestovní pas). Ani na výzvu soudu žalobkyně neuvedla, z jakých konkrétních údajů o příjmech a výdajích žalovaného její právní předchůdkyně vycházela (příjmy 30 000 Kč nebo 35 000 Kč), v jaké konkrétní výši byly výdaje zohledněny s ohledem na to, že žalobkyně uvádí tyto výdaje pouze velmi vágně a obecně (statistické údaje apod.). Není tedy zřejmé, jaké konkrétní hodnoty zahrnula právní předchůdkyně žalobkyně do svých úvah a jaké vložila do zmiňovaných matematických či jiných modelů a jaké údaje srovnávala se svými zkušenostmi a statistickými údaji.

18. Je nutno poukázat na závěr Ústavního soudu (sp. zn. III ÚS 4129/18) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Soud má za to, že toto kritérium splněno nebylo. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, spokojila se pouze s prohlášením žalovaného ohledně příjmu a potvrzením o tomto příjmu. Výdajovou stránku nezkoumala individuálně vůbec, neopatřila si jakékoli údaje, které by jí k posouzení mohly soužit. Pokud uvádí, že byly použity jakési statistické údaje a dlouhodobé zkušenosti, ani na výzvu soudu tyto údaje nijak nekvalifikovala.

20. V tomto případě je tedy jednoznačné, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně. Úvěr poskytla, ačkoli neměla dostatek podkladů pro posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splatit. Smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne [datum] je podle § 9 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná 21. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.

22. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy o úvěru plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytla částku 209 958 Kč, je žalovaný povinen takové plnění vrátit. Žalovaný v souvislosti s touto smlouvou však již žalobkyni zaplatil částku 185 196,80 Kč, proto zbývá zaplatit pouze rozdíl, který činí 24 761,20 Kč. Soud proto tuto povinnost uložil žalovanému, a to včetně zákonných úroků z prodlení dle ust. § 1970 o. z.

23. Žalovaný je v prodlení od [datum], neboť žaloba byla žalovanému (prostřednictvím opatrovníka) doručena [datum]. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného k zaplacení finanční částky vyzvala dříve. Vzhledem k tomu, že žalobkyně výslovně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, soud nemohl překročit žalobní žádání a přiznat úrok ve výši stanovení prováděcím předpisem.

24. Další nároky uplatněné žalobkyní včetně příslušenství však soud posoudil jako nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy. Proto soud ve zbývající části žalobu zamítl.

25. Námitku promlčení soud neshledal důvodnou, neboť promlčecí lhůta začal běžet podle § 621 o.z. až v době, kdy žalobkyně získala vědomost o tom, že k bezdůvodnému obohacení došlo a kdo je osobou povinou k jeho vydání.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 60 737 Kč, přičemž tato částka představuje 89 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94,5 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 5,5 %). Úspěch ve věci byl posouzen i s ohledem na veškeré příslušenství uplatňované ke dni rozhodnutí. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 199 154,90 Kč sestávající z částky 9 100 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 56 400 Kč ve výši 11 844 Kč.