7 C 185/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 8,4 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, . s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru na částku , částka, . Právní předchůdkyně uvedenou částku žalované poskytla bezhotovostně, žalovaná se zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách. V důsledku porušení povinností žalovanou byl úvěr zesplatněn, pohledávka byla žalobkyni postoupena. Žalobkyně uplatnila nárok na dlužnou jistinu , částka, , poplatky a smluvní pokuty ve výši , částka, , kapitalizované úroky z úvěru ve výši , částka, , kapitalizované úroky z prodlení ve výši , částka, a běžící úroky z prodlení a úroky z úvěru.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že při prověření schopnosti žalované splácet úvěr vycházela z údajů sdělených žalovanou, kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovních a nebankovních registrech, v insolvenčním rejstříku, databázi MV ČR. Při hodnocení porovnávala příjem a výdaje žalované odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Konkrétně vycházela z příjmu žalované , částka, , žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost. Do výdajů započetla částku životního minima, normativních nákladů na bydlení a měsíční výši splátek (bez uvedení konkrétních částek).

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Z dokumentu s názvem „Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, konsolidace půjček“ ze dne , datum, má soud za prokázáno, že dokument je žalovanou podepsán vizualizovaným ručním podpisem, avšak elektronický podpis na tomto elektronickém dokumentu je vyhodnocen jako neplatný, resp. identita autora podpisu je neplatná. Ani na výzvu soudu žalobkyně nedoplnila tvrzení o tom, jakým způsobem došlo k identifikaci žalované při podpisu smlouvy (zejména na neplatnost elektronického podpisu). Podle obsahu tohoto dokumentu měla být úvěrovanou žalovaná, úvěrující , právnická osoba, . Mělo být poskytnuto , částka, tak, že prostředky měly být použity na úplnou úhradu dluhů sjednaných mezi žalovanou a , právnická osoba, ve výši , částka, , s tím že peníze měly být odeslána na účet č., č. účtu, , dále mezi žalovanou a , právnická osoba, . ve výši , částka, , prostředky měly být převedeny na účet č., č. účtu, a zbývající část měla být převedena na účet č., č. účtu, .

5. Z výpisu z úvěrového účtu č., č. účtu, soud zjistil, že se jedná o interní dokument MONETA Money bank, vedený na jméno žalované. Dne , datum, jsou zaznamenány následující transakace: čerpání , částka, , a dne , datum, odepsání částky , částka, na technický účet KP, částka , částka, na technický účet KP a , částka, na , jméno FO, .

6. Z platební historie jako interního dokumentu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že jsou zde evidovány částky čerpání úvěru v celkové výši , částka, ve třech různých částkách.

7. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti a žádosti o úvěr soud zjistil, že původní žalobkyně měla k dispozici následující údaje: příjem žalované , částka, z pracovního poměru na dobu určitou do , datum, , celkový čistý měsíční příjem domácnosti , částka, , svobodná, bydlení v nájmu, podíl na nákladech na bydlení 36,71 %, žalovaná měla mobilní telefon, žádnou vyživovací povinnost, ostatní nezbytné výdaje , částka, . Příjem byl potvrzen potvrzením zaměstnavatele (, částka, ). Není zřejmé, jaké životní náklady vzala věřitelka v úvahu.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena.

9. Z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání má soud z prokázáno, že žalovaná byla k zaplacení před podáním žaloby vyzvána.

10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle rozhodnutí Soudního dvora C 679-18 vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

15. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně smlouvu s žalovanou uzavřela. Ani na výzvu soudu u jednání po zákonném poučení žalobkyně nedoplnila jakékoli tvrzení a nenavrhla důkazy k tomu, jakým způsobem došlo k identifikaci žalované při podpisu smlouvy (s ohledem na neplatnost elektronického podpisu na dokumentu). Soud tedy nemá za prokázáno, že by to byla právě žalovaná, která dokument podepsala a učinila tedy právní jednání směřující k podpisu smlouvy.

16. Dále nad rámec soud uvádí, že i pokud by měl uzavření smlouvy za prokázáno, byla by tato smlouva neplatná.

17. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

18. Ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

19. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

20. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.

21. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 zák.č. 257/2016 Sb., který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá zák.č. 257/2016 Sb.

22. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet provedla z veřejně dostupných rejstříků, žádné důkazy o lustraci nedoložila. Je však nutno konstatovat, že ani předložení takových důkazů by nebylo v uvedeném případě dostatečné. Ani na výzvu soudu neuvedla, jak souvisí podíl na nákladech na bydlení vyjádření číslem , hodnota, % s dalšími uvedenými údaji, jaké údaje byly vyhodnoceny v rámci výdajové stránky žalované a jakými konkrétními úvahami je tato částka podepřena, jak byly zhodnoceny náklady na bydlení ( s ohledem na kontaktní adresu v Praze), z jakých konkrétních historických dat a normativních nákladů bylo vycházeno a zda bylo provedeno šetření v evidenci exekucí. Dále nedoplnila tvrzení o tom, zda a jak byla vyhodnocena skutečnost, že žalovaná má pracovní poměr pouze na dobu určitou (11/2020), zda byla částka , částka, ( čisté příjmy domácnosti) v příjmové části hodnocena, a pokud ano, jak byla ověřena .

23. Zde je nutno poukázat na závěr Ústavního soudu (III ÚS 4129/18) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

24. Soud má za to, že právě toto kritérium splněno nebylo. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně. Není zřejmé, na základě jakých historických dat ČSÚ došlo k porovnání příjmů a výdajů klienta, když jeho příjem činil , částka, , čím byla podepřena úvaha o výdajích žalované a jaké tyto údaje byly vzaty v úvahu, jak byly konkrétně hodnoceny náklady na bydlení a podíl žalované na nich. Není zřejmé, jak byly hodnoceny výdaje žalované s ohledem na místo bydliště, pracovní poměr na dobu určitou.

25. V tomto případě žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet splnila řádně. Úvěr poskytla, ačkoli neměla zjevně dostatečné a relevantní údaje k tomu, aby mohla posoudit, zda v tomto případě není důvodná pochybnost o schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Úvěr tak poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák.č.257/2016 Sb. a smlouva je proto neplatná.

26. I pokud by soud hodnotil smlouvu jako platnou, žalobkyně neprokázala, že by splnila svou povinnost z této smlouvy a poskytla žalované částku , částka, .

27. Při právním hodnocení smlouvy jako neuzavřené, případně neplatné pak nelze posoudit ani jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z.

28. Ani na výzvu soudu po zákonném poučení žalobkyně nedoplnila tvrzení a nenavrhla důkazy k prokázání toho, že žalované byla celá částka skutečně poskytnuta tvrzeným způsobem (resp. odkazem na neplatnou smlouvu), to znamená, že se celá částka dostala do dispozice žalované. Pokud žalobkyně tvrdí, že částka byla poskytnuta ve třech různých částkách na účty uvedené v (neplatné) smlouvě, toto tvrzení neprokázala. Ani z interního dokumentu (výpis z úvěrového účtu a platební historie) není zřejmé, na jaké konkrétní účty byly jednotlivé částky zaslány, že byly na takové účty připsány a že se jedná takovým připsáním na účty o bezdůvodné planění žalované (tj. o splnění jejích jiných závazků, příp. vzniku pohledávky za bankou). Soud proto žalobu zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že podle obsahu spisu úspěšné žalované v řízení náklady nevznikly.