7 C 254/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 26 379 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 606,02 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 15 817 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 919,27 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 853 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 608,10 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 608,10 Kč od [datum] do zaplacení a dále v části o zaplacení 3 662 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 670,65 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 298,74 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6 606,02 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 606,02 Kč od [datum] do [datum].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 26 397 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že se jedná o nároky ze dvou smluv o zápůjčce. Tvrdila, že žalovanému byla na základě smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a [právnická osoba] poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč a uplatnila nárok na dlužnou jistinu ve výši 8 608,10 Kč a poplatek ve výši 7 208,90 Kč, kapitalizované úroky, kapitalizované úroky z prodlení, běžící smluvený úrok a běžící zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny.

2. Dále tvrdila, že žalovanému byla na základě smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a [právnická osoba] poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč a uplatnila nárok na dlužnou jistinu ve výši 6 606,02 Kč a poplatek ve výši 3 955,98 Kč, kapitalizované úroky, kapitalizované úroky z prodlení, běžící smluvený úrok a běžící zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny.

3. Pohledávky byly žalobkyni postoupeny.

4. Ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce na částku 10 000 Kč, žalovaný peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Zavázal se vrátit poskytnutou částku, zaplatit celkový poplatek ve výši 8 917 Kč, vše v 60 týdenních splátkách ve výši 316 Kč.

5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že při poskytování zápůjčky měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici následující údaje: příjmy žalovaného 18 122 Kč, další čisté příjmy domácnosti 30 000 Kč, odhadované měsíční výdaje 12 000 Kč, žalovaný měl splátky na interní půjčky 1 518 Kč, byl svobodný, žil v nájmu, neměl vyživovací povinnost, k prokázání příjmu byla předložena pracovní smlouva a výplatní pásky, pracovní poměr byl na dobu neurčitou do [datum].

6. Z tabulky umoření soud zjistil, že za celou dobu žalovaný na uvedenou zápůjčku zaplatil 3 100 Kč.

7. Ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce na částku 15 000 Kč, žalovaný peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Zavázal se vrátit poskytnutou částku, zaplatit celkový poplatek ve výši 12 320 Kč, vše v 18 měsíčních splátkách ve výši 1 518 Kč.

8. Z tabulky umoření soud zjistil, že za celou dobu žalovaný na uvedenou zápůjčku zaplatil 16 758 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobkyni.

10. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Soud má za prokázáno, že mezi žalovaným a [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy obdržel žalovaný částku 15 000 Kč, zavázal se zaplatit poplatek (obsahující i sjednaný úrok) v celkové výši 12 320 Kč. Splácení bylo dohodnuto ve splátkách po 1 518 Kč. Žalovaný na zápůjčku zaplatil celkem 16 758 Kč.

13. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle rozhodnutí Soudního dvora C [číslo] vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná.

18. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

19. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

20. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

21. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.

22. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně posouzení schopnosti žalované úvěr splácet provedla vyhodnocením informací získaných od žalovaného, tento byl dotazován na své rodinné, majetkové a pracovní poměry a informace byly ověřeny oproti dokladům. Tyto informace byly zaznamenány do zákaznické karty. Žalobkyně však ani na výzvu takový důkaz nepředložila a nedoplnila konkrétní tvrzení, z jakých příjmů a výdajů žalovaného konkrétně při posouzení schopnosti splácet její právní předchůdkyně vycházela.

23. V tomto případě žalobkyně konkrétně netvrdila rozhodné skutečnosti a ani neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně. Neprokázala, z jakých podkladů a údajů vycházela. Zápůjčku tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb. a smlouva je proto neplatná.

24. Žalovaný je povinen poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 zák. č. 257/2016 Sb. Žalovanému byla podle smlouvy z [datum] poskytnuta celkem částka 15 000 Kč, zaplatil již 16 758 Kč, proto mu nevznikla povinnost vrátit v souvislosti s touto smlouvou jakoukoli částku.

25. V této části soud proto žalobu zamítl.

26. Podle § 6 odst.2 o.z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

27. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

28. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

29. Podle ustanovení § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

30. Podle § 580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

31. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

32. Pokud se týká smlouvy ze dne [datum] má soud má za prokázáno, že mezi žalovaným a [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy obdržel žalovaný částku 10 000 Kč, zavázal se zaplatit poplatek v celkové výši 8 917 Kč. Poplatek se skládá z úroku ve výši 1 789 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 180 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč. Splácení bylo dohodnuto ve splátkách po 316 Kč týdně Kč. Žalovaný na zápůjčku zaplatil celkem 3 100 Kč.

33. Soud dospěl k závěru, že uvedená smlouva je neplatná.

34. Zápůjčka podle uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta obchodní společností v rámci její podnikatelské činnosti. Smyslem a účelem existence této společnosti je pochopitelně vytváření zisku. Tuto skutečnost vzal soud v úvahu jednak při posouzení platnosti ujednání o poplatku ve výši 8 917 Kč a při posouzení oddělitelnosti tohoto ujednání o poplatku od ostatního obsahu smlouvy.

35. Pokud se týká úvahy o platnosti ujednání o poplatku, posuzoval soud, zda jde o obcházení zákona, včetně porušení poctivosti, přesněji vyjádřeno zákazu těžit z nepoctivého jednání.

36. Soudní praxe i právní teorie vychází z toho, že úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité zápůjčky představují cenu poskytnutého kapitálu nebo také cenu za užívání půjčených peněžních prostředků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 869/2012 nebo rozsudek ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. 33 Odo 657/2005, případně [příjmení], J., [příjmení], M., et al. Občanský zákoník. Komentář. II. díl. 1. vyd. [obec]: [právnická osoba], 2009, s. [číslo]). Tato úplata, která je materiálním zdrojem generování zisku, byla v každém z posuzovaných případů evidentně nahrazena dalšími složkami, tj. administrativním poplatkem a odměnou za hotovostní inkaso splátek. V uvedené smlouvě naprosto chybí ekonomické ekvivalence mezi jednotlivými typy poplatků a poskytnutými službami. Tyto poplatky („ za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení“ a„ vedení účtu a komfortní splácení“) postrádají materiální opodstatněnost a jedná se fakticky o poplatek vnucený.

37. Obecně platí, že segment finančních služeb spočívající v poskytování menších půjček v rámci nebankovního sektoru, cílí na takové zákazníky, kteří požadují zejména okamžitou likviditu. Skutečnost, že žadatelé o spotřebitelský úvěr mají teoreticky možnost volby mezi různými variantami platby nevylučuje, aby takové poplatky byly kvalifikovány, jako nepožadované plnění. Není pochybností o tom, že právní předchůdkyní žalobkyně kalkuluje s faktickou situací jejích obvyklých a typických klientů, kteří upřednostňují provádění plateb mimo své bankovní účty. Není také pochyb o tom, že původní věřitelka kalkuluje s tímto poplatkem (i„ administrativním“ poplatkem) jako s odměnou představující cenu poskytnutého kapitálu. S tím také úzce souvisí nepřítomnost ekonomické ekvivalence poskytnuté služby spočívající ve„ flexibilním“ a„ komfortním“ splácením. Je to zcela zřejmé již ze samotné formulářové smlouvy, výše těchto poplatků je kalkulována od počátku, zřejmě v závislosti na délce splácení půjčky a výši poskytnuté částky a není zřejmé, jak reflektuje skutečné náklady. Ze smluvních ujednáních tedy nelze učinit poměření skutečné výše ceny poskytnutého kapitálu, tj. úroků s korektivem dobrých mravů.

38. Značná nepřiměřenost výše smluvního úroku je ale způsobilá porušit souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je zajišťováno právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Zcela na místě je poměřovat takové ujednání korektivem dobrých mravů.

39. Právní předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu formuluje nároky na různé poplatky tak, že nelze jasně rozlišit, v jakém poměru jde o skutečnou cenu dohodnuté služby a v jakém rozsahu jde o skutečnou cenu za půjčení peněz, za kterou je považován úrok. Za„ poplatky“ tak evidentně skrývá svůj další materiální zisk, aniž ho označuje jako úrok. To vyplývá z výše uvedené argumentace, která zohledňuje zejména výši a způsob takto stanovených poplatků. Nelze přitom posoudit, v jaké míře jde o skutečný úrok (tedy cenu za půjčení peněz) a v jaké části jde o skutečnou cenu za služby, které v označených poplatcích poskytuje. Takovým způsobem sjednání původní věřitelka znemožnila posouzení výše skutečných úroků a jejich poměření korektivem dobrých mravů. Tímto jednáním však původní věřitelka účel a smysl právní úpravy obchází. Takové právní jednání učiněné v rozporu s § 547 o.z. je podle § 580 odst.1 o.z. v této části absolutně neplatné, k čemuž je soud povinen přihlédnout ex offo.

40. Takové právní jednání naplňuje znaky nepoctivého jednání, (základní zásady soukromého práva, poctivosti jsou zakotveny v § 6 o. z.) a z takového jednání nemůže těžit ani žalobkyně jako postupnice.

41. Závěr o neplatnosti uvedeného ujednání o„ poplatcích“ lze rovněž dovodit na základě závěrů rozsudku Soudního dvora ze dne 23.11.2023 sp. zn. C 321/2022, v němž se Soud vyjádřil k otázce zjevné nepřiměřenosti neúrokových nákladů ve věci Provident Polska. Soud dospěl k závěru, že smluvní ujednání je považováno za zneužívající, jestliže způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch věřitele. Taková nerovnováha může vyplývat z pouhé skutečnosti, že neúrokové náklady, které nese spotřebitel jsou zjevně nepřiměřené v poměru k zapůjčené částce a službám poskytovaným jako protiplnění, které souvisejí s poskytnutím a správou úvěru.

42. Pokud se týká možnosti oddělit část uvedeného právního jednání od ostatního obsahu uvádí soud následující:

43. Z ustanovení § 576 o.z. vyplývá, že je-li neplatné ujednání od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. [příjmení], P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1−654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060 [číslo]). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši strukturovaných poplatků, u kterých jde evidentně o nerozlišnou úplatu za poskytnuté finanční prostředky a služby, a jedná se o běžnou praxi žalobkyně, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o zápůjčce bez tohoto ujednání o strukturovaných poplatcích uzavřít. Smlouvu o zápůjčce je tedy třeba posoudit jako absolutně neplatnou v celém rozsahu. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.

44. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného závazku, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § [číslo] odst. 2 a § 2993 o.z., které jsou smluvní strany povinny vydat.

45. Na základě smlouvy ze dne [datum] obdržel žalovaný částku 10 000 Kč, zaplatil 3 100 Kč, je tedy povinna vrátit rozdíl ve výši 6 900 Kč.

46. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vrácení uvedené částky dříve než žalobou, nepředložila žádné doklady o tom, že by se předchozí korespondence dostala alespoň do dispoziční sféry žalovaného. Žaloba byla žalovanému doručena [datum], dnem plnění bylo [datum], žalovaný je tedy v prodlení až od [datum]. Žalobkyni náleží úrok z prodlení podle, § 1970 o.z.ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala výslovně úrok ve výši 8,25 % ročně a soud tak nemohl překročit žalobní žádání.

47. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by převážné úspěšnému žalovanému v řízení vznikly náklady.