7 C 256/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení Anonymizováno Anonymizováno,Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka do tří dnů od právní moci rozsudku

III. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

IV. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že se jedná o nárok ze dvou smluv o úvěru. Tvrdila, že její právní předchůdkyně BNP PARIBAS PERSONL FINANCE SA s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota s úvěrovým rámcem částka (dále jen "smlouva o úvěru 1"). Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému částku celkem částka. Žalovaný se zavázala vrátit půjčenou částku ve splátkách ve výši 5 % čerpané částky, nejméně částka, úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně. Žalovaný neplnil své závazky včas a banka proto od smlouvy odstoupila. Žalobkyně uplatnila nárok na dlužnou jistinu částka, pojistné ve výši částka, poplatky částka, smluvní pokutu částka a kapitalizované smluvní úroky.

2. Dále uvedla, že její právní předchůdkyně Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota s úvěrovým rámcem částka (dále jen "smlouva o úvěru 2"). Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému částku celkem částka. Žalovaný se zavázala vrátit půjčenou částku ve splátkách ve výši 5 % čerpané částky, nejméně částka, úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně. Žalovaný neplnil své závazky včas a banka proto od smlouvy odstoupila. Žalobkyně uplatnila nárok na dlužnou jistinu částka, pojistné ve výši částka, poplatky částka, smluvní pokutu částka a kapitalizované smluvní úroky. Obě pohledávky za žalovaným byly žalobkyni postoupeny.

3. V průběhu řízení doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, pokud se týká prověření schopnosti splácet úvěr, jsou všechny údaje uvedeny ve formuláři žádosti o úvěr, tj. že žadatel je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, příjmy činí částka, náklady domácnosti částka. Oba úvěry byly poskytnuty na základě stejné žádosti.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Z smluv o úvěru ze dne datum (ve spojení s výpisy z účtu a úvodním dopisem) má soud za prokázáno, že došlo k uzavření dvou smluv o revolvingovém úvěru. Obsahem smlouvy o úvěru 1 byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem částka a závazek žalovaného splatit úvěr včetně sjednaných úroků ve splátkách ve výši 5 % z čerpané jistiny, minimálně částka. Obsahem smlouvy o úvěru 2 byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem částka a závazek žalovaného splatit úvěr včetně sjednaných úroků ve splátkách ve výši 5 % z čerpané jistiny, minimálně částka.

6. Z výpisů z úvěrových účtů ke každé ze smluv má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému prostřednictvím průběžného čerpání od datum do datum částku částka v souvislosti se smlouvou o úvěru 1, žalovaný zaplatil celkem částka. Dále v období od datum do datum poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě postupných čerpání částku částka v souvislosti se smlouvou o úvěru 2, žalovaný zaplatil celkem částka.

7. Z žádosti/ smlouvy má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla při uzavírání smluv k dispozici následující údaje: žalovaný byl svobodný, bydlel u rodičů, neměl vyživovací povinnost, příjmy činily částka, náklady domácnosti částka.

8. Ze smluv o postoupení pohledávek a její přílohy má soud za prokázáno, že obě pohledávky za žalovaným byly žalobkyni postoupeny.

9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle rozhodnutí Soudního dvora C 679-18 vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl ( v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

15. Soud dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jsou neplatné.

16. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

17. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

18. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

19. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.

20. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 zák.č.257/2016 Sb., který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá zák.č. 257/2016 Sb.

21. V tomto řízení žalobkyně tvrdila, že při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet měla její předchůdkyně k dispozici pouze údaje poskytnuté žalovaným a z těchto vycházela. Netvrdila, zda prováděla šetření ve veřejných rejstřících, a to zejména v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku.

22. V této souvislosti je třeba poukázat na závěr Ústavního soudu (III ÚS 4129/18) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

23. Soud má za to, že právě toto kritérium splněno nebylo. Právní předchůdkyně žalobkyně si nedostatečně vyhodnotila poskytnuté informace, případně si neopatřila další doplňující informace k tomu, aby mohla posoudit, zda žalovaný nebude mít zjevný problém úvěry splácet. V jediném dni poskytla žalovanému s velmi nízkým příjmem (částka) celkový úvěr ve výši částka, což více než pěti násobně převyšuje příjmy žalovaného. Za situace, kdy je příjmová hladina v tak nízké výši, jeví se vždy že zde bude zjevný problém úvěr splácet. I když žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost a bydlel u rodičů, výše poskytnutého úvěru (poskytnutého na základě dvou smluv, tedy se zvýšenými náklady, vyšší splátkou, dalšími poplatky) v jediný den vzbuzuje zcela odůvodněné obavy, že žalovaný bude mít zjevně problém úvěr splácet.

24. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, nevyhodnotila řádně poskytnuté údaje a neopatřila si další, doplňující informace.

25. Právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně. Úvěr poskytla, ačkoli v tomto případě zde byla evidentně důvodná pochybnost o schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Oba úvěry tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák.č.257/2016 Sb. a obě smlouvy jsou proto neplatné.

26. Žalovaný je povinen poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 ákč257/2016 Sb. Žalovanému byla poskytnuta částka částka (smlouva o úvěru 1) a částka částka (smlouva o úvěru 2). Žalovaný zaplatil na smlouvu o úvěru 1 částku částka a na smlouvu o úvěru 2 částku částka. Proto je povinen vrátit částku částka (smlouva o úvěru 1) a částku částka (smlouva o úvěru 2). Žalovaný se ke svým možnostem nijak nevyjádřil, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě. Vzhledem k tomu, že povinnost vrácení jistiny vzniká teprve uložením této povinnosti soudem, nemůže být žalovaný v prodlení. (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR – senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 [ASPI ID: JUD774166CZ]

27. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by převážné úspěšnému žalovanému v řízení vznikly náklady. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci byl vypočten s ohledem na uplatněné příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.