7 C 275/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 8 661,10 Kč s přísl.

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 8 661,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od datum, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně učinila předmětem řízení zaplacení 8 661,10 Kč s přísl. a uvedla, že se jedná o vrácení části peněz poskytnutých na základě smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené mezi žalovanou a právnická osoba dne datum. Předmětem žaloby je nevrácená jistina ve výši 8 661,10 Kč a úroky z prodlení. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Soud má za prokázán následující skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o bankovních službách a následně datum smlouvu o kontokorentním spotřebitelském úvěru s povolením debetního zůstatku na účtu ve výši limitu 10 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici informace z žádosti žalované, že je studentkou, bydlí u rodičů, je svobodná, nemá vyživovací povinnost, nemá žádné příjmy ani splátky. Dále byly uvedeny příjmy v říjnu 2012 ve výši 8 750 Kč, v září 2012 5 600 Kč a v srpnu 2012 1 550 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Pokud se týká prověření schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně v řízení tvrdila, že schopnost žalované splácet úvěr byla prověřena na základě znalosti historie žalované, která měla u banky účet. Bylo doloženo potvrzení o studiu, žalovaná uvedla, že není nikde aktivně zaměstnaná, byly doloženy informace z NRKI, BRKI, insolvenčním rejstříku a interním systému banky. Žalovaná uvedla, že nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, nemá žádné závazky. Jedná se o speciální typ úvěru poskytovaný studentům, není požadováno doložení příjmu, předpokládají se příjmy z brigád, od rodičů apod. Nejedná se o klasický úvěr, ale pouze povolené přečerpání, tato nabídka na trhu je zcela běžná. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici informace z žádosti žalované, že je studentkou, bydlí u rodičů, je svobodná, nemá vyživovací povinnost, nemá žádné příjmy ani splátky. Dále byly uvedeny příjmy v říjnu 2012 ve výši 8 750 Kč, v září 2012 5 600 Kč a v srpnu 2012 1 550 Kč. Z výpisu z účtu však vyplývá, že u nejvyšší částky jde o plnění obec pojišťovny (tudíž jednorázové ojedinělé plnění), u dalších částek jde o plnění od úřadu práce, rovněž jednorázové, v ojedinělé výši (ve srovnání s dalšími měsíci). Další příjmy podle výpisu jsou v řádu několika tisíc korun a odpovídají (podle plátce) příjmu z brigády. V uvedeném období činily konečné zůstatky na účtu okolo 200 až 300 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla jakékoli podklady, které by objasňovaly konkrétní výdajové poměry žalované a tyto skutečnosti ani na výzvu soudu neozřejmila. Pokud se týká příjmové stránky, pak pokud žalobkyně poukazoval na to, že se spoléhala na to, že žalovaná má kapesné, výživné od rodičů apod., nedoplnila, jaká konkrétní šetření ohledně těchto konkrétních možností učinila (zda má žalovaná rodiče, zda jsou solventní, zda má stanovenou vyživovací povinnost, zda ji rodiče dobrovolně plní apod.) Rovněž ohledně předpokládaných příjmů z brigád neučinila právní předchůdkyně žádná doplňující zjištění. Ani na výzvu soudu nedoplnila žalobkyně tvrzení, jaká konkrétní data a údaje převzala její právní předchůdkyně do procesu posuzování. V daném případě žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně jako věřitelka splnila zákonem (§ 9 zák. č. 145/2010 Sb., ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016) jí uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a tedy poskytla úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopna úvěr splatit). Uzavřená smlouva je proto neplatná podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb. ve znění platném do datum. Argument žalobkyně, že v případě„ pouhého přečerpání účtu“ se nejedná o úvěr je nutno odmítnout, neboť podmínky poskytnutí možnosti přečerpání běžného účtu s limitem 10 000 Kč nesplňují žádnou z podmínek stanovených v § 2 zák.č.145/2010 Sb., který stanoví případy, na které se zákon nevztahuje. Rovněž argumentace, že pohledávku již není možno dále zkoumat, protože byla již projednaná v insolvenčním řízení a přihláška byla insolvenčním správcem uznána, tudíž je soud vázán rozhodnutím podle § 135 o.s.ř., není správná. Insolvenční řízení byla zastaveno a rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku a povolení oddlužení není takovým rozhodnutím, které má na mysli § 135 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že je smlouva neplatná, bylo by možno uplatněný nárok posoudit jako nárok na bezdůvodné obohacení podle § 2991 o.z. Z předložených výpisů z účtu za celé období povolení přečerpání účtu soud nezjistil, že by se žalovaná na úkor právní předchůdkyně obohatila. Proto žalobu zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že podle obsahu spisu převážené úspěšné žalované v řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).