7 C 28/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci žalobkyně: AvaFin Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a ve výši 0,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a ohledně částky , částka, .

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně učinila předmětem řízení částku , částka, s přísl. a uvedla, že uplatněný nárok vyplývá ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřeli účastníci , datum, na částku , částka, a tato částka byla navýšena na , částka, . Žalované bylo vyplaceno postupně , částka, . Uplatněný nárok představuje jistinu ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, za prodlení za dobu od , datum, do , datum, a náklady vymáhání ve výši , částka, .

2. Z dokumentu nazvaného „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ soud zjistil, že dokument není za žalovanou podepsán. Dokument neobsahuje žádný podpis, ani elektronický, ani parafu, ani strojopisný text, ani žádný kód.

3. Z dokumentu „provedené o platbě“ od , jméno FO, soud zjistil, že dne , datum, byla z účtu žalobkyně odeslána platba ve výši , částka, na účet č. , č. účtu, a dne , datum, částka , částka, na stejný účet. Název účtu nebo jeho majitel nejsou uvedeny.

4. Z ověření účtu , Anonymizováno, , který je součástí dokumentu „doklad k ověření ....úvěruschopnosti“ soud zjistil, že obsahuje výpis z účtu č. , č. účtu, s uvedením vlastníka účtu – žalované, připsání plateb dne , datum, ve výši , částka, a , částka, není uvedeno.

5. Soud žalobu zamítl s tím, že neměl za prokázáno, že by vůbec došlo k uzavření smlouvy a rovněž neměl za prokázáno, že by žalovaná dostala do své dispozice finanční prostředky.

6. K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudek zrušil a vyslovil zde názor, že k uzavření smlouvy došlo, neboť identita žalované byla prokázána jejím občanským průkazem a k uzavření smlouvy došlo podle § 562 odst.1 o.z. Odvolací soud rovněž hodnotil jinak důkaz „potvrzení o provedené platbě“ a dále vyvodil závěry z dokladu k ověření úvěruschopnosti“ (aniž tyto důkazy provedl) a dospěl k závěru, že peníze byly poukázány na účet, který náleží žalované. Přitom je nutno podotknout, že ani jeden z důkazů nebyl předložen v listinné podobě, jak odvolací soud uvádí, když je poznačuje za listinné důkazy.

7. Žalobkyně se k jednání nedostavila a sodu jí tak opětovně nemohl poskytnout poučení o nutnosti doplnění tvrzení a důkazů o uzavření smlouvy.

8. Soud opětovně hodnotil provedené důkazy a opětovně dospěl k závěru, že nepodepsaný dokument neprokazuje, že by k uzavření smlouvy došlo. Rozhodně nedošlo k uzavření smlouvy s dodržením obligatorní písemné formy. Ani předložení občanského průkazu žalobkyně neprokazuje konkrétní právní jednání a soud tedy nemůže mít za prokázáno, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy jinou formou než písemnou, tedy že došlo ke shodně konkrétních obsahových náležitostech smlouvy. Takové skutečnosti nevyplývají z žádného z provedených důkazů.

9. Žalobkyně tvrdí, že k uzavření smlouvy došlo pomocí prostředků komunikace na dálku, tedy elektronicky. Žádný z předložených důkazů však jakoukoli známku vyjádřeného potvrzení právního jednání žalované či její účasti na tomto procesu neprokazuje.

10. Soud uvádí nad rámec následující vysvětlení ke zkoumání elektronického podpisu, k němuž je třeba přistupovat obezřetně:

11. Často se objevuje argument, že při podpisu v listinné podobě soud nevyžaduje ověřený podpis. Podpis na dokumentu v listinné podobě má však jiné atributy a jiné vlastnosti, které jsou jedinečné a je možno je zpětně vysledovat. Aby měl elektronický podpis vlastnosti vlastnoručního podpisu, je zapotřebí, aby byla věnována pozornost takovým atributům, které zajištění vlastností obdobných vlastnoručnímu podpisu zajišťují. Skutečnost, že je žalovaný v řízení pasivní, by rozhodně neměla bránit soudu v tom, aby řádně posoudil předložené důkazy a tyto řádně vyhodnotil. Zejména pokud se týká dodržení písemné formy a samotného učinění právního jednání.

12. Podle § 560 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

13. Problémem je tedy určitá certifikace systému a dále identifikace a autentizace.

14. Písemný úkon v elektronické podobě může být s využitím elektronického podpisu, což je obdoba vlastnoručního podpisu ve smyslu § 561 o.z., čl. 25 eIDAS (Nařízení (EU) č. 910/2014 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu) a § 7 zák.č. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru. Při nutnosti zachování funkce písemné formy může nastat problém s úrovní elektronického podpisu. Zachování písemné formy v elektronické podobě je však od 1. 12. 2016 klíčové. Jednání nemůže být písemné, nejsou-li podmínky v § 562 o.z. splněny, ledaže je dokument podepsán potřebnou úrovní elektronického podpisu ve smyslu § 561o.z.

15. Ve smyslu § 562 o.z.se jedná o elektronické systémy s dálkovým přístupem, tedy o prostředí, které není samonosné. Tzn., že informace o podpisu není v dokumentu a nelze podpis ověřit. Proto je nutné prokazovat parametry systému, jak jsou uvedeny v § 562 odst. 1 a 2 o.z. Přitom identita jednající osoby je dána registrací nebo přihlášením do systému. Pro písemnou formu jednání by měla být úroveň záruky značná nebo vysoká, protože jinak tuto jednající osobu nelze spolehlivě určit z takto použitých prostředků. V prostředí, které nevyhovuje požadavkům § 562 o.z. informace v něm uvedené o identitě přihlášené osoby nestačí. Je nutné prokázat, jaká právní jednání osoba učinila a není možno vycházet pouze z tvrzení žalobkyně. Je nutné prokázat, zda a co tvrzená osoba odklikla nebo připojila. Systém, který má vyhovět spolehlivosti podle § 562 o.z. musí být chráněn proti změnám a musí skutečně umožňovat zachycení obsahu jednání, a především musí být schopen určit jednající osobou ve vztahu k určitému jednání. Pro písemnou formu je nutné jako první řešit úroveň záruky za identitu jednající osoby v daném systému. Lze říct, že pokud tato záruka není alespoň značná, není taková záruka pro prokázání identity dostačující.

16. Již z řady rozhodnutí odvolacích soudů je zřejmé, že soudy považují autentizaci a identifikaci za velmi důležitou. Například v rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 577/2015 se konstatuje, že pokud chybí uznávaný elektronický podpis, nelze ho nahradit ověřovacím telefonátem ani předáním peněz. Z rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 9 Co 702/2014 vyplývá, že identita z pouhé registrace není věrohodná, pokud chybí též podpis jednajícího a chybí důkaz o odkliknutí přiloženého znění. Rovněž Krajský soud v Praze sp. zn. 28 Co 387/2015 konstatuje, že pokud chybí zaručený elektronický podpis pak IP adresa neautentizuje konkrétní osobou. Z rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 64 Co 485/2015 vyplývá, že použitý elektronický prostředek musí umožňovat identifikaci s takovou pravděpodobností, s jakou ji obvykle umožňuje vlastnoruční podpis.

17. Podle názoru soudu i vzhledem k rozporné judikatuře, komentářům a literatuře je nutné projevovat spíše opatrnost a větší přísnost, zejména u povinné písemné formy jednání. Vytvoření nebo odcizení digitální identity osoby je totiž velmi snadné. Elektronické dokumenty mohou být v nezjistitelně měněny mnohem snáze než dokumenty listinné. Přitom nesporné je pouze to, co druhá strana učinila nesporným a pasivita neznamená souhlas. Je proto nutné analyzovat a rozlišovat jednotlivá řešení, zabývat se především úrovní identifikace a autentizace a případně prokazovat skutečně učiněné úkony v tvrzeném systému.

18. Podle současného nařízení eIDAS může být elektronickým podpisem v podstatě cokoliv, co podepisující osoba používá k podepsání. Může to být dokonce obrázek, písmeno, ikona apod. Došlo tak ke značnému rozvolnění definice, co lze považovat za elektronický podpis, neboť podle současného znění se elektronickým podpisem rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena i k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

19. Žádný elektronický podpis (tedy ani prostý) však předložený písemný dokument v elektronické podobě neobsahuje. V žádném případě nemohlo dojít k dodržení písemné formy uzavření smlouvy.

20. Písemná forma hmotněprávního jednání má dvě zákonné náležitosti: jednak písemnost projev vůle jednajícího, který zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v obsahu textu a dále podpis, který má různé funkce. Ve výše uvedených souvislostech je důležitá především funkci autentizační a někdy i identifikační.

21. Z rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 327/2018 (ústavní stížnost byla odmítnuta stížnost odmítnuta sp. zn. IV.ÚS 1753/19) vyplývá, že při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o.z. nelze vlastnoruční podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoliv elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený, a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, tedy uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu § 562 odst. 1 a 2 o.z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o.z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání učiněno neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí, se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoliv až z následných jiných okolností (faktické chování nesporná tvrzení apod.)

22. Tzv. prostý elektronický podpis nesplňuje podmínky písemného jednání.

23. Podle čl. 3/10 eIDAS, se jedná o data v elektronické podobě, která jsou připojena i k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání. Už z této definic je zřejmé, že prostý elektronický podpis nezajišťuje integritu podepsaného dokumentu, protože objektivně neumožňuje autentizaci konkrétní osoby ve vztahu ke konkrétnímu textu právního jednání a není tedy možné ověřit, kdo podpis vytvořil, tzn. kdo jakou vůli projevil a kdo podpis ke konkrétnímu dokumentu vytvořil. Je tedy na úrovni prostého mechanického podpisu. Z výše uvedeného vyplývá, že prostý elektronický podpis je možno použít tam, kde pro písemné právní jednání jsou obvyklé pouze mechanické prostředky. V tomto konkrétním případě je zřejmé, že nebylo prokázáno, kdo číselný kód ke konkrétnímu dokumentu, konkrétním datům připojil a dále je zřejmé, že číselný kód zcela jistě nejsou data, která používá žalovaný k podepsání.

24. Pokud se týká problému registrace a přihlašování je možno uvést, že uživatel je zaveden do systému při registraci a uvnitř takového systému vzniká jeho elektronická identita, jeho účet. Získává uživatelské jméno, aby se následně mohl na tuto svou identitu odkazovat. Při opakovaném přihlašování uživatel pokaždé deklaruje, pod jakou identitou se přihlašuje. Zadáním jména pouze deklaruje, za koho se vydá a taková identifikace není tedy odpovědí na otázku, o koho skutečně jde. Identifikace je odpovědí na otázku, o koho jde. K identifikaci dochází jednorázově při vytváření identity a účtu a dále při opakovaném přihlašování, tedy deklarování identity. Je zde však problém, že někdo se může vydávat za někoho jiného. Autentizace je pak odpovědí na otázku, zda jde skutečně o toho, o koho má jít. To je nutno chápat jako ověření identity a že ji deklaruje skutečných držitel. Provádí se něčím, co může mít pouze skutečný držitel identity. Jedním z autentizační faktorů skutečně může být i něco co zná konkrétní osoba, tzn. PIN, heslo nebo kód. Jedná se pouze o jednofaktorovou autentizaci. O spolehlivosti identifikace a autentizace rozhoduje řada faktorů. Zejména jde o to, jak jsou získány údaje o konkrétní osobě ve fázi registrace, tedy zda soud pouze deklarované nebo jsou ověřované vůči jiným zdrojům. Záleží i na dalších faktorech, například jak je řešena správa prostředku identifikace tzn. přihlašovacích údajů, jak jsou údaje předávány, jak jsou předávány identifikační prostředky, jak je řešena ztráta a opakované přihlašování a podobně. Úroveň záruky na nízkém stupni je v případě, že údaje stačí jako deklarované, pokud lze předpokládat, že odpovídají skutečnosti. Pro přihlašování stačí jednofaktorová autentizace nebo jenom opakovaně použitelné heslo. Nejedná se tedy o úroveň záruky ani značnou ani vysokou.

25. V uvedeném případě však není přítomen žádný podpis.

26. Soud nemá za prokázáno, že by došlo k jakémukoli právnímu jednání žalované, které by směřovalo k uzavření tvrzené konkrétní smlouvy o úvěru. Žalobkyně nepředložila jakýkoli důkaz o tom, že s žalovanou vůbec komunikovala a že by žalovaná jakýmkoli způsobem projevila svou vůli smlouvu o úvěru uzavřít. Předložená smlouva není podepsaná jakýmkoli způsobem.

27. Pokud žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela smlouvu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, jakým způsobem k tomu došlo, jaký postup a potvrzení byly zvoleny a nepředložila žádné důkazy o tom, že se takové skutečnosti udály. Konstatování o uzavření smlouvy tak zůstalo pouze v rovině tvrzení. Žalobkyně k uvedeným tvrzením nepředložila žádný důkaz, zejména pak k tomu, že někdo (tím spíš žalovaná) vůbec tvrzené (nějaké) úkony učinila.

28. I pokud by soud měl uzavření smlouvy za prokázáno, hodnotil by smlouvu jako neplatnou, protože žalobkyně neuvedla žádná konkrétní tvrzení k tomu, zda a jakým způsobem byla prověřena schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud předložila „doklady o ověření úvěruschopnosti“, tyto obsahují pouze ověření v některých veřejných rejstřících a dále nesrozumitelné údaje v angličtině a výpis z účtu žalované. Jsou předloženy k absentujícím tvrzením.

29. I pokud by soud posoudil jako uzavřenou a platnou, musel by pro nedodržení písemné formy aplikovat důsledky uvedené v § 104 a 110 zák.č.257/2016 Sb.

30. Soud však hodnotí skutkový stav tak, že smlouva uzavřena vůbec nebyla, neboť žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně uzavření smlouvy.

31. Pokud se týká poskytnutí finančních prostředků ve výši , částka, , soud opětovně hodnotil již provedený důkaz dokumentem „doklad k ověření úvěruschopnosti“ a dospěl k závěru, že prostřednictvím ověření účtu (Kontomatik), kdy je k dispozici výpis z účtu žalované včetně jejího jména a čísla účtu, lze mít za prokázáno, že žalovaná na svůj účet celkovou částku , částka, , obdržela.

32. Soud proto posoudil uplatněný nárok jako nárok na bezdůvodné obohacení podle § 2991 o.z.

33. Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k zaplacení dříve než žalobou, proto nemůže být v prodlení dříve než od , datum, (žaloba byla doručena , datum, )

34. Ve zbývající části soud proto žalobu zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82 % a úspěchu žalované v rozsahu 18 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši , částka, dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .