7 C 292/2020

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalovaného 2. celé jméno původního účastníka , datum narození bytem adresa žalovaného a žalovaného 3. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované všichni zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa pro zaplacení 202 022,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni 3 515,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 515,33 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobkyni 3 515,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 515,33 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná 3) je povinna zaplatit žalobkyni 3 515,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 515,33 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný 1) byl povinen zaplatit žalobkyni 13 474,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 573,23 Kč od [datum] do [datum], ve výši 8,5 % ročně z částky 9 057,90 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 28,68 % ročně z částky 12 531,18 Kč od [datum] do zaplacení.

V. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný 2) byl povinen zaplatit žalobkyni 17 232,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 353,99 Kč od [datum] do [datum], ve výši 8,5 % ročně z částky 11 838,66 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 28,68 % ročně z částky 15 302,64 Kč od [datum] do zaplacení.

VI. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaná 3) byla povinna zaplatit žalobkyni 160 768,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 121 576,08 Kč od [datum] do [datum], ve výši 8,5 % ročně z částky 118 060,75 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 28,68 % ročně z částky 121 169,48 Kč od [datum] do zaplacení.

VII. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1), 2) a 3) společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 114 983,88 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 202 022,03 Kč s příslušenstvím a v žalobě uvedla, že se jedná o nesplacenou část úvěru, který byl původnímu žalovanému ([celé jméno původního účastníka]) poskytnut v celkové výši 199 726 Kč k nákupu automobilu. Uvedla, že smlouva byla uzavřena mezi [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) a původním žalovaným [datum]. Na základě smlouvy byl poskytnut úvěr ve výši 199 726 Kč na nákup vozidla specifikovaného ve smlouvě, splácení bylo dohodnuto ve splátkách po 6 306 Kč (60 splátek), úrok ve výši 28,68 % ročně Původní žalovaný uhradil poslední splátku [datum]. S dalšími splátkami se dostal do prodlení, porto původní věřitel podle všeobecných podmínek od smlouvy odstoupil k [datum]. Dlužná částka sestává z dlužné jistiny 149 003,30 Kč, poplatků 500 Kč, smluvní pokuty 52 518,73 Kč a dále žalobkyně požaduje obchodní úrok a úrok z prodlení z jistiny. Pohledávka byla žalobkyni postoupena.

2. Na výzvu soudu doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že peníze byly poskytnuty bezhotovostně dne [datum] ve výši 199 726 Kč na účet prodávajícího AUTOCAR-TICHÝ na financování vozidla po odečtení částky 826 Kč o náklady podle smlouvy. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla prověřena z dokladů předložených původně žalovaným, ověřením totožnosti, platnosti dokladů, kontrolou zaměstnavatele, kontrolou vozidla, výpočtem maximální měsíční splátky, koeficientu zadluženosti, výpočtu kreditního skóre, porovnáním úvěru k hodnotě vozidla, přičemž zdroje původního žalovaného byly zohledněny ve výši 37 000 Kč a maximální možná výše splátky 24 150 Kč. Žalovaný uhradil za celé smluvní období 189 380 Kč. Nesplacená jistina 149 003,30 Kč se skládá z nesplacení jistiny k datu zesplatnění 121 208 Kč, dlužných splátek 25 224Kč, doúčtovaného úroku 2 571,10 Kč od [datum] do [datum]. Poplatek 500 Kč je administrativní poplatek za ukončení smlouvy, sjednaný ve smlouvě (čl.11), úrok byl ujednán ve smlouvě (čl.11 a [číslo]) Smluvní pokuta je požadována ve výši 0,1 % denně z dlužné částky podle čl.5 smlouvy (v nižší sazbě) z aktuálních dlužných částek za dobu do [datum] do [datum] v celkové výši 51 018,73 Kč a dále poplatky 3 x 500 Kč za vystavené upomínky z [číslo], [číslo] a [datum] podle čl.5 smlouvy. Původní věřitel ukončil dopisem z [číslo] smlouvu o zajišťovacím převodu práva a převedl vlastnické právo na původního žalovaného k [datum], původní žalovaný si oznámení nevyzvedl. Vozidlo bylo odstaveno na komunikaci a následně bylo odtaženo na uzavřené odstavné parkoviště (sdělilo Město Přerov).

3. Poté, kdy na místo původního žalovaného vstoupili jeho dědici, upravila žalobkyně své žalobní žádání tak, že po každém z dědiců požadovala konkrétní částku jak na jistině, tak na poplatku, smluvní pokutě a část úroků s tím, že jejich podíly vypočetla tak, že žalovaný 1/ se má podílet 8,41 %, žalovaný 2/ 10,27 % a žalovaná 3/ 81,32 % na všech položkách původně žalované částky.

4. Původní žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a uvedl, že smlouvu skutečně uzavřel a v souvislosti s ní uzavřel kupní smlouvu na vozidlo VW [typ vozidla], [registrační značka] za kupní cenu 235 900 Kč. Část kupní ceny ve výši 198 900 Kč byla hrazena z poskytnutého úvěru. V průběhu užívání vozidla obdržel od Městského úřadu Dobruška postupně řadu přípisů a oznámení ve věci schválení technické způsobilosti tohoto vozidla. V důsledku spáchání trestního činu pracovníkem tohoto úřadu muselo být obnoveno řízení o schválení technické způsobilosti. Na základě usnesení MÚ [obec] z [datum] bylo řízení o schválení technické způsobilosti zastaveno, vozidlo se stalo technicky nezpůsobilým k provozu na pozemních komunikacích a vozidlo nemohl užívat. Ihned po obdržení tohoto rozhodnutí, které způsobilo nemožnost užívání vozidla, navštívil prodejce vozidla, který si listinu ofotil, a při následné návštěvě pak získal telefonní číslo, a v rámci hovoru se zástupcem [právnická osoba] s.r.o. mu opakovaně sdělil, že od smlouvy odstupuje, neboť vozidlo je nepoužitelné, nepojízdné, požadoval vrácení kupní ceny a vyzval zástupce k převzetí vozidla. Zpočátku zástupce reagoval vstřícně, ale následně přestal komunikovat, dále odpovědnost za situaci odmítl a směřoval ho na vlastníka vozidla [právnická osoba] Proto původní žalovaný zaplatil poslední splátku v říjnu 2017, a měl za to, že v důsledku odstoupení od kupní smlouvy zanikla i smlouva o poskytnutí úvěru. Následně prostřednictvím své zástupkyně realizoval odstoupení od obou smluv i písemně, a to z důvodu vadného plnění jako podstatného porušení obou smluv s tím, že podstatná řada spočívá v jeho technické nezpůsobilosti. Opakované výzvy k úhradě dlužné částky a oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva mu nebyly doručeny, protože na adrese [adresa původního účastníka].

5. Žalobkyně namítal, že odstoupení původního žalovaného od smlouvy neuznala, protože jim uváděné skutečnosti se týkají pouze vztahu mezi ním a prodávajícím. Technická nezpůsobilost vozidla není důvodem pro odstoupení od smlouvy, neboť poskytovatel úvěru nemůže být odpovědný za to, jaké vozidlo si žalovaný vybral a zakoupil za jí poskytnuté prostředky. Původní žalovaný byl proto povinen i nadále splátky hradit. Veškeré písemnosti byly žalovanému zasílány na adresu [adresa původního účastníka], kterou žalovaný uvedl ve smlouvě. Bylo na žalovaném, aby případně kontaktní údaje aktualizoval.

6. Na výzvu soudu doplnila žalobkyně svá tvrzení ohledně prověřování schopnosti původního žalovaného splácet úvěr tak, že banka vycházela z modelu, podle kterého je žalovaný je schopen splácet závazky až ve výši 70 % čistého příjmu. Žalovaný deklaroval vlastní bydlení, náklady byly stanoveny bankou na 10 350 Kč s tím, že příjem původního žalovaného byl 34 500 Kč. Žalovaný neměl žádné další závazky. Ke splácení úvěru mohl využít částku 124 150 Kč. Dále žalobkyně poukázala na to, že prodávající poukázal na promlčení práva žalovaného z případného vadného plnění, které podle smlouvy zaniklo [datum]. Jestliže nedošlo k řádnému odstoupení od kupní smlouvy, nemohlo dojít ani k odstoupení od smlouvy úvěrové.

7. Následně původní žalovaný doplnil tvrzení tak, že po vydání rozhodnutí MÚ [obec] v červenci 2017 v rámci prvotního jednání spojeného s odstoupením od kupní smlouvy, jednal bezprostředně se zástupcem prodávajícího panem [příjmení] za přítomnosti své manželky.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že [právnická osoba] zastoupená na základě plné moci [právnická osoba] s.r.o. a původní žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v celkové výši 199 726 Kč s tím, že náklady za sjednání úvěru činí 826 Kč a část úvěru ve výši 198 900 Kč bude zaslána na účet prodávajícího [právnická osoba], a to na koupi vozidla VW [typ vozidla] [registrační značka]. K zajištění plnění povinností si strany dohodly zřízení zajišťovacího převodu vlastnického práva k vozidlu. Měsíční splátka byla dohodnuta ve výši 6 306 Kč v počtu 60 měsíčních splátek, úroková sazba 28,68 % ročně, splatnost vždy k 23. dni v měsíci s tím, že první splátka je splatná [datum] a poslední splátka [datum]. V článku [číslo] si strany sjednaly, že pokud klient odstoupí od kupní smlouvy, je povinen o tom neprodleně informovat věřitele.

9. Z obchodního rejstříku má soud za prokázáno, že u [právnická osoba] došlo ke změně jména k [datum] na [právnická osoba]

10. Z matričního listu klienta soud zjistil, že původní věřitel měl při uzavírání smlouvy k dispozici následující údaje. Byl předložen občanský průkaz, žalovaný uvedl adresu [adresa původního účastníka], zaměstnání [právnická osoba], zaměstnání na dobu neurčitou, žádné vyživované osoby, měsíční příjem 34 500 Kč.

11. Z vyjádření původního věřitele ohledně prověření úvěruschopnosti má soud za prokázáno, že původní věřitel prověřil závazky klienta v NRKI, BRKI, ověřil platnost jeho průkazu. Dále vycházel původní věřitel z toho, že zdroje klienta byly 37 000 Kč, vozidlo bylo oceněno na 266 304 Kč, a původní věřitel mu vypočetl maximální měsíční splátku ve výši 24 150 Kč, přičemž bral v potaz splátky klientových dosavadních závazků, životní náklady, a celkový příjem domácnosti.

12. Ze shodných tvrzení účastníků a pohybů na bankovních účtech má soud za prokázáno, že žalovaný za celou dobu zaplatil 30 splátek po 6 306 Kč, celkem 189 180 Kč.

13. Z výpisu z běžného účtu původního věřitele a ze shodných výpovědí účastníků má soud za prokázáno, že [datum] byl původnímu žalovanému poskytnut úvěr bezhotovostně na účet prodávajícího ve výši 198 900 Kč.

14. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že původní žalovaný jako kupující a [právnická osoba] jako prodávající uzavřeli smlouvu ohledně vozidla VW [typ vozidla] [registrační značka] za kupní cenu 235 900 Kč s tím, že částka 198 900 Kč je hrazena čerpáním úvěru od GE Money Auto č. smlouvy [číslo]. V článku V.10 si strany odchylně od § 2112 o.z. ujednaly, že kupující je povinen oznámit vady bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 1 roky od převzetí vozidla, jinak jeho práva zanikají.

15. Z osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz) soud zjistil, že vozidlo VW [typ vozidla] [registrační značka] byl poprvé registrován [datum], vlastníkem byl [jméno] [příjmení].

16. Z usnesení Městského úřadu Dobruška ze dne [datum] čj. MUD [číslo] soud zjistil, že tímto rozhodnutím byla nařízena obnova řízení ve věci schválení technické způsobilosti vozidla VW [typ vozidla], jehož vlastníkem byla [právnická osoba] a provozovatelem [celé jméno původního účastníka]. Z odůvodnění vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, který nabyl právní moci [datum] byl Ing. [příjmení] shledán vinným ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, neboť mimo jiné vydal rozhodnutí o schválení technické způsobilosti dovezeného vozidla (VW [typ vozidla]), ačkoli věděl, že nebyly doloženy všechny potřebné doklady, příp. musel mít pochybnost o pravosti a původu předložených dokladů. V obnoveném řízení bude technická způsobilost posuzována znovu.

17. Z usnesení Městského úřadu Dobruška ze dne 12.7.2017 č.j. MUD 3893/2016 ODSVV/RP-9 soud zjistil, že řízení o schválení technické způsobilosti vozidla VW [typ vozidla], jehož vlastníkem je firma [právnická osoba] a provozovatelem [celé jméno původního účastníka], obnovené na základě rozhodnutí MÚ [obec] ze dne [datum], bylo zastaveno. Z odůvodnění vyplývá, že technická způsobilost dovezeného vozidla byla schválena rozhodnutím MÚ [obec] [datum]. V souvislosti s vydáním tohoto rozhodnutí byla úřední osoba shledána vinnou přečinem zneužití pravomoci úřední osoby. S ohledem na tuto vazbu MÚ [obec] rozhodl o obnově řízení, protože předchozího rozhodnutí bylo dosaženo trestním činem. Rozhodnutí o obnově řízení nabyl právní moci [datum]. Obnovené rozhodnutí bylo zahájeno z úřední moci [datum]. [příjmení] a provozovatel byli vyzváni k doložení absentujících dokladů, tj. originálu registračního dokladu z Německa. Uvedené doklady úřad neobdržel. Vozidlo tedy bez dalšího nelze považovat za vozidlo, které splňuje zákonné požadavky k provozování.

18. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že původní žalovaný zastoupený advokátkou doručil [právnická osoba] Auto s.r.o. odstoupení smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], uzavřenou na základě plné moci [právnická osoba] s.r.o., která navazovala na kupní smlouvu uzavřenou u stejné společnosti. Důvodem odstoupení je vadné plnění jako podstatné porušení a podstatná vada vozidla spočívá v jeho technické nezpůsobilosti k provozu na pozemních komunikacích. V přípisu právní zástupkyně objasňuje, že tento úkon činí písemně poté, kdy její klient se zástupci obou společností jednal telefonicky bezúspěšně. Vysvětluje také souvislost s rozhodnutím MÚ [obec]. Současně je obsahem výzva k vydání bezdůvodného obohacení, která odpovídá platbám podle splátkového kalendáře. Přípis byl doručen rovněž [právnická osoba] s.r.o.

19. Z dopisu ze dne [datum] adresovaném jednak původnímu žalovanému a jednak jeho právní zástupkyni soud zjistil, že [právnická osoba] reagovala na odstoupení od smlouvy [datum] tak, že se jednalo o smlouvu úvěrovou, nikoli leasingovou. Technická nezpůsobilost vozidla není důvodem pro odstoupení od úvěrové smlouvy. Odstoupení od úvěrové smlouvy považuje za neplatné. V přípisu uvádí označení původního žalovaného jeho bydlištěm [ulice a číslo], [obec].

20. Z přípisu ze dne [datum] má soud za prokázáno, že původní žalovaný adresoval odstoupení od kupní smlouvy na předmětné vozidlo zástupci [právnická osoba] s.r.o. Mgr. [jméno] [příjmení] jako reakci na jeho přípis z [datum]. Obsahem je výslovné odstoupení od kupní smlouvy pro podstatnou vadu vozidla spočívající v jeho technické nezpůsobilosti k provozu a výzva k vrácení plnění poskytnutého klientem. Dále byla společnost vyzvána k odebrání předmětného vozidla. Přípis byl doručen rovněž [právnická osoba] Auto s.r.o.

21. Z dopisu ze [datum] soud zjistil, že zástupce [právnická osoba] sdělil zástupkyni původního žalovaného v reakci na odstoupení od kupní smlouvy ze dne [datum], že odstoupení je nedůvodné a neúčinné. Konstatuje, že jeho klient neporušil žádnou povinnost. Vozidlo při koupi nevykazovalo žádnou namítanou vadu a bylo způsobilé k provozu. Klient vše prověřil v databázi Cebia a měl za řádně prokázanou první registraci vozidla. Klient nebyl účastníkem žádného řízení o schválení technické způsobilosti. Jeho klient kupní smlouvu neporušil, natož podstatným způsobem, a proto podle § 2002 odst. 1 o.z. nelze od smlouvy odstoupit. Navíc v kupní smlouvě bylo odchylně ujednáno, že vady lze uplatnit do 1 roku od převzetí vozidla. Práva z vadného plnění zanikla k [datum].

22. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] odstoupila od smlouvy o spotřebitelském úvěru ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k předání vozidla, které bylo na úvěr zakoupeno. Přípis byl adresován a doručován původnímu žalovanému na adresu [adresa původního účastníka].

23. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] vystavila původnímu žalovanému výsledné vyúčtování po ukončení úvěrové smlouvy s tím, že celkem bezdůvodné obohacení činí 146 432 Kč, neuhrazené smluvní pokuty 1 847,65 Kč, ostatní dluh 1 500 Kč, doúčtovaný úrok 2 571,10 Kč, náklady za předčasné ukončení smlouvy 500 Kč, celkem 152 850,75 Kč. Přípis byl adresován a doručován původnímu žalovanému na adresu [adresa původního účastníka].

24. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] zaslala žalovanému oznámení o ukončení smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva a že převádí vlastnické právo k vozidlu na původního žalovaného k [datum]. Týká se vozidla VW [typ vozidla]. Přípis byl adresován a doručován původnímu žalovanému na adresu [adresa původního účastníka].

25. Z usnesení MÚ [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že zápis vozidla VW [typ vozidla], jehož vlastníkem je [právnická osoba] a provozovatelem [celé jméno původního účastníka], provedený MÚ [obec] dne [datum], byl zrušen s účinky ke dni [datum].

26. Z usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 6.6.2022 čj. 22 D 1328/2021-77 soud zjistil, že původní žalovaný zemřel [datum]. Obvyklá cena aktiv pozůstalosti činila 1 783 191,07 Kč, čistá hodnot pozůstalosti 1 770 970,07 Kč, soud potvrdil vypořádání podle závěti tak, že [celé jméno žalované] nabyla majetek v hodnotě 1 750 285 Kč, [celé jméno původního účastníka] v hodnotě 33 181,07 Kč a pasiva ve výši 11 936 Kč a dále účastníci uzavřeli dohodu o odbytném s tím, že [celé jméno žalované] se zavázala zaplatit [celé jméno původního účastníka] a [celé jméno žalovaného] každému 150 000 Kč a soud tuto dohodu schválil. Každý z dědiců uplatnil výhradu soupisu.

27. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pracuje v autobazaru [právnická osoba] a je jeho majitelem. Pracoval zde již v roce 2015. Vzpomíná si, že nějaký problém s autem byl, že auto patřilo jejich společnosti, protože ho vykoupili a zase prodali původnímu žalovanému. Financování bylo přes [jméno]. Problém spočíval v tom, že původní žalovaný volal, že auto není způsobilé, že zřejmě auto někdo nelegálně registroval. O takovém problému však nevěděl. U prodávaných aut vždy vše prověřují přes systém Cebia. Nevzpomíná si, zda s původním žalovaným jednal osobně. Nevzpomíná si ani další bližší okolnosti kontaktu nebo požadavků s původním žalovaným.

28. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v době koupi vozidla byla manželkou původního žalovaného. Asi rok po koupi začaly problémy s MÚ [obec] a jejich úředníkem, a následně přišlo sdělení, že s autem nesmí jezdit. Manžel v té době zaplatil ještě nějaké splátky a následně přestal platit. Hned, jak začaly problémy, jeli společně s manželem do autobazaru a mluvili s panem [příjmení]. Manžel panu [příjmení] všechny okolnosti sdělil a ten byl svolný k tomu, že se auto vrátí k němu a vezme si ho zpět. Následně v autobazaru nebyl, a když na něho manžel dostal telefon, pak telefon nebral, případně se k vyřízení stavěl odmítavě. Při osobní návštěvě si pan [příjmení] ofotil všechny papíry a byl ochotný toto řešit s tím, že se auto musí k němu odtáhnout. Konkrétně manžel požadoval, aby si auto pan [příjmení] vzal zpět. Autobazar navštívili v létě. Bylo to hned bezprostředně, jak se dozvěděli rozhodnutí z [obec].

29. Z předžalobní výzvy a připojeného dokladu o odeslání ze dne [datum] soud zjistil, že před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalobkyní vyzván na adresu [adresa původního účastníka].

30. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy a potvrzení o zaplacení kupní ceny má soud za prokázáno, že pohledávka za původním žalovaným byla žalobkyni postoupena.

31. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

32. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

33. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

34. Ustanovení § 9 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

35. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

36. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] mezi původním věřitelem a původním dlužníkem je neplatná.

37. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že posouzení schopnosti žalované úvěr splácet provedla její právní předchůdkyně z údajů sdělených původním žalovaným, prověřila rejstříky NRKI a BRKI s negativním výsledkem, ověřila platnost jeho průkazu a existenci zaměstnavatele a dospěla k závěru, že rezerva pro placení splátky je dostatečná. V dalším vysvětlujícím vyjádření předložila žalobkyně tvrzní o tom, že původní věřitel vyházel z příjmů původního žalovaného 37 000 Kč, ačkoli deklarovaný příjem činil 34 500 Kč. Žalovaný sdělil (podle požadavků formuláře), že nemá žádnou vyživovací povinnost. Jakékoli údaje o výdajích nebyly podle předloženého formuláře požadovány ani zjišťovány. Ačkoli žalobkyně tvrdila, že původní věřitel zohlednil výdaje původního žalovaného částkou 10 350 Kč, není zřejmé, z jakých zdrojů je uvedená částka stanovena, jaké úvahy vedly původního věřitele ke zohlednění právě takové částky. Pokud žalobkyně uváděla, že žalovaný sdělil, že má vlastní bydlení, takové údaje se z předložených důkazů nepodávají. Ačkoli byla žalobkyně poučena, aby doplnila tvrzení a důkazy k tomu, z jakých údajů a z jakých konkrétních úvah vycházel původní věřitel při zvažování výdajů žalovaného, zejména, jak uvádí závazků a životních nákladů, když dospěl k závěru, že výpočet maximální měsíční splátky má výsledek 24 150, a bere tak v potaz celkový příjem domácnosti a splátky dosavadních závazků klienta a jeho životní náklady, přičemž jakékoliv výdaje a náklady nejsou v procesu ověřování úvěruschopnosti konkrétně zřejmé, a není tedy jasné, jaké konkrétní údaje původní věřitel do svých úvah zahrnul, doplnila svá tvrzení pouze tak, že jako výdaje byly vzaty v úvahu výdaje ve výši 10 350 Kč (bez jakékoli konkretizace) a že byla vzata v úvahu cena zakupovaného vozidla, což bylo považováno za dostačující.

38. Je nutno poukázat na závěr Ústavního soudu (III ÚS 4129/18) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Soud má však za to, že toto kritérium splněno nebylo. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, spokojila se pouze s prohlášením původního žalovaného o jeho příjmech, bez zjištění jakýchkoli výdajů. Spolehla se na cenu zakupovaného automobilu, aniž učinila jakákoli další šetření, dotazování či vysvětlení např. o způsobu bydlení a dalších případných nákladech žalovaného. není zřejmé, jakými úvahami je podepřeno stanovení částky výdajů ve výši 10 350 Kč.

39. V tomto případě je tedy zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně. Úvěr poskytla, ačkoli v tomto případě nemohla mít dostatečné podklady pro učinění závěru o tom, zda zde nebude pochybnost o schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Úvěr tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 9 zák.č. 145/2010 Sb. a smlouva je proto neplatná.

40. Není rozhodné, že důvodem, proč žalovaný přestal platit splátky, byly jiné než nedostatek finančních prostředků a neschopnost úvěr splácet. Předpoklady pro neplatnost smlouvy jsou vázány na splnění povinnosti stanovené v § 9 zák.č.145/2010 Sb. bez dalších podmínek. To např. nevylučuje, aby soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy i kdyby byla např. řádně splácena. Rozhodné je splnění zákonných povinností k datu uzavření smlouvy, resp. poskytnutí úvěru.

41. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí, jako by nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.

42. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Právní předchůdkyně žalobkyně původnímu žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy poskytla částku 199 726 Kč, žalovaný dosud zaplatil pouze 189 180 Kč, vznikla mu povinnost vrátit částku 10 546 Kč. [příjmení] odpovídají za dluhy zůstavitele až do výše ceny nabytého dědictví. V uvedeném případě nepřesahuje dluh žádného z dědiců výši jím nabytého jmění. Všichni dědici uplatnili výhradu soupisu, odpovídají společně a nerozdílně, pouze do výše odpovídající ceny nabytého dědictví (§ 1706 a 1707 o.z.). Vzhledem na způsob uplatnění nároku žalobkyní pak soud vyhověl vůči každému z žalovaných nároku co do 1/3 k celkovému odůvodněnému nároku.

43. Žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. a ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. z těchto částek od [datum], neboť žalobkyně neprokázala, že by vyzvala žalovaného k vydání této částky dříve než žalobou. Pokud byla doručována předžalobní výzva či další dokumenty, byly doručovány na adresu [adresa původního účastníka], ačkoli původní věřitelka evidentně věděla, že bydliště původního žalovaného je [ulice a číslo], [obec]. To je zřejmé např. z přípisu původní věřitelky z [datum], v němž sama žalovaného touto adresou označuje (v reakci na předchozí přípis jeho právní zástupkyně, kde byla správná adresa uvedena). Žaloba byla doručena žalovanému [datum], dnem plnění byl [datum] a původní žalovaný byl v prodlení od [datum]. Žalobkyně uplatnila nárok na úrok z prodlení výslovně ve výši 8,5 % ročně a soud proto nemohl v tomto směru překročit žalobní žádání.

44. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl ve vztahu ke každému z žalovaných.

45. Nad rámec se soud vyjadřuje k uplatněné obraně žalovaného, že došlo k odstoupení od smlouvy, nemohl vozidlo používat a tudíž nebyl povinen další splátky platit. výše uvedeného soud podotýká, že ani v případě, kdy by smlouva nebyla shledána neplatnou podle § 9 odst.1 zák.č.145/2010 Sb., nemohl by uplatněnému nároku v plné výši vyhovět.

46. Podle § 1816 ost.1 o.z. ve znění platném k [datum] hradí-li se cena alespoň zčásti pomocí úvěru nebo zápůjčky poskytnutých podnikatelem a využije-li spotřebitel práva odstoupit od smlouvy, vztahují se účinky odstoupení i na smlouvu o úvěru nebo zápůjčce; to platí i v případě, že úvěr nebo zápůjčku poskytla třetí osoba podle smlouvy uzavřené s podnikatelem. V takovém případě se poskytovateli úvěru nebo zápůjčky, popřípadě i jiné osobě zakazuje uplatnit vůči spotřebiteli jakékoli sankce.

47. Podle § 2002 odst.1 o.z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

48. Podle § 2002 odst. 2 o.z. strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem, a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu.

49. Podle § 2106 odst.1 písm. d) o.z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo odstoupit od smlouvy.

50. Podle § 2099 odst.1 o.z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.

51. Podle § 2112 odst.1 o.z. neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci.

52. Soud považuje za nutné uvést, že pokud by nedospěl k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy, nemohl by přisvědčit argumentaci žalované stany o tom, že došlo k platnému odstoupení od kupní smlouvy a účinky odstoupení by se vztahovaly i na smlouvu úvěrovou. Soud má za prokázáno, že došlo k ústnímu odstoupení od smlouvy při jednání mezi původním žalovaným a panem [příjmení] (AUTOCAR- [právnická osoba]) v červenci 2017. Svědkyně sdělila skutečnosti, ze kterých je možno dospět k závěru, že k jednání v autobazaru došlo někdy v červenci 2017, tj. v létě, po rozhodnutí, ze kterého jsou seznatelné důsledky, že auto není možné provozovat (viz odůvodnění rozhodnutí). Svědkyní popisovaný projev původního žalovaného lze vyložit jako úkon odstoupení od smlouvy, neboť požadoval, aby si prodávající auto vzal zpět.

53. Pokud by však mělo dojít k uplatnění práva z vad, a to odstoupením od smlouvy pro podstatné porušení smlouvy, bylo by nutno tato práva uplatnit bez zbytečného odkladu, nejpozději však do dvou let od odevzdání věci. Soud má za to, že původní žalovaný se dozvěděl o podstatné vadě věci z rozhodnutí o zahájení řízení o obnově řízení o technické způsobilosti ze dne [datum], resp. nejpozději z rozhodnutí ze dne [datum], kterým byla nařízena obnova řízení ve věci schválení technické způsobilosti předmětného vozidla. Uvedené rozhodnutí muselo být původnímu žalovanému doručeno, neboť nabylo právní moci [datum], jak vyplývá z rozhodnutí ze dne [datum] o zahájení řízení o schválení způsobilosti vozidla. Minimálně již z rozhodnutí ze dne [datum] (kterým byla nařízena obnova řízení) vyplývají důvody i nedostatky původního řízení. Tj. že úřední osoba, která původně rozhodla o schválení způsobilosti byla pravomocně odsouzena pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby. Tento pracovník technickou způsobilost předmětného vozidla schválil, ačkoli věděl, že nejsou předloženy všechny stanovené doklady, příp. musel mít pochybnost o pravosti a původu doložených dokladů, jak vyplývá z pozdějšího rozhodnutí. Bylo zřejmé, že k posouzení technické způsobilosti dojde znovu a bude nutno požadované doklady předložit a bylo tedy zřejmé, že vozilo trpí vadou, pro kterou ho nelze (nebo nebude možno) používat. Je tedy zřejmé, že pokud původní žalovaný uplatnil práva z odpovědnosti za vady až v červenci 2017 odstoupením od smlouvy, nejednal bez zbytečného odkladu. Proto se soud dále nezabýval hodnocením toho, zda by v tomto případě bylo nutno zohlednit odchylnou úpravu doby k uplatnění práv z vad učiněnou ve smlouvě (1 rok). Žalobkyně přitom v řízení namítala (kromě toho, že k porušení smlouvy ze strany její právní předchůdkyně ani prodávajícího nedošlo), že práva z vad byla uplatněna pozdě, tj. po uplynutí (ve smlouvě sjednané) lhůty.

54. S ohledem na to, že práva z odpovědnosti za vady nebyla uplatněna v souladu se zákonnými ani sjednanými lhůtami, soud se již nezabývá rozborem, zda se jedná o porušení smlouvy ze strany prodávajícího podřaditelné pod ust. § 2002 o.z., příp. další.

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení neúspěšní pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 114 983,88 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 202 022,03 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a dále za každý ze tří úkonů při zastoupení tří účastníků ve výši 7 312 Kč (podle § 6 odst.1, § 7 a § 12 odst.|4 a.t.), tj. 9 x 7 312 Kč a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 95 028 Kč ve výši 19 955,88 Kč.