7 C 30/2026

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a ve výši 1,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žaloba se zamítá v části o zaplacení , částka, .

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s přísl. a uvedla, že se jedná o nevracenou část zápůjčky, která byla žalovanému poskytnuta na základě smlouvy ze dne , datum, ve výši , částka, a navýšené dne , datum, o , částka, . Částka představuje nesplacenou jistinu ve výši , částka, a sjednaný poplatek ve výši , částka, , náklady spojené s uplatněním pohledávky , částka, a smluvní pokutu , částka, , náklady vymáhání , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, .

2. Ze listiny označené jako Smlouva o zápůjčce a Dodatek ke smlouvě o úvěru č., hodnota, soud zjistil, že tyto dokumenty, který byly poskytnuty v elektronické podobě, neobsahují žádný elektronický podpis, a to ani zaručený. Za žalobkyni obsahuje zobrazení dvou paraf a tento znak lze nejspíš považovat za skutečný podpis na dokument v listinné podobě a jeho zobrazení při následujícím naskenování listiny. Za žalovaného je oddílu podpis klienta uvedeno jméno, příjmení, datum ( , datum, resp. , datum, ), čas a PIN kód , Anonymizováno, , resp., Anonymizováno, .

3. Žalobkyně však nijak neobjasnila, jak je toto číselné označení provázáno s osobou žalovaného, jakým způsobem a za jakých podmínek došlo k přiřazení číselného kódu ke konkrétním dokumentům, ať již v listinné nebo elektronické formě. Zejména neuvedla, jakým způsobem došlo k identifikaci osoby, která měla číselným kódem dokument opatřit.

4. Pokud se týká dalších předložených důkazů, z žádného z nich nevyplývá jakékoli spojení s osobou žalovaného, nebyl předložen žádný důkaz, že by žalobkyně komunikovala právě s žalovaným. Rovněž není zřejmé, že to byl skutečně žalovaný, kdo a jakým způsobem číselný kód připojil, kdy byl připojen, proč právě takový číselný kód. Žádný z předložených důkazů žalovaného jakkoli ani v nejmenším objektivně nepropojuje s jednáními, které žalobkyně tvrdí.

5. Z předložených důkazů tak nebylo možno vytvořit jakýkoli nepřímý řetěz, který by logicky, alespoň s velkou pravděpodobností svědčil o tom, že smlouva a její dodatek byly v této konkrétní podobě uzavřeny s právě s žalovaným.

6. Ze zprávy , jméno FO, ,a.s. má soud za prokázáno, že na účet žalovaného č., č. účtu, byly připsány platby ve výši , částka, (, datum, ) a ve výši , částka, (, datum, ) od žalobkyně.

7. Pro vysvětlení, proč je třeba k elektronickým podpisům přistupovat obezřetně, je nutno uvést následující: Často se objevuje argument, že při podpisu v listinné podobě soud nevyžaduje ověřený podpis. Podpis na dokumentu v listinné podobě má však jiné atributy a jiné vlastnosti, které jsou jedinečné a je možno je zpětně vysledovat. Aby měl elektronický podpis vlastnosti vlastnoručního podpisu, je zapotřebí, aby byla věnována pozornost takovým atributům, které zajištění vlastností obdobných vlastnoručnímu podpisu zajišťují. Skutečnost, že je žalovaný v řízení pasivní, by rozhodně neměla bránit soudu v tom, aby řádně posoudil předložené důkazy a tyto řádně vyhodnotil. Zejména pokud se týká dodržení písemné formy a samotného učinění právního jednání.

8. Podle § 560 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

9. Problémem je tedy určitá certifikace systému a dále identifikace a autentizace.

10. Písemný úkon v elektronické podobě může být s využitím elektronického podpisu, což je obdoba vlastnoručního podpisu ve smyslu § 561 o.z., čl. 25 eIDAS (Nařízení (EU) č. 910/2014 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu) a § 7 zák.č. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru. Při nutnosti zachování funkce písemné formy může nastat problém s úrovní elektronického podpisu. Zachování písemné formy v elektronické podobě je však od , datum, klíčové. Jednání nemůže být písemné, nejsou-li podmínky v § 562 o.z. splněny, ledaže je dokument podepsán potřebnou úrovní elektronického podpisu ve smyslu § 561o.z.

11. Ve smyslu § 562 o.z.se jedná o elektronické systémy s dálkovým přístupem, tedy o prostředí, které není samonosné. Tzn., že informace o podpisu není v dokumentu a nelze podpis ověřit. Proto je nutné prokazovat parametry systému, jak jsou uvedeny v § 562 odst. 1 a 2 o.z. Přitom identita jednající osoby je dána registrací nebo přihlášením do systému. Pro písemnou formu jednání by měla být úroveň záruky značná nebo vysoká, protože jinak tuto jednající osobu nelze spolehlivě určit z takto použitých prostředků. V prostředí, které nevyhovuje požadavkům § 562 o.z. informace v něm uvedené o identitě přihlášené osoby nestačí. Je nutné prokázat, jaká právní jednání osoba učinila a není možno vycházet pouze z tvrzení žalobkyně. Je nutné prokázat, zda a co tvrzená osoba odklikla nebo připojila. Systém, který má vyhovět spolehlivosti podle § 562 o.z. musí být chráněn proti změnám a musí skutečně umožňovat zachycení obsahu jednání, a především musí být schopen určit jednající osobou ve vztahu k určitému jednání. Pro písemnou formu je nutné jako první řešit úroveň záruky za identitu jednající osoby v daném systému. Lze říct, že pokud tato záruka není alespoň značná, není taková záruka pro prokázání identity dostačující.

12. Již z řady rozhodnutí odvolacích soudů je zřejmé, že soudy považují autentizaci a identifikaci za velmi důležitou. Například v rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 577/2015 se konstatuje, že pokud chybí uznávaný elektronický podpis, nelze ho nahradit ověřovacím telefonátem ani předáním peněz. Z rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 9 Co 702/2014 vyplývá, že identita z pouhé registrace není věrohodná, pokud chybí též podpis jednajícího a chybí důkaz o odkliknutí přiloženého znění. Rovněž Krajský soud v Praze sp. zn. 28 Co 387/2015 konstatuje, že pokud chybí zaručený elektronický podpis pak IP adresa neautentizuje konkrétní osobou. Z rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 64 Co 485/2015 vyplývá, že použitý elektronický prostředek musí umožňovat identifikaci s takovou pravděpodobností, s jakou ji obvykle umožňuje vlastnoruční podpis.

13. Podle názoru soudu i vzhledem k rozporné judikatuře, komentářům a literatuře je nutné projevovat spíše opatrnost a větší přísnost, zejména u povinné písemné formy jednání. Vytvoření nebo odcizení digitální identity osoby je totiž velmi snadné. Elektronické dokumenty mohou být v nezjistitelně měněny mnohem snáze než dokumenty listinné. Přitom nesporné je pouze to, co druhá strana učinila nesporným a pasivita neznamená souhlas. Je proto nutné analyzovat a rozlišovat jednotlivá řešení, zabývat se především úrovní identifikace a autentizace a případně prokazovat skutečně učiněné úkony v tvrzeném systému.

14. Podle současného nařízení eIDAS může být elektronickým podpisem v podstatě cokoliv, co podepisující osoba používá k podepsání. Může to být dokonce obrázek, písmeno, ikona apod. Došlo tak ke značnému rozvolnění definice, co lze považovat za elektronický podpis, neboť podle současného znění se elektronickým podpisem rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena i k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.15. , právnická osoba, v podobě číselného kódu, jako v tomto případě, je sice elektronickým podpisem ve smyslu zákona, ale není elektronickým podpisem, který by byl alespoň zaručený.

16. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5. V tomto ustanovení, jak nepřímo řešen tzv. prostý elektronický podpis, který nemá žádné náležitosti, nemusí nic splňovat, ale také nic nezaručuje. Zaručené elektronické podpisy zaručují pouze neporušenost podepsaného obsahu, zatímco kvalifikované a uznávané elektronické podpisy zaručují identitu podepsané osoby i neporušenost podepsaného obsahu. V praxi bývá prezentován jako prostý elektronický podpis například nakreslený nebo napsaný podpis, text, obrázek, biometrický podpis, který je do dokumentu vložen, případně jiná biometrická data. Na rozdíl od kryptografických elektronických podpisů (což jsou kvalifikované, uznávané a zaručené) prosté elektronické podpisy mohou existovat samy o sobě, lze je vytvořit dopředu, jsou přenosné tzn. že někdo musí vazbu s dokumentem vytvořit. Nejčastěji tuto vazbu vytváří druhá smluvní strana, nikoliv podepisující. Především přenosnost a schopnost kopírování prostého elektronického podpisu způsobuje, že je možno ho připojit k jakémukoliv dokumentu. Lze poukázat na to, že v projednávaném případě byly stejným kódem jako popisem označeny dvě různé části dokumentu, tj. potvrzení skutečností a smlouva samotná.

17. Písemná forma hmotněprávního jednání má dvě zákonné náležitosti: jednak písemnost projev vůle jednajícího, který zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v obsahu textu a dále podpis, který má různé funkce. Ve výše uvedených souvislostech je důležitá především funkci autentizační a někdy i identifikační.

18. Z rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 327/2018 (ústavní stížnost byla odmítnuta sp. zn. IV.ÚS 1753/19) vyplývá, že při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o.z. nelze vlastnoruční podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoliv elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený, a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, tedy uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu § 562 odst. 1 a 2 o.z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o.z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání učiněno neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí, se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoliv až z následných jiných okolností (faktické chování nesporná tvrzení apod.)

19. Tzv. prostý elektronický podpis nesplňuje podmínky písemného jednání.

20. Podle čl. 3/10 eIDAS, se jedná o data v elektronické podobě, která jsou připojena i k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání. Už z této definic je zřejmé, že prostý elektronický podpis nezajišťuje integritu podepsaného dokumentu, protože objektivně neumožňuje autentizaci konkrétní osoby ve vztahu ke konkrétnímu textu právního jednání a není tedy možné ověřit, kdo podpis vytvořil, tzn. kdo jakou vůli projevil a kdo podpis ke konkrétnímu dokumentu vytvořil. Je tedy na úrovni prostého mechanického podpisu. Z výše uvedeného vyplývá, že prostý elektronický podpis je možno použít tam, kde pro písemné právní jednání jsou obvyklé pouze mechanické prostředky. V tomto konkrétním případě je zřejmé, že nebylo prokázáno, kdo číselný kód ke konkrétnímu dokumentu, konkrétním datům připojil a dále je zřejmé, že číselný kód zcela jistě nejsou data, která používá žalovaný k podepsání.

21. Pokud se týká problému registrace a přihlašování je možno uvést, že uživatel je zaveden do systému při registraci a uvnitř takového systému vzniká jeho elektronická identita, jeho účet. Získává uživatelské jméno, aby se následně mohl na tuto svou identitu odkazovat. Při opakovaném přihlašování uživatel pokaždé deklaruje, pod jakou identitou se přihlašuje. Zadáním jména pouze deklaruje, za koho se vydá a taková identifikace není tedy odpovědí na otázku, o koho skutečně jde. Identifikace je odpovědí na otázku, o koho jde. K identifikaci dochází jednorázově při vytváření identity a účtu a dále při opakovaném přihlašování, tedy deklarování identity. Je zde však problém, že někdo se může vydávat za někoho jiného. Autentizace je pak odpovědí na otázku, zda jde skutečně o toho, o koho má jít. To je nutno chápat jako ověření identity a že ji deklaruje skutečných držitel. Provádí se něčím, co může mít pouze skutečný držitel identity. Jedním z autentizační faktorů skutečně může být i něco co zná konkrétní osoba, tzn. PIN, heslo nebo kód. Jedná se pouze o jednofaktorovou autentizaci. O spolehlivosti identifikace a autentizace rozhoduje řada faktorů. Zejména jde o to, jak jsou získány údaje o konkrétní osobě ve fázi registrace, tedy zda soud pouze deklarované nebo jsou ověřované vůči jiným zdrojům. Záleží i na dalších faktorech, například jak je řešena správa prostředku identifikace tzn. přihlašovacích údajů, jak jsou údaje předávány, jak jsou předávány identifikační prostředky, jak je řešena ztráta a opakované přihlašování a podobně. Úroveň záruky na nízkém stupni je v případě, že údaje stačí jako deklarované, pokud lze předpokládat, že odpovídají skutečnosti. Pro přihlašování stačí jednofaktorová autentizace nebo jenom opakovaně použitelné heslo. Nejedná se tedy o úroveň záruky ani značnou ani vysokou.

22. V uvedeném případě, tedy uvedení číselného kódu, se zřejmě jedná o otisk nějaké informace ze systému věřitele na dokumentu a kterém není zřejmé, jak byl generován, komu byl poskytnut a kdo ho na dokument připojil. Pokud uvedený kód měl vzniknout v nějakém systému, nic o něm nevíme, neznáme identitu osoby a ani vlastnosti systému, nevíme ani, že dokument je výstupem tohoto systému.

23. Je nutno mít také na zřeteli, že SMS zpráva požadavky písemné formy jednání nesplňuje. Číslo může být anonymní, s telefonem mohl pracovat kdokoliv, označení kontaktu v mobilu je možno vytvořit nebo upravit jakkoliv.

24. V tomto konkrétním případě je sporné i písemné jednání žalobkyně. Podpis na dokument není elektronický, nejde ani o vizualizaci elektronického podpisu, mohlo by jít o podpis vyhotovený na dokumentu v listinné podobě, což by odpovídalo prostému mechanickému podpisu, který by zřejmě pro tyto případě (za věřitele) byl obvyklý.

25. Žalobkyně dokonce nepředložila ani žádný výpis ze systému, který by potvrzoval, co a kdy dlužník odklikl, případně opatřil zaslaným kódem, zda a kdy byl kód zaslaný, na jaké číslo a podobně, není tedy zřejmé, zda vůbec takový systém, jaký má na mysli § 561 o.z. u žalobkyně existuje.

26. Žalobkyně se k jednání nedostavila a zbavila se tak možnosti, aby jí soud poskytl poučení podle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnění skutkových tvrzení a důkazů, které soud poskytuje u jednání.

27. Písemná forma nebyla dodržena, což vyvolává následky uvedené v § 110 odst.1 zák.č.257/2016 Sb., tzn., že platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

28. Z žádného z předložených důkazů však soud nemohl učinit závěr, že k uzavření smlouvy mezi účastníky došlo, i když ne v písemné formě. Takovému závěru brání absence identifikace žalovaného a absence jakékoli známky projevení vůle a učinění právního jednání (byť v jiné formě než písemné).

29. S ohledem na závěr o neuzavření smlouvy se soud ani nemohl zabývat tím, zda byla splněna povinnost žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet. Lze však konstatovat, že žalobkyně ke splnění této povinnosti neuvádí žádná konkrétní tvrzení a nepředkládá důkazy.

30. S ohledem na výše uvedené závěry soud další navrhované důkazy neprovedl, případně neuvádí zjištění z provedených důkazů provedená.

31. Soud proto posoudil nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z. Žalovanému byla poskytnuta částka , částka, , v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný jakoukoli částku zaplatil. Proto je povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši , částka, .

32. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve než žalobou a že by se takový výzva dostala objektivně do dispozice žalovaného. Žalovaný je v prodlení až ode dne následujícího po doručení žaloby, žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1970 o.z. v aktuální zákonné výši.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že úspěch stran ve věci byl přibližně poloviční (s ohledem na uplatněné příslušenství).