7 C 338/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro určení vlastnictví k nemovitostem

I. Žaloba, aby soud určil, že nemovitosti - bytová jednotka (byt 3+1 o celkové výměře 67,6 m2) vymezená podle zákona č. 72/1994 Sb., [číslo] nacházející se v 6. nadzemním podlaží stavby – budovy (budova s číslem popisným – bytový dům) číslo popisné 192, 193 stojící na pozemku parcelní [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), - k vlastnictví bytové jednotky náležející spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech budovy (budova s číslem popisným – bytový dům) číslo popisné 192, 193, stojící na pozemku parcelní [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), - spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na pozemku (zastavěná plocha a nádvoří) parcelní [číslo] nacházející se v katastrálním území Přerov a zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Přerov, a to bytová jednotka na [list vlastnictví] a pozemek (zastavěná plocha a nádvoří) se stavbou – budovou (budova s číslem popisným – bytový dům) na [list vlastnictví], jsou ve společném jmění manželů žalobce a) a žalobkyně b), se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobci se domáhali určení, že jsou vlastníky nemovitostí uvedených ve výroku rozsudku. Uvedli, že předmětné nemovitosti žalované darovali v roce 2015. Žalobci svůj dar odvolali a od darovací smlouvy odstoupili dopisem z [datum] a jeho doplněním z [datum], které byly doručeny žalované [datum]. Od poloviny roku 2017 se však chování žalované nim začalo zhoršovat. Konkrétně v únoru 2020 jí poskytli půjčku 20 000 Kč, žalovaná splatila jen část, na výzvy k doplatku nereagovala, prostřednictvím svého advokáta tvrdila, že se nejednalo o půjčku, ale o dar, proto jim nezbylo než podat žalobu a soud jim nárok na zaplacení přiznal. Od března 2020 se soustavně vyhýbá osobnímu setkání se žalobci a nekomunikuje s nimi ani telefonicky a nyní nereaguje ani na e-mailové zprávy. Ukončila návštěvy žalobců (dříve běžné), ačkoli navštěvuje v blízkosti [obec] běžně svou matku. Nedala o svém příjezdu žalobcům vědět, neprojevila zájem o setkání s nimi. O Vánocích 2020 avizovala svůj příjezd, žalobci jí připravili dárek, ona však nepřišla, přestože byla v [obec], ani žalobce nekontaktovala. I když původně prohlásila, že žalobcům dar vrátí dobrovolně, podmínila to prohlášením žalobců, že jsou všechny závazky mezi nimi vyrovnány, což žalobci považovali za vydírání, protože žalovaná jim i nadále dlužila část nevrácené půjčky. Dále opakovaně měnila adresu trvalého pobytu, o změně žalobce neinformovala, a to ani o změně zaměstnání, ačkoli byli dohodnuti, že jí budou na tuto adresu zasílat poštu. Změnu trvalého pobytu jim nesdělila, i když za ni platili odpady a daň z nemovitosti, pro jejichž platby je trvalý pobyt významný. Žalobcům nepřeje několik let k svátkům, narozeninám a jiným událostem. Žalobci měli od jejího dětství k žalované silnou citovou vazbu, pomáhali jí, finančně ji podporovali a její chování jim působí psychickou újmu, zejména žalobkyni. Chování žalované sestává z jednotlivých skutků, dlouhodobého nemravného jednání. Za hrubé porušení dobrých mravů je považováno buď porušení značné intenzity nebo porušování soustavné. Ublížení je pak nutno vnímat nikoli pouze jako ublížení fyzické, ale i psychické. Tvrdili, že ke změně chování v roce 2017 došlo proto, že ji přestali finančně podporovat a v roce 2020 jí nechtěli dát souhlas ke zřízení zástavního práva k bytu.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobci nadále v darované nemovitosti (bytu) bydlí a výhradně ji užívají. Žalobce jako své prarodiče miluje, celý spor je pro ni nepochopitelný a celá situace ji velice mrzí. Všechny půjčky žalobcům řádně vracela, k jediným problémům došlo ohledně půjčky 20 000 Kč, kterou byla ochotna žalobcům zaplatit, jak uvedl její advokát, žalobci však přesto podali žalobu. Tvrdila, že se její chování v roce 2017 nezměnilo, s žalobci byla v kontaktu prostřednictvím komunikačních prostředků, ještě v roce 2021 přála žalobci k narozeninám. V průběhu roku 2020 došlo ke snížení četnosti kontaktů, a to vlivem pandemie Covid-19, kdy bylo ztížené cestování a obecně i setkávání. Ze stejných důvodů zrušila i návštěvu o Vánocích v roce 2020, protože chtěla žalobce chránit před nákazou. Už na jaře 2021 začali žalobci na žalovanou naléhat ohledně vrácení daru pro neuctivé chovní, ona si však ničeho takového není vědoma. Po celou dobu byla s žalobci v pravidelném telefonickém kontaktu, ani mezi nimi nebyly žádné spory, které by se daly vykládat jako neúcta nebo hrubé porušení mravů. Adresu trvalého pobytu měnila, ale nikdy z důvodu, aby žalobcům ztížila možnost doručování, protože vždy byli schopni kontaktovat ji e-mailem nebo telefonicky. Není její povinností o změně žalobce informovat. Žalobci za ni poplatky za odpad a daň platili, ale bylo to na základě jejich dohody. K narozeninám a svátkům jim přála většinou osobně, po vypuknutí pandemie telefonicky nebo přes SMS. K ochlazení vzájemných vztahů skutečně došlo poté, kdy žalobci začali požadovat vrácení daru, neboť žalobci obviňovali žalovanou z neuctivého chování a vyvíjeli na nátlak. Ohledně okolností, které měly nastat v chování žalované v polovině roku 2017 nebo po [datum] pak žalovaná namítla opožděné odvolání daru. Ostatní vyčítaná jednání nejsou hrubým porušením dobrých mravů ani neuctivým jednáním nebo nevděkem.

3. Z darovací smlouvy ze dne [datum] má soud za prokázáno, že žalobci darovali žalované nemovitosti uvedené ve výroku rozsudku a současně byla zřízena služebnost v jejich prospěch spočívající v doživotním a výlučném užívání celého bytu včetně příslušenství, dále byl ujednán zákaz zatížení a zcizení nemovitosti jako věcné právo. na dobu trvání služebnosti.

4. Z výpisu katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaná je výlučnou vlastnicí nemovitostí uvedených ve výroku rozsudku. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobci odvolali svůj dar ohledně předmětných nemovitostí pro nevděk. Jako důvody uvedli: bezdůvodné přerušení osobního styku s nimi od března 2020 dosud, neúčast na návštěvě o Vánocích 2020 bez omluvy, nevrácení půjčky (zůstatku 10 000 Kč) splatné v květnu 2020 a ignorování výzev k vrácení a obdobné chování v případech předchozích půjček), nevrácení daru přes původní příslib a podmiňování vrácení daru potvrzením, že závazky jsou vypořádané (ačkoli nebyla vrácena dlužná částka), neinformování o změně trvalého bydliště (což se žalobců týká, protože dobrovolně platí za žalovanou poplatky za odpad), nevyjádření se k zaslané darovací smlouvě na vrácení bytu a naopak odpověď advokáta, který vyvíjí tlak, aby odvolání nerealizovali. Současně uvedli, že o úmyslu požadovat vrácení daru vyrozuměli žalovanou dopisem z [datum] a žalovaná na to uvedla, že dar vrátí dobrovolně. Z připojených dodejek je zřejmé, že se zásilka z adresy [ulice a číslo] i z adresy zaměstnavatele vrátila jako nedoručená.

5. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že byl koncipován jako pokračování dopisu z [datum], ke kterému je připojen. Žalobci v něm sdělili, že původní dopis se jim nepodařilo doručit a doručování pozastavili a vymáhali vrácení půjčky. Tato byla přiznána rozsudkem a žalovaná částku [datum] zaplatila. Žalobci zopakovali odvolání daru pro nevděk a uvedli, že pokračuje nepochopitelné jednání žalované, vyhýbá se doručování pošty, úmyslně je neinformuje o změnách pobytu, nadále se vyhýbá osobnímu styku s nimi, lhala advokátovi, že půjčka nebyla poskytnuta (viz vyjádření advokáta z [datum]), přinutila je postupovat soudní cestou při vymáhání. Z přiložené dodejky vyplývá, že dopis byl žalované doručen [datum].

6. Z e-mailu z [datum] soud zjistil, že žalovaná sdělila žalobcům, že by zbytek půjčky ve výši 10 000 Kč chtěla doplatit červenci nebo srpnu 2020, jedná se o reakci na upomínku žalobce.

7. Z e-mailu z [datum] má soud za prokázáno, že na výzvu z [datum] žalovaná sdělila žalobcům svou doručovací adresu, [ulice a číslo], [obec].

8. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že advokát žalované reaguje na obdrženou výzvu k vrácení daru (jako neoprávněnou). Je zmiňována návaznost na e-mailové zprávy z [datum] a [datum]. Dále uvedl, že žalovaná nesouhlasí s tím, že byla poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, mělo se jednat o dar, žalovaná však s vrácením tohoto daru (10 000 Kč) souhlasí.

9. Z e-mailu z [datum] soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k doplacení dlužné půjčky 10 000 Kč.

10. Z e-mailu z [datum] soud zjistil, že žalobci sdělili, že stále trvají na dopisu z června 2021, kde jsou vysvětleny důvody pro odstoupení od darovací smlouvy. Vyzvali ji k dobrovolnému vrácení bytu a připojili opravenou darovací smlouvu pro zpětné převedení nemovitosti.

11. Ze snímků obrazovek telefonu má soud za prokázáno, že žalovaná psala žalobcům [datum] poděkování, za vše, co pro ni dělají, účastníci komunikovali v březnu 2020, červnu 2020. V březnu 2021 přála žalovaná žalobci k narozeninám.

12. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobci zaslali žalované dopis, v němž uvedli, že se rozhodli, že budou požadovat vrácení darovaných nemovitostí, vysvětlují důvody, které je k tomu vedou s tím, jednodušší cesta bude, pokud tak učiní dobrovolně. Vyzvali ji také k vrácení částky 10 000 Kč.

13. Z e-mailu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná psala žalobcům, jak ji jejich e-mail z května 2021 hluboce zasáhl, že žádají vrácení bytu, jejich sdělení ji hluboce zasáhla, píše o tom, jak si jich a jejich jednání vždycky vážila, jak je jí vše líto, ale že je nenavštěvovala kvůli covidové situaci, bála se o jejich zdraví.

14. Z e-mailu z [datum] soud zjistil, že žalovaná zaslala žalobcům jako přílohu darovací smlouvu a současně prohlášení, kde se deklaruje, že jejich závazky jsou zcela vyrovnané a nemají k sobě žádné pohledávky.

15. Z e-mailu z [datum] soud zjistil, že žalovaná se dotazovala, kam má poslat úhradu za platby odpadů a děkovala žalobcům za úhradu.

16. Z e-mailu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná zde vysvětluje, proč chce čestné prohlášení o vyrovnání závazků, že na něm trvá a mrzí ji, že toto prohlášení žalobci podmiňují zaplacením částky 10 000 Kč.

17. Z e-mailu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná sdělila žalobcům, že si není vědoma, že by udělala něco, co je důvodem k vrácení daru a nemůže jim bránit, aby podali žalobu.

18. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalované jim sdělil, že jde o reakci na dopis z [datum] a navazující e-mailovou komunikaci s klientkou. Výzvu považuje za neoprávněnou a nejsou dány podmínky pro odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk.

19. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16.5.2022 čj. 43 C 16/2022-30 soud zjistil, že žalobcům byla proti žalované přiznána částka 10 000 Kč z titulu poskytnuté a nevrácené zápůjčky na základě ústní smlouvy z [datum], splatné v květnu 2020.

20. Podle § 2072 odst.1 o.z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

21. Podle § 2075 odst.1 o.z. dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce.

22. Podle § 2075 odst.2 o.z. je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne.

23. Soud má za prokázán následující skutkový stav: Žalobci darovali žalované bytovou jednotku včetně příslušenství tak, jak je uvedena ve výroku rozsudku darovací smlouvou z [datum] Touto smlouvou je zřízena služebnost jejich doživotního bydlení a výlučného užívání a na dobu trvání služebnosti bylo zřízeno věcné právo zákazu zcizení a zatížení nemovitosti. žalobci půjčili žalované v únoru 2020 částku 20 000 Kč, která měla být zaplacena v květnu 2020, byla zaplacena pouze částka 10 000 Kč, půjčka byla doplacena až na základě vydaného rozsudku. Žalovaná se od března 2020 s žalobci osobně nesetkala, byli v kontaktu přes e-maily, telefon, není však zřejmé jak často. V březnu 2021 žalovaná přála žalobci k narozeninám přes SMS. Komunikace přes e-maily se často týkaly zapůjčených peněz, v roce 2021 pak už okolností k vrácení daru. Žalobci sdělili žalované v červnu 2021, že budou žádat vrácení daru, předmětem tohoto sdělení však nebylo výslovně odvolání daru, pouze informace o tom, že toto budou žalobci požadovat. Ani samotní žalobci netvrdí, že by tento dopis měl být aktem odvolání daru. Za odvolání daru soud (stejně jako žalobci) považuje dopis z [datum] doplněný„ pokračováním“ z [datum], obojí doručené [datum]. Důvody pro odvolání daru jsou uvedeny následovně: úplná absence osobního kontaktu od března 2020, nevrácení části půjčky, ignorování výzev k jejímu zaplacení, lhaní advokátovi, že to nebyla půjčka, podobné chování u předchozích půjček, přinucení žalobců vymáhat vrácení soudní cestou, neuskutečnění ohlášení návštěvy na Vánoce 2020 bez omluvy, dobrovolné nevrácení daru přes předchozí příslib, podmiňování vrácení daru prohlášením o vyrovnání všech závazků, ačkoli zde byl stále dluh 10 000 Kč, neinformování žalobců o změně trvalého pobytu (což mělo vliv na platby odpadů a daně a na doručování zásilek), zjevné vyhýbaní se převzetí pošty. Žalovaná nepopřela, že by se s žalobci od března 2020 osobně neviděla, nenavštívila je. Rovněž nepopřela, že by je neinformovala o změně trvalého bydliště či zaměstnání. V březnu 2021 přála prostřednictvím SMS žalobci o k narozeninám. Veškerá komunikace mezi účastníky je velmi slušná, mírná, vysvětlující. Žalovaná ani poté, kdy jí žalobci vytýkají jednání, žádají vrácení daru nekomunikovala nijak neslušně, nepatřičně, na e-mailovou komunikaci reagovala většinou bezprostředně.

24. Při žalobě na určení vlastnictví k předmětu vráceného daru je nutno vycházet z úkonu odvolání daru, tedy z důvodů, které byly v tomto odvolání uvedeny. Soud posuzuje, zda došlo k platnému odvolání daru z důvodů, které jsou v úkonu odvolání uvedeny. Konkrétně uvedené důvody odvolání daru proto nelze v žalobě (na určení) rozšiřovat. Soud se proto zabýval pouze těmi okolnostmi, které byly uvedeny v odvoláních daru z [datum] a [datum]. Soud dospěl k závěru, že již ze skutkových tvrzení je zřejmé, že důvody uváděné žalobci nesplňují podmínky stanovené citovaným ustanovením pro odvolání daru, tj. zjevné porušení dobrých mravů. Podle judikatury Nejvyššího soudu jde o takové závadné jednání, které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy. Takové jednání však musí dosáhnout takové intenzity, která je spojena nikoli s běžným, ale hrubým porušením dobrých mravů. Takový požadavek kvalifikovaného rozporu s dobrými mravy může být naplněn i jediným amorálním skutkem, ale také méně intenzivními, setrvalými a opakujícími se zásahy. Jestliže je takové jednání soustavné, může nabýt takového charakteru, že ho lze kvalifikovat jako zjevně rozporné s dobrými mravy (jako příklad se uvádí verbální útoky, šikanování, poškozování majetku, opakované neposkytnutí potřebné pomoci apod.). Ústavní soud v usnesení I ÚS 3362/10 uvedl, že„ ...předpokladem pro právo požadovat vrácení daru není jakékoli nevhodné chování obdarovaného, ale pouze takové, které s ohledem na okolnosti případu je možno kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů se zřetelem na značnou intenzitu a váhu (je-li uskutečněno jednáním činem) nebo soustavnost a dlouhou dobu (např. fyzické násilí, hrubé urážky, neposkytnutí pomoci atd.). Rozhodující není subjektivní pocit dárce, ale zda takové jednání obdarovaného lze objektivně posoudit jako hrubě porušující dobré mravy; není však relevantní, zda intenzita závadného chování naplnila skutkovou podstatu přestupku nebo dokonce trestného činu“. Podle stanoviska Nejvyššího soudu může hrubé porušování dobrých mravů být spatřováno v tom, že jde o opakované prosté porušování dobrých mravů, pokud jsou tato porušování důsledkem hlubokého narušení vztahu mezi dárcem a obdarovaným, jestliže došlo k minimálně třem případům takového závadného jednání a jestliže je mezi těmito amorálními skutky určitá časová spojitost.

25. V uvedeném případě i s ohledem na vznesenou námitku opožděnosti odvolání daru, mohl soud posuzovat pouze následující jednání: že se žalovaná s žalobci osobně nestýká od července 2021, že jim nesdělila změny svého trvalého pobytu a zaměstnání, je jim nesplatila půjčku 10 000 Kč a museli podat žalobu, že lhala svému advokátovi, že se o půjčku nejednalo, že nevrátila dobrovolně dar, ačkoli to slíbila a vázala to na podmínku potvrzení, že jsou všechny závazky vyrovnány.

26. Pokud se týká neoznámení změny bydliště a zaměstnání, má soud za to, že nejde o žádné zvlášť závažné amorální jednání. Jistě v rámci slušných, vřelých a fungujících rodinných vztahů je taková informace běžná, ale nesdělení takových informací nelze považovat za amorální. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v kontaktní přes e-mail i telefon, nemá soud za to, že nesdělení změny pobytu směřovalo k znemožnění doručování nebo zamezení komunikace. Jistě to způsobilo komplikaci žalobcům při platbách odpadů, ale způsobení takových potíží nelze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Rovněž není možno považovat za důvod k odvolání daru, jestliže žalovaná původně dobrovolné vrácení daru přislíbila a poté odmítla. Ke změně stanoviska žalované vedlo evidentně zvážení, že se žádného hrubého jednání vůči žalobcům nedopustila. Nelze vytvořit důvod pro vrácení daru tím, že je požadováno dobrovolné vrácení daru a pokud obdarovaný odmítne (protože si není vědom žádných relevantních důvod) spatřovat v tom hrubě amorální jednání. Vázání vrácení daru na potvrzení, že jsou vypořádány všechny závazky žalovaná vysvětlovala korektně, slušně v přípisu, chtěla původně, aby došlo k jasnému uspořádání vztahů s ohledem na jiná v minulosti přijatá plnění. Že tuto skutečnost žalobci považovali za vydírání, že u žalované předem předpokládali nečestný úmysl (vyhnout se placení půjčky), mohlo být pravděpodobně způsobeno jejich citlivým vnímáním a zklamáním z chování žalované, špatnou zkušeností ze splácení půjček v minulosti apod.

27. Naproti tomu skutečnost, že žalovaná nesplatila ani po opakovaných výzvách žalobcům půjčku, je jednoznačně v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná nejprve o prodloužení splatnosti žádala, poté ale nereagovala na jakékoli výzvy, ohledně dluhu nekomunikovala a stavěla se k této otázce neodpovědně. Tato skutečnost je posilována tím, že žalobci byli nuceni pro vymožení zahájit soudní řízení a žalovaná zaplatila dlužnou částku až po vydání rozsudku. V uvedeném případě je ale nutno vzít v úvahu, že se jednalo o poměrně bagatelní částku, jejím nevrácením nebyli evidentně nijak citelně finančně žalobci postiženi. Soud přitom vychází z toho, že jde o částku nízkou, navíc žalobci opakovaně deklarovali, že pokud by žalovaná sdělila, že na vrácení nemá, s vrácením by jí posečkali, příp. částku nepožadovali. Problémem pro žalobce tak bylo evidentně nikoli samotné vrácení peněz, ale způsob, jakým se žalovaná k půjčce postavila.

28. Pokud žalobci v průběhu řízení uváděli, že nejvíce se jich dotklo vytáčení a lhaní žalované, popírání půjčky, nemohl soud zcela k takovým důvodům jako důvodům odvolání daru přihlížet. Žalobci v dopisech, kterým odvolávají dar tuto skutečnost nevyjádřili, pouze uvedli, že lhala advokátovi a jeho prostřednictvím půjčku popřela. Uvedené chování žalované však z obsahu spisu nevyplývá, uvedené výroky jsou projeveny pouze přípisem advokáta, v němž je však vyjádřena i ochota částku zaplatit.

29. V případě nesplnění finančního závazku je však nutno přihlížet i k širším souvislostem, zejména k tomu, že část poskytnuté půjčky byla zaplacena a nebyla splacena pouze velmi nízká částka, jejíž nezaplacení nemělo na životní [anonymizováno] existenční situaci žalobců žádný vliv.

30. Za jednání rozporné s dobrými mravy lze obecně také považovat skutečnost, že se žalovaná s žalobci přestala osobně stýkat a navštěvovat je. Soud nepovažoval za nutné zkoumat důvody, pro které k tomu došlo. I když v uvedené době byla na území republiky výjimečná situace v důsledku pandemie, je zřejmé, že pro některé osoby mohlo omezení kontaktu představovat skutečný důvod, pro některé výmluvu. Každý subjektivně prožíval tuto situaci jinak, měl jiný stupeň obav, jiné priority apod. Např. přes léto 2021 došlo k velkému uvolnění opatření týkajících se osobních kontaktů, cestování apod. Pokud se však týká absence osobních návštěv, které lze v tomto řízení zkoumat (od července 2021), je zřejmé, že v té době už došlo k určitému narušení vzájemných vztahů s ohledem na dopis žalobců z června 2021 ohledně vrácení daru. Přitom je zřejmé, že žalovaná byla s žalobci v kontaktu přes e-mail, telefon, zprávy. Soud považuje za důležité, že ze strany žalované nedošlo k žádnému hrubému jednání, žádnému napadání, nevhodným výrazům apod. Zjevně mohla mít žalovaná vlastní vnitřní důvody, pro které zde byla určitá nevstřícnost k osobnímu kontaktu, jak sama naznačila. Mohlo jít o pracovní důvody, zdravotní (těhotenství, potrat), vztah žalobců k matce žalované, bývalému manželovi žalobkyně… Soud tím chce pouze objasnit, že tímto nijak jednání žalované neomlouvá, ale chce pouze nastínit, že nelze porušení osobních kontaktů posuzovat tak jednoznačně bez jakýchkoli souvislostí. Nicméně v tomto případě soud nepovažoval za nutné blíže důvody žalované nějak prokazovat. Opět je nutno tvrzenou skutečnost posuzovat v širších souvislostech. Žalobci se nenacházeli v takové situaci, aby osobní návštěva byla nezbytná a nutná, žalobci nepotřebovali nutnou pomoc v nesnázích, nemoci či při jiných problémech.

31. Podle názoru soudu se ze strany žalované jedná o jednání, které není v souladu s dobrými mravy, však nejde o jednání natolik intenzivní a natolik závažné, aby bylo možno je označit za natolik hrubé, aby bylo důvodem pro odvolání daru. Jde spíše o několik různých jednání, které na sebe časově [anonymizováno], nejde však o jistou soustavnost (kromě přerušení návštěv), případně stupňování takového porušování. Jedná se sice o opakované porušení v menší intenzitě, ale žádné z těchto jednání samo o sobě ani v jejich souhrnu nenaplňuje intenzitu takového závadného jednání, které je důvodem pro odvolání daru.

32. I když se jedná o více jednání v delším časovém úseku, je nutno posoudit jejich intenzitu a dopad v celém komplexu. Žalobci i nadále žijí v bytě, který žalované darovali, nejsou nijak existenčně ohroženi, žalovaná jim nezaplacením půjčky nezpůsobila v podstatě žádné finanční obtíže. Neocitli se v takové životní situaci, kdy by potřebovali pomoc a osobní účast žalované.

33. Ačkoli obě strany vyjádřily při jednání, jak je celá situace mrzí, nevyužily možnosti nabídnuté mediace k tomu, aby jim odborník umožnil navázat smysluplnou komunikaci. Účastníci spolu evidentně nejsou schopni mluvit, vysvětlit si své přístupy a navázat fungující komunikaci bez pomoci z vnějšku.

34. Z výše uvedených důvodů soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem účastníků a svědkyně, neboť nepovažoval za rozhodné objasňování zejména důvodů, pro které žalovaná žalobce nenavštěvuje. Důkazy předloženou e-mailovou komunikaci soud provedl zejména pro vyhodnocení doručení odvolání daru a zejména způsobu vzájemné komunikace mezi účastníky, především ze strany žalované.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že zcela úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení vzdala.