7 C 355/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s přísl. a uvedla, že se jedná o nevracenou část revolvingového úvěru, který byla žalovanému poskytnut na základě smlouvy ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a , právnická osoba, . s výší úvěrového rámce , částka, .

2. Ze dokumentu označeného jako Smlouva k službě , Anonymizováno, účet soud zjistil, že tento dokument, který byl poskytnut v elektronické podobě, neobsahuje žádný elektronický podpis, a to ani zaručený. Za žalobkyni obsahuje podpisu (zobrazení parafy). Za žalovaného (označen jménem, příjmením a jako zákazník) je uvedeno jméno a příjmení žalovaného provedené ve zjevně stylizované podobě, která vypadá jako rukopisné písmo, s ohledem na jeho provedení je však zjevné, že o rukopis nejde. Písmo se podobá nejblíže fontu , jméno FO, nebo , jméno FO, . U podpisu žalovaného je strojopisně uvedeno : smlouva uzavřena prostředky komunikace na dálku.

3. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem tak, že žalovaný se přihlásil na stránkách www., Anonymizováno, .cz, vyplnil registrační formulář, uvedl své osobní údaje, e-mail, telefonní číslo, doložil kopii občanského průkazu. S návrhem smlouvy souhlasil, byl mu zaslán unikátní SMS kód , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, , tento žalovaný opsal do registračního formuláře a tím došlo k uzavření smlouvy.

4. Veškeré výše uvedené skutečnosti o přihlášení na stránky, vyplnění formuláře) zůstaly pouze v rovině tvrzení, k jejich prokázání žalobkyně nenavrhla a nepředložila žádní důkazy. Skutečnost, že žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného nemůže prokázat, že jednajícím byl skutečně žalovaný, ale hlavně, že skutečně učinil výše tvrzené úkony směřující k uzavření smlouvy. Uvedená tvrzení jsou pak v rozporu s předloženým důkazem – smlouvou, ve které není zobrazen žádný číselný kód, ale stylizovaným písmem vyhotovené jméno a příjmení žalovaného.

5. Z interních záznamů první předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že dne , datum, byl zaslán na telefonní číslo , tel. číslo, kód pro ověření účtu, a to v 8:51 kód , Anonymizováno, a v 21:30 kód , Anonymizováno, .

6. Z dalších interních záznamů soud nemohl učinit žádná relevantní zjištění, neboť tabulka je v angličtině, nejsou vysvětleny souvztažnosti mezi jednotlivými položkami. Zřejmě jde o čerpání peněz, záznam obsahuje vždy i potvrzení o odeslání SMS na tel. číslo , tel. číslo, pro ověření účtu.

7. Z dokladů označených jako „invoice“ je zřejmé, že se jedná o vystavení potvrzení o provedení objednávky na , Anonymizováno, , Anonymizováno, na jméno žalovaného, vždy je uvedena jistina, úrok a poplatek za splátku.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně její přílohy a oznámení op postoupení pohledávky má soud za prokázáno, že žalobkyni byla pohledávky za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena.

9. Pokud se týká těchto a dalších předložených důkazů, z žádného z nich nevyplývá jakékoli spojení s osobou žalovaného, nebyl předložen žádný důkaz, že by žalobkyně komunikovala právě s žalovaným. Rovněž není zřejmé, že to byl skutečně žalovaný, kdo a jakým způsobem stylizované zobrazení jména a příjmení připojil, kdy bylo připojeno na konkrétní dokument. Žádný z předložených důkazů žalovaného jakkoli ani v nejmenším objektivně nepropojuje s jednáními, které žalobkyně tvrdí. Doklady, které mají zřejmě prokazovat čerpání (invoice, zprávy potvrzení o zaslání SMS kódu pro ověření) jsou pouze interním dokumentem, který je vytvořen přímo žalobkyní a z jednoznačně pouze z její iniciativy a na základě jejích vlastních dokladů je přiřazen k žalovanému. Nebyl předložen jakýkoli důkaz, který by prokazoval, že se uvedené prostředky dostaly do dispozice žalovaného, resp. že by měl alespoň prostředky pro to, aby peníze čerpal (v tomto směru nebylo uvedeno ani žádné tvrzení). Rovněž nebyl předložen žádný důkaz o tom, že pokud bylo prováděno splácení v souvislosti s touto smlouvou, že je prováděl skutečně žalovaný.

10. Z předložených důkazů tak nebylo možno vytvořit jakýkoli nepřímý řetěz, který by logicky, alespoň s velkou pravděpodobností svědčil o tom, že smlouva byla vůbec uzavřena, že byla uzavřena s žalovaným (alespoň v jiné než písemné formě) a že tento měl možnost peníze čerpat.

11. Žalobkyně tvrdila, že k podpisu smlouvy došlo opsáním číselného kódu žalovaným. Číselné kódy byly tvrzeny dva, bylo prokázáno jejich odeslání na telefonní číslo , tel. číslo, , aniž bylo prokázáno, že jde o telefonní číslo, kterým v té době disponoval žalovaný. Není ani konkrétně tvrzeno, kterým kódem byla smlouva podepsána (byly odeslány dva kódy).

12. Žalobkyně tato tvrzení neprokázala tato tvrzení, neboť v předložené smlouvě není připojen žádný číselný kód.

13. Pro vysvětlení, proč je třeba k elektronickým podpisům přistupovat obezřetně, je nutno uvést následující: Často se objevuje argument, že při podpisu v listinné podobě soud nevyžaduje ověřený podpis. Podpis na dokumentu v listinné podobě má však jiné atributy a jiné vlastnosti, které jsou jedinečné a je možno je zpětně vysledovat. Aby měl elektronický podpis vlastnosti vlastnoručního podpisu, je zapotřebí, aby byla věnována pozornost takovým atributům, které zajištění vlastností obdobných vlastnoručnímu podpisu zajišťují. Skutečnost, že je žalovaný v řízení pasivní, by rozhodně neměla bránit soudu v tom, aby řádně posoudil předložené důkazy a tyto řádně vyhodnotil. Zejména pokud se týká dodržení písemné formy a samotného učinění právního jednání.

14. Podle § 560 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

15. Problémem je tedy určitá certifikace systému a dále identifikace a autentizace.

16. Písemný úkon v elektronické podobě může být s využitím elektronického podpisu, což je obdoba vlastnoručního podpisu ve smyslu § 561 o.z., čl. 25 eIDAS (Nařízení (EU) č. 910/2014 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu) a § 7 zák.č. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru. Při nutnosti zachování funkce písemné formy může nastat problém s úrovní elektronického podpisu. Zachování písemné formy v elektronické podobě je však od 1. 12. 2016 klíčové. Jednání nemůže být písemné, nejsou-li podmínky v § 562 o.z. splněny, ledaže je dokument podepsán potřebnou úrovní elektronického podpisu ve smyslu § 561o.z.

17. Ve smyslu § 562 o.z.se jedná o elektronické systémy s dálkovým přístupem, tedy o prostředí, které není samonosné. Tzn., že informace o podpisu není v dokumentu a nelze podpis ověřit. Proto je nutné prokazovat parametry systému, jak jsou uvedeny v § 562 odst. 1 a 2 o.z. Přitom identita jednající osoby je dána registrací nebo přihlášením do systému. Pro písemnou formu jednání by měla být úroveň záruky značná nebo vysoká, protože jinak tuto jednající osobu nelze spolehlivě určit z takto použitých prostředků. V prostředí, které nevyhovuje požadavkům § 562 o.z. informace v něm uvedené o identitě přihlášené osoby nestačí. Je nutné prokázat, jaká právní jednání osoba učinila a není možno vycházet pouze z tvrzení žalobkyně. Je nutné prokázat, zda a co tvrzená osoba odklikla nebo připojila. Systém, který má vyhovět spolehlivosti podle § 562 o.z. musí být chráněn proti změnám a musí skutečně umožňovat zachycení obsahu jednání, a především musí být schopen určit jednající osobou ve vztahu k určitému jednání. Pro písemnou formu je nutné jako první řešit úroveň záruky za identitu jednající osoby v daném systému. Lze říct, že pokud tato záruka není alespoň značná, není taková záruka pro prokázání identity dostačující.

18. Již z řady rozhodnutí odvolacích soudů je zřejmé, že soudy považují autentizaci a identifikaci za velmi důležitou. Například v rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 577/2015 se konstatuje, že pokud chybí uznávaný elektronický podpis, nelze ho nahradit ověřovacím telefonátem ani předáním peněz. Z rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 9 Co 702/2014 vyplývá, že identita z pouhé registrace není věrohodná, pokud chybí též podpis jednajícího a chybí důkaz o odkliknutí přiloženého znění. Rovněž Krajský soud v Praze sp. zn. 28 Co 387/2015 konstatuje, že pokud chybí zaručený elektronický podpis pak IP adresa neautentizuje konkrétní osobou. Z rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 64 Co 485/2015 vyplývá, že použitý elektronický prostředek musí umožňovat identifikaci s takovou pravděpodobností, s jakou ji obvykle umožňuje vlastnoruční podpis.

19. Podle názoru soudu i vzhledem k rozporné judikatuře, komentářům a literatuře je nutné projevovat spíše opatrnost a větší přísnost, zejména u povinné písemné formy jednání. Vytvoření nebo odcizení digitální identity osoby je totiž velmi snadné. Elektronické dokumenty mohou být v nezjistitelně měněny mnohem snáze než dokumenty listinné. Přitom nesporné je pouze to, co druhá strana učinila nesporným a pasivita neznamená souhlas. Je proto nutné analyzovat a rozlišovat jednotlivá řešení, zabývat se především úrovní identifikace a autentizace a případně prokazovat skutečně učiněné úkony v tvrzeném systému.

20. Podle současného nařízení eIDAS může být elektronickým podpisem v podstatě cokoliv, co podepisující osoba používá k podepsání. Může to být dokonce obrázek, písmeno, ikona apod. Došlo tak ke značnému rozvolnění definice, co lze považovat za elektronický podpis, neboť podle současného znění se elektronickým podpisem rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena i k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.21. , právnická osoba, v podobě zjevně obrázkově ztvárněného „podpisu“ žalovaného, jako v tomto případě, je sice elektronickým podpisem ve smyslu zákona, ale není elektronickým podpisem, který by byl alespoň zaručený.

22. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5. V tomto ustanovení, jak nepřímo řešen tzv. prostý elektronický podpis, který nemá žádné náležitosti, nemusí nic splňovat, ale také nic nezaručuje. Zaručené elektronické podpisy zaručují pouze neporušenost podepsaného obsahu, zatímco kvalifikované a uznávané elektronické podpisy zaručují identitu podepsané osoby i neporušenost podepsaného obsahu. V praxi bývá prezentován jako prostý elektronický podpis například nakreslený nebo napsaný podpis, text, obrázek, biometrický podpis, který je do dokumentu vložen, případně jiná biometrická data. Na rozdíl od kryptografických elektronických podpisů (což jsou kvalifikované, uznávané a zaručené) prosté elektronické podpisy mohou existovat samy o sobě, lze je vytvořit dopředu, jsou přenosné tzn. že někdo musí vazbu s dokumentem vytvořit. Nejčastěji tuto vazbu vytváří druhá smluvní strana, nikoliv podepisující. Především přenosnost a schopnost kopírování prostého elektronického podpisu způsobuje, že je možno ho připojit k jakémukoliv dokumentu.

23. Písemná forma hmotněprávního jednání má dvě zákonné náležitosti: jednak písemnost projev vůle jednajícího, který zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v obsahu textu a dále podpis, který má různé funkce. Ve výše uvedených souvislostech je důležitá především funkci autentizační a někdy i identifikační.

24. Z rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, (ústavní stížnost byla odmítnuta pod sp. zn. IV.ÚS 1753/19) vyplývá, že při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o.z. nelze vlastnoruční podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoliv elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený, a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, tedy uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu § 562 odst. 1 a 2 o.z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o.z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání učiněno neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí, se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoliv až z následných jiných okolností (faktické chování nesporná tvrzení apod.)

25. Tzv. prostý elektronický podpis nesplňuje podmínky písemného jednání.

26. Podle čl. 3/10 eIDAS, se jedná o data v elektronické podobě, která jsou připojena i k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání. Už z této definic je zřejmé, že prostý elektronický podpis nezajišťuje integritu podepsaného dokumentu, protože objektivně neumožňuje autentizaci konkrétní osoby ve vztahu ke konkrétnímu textu právního jednání a není tedy možné ověřit, kdo podpis vytvořil, tzn. kdo jakou vůli projevil a kdo podpis ke konkrétnímu dokumentu vytvořil. Je tedy na úrovni prostého mechanického podpisu. Z výše uvedeného vyplývá, že prostý elektronický podpis je možno použít tam, kde pro písemné právní jednání jsou obvyklé pouze mechanické prostředky. V tomto konkrétním případě je zřejmé, že nebylo prokázáno, kdo zobrazení podpisu ke konkrétnímu dokumentu a konkrétním datům připojil a dále je zřejmé, že toto konkrétní uvedené grafické provedení „podpisu“ zcela jistě nejsou data, která používá žalovaný k podepsání.

27. Pokud se týká problému registrace a přihlašování je možno uvést, že uživatel je zaveden do systému při registraci a uvnitř takového systému vzniká jeho elektronická identita, jeho účet. Získává uživatelské jméno, aby se následně mohl na tuto svou identitu odkazovat. Při opakovaném přihlašování uživatel pokaždé deklaruje, pod jakou identitou se přihlašuje. Zadáním jména pouze deklaruje, za koho se vydá a taková identifikace není tedy odpovědí na otázku, o koho skutečně jde. Identifikace je odpovědí na otázku, o koho jde. K identifikaci dochází jednorázově při vytváření identity a účtu a dále při opakovaném přihlašování, tedy deklarování identity. Je zde však problém, že někdo se může vydávat za někoho jiného. Autentizace je pak odpovědí na otázku, zda jde skutečně o toho, o koho má jít. To je nutno chápat jako ověření identity a že ji deklaruje skutečných držitel. Provádí se něčím, co může mít pouze skutečný držitel identity. Jedním z autentizační faktorů skutečně může být i něco co zná konkrétní osoba, tzn. PIN, heslo nebo kód. Jedná se pouze o jednofaktorovou autentizaci. O spolehlivosti identifikace a autentizace rozhoduje řada faktorů. Zejména jde o to, jak jsou získány údaje o konkrétní osobě ve fázi registrace, tedy zda soud pouze deklarované nebo jsou ověřované vůči jiným zdrojům. Záleží i na dalších faktorech, například jak je řešena správa prostředku identifikace tzn. přihlašovacích údajů, jak jsou údaje předávány, jak jsou předávány identifikační prostředky, jak je řešena ztráta a opakované přihlašování a podobně. Úroveň záruky na nízkém stupni je v případě, že údaje stačí jako deklarované, pokud lze předpokládat, že odpovídají skutečnosti. Pro přihlašování stačí jednofaktorová autentizace nebo jenom opakovaně použitelné heslo. Nejedná se tedy o úroveň záruky ani značnou ani vysokou.

28. V uvedeném případě, tedy uvedení obrázkově zobrazeného jména a příjmení, se zřejmě jedná o otisk provedený systémem věřitele na dokumentu a žalobkyně přitom tvrdí, že se žalovaný připojil a potvrdil číselný kód. Žádný důkaz však k tomu nepředkládá. Pokud uvedený kód( jehož připojení však není prokázáno) měl vzniknout v nějakém systému, nic o něm nevíme, neznáme identitu osoby a ani vlastnosti systému, nevíme ani, že dokument je výstupem tohoto systému.

29. Je nutno mít také na zřeteli, že obrazové znázornění podpisu požadavky písemné formy jednání nesplňuje.

30. Rovněž telefonní číslo , tel. číslo, být anonymní, s telefonem mohl pracovat kdokoliv, označení kontaktu v mobilu je možno vytvořit nebo upravit jakkoliv.

31. V tomto konkrétním případě je sporné i písemné jednání žalobkyně. Podpis na dokument není elektronický, nejde ani o vizualizaci elektronického podpisu, jde zřejmě rovněž obrázek podpisu, což by odpovídalo prostému mechanickému podpisu, který by zřejmě pro tyto případě (za věřitele) byl obvyklý.

32. Žalobkyně se k jednání nedostavila a zbavila se tak možnosti, aby jí soud poskytl poučení podle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnění skutkových tvrzení a důkazů, které soud poskytuje u jednání.

33. Písemná podoba nebyla dodržena, což vyvolává následky uvedené v § 110 odst.1 zák.č.257/2016 Sb., tzn., že platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

34. Z žádného z předložených důkazů však soud nemohl učinit závěr, že k uzavření smlouvy mezi účastníky došlo, i když ne v písemné formě. Takovému závěru brání absence identifikace žalovaného a absence jakékoli známky projevení vůle a učinění právního jednání (byť v jiné formě než písemné). Ze stejných důvodů soud nemohl posoudit nárok ani jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť skutečnost, že se peněžní částka dostala do dispozice žalovaného, nebyla v řízení prokázána. Žalobkyně ni netvrdila, jakým způsobem žalovaný peníze čerpal, natož aby tuto skutečnost prokázala.

35. Nad rámec lze uvést, že pokud se týká ověření schopnosti splácet úvěr, netvrdila žalobkyně žádné konkrétní skutečnosti o takovém prověření. Tato tvrzení nedoplnila, ačkoli byla osudem k doplnění v tomto směru písemně vyzvána před jednáním.

36. S ohledem na výše uvedené závěry soudu další navrhované důkazy neprovedl, případně neuvádí zjištění z provedených důkazů provedená.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že zcela úspěšnému žalovanému v řízení náklady nevznikly.