7 C 42/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní titul Margitou Markovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro určení vlastnického práva

I. Žaloba, aby soud určil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc.č. 2081 a části pozemku parc. [číslo] tak jak je vymezena v geometrickém zákresu, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, zapsaných na [list vlastnictví] pro katastrální území Hranice, u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Hranice, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [titul]. [jméno] [příjmení]. Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem nemovitých věcí, specifikovaných ve výroku rozsudku. Uvedl, že tyto pozemky od roku 1980 nepřetržitě užívá, drží a pečuje o ně. Tyto pozemky tvoří funkční celek, který byl v minulosti ohraničen plotem z betonových sloupků a pletiva, potažmo živým plotem. Uvedl, že je vlastníkem pozemku parc.č. 2081 k.ú. [obec], na kterém vznikla stavba č.pop. 343, která je nyní součástí pozemku parc.č.st [číslo]. Uvedené pozemky nabyl žalobce na základě dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku. Současně s nabytím tohoto osobního užívání se žalobce ujal v dobré víře držby pozemků, které jsou předmětem žaloby., tak jak byly ohraničeny přirozenou hranicí (živým plotem) a faktickou komunikací (cestou). Tyto pozemky pak od nepaměti místně, věcně i svým ohraničením přináleží k pozemkům, které žalobce vlastní. Žalobce se o uvedené pozemky stará, obhospodařuje je, udržuje jako jejich vlastník. Žalovaný se naopak o pozemky nestará, neudržuje je, nejeví o ně zájem Po celou dobu držby pozemků žalobcem se žalovaný nijak neohradil proti užívání pozemků žalobcem [příjmení] doby, než byl žalovaný upozorněn na vydržení, vůbec nevěděl, že pozemky existují a jsou součástí vlastnictví žalovaného. Žalobce se ujal držby, tedy vykonává právo pro sebe, pozemky spravuje s péčí vlastníka a nakládá s nimi jako vlastník. Žalobce podal [datum] žádost žalovanému o odkup držených pozemků z důvodu dlouhodobého užívání žalobcem. Žalovaný žádost zamítl z důvodu výstavby nové komunikace. Žalobce o odkup pozemků žádal znovu [datum], žádost byla opět zamítnuta. Snahou žalobce bylo sjednocení faktického a právního stavu, neměl povědomost o institutu mimořádného vydržení. Žalovaný ani přes žádosti žalobce neučinil žádné kroky k tomu, aby si držené pozemky nárokoval. Žalobce uplatnil vůči žalovanému nárok na vlastnictví pozemku z titulu mimořádného vydržení, žalovaný však uvedl, že z důvodu uplatnění žádosti o prodej pozemků nejsou podmínky pro mimořádné vydržení splněny a že žalobci pozemky po dokončení výstavby prodá za tržní cenu. Žalovaná navrhl zamítnutí žaloby, neboť nebyly naplněny znaky poctivé držby. Celou dobu držby si byl žalobce vědom, že vykonává právo, které mu nenáleží. Poukázal především na to, že při přidělení pozemku žalobci do osobního užívání byl pozemek vytýčen geometrickým plánem, zákres obsahuje údaje o jeho tvaru a polohu ve vztahu k sousedním nemovitostem. Pozemek, který žalobce získal přidělením do osobního užívání měl výměru 595 m2 a z dokumentace mu muselo být zřejmé, že pozemky, které jsou předmětem řízení patří státu a jejich správcem byl tehdy Městský úřad v Hranicích. Žalobci od počátku byly známy hranice jeho pozemku. Žalobce dotčené pozemky oplotil dřevěným plotem a bránou a žalovanému zabránil v možnosti přístupu a obhospodařování pozemků. Na pozemcích je pouze travnatá plocha, dočasně umístěné movité věci žalobce. Betonová palisáda a umístění plynoměru a elektroměru před domem žalobce nasvědčují tomu, že žalobci byly hranice jeho pozemku dobře známé. Již v roce 2014 podali žalobce společně s manželkou žádost o odkup předmětných pozemků s tím, že pozemky dlouhodobě sečou, udržují, stříhají plot a chtějí získat přímý vstup ke komunikaci. Opětovně o odkup požádali v roce 2016 se stejným odůvodněním a doplněním, že pozemky zvelebili jako květinovou zahrádku a vyřešili si tím příjezd ke garáži po vybudování nové komunikace. Z těchto důvodů nemůže být žalobce vydržitelem, neboť nemohl mít pochyby o rozsahu svého vlastnického práva a znaky poctivé držby nikdy nenaplnil. Soud konstatuje, že pro pro jednatel žaloby ohledně části pozemku parc. [číslo] je zcela dostačující snímek pozemkové mapy, do kterého jsou zaneseny hranice požadované části pozemku, které jsou opatřeny kótami a jednotlivé body této hranice jsou opatřeny souřadnicemi. Část pozemku, která je předmětem žaloby, je tak zcela jednoznačně a nezaměnitelně označena. S ohledem na výsledky dokazování soud netrval na vyhotovení geometrického plánu, který by byl třeba v případě vyhovění žalobě, a to s vzhledem k tomu, že značné náklady by byly vynaloženy zbytečně. Žalobce má na určení vlastnictví naléhavý právní zájem, neboť jiným způsobem nelze dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí. U jednání doplnil žalobce svá tvrzení tak, že se držby předmětných pozemků ujal přibližně v roce 1980, v té době došlo také k vytýčení pozemku, který později nabyl. V živém plotu vysekal průchod, aby na pozemku mohl stavět. Za celou dobu ho nikdo neupozornil, že pozemek užívá neoprávněně, žalovaný zcela rezignoval na správu svého majetku. Po provedení stavby cesty došlo k částečnému zmenšení části pozemku ve směru od cesty a v současné době žalobce drží pozemky v rozsahu, jak je zakresleno ve snímku pozemkové mapy. Při převzetí držby byly pozemky zarostlé, neudržované a žalobci bylo řečeno, aby pozemky udržoval, což činil. Pozemky vyčistil, zasadil trávník, zřídil zde pařeniště, jsou zde květiny. Z výpisu z katastru nemovitostí má soud za prokázáno, že žalovaný je vlastníkem pozemků pasrc.č. 2081 (o výměře 236 m2) a [číslo] k.ú. [obec] a žalobce je vlastníkem pozemku parc.č. 2081, parcč.st [číslo], jejíž součástí je stavba č.pop [číslo] k.ú. [obec]. Titulem nabytí je dohoda o zřízení práva osobního užívání z [datum]. Z předloženého snímku pozemkové mapy, který je nedílnou součástí rozsudku, soud zjistil, že žalobce vyznačil část pozemku prc. [číslo] k.ú. [obec] tak, že přiléhá k hranici s pozemkem parc.č. 2081 a 2081, má tvar obdélníku a v další části lichoběžníku. Pozemek je vyznačen kótami s jednotlivými rozměry, jednotlivé hraniční body jsou označeny souřadnicemi. Vyznačená část pozemku zasahuje do pozemku parc. [číslo] v šířce 5,66 m v nejširším místě, délka po hranicích pozemků parcč. 2081 a 2081 činí celkem 39,04 m, délka v zalomené části celkem 40,51 m a šířka v nejužším místě 1,64 m. Celková výměra takto vyznačené části pozemku činí 182 m2. Z předložených fotografií soud zjistil, že na předmětných pozemcích je trávník, zřízeno malé pařeniště a několik záhonů, dále malá zpevněná plocha pro odstavení automobilu. Z fotografií z doby před výstavbou nové silnice je zřejmé, že oplocení pozemku a vstupní brána byly zřízeny ve stejné linii jako živý plot těsně kolem cesty. Před domem žalobce je umístěna palisáda z betonových sloupků a tzv. antoníčky, a to ve větší vzdálenosti od cesty a původního oplocení kolem cesty. Z fotografií pořízených v době výstavby domu má soud za prokázáno, že žalobce při stavbě používal pozemky až k cestě a také pozemek napravo od svého domu (při pohledu z cesty Z výpovědi žalobce má soud za prokázáno, že předmětné pozemky začal užívat v době, kdy mu byl přidělen pozemek do osobního užívání ke stavbě jeho domu Při stavbě používal i sousední pozemky (které jsou předmětem žaloby) s tím, že věděl, že je po ukončení stavby musí uvést do původního stavu. To také učinil a po skončení stavby pozemky zatravnil. Vzhledem k tomu, že stávající živý plot byl neudržovaný a byly stížnosti, byl předvolán na tehdejší národní výbor a bylo mu řečeno, aby plot stříhal a sekl na pozemcích trávu. Takto také dělal. Stavěl na své parcele, přesně věděl, kde je jeho pozemek a kde jsou hranice dalších pozemků. Do těchto nijak nezasahoval. Za celou dobu z města nikdo nepřišel, žalobce nechtěl nechat pozemek ležet ladem, proto se o něho staral, vysadil kytky, sekl trávu, stříhal plot, umístil přenosné pařeniště. Celou situaci chtěl vyřešit, aby dům mohl předat synovi, chtěl vyřešit příjezd, oplocení, chtěl celou záležitost zlegalizovat, proto dával žádosti o odkup. Na udržování pozemku na své náklady přistoupil, protože je lepší pozemek udržovaná než neudržovaný. Věděl celou dobu, že pozemek není jeho, ale když mu bylo řečeno, aby ho udržoval, takto dělal. Z žádosti o přidělení pozemku do osobního užívání včetně protokolu o vytýčení a geometrického plánu a dohody o zřízení práva osobního užívání ze dne [datum] a připojeného geometrického plánu má soud za prokázáno, že žalobce požádal o přidělení pozemku do osobního užívání pro stavbu rodinného domu, jednalo se o pozemek označený jako parcč. 2081 o výměře 595 m2. Pozemek byl vymezen jako pozemek téměř pravidelného obdélníkové tvaru kratší stranou přilehlý k pozemku parc [číslo] z pravé strany (při pohledu od pozemku parc [číslo]) k němu přiléhal pozemek parcč. 2081 trojúhelníkového tvaru. [obec] pro stavbu domu bylo vymezeno ve vzdálenosti 4,90 m od hranice pozemku s hranicí pozemku parc [číslo]. Uvedený pozemek mu byl přidělen. Z žádostí ze dne [datum] a [datum] má soud za prokázáno, že žalobce společně s manželkou žádali o odkup pozemku parc.č. č. 2081, resp. i části pozemku parc [číslo] s tím, že pozemky léta obhospodařují, zvelebili je, chtějí vyřešit příjezd ke garáži. Ze sdělení žadatelům žalovaného vyplývá, že ani v jednom případě zastupitelstvo uvedený záměr neschválilo. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce oznámil žalovanému, že předmětné pozemky vydržel na základě mimořádného vydržení a vyzval žalovaného k vyjádření a součinnosti při provedení zápisu v katastru nemovitostí. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu. Skutečnost, jakým způsobem je pořízeno plynové a elektrické vedení k domu žalobce a zřízení rozvodných skříní a jak je projektována a provedena rekonstrukce ul. [ulice] není pro posouzení věci rozhodné, soud proto z předložených a provedených důkazů (plány, kompletní projektové dokumentace, zpráva o revizi, zápisy z jednání, smlouva o dílo, žádost o změnu projektové dokumentace, veřejné vyhlášky atd.) neučinil žádná skutková zjištění, případně návrhy na provedení těchto důkazů zamítl. Soud zamítl jako nadbytečné rovněž návrhy na provedení důkazu zprávou katastrálního úřadu o výsledku obnovy operátu, finančního úřadu o placení daně, šetřením na místě samém a výslechem svědka [celé jméno žalobce]. Pro rozhodnutí ve věci není rozhodné, zda byl pozemek původně ohraničen živým plotem nebo zda ho vysadil žalobce. Soud proto k prokázání této skutečnosti neprováděl důkazy, příp. z důkazů provedených neučinil žádná skutková zjištění. Soud považoval za dostatečné pro objasnění nabytí pozemků, zřízení stavby, tvaru pozemku apod. pouze žádost o přidělení pozemku a dohodu o přidělení pozemku do osobního užívání včetně vytýčení a geometrického plánu, další důkazy jako stavební povolení, územní rozhodnutí apod. jsou v tomto ohledu nadbytečné a soud z nich neučinil žádná skutková zjištění. Podle § 987 o.z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe. Podle § 989 odst.1 o.z. vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník. Podle § 992 odst.1 o.z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Podle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 3066 o.z. do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. Soud má za prokázáno, že žalobce od roku 1980 pozemky, které jsou předmětem žaloby, užíval, staral se o ně. Žalovaný po celou dobu do takového výkonu nezasáhl. Je zcela jednoznačné, že žalobce po celou dobu, tj. od počátku věděl, že uvedené pozemky jsou ve vlastnictví státu, správě městského národního výboru, později ve vlastnictví obce. Rovněž si byl vědom hranic svého pozemku ve vztahu k hranicím předmětných pozemků. To vyplývá jak ze skutkových tvrzení, tak výpovědi žalobce. I kdyby takto jednoznačně žalobce nevypovídal, vyplývá jednoznačná znalost žalobce o rozměru a hranicích jeho pozemku dohoda o přidělení pozemku do užívání, snímky pozemkové mapy, velikost jednotlivých pozemků. Žalobce měl jednoznačnou znalost o tvaru svého pozemku a jeho rozměrech a je zcela vyloučeno, aby se domníval, že součástí jeho vlastnictví mohou být pozemku, které jsou předmětem žaloby. Výměra pozemků žalobce (zahrada společně se zastavěnou plochou) je 595 m2, výměra předmětných pozemků je dohromady 418 m2. Jde tedy téměř o srovnatelnou výměru, což zcela vylučuje omluvitelný omyl žalobce, podle kterého by snad mohl předmětné pozemky užívat v domnění, že mu byly společně s pozemek parc.č. 2081 přiděleny do osobního užívání. V prvé řadě je nutno konstatovat, že v uvedeném případě neuplynula zákonem požadovaná doba pro mimořádné vydržení. Podle přechodných ustanovení se sice doba držby před účinností občanského zákoníku započítává, ale neskončí (pokud se týká nemovitých věcí) dříve, než [datum]. S ohledem na to, že žalobce jednoznačně dal najevo svou vědomost o tom, že předmětné pozemky mu nepatří, a to ve svých žádostech z roku 2014 a 2016, je zřejmé, že doba nutná pro vydržení řádně neuplynula, neboť tuto vědomost je nutno vykládat tak, že žalobce pojal tzv. nepoctivý úmysl. Tedy jednoznačně nemohl být v přesvědčení, že nikomu nepůsobí újmu a nepřipravuje ho o jeho práva. Institut mimořádného vydržení je novým institutem a dosud nebylo zřetelně vyjasněno, jaké atributy musí být splněny. Zjevně panuje shoda na tom, že pro splnění podmínek mimořádného vydržení nemusí být držba řádná a pravá. V uvedeném řízení zastávali účastníci rozdílný názor na to, zda musí být splněn parametr spočívající v poctivosti držby. Sám žalobce v žalobě uváděl, že se pozemků ujal v dobré víře. Současně však i v průběhu řízení uvedl, že jednoznačně věděl, komu pozemky patří a kde je jejich hranice. Soud se přiklání k názoru, že předpokladem mimořádného vydržení není poctivá držba ve smyslu ust. 992 o.z., ale pouze absence nepoctivého úmyslu. Přitom nedostatek dobré víry není totéž, co nepoctivý úmysl. V této souvislosti lze poukázat na komentář k ustanovení § 1477 OZ, ve kterém se uvádí:„ Např. držitel nemovitosti, který nabyl tradicí bez knihovního zápisu, ví, že není vlastníkem, a přece jest držitelem poctivým“. Komentář též uvádí, že poctivým je ten držitel, který neví, že se dopouští bezpráví a ani nezná skutečnosti, z nichž by se taková okolnost podávala ([příjmení], F., [příjmení], J.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. [obec]: V. [jméno], 1935, díl II., s. 117, díl VI., s. 471). Nabyvatelé, kteří za nemovitosti řádně zaplatili a od kupujících ji převzali, nepůsobili podle tehdejšího pojetí bezpráví tím, že je nadále užívali, zejména když prodávající nepožadovali jejich vrácení, a to bez ohledu na skutečnost, že snad věděli o tom, že vlastnické právo na ně nepřešlo.“ K absenci nepoctivého úmyslu patrně stačí držba v přesvědčení, že držitel nikomu nepůsobí újmu, jde o kritérium obdobné dobré víře v nejméně přísném pojetí. Nepoctivý úmysl prokazuje ten, kdo mimořádné vydržení popírá a to důkazem okolnosti, z nichž by rozumná osoba (§ 4, 5) v postavení jednajícího dospěla k závěru, že působí bezpráví (viz komentář k § [číslo] – [obec], Výtisk, [příjmení] ([příjmení]) 2. vydání) Pokud se držba se nezakládá na právním důvodu, důkaz držby je možný pouze výhradně ze skutkových okolností. [jméno] skutečnost, že osoba užívá cizí věc nestačí k důkazu držby práva (22 Cdo 933/2016, 22 Cdo 1163/2002, 22 Cdo 595/2001 a 22 Cdo 421/2001), vyžaduje se důkaz, že držitel vykonával právo jako by mu náleželo (viz komentář k § [číslo] – [obec], Výtisk, [příjmení] ([příjmení]) 2. vydání). V uvedeném případě soud dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky držby, neboť žalobce nikdy nedržel pozemky jako vlastník. I když se ujal fakticky užívání pozemků, nejedná se o držbu ve smyslu § 987 a § 989 o.z., neboť se pozemků neujal, aby právo (vlastnické) vykonával pro sebe a rozhodně se jich neujal, aby měl pozemky jako vlastník. Žalobce sám u jednání deklaroval, že se údržby pozemků ujal na pokyn tehdejšího vlastníka pozemků a rovněž z praktických důvodů vybudování lepšího okolí a zázemí vlastní nemovitosti. Právě proto, že věděl, kdo je vlastníkem předmětných pozemků, nikdy nemohl pojmout úmysl držet pozemky jako vlastník a vykonávat toto právo pro sebe. Držba pozemků se zjevně nezakládala na žádném právním důvodu (který není však pro prokázání mimořádného vydržení třeba). Samotné užívání cizí věci však nepředstavuje splnění podmínek držby ve smyslu zákonem vyžadovaných kritérií. I pokud by soud měl držbu v právní slova smyslu za prokázanou, je zde existence nepoctivého úmyslu, spočívající v tom, že žalobce od počátku jednoznačně věděl, komu pozemky patří a kde jsou jejich hranice. Institut mimořádného vydržení nemůže v žádném případě sloužit k tomu, aby osoba svémocně a vědomě zabrala majetek patřící jiné osobě a při dodržení dostatečně dlouhé doby pak nárokovala vznik vlastnictví s poukazem na nečinnost původního vlastníka. Vlastnické právo je vysoce chráněnou hodnotou a jeho zbavení je možné pouze za zákonem stanovených přísných podmínek. Zákonodárce tak zcela jistě nezamýšlel, aby vlastník byl zbaven svého vlastnického práva za situace, kdy neprojevuje dostatečný a zjevný zájem o svůj majetek a toleruje v tichosti užívání jiným subjektem. Žádná osoba s elementárním mravním cítěním jistě nemůže považovat za správné a spravedlivé, že pokud si vědomě zabere část vlastnictví jiného a tento se po dostatečně dlouhou dobu nebrání a neodporuje, stává se vlastníkem tohoto cizího majetku ona sama. Vzhledem k tomu, že nebyly splněny podmínky mimořádného vydržení a to existence držby, uplynutí vydržecí doby a absence nepoctivého úmyslu, soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst.1 o.s.ř. a přiznal zcela úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady tvoří odměna advokáta za 4 úkony právní služby po [částka] podle § 7 a § 9 odst.4 písm. b) vyhl.č.177/1996 Sb. dále jen „ a.t.“, 4 režijní paušály po [částka] podle § 13 odst.3 a.t., cestovné k jednání dne [datum] osobním automobilem na trase [obec] – [obec] a zpět celkem 60 km, při komb. spotřebě 4,4 l [číslo] km, při ceně nafty [částka] a paušální náhradě [částka] za 1 km celkem [částka], náhradu za ztrátu času za 4 půlhodiny po [částka] podle § 14 odst.1 a.t., vše s DPH 21 %, celkem [částka].