7 C 62/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 161 865,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 119 171,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 119 171,45 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 42 694,38 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 759,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 652,51 Kč, s úrokem ve výši 10 % ročně z částky 161 865,83 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 161 865,83 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 694,38 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 161 865,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 759.77 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 652,51 Kč od [datum] do [datum], úroku 10 % ročně z částky 161 865,83 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 161 865,83 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %. Tvrdila, že uplatněný nárok vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] (dále jen„ banka“) dne [datum] smlouvy se banka zavázala poskytnout žalované úvěr za účelem konsolidace specifikovaných závazků se smluvním úrokem 10 % ročně. žalované byl poskytnut úvěr ve výši 187 134 Kč, pravidelná splátka činila 2 473 Kč žalovaná se dostala do prodlení se splácením, úvěr byl zesplatněn k [datum]. Dlužná jistina činí 161 865,83 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou z [datum].

2. Na výzvu soudu doplnila žalobkyně tvrzení tak, že žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku 67 962,55 Kč. Pokud se týká posuzování schopnosti žalované splácet úvěr, vycházela banka z údajů poskytnutých žalovanou. Ty byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. [příjmení] porovnávala příjem klienta a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o Optimální splátce a akceptace z [datum] má soud za prokázáno, že mezi bankou a žalovanou byla uzavřena smlouva, o spotřebitelském úvěru. Smlouva obsahovala (mj.) závazek úvěrujícího poskytnout úvěr ve výši 207 050 Kč a závazek žalované vrátit půjčenou částku ve 120 splátkách a zaplatit úroky ve výši 10 % ročně. Čerpání mělo být použito na úhradu závazku u banky ve výši 184 241 Kč (v původní výši 200 000 Kč), na původní spotřebitelský úvěr z června 2016.

5. Z výpisů z účtu žalované soud zjistil, že jí byla částka 187 134 Kč vyplacena [datum]. Žalovaná na úvěr zaplatila do [datum] částku 67 962,55 Kč.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy soud zjistil, že při posouzení schopnosti splácet úvěr měla banka k dispozici následující údaje: žalovaná byla rozvedená, zaměstnaná, bydlela v pronajatém bytě, měla dvě vyživovací povinnosti, měsíční výdělek činil 20 000 Kč, měsíční splátky 4 000 Kč limit úvěrových karet a kontokorentů 30 000 Kč průměrný čistý měsíční příjem 16 971 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 40 000 Kč, zdroj příjmů jeden, srážky ze mzdy, měsíční splátky a vyživovací povinnost nebyly žádné.

7. Z vyjádření [jméno] [příjmení] [příjmení] k posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že banka vycházela z ověřeného příjmu 16 971 Kč, čistého příjmu domácnosti 40 000 Kč, žalovaný byl svobodný, bydlel v pronajatém domě/bytě, podíl nákladů na bydlení činil 42,43 %, interní splátky činily 500 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně její přílohy a oznámení o postoupení pohledávky učiněného postupitelem soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena.

9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k [datum] poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k [datum] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle rozhodnutí Soudního dvora C [číslo] vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

14. Pokud žalobkyně uváděla, že schopnost žalované splácet úvěr nemusela být prověřena, protože šlo pouze o optimalizaci stávajícího závazku a nikoli nový úvěr a na smlouvu se tak vztahuje ust. § 5 odst. 4. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud takové argumentaci nepřisvědčil. Uzavřená smlouva nevyhovuje parametrům stanoveným v § 5 odst.4 zák.č.257/2016 Sb., tj. nejde o dohodu, kterou se za účelem odvrácení řízení o nárocích věřitele odkládá v důsledku prodlení spotřebitele platba nebo mění způsob splácení. Jednoznačně zde byla uzavřena nová smlouva o úvěru, nejedná se o žádnou dohodu o odkladu plateb.

15. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne [datum] mezi bankou a žalovanou je neplatná.

16. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

17. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

18. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

19. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.

20. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 zák.č.257/2016 Sb., který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá zák.č. 257/2016 Sb.

21. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že posouzení schopnosti žalované úvěr splácet provedla z veřejně dostupných rejstříků, žádné důkazy o lustraci nedoložila. Je však nutno konstatovat, že ani předložení takových důkazů by nebylo v uvedeném případě dostatečné. Ani na výzvu soudu neuvedla, pak doplnění konkrétních tvrzení o tom, jaké vstupní údaje sloužily k posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména, jak byly individuálně hodnoceny konkrétní výdaje, a pokud tyto byly odhadnuty na základě historických dat, o jaká konkrétní data a jaké hodnoty se jednalo. Ve stanovené lhůtě a v okamžiku vyhlášení rozsudku nebylo takové doplnění tvrzení a důkazů soudu předloženo.

22. V této souvislosti soud poukazuje na závěr Ústavního soudu (III ÚS 4129/18) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

23. Soud má však za to, že právě kritérium, splněno nebylo. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, neboť evidentně neměla k dispozici dostatek podkladů k tomu, aby učinila odborný a řádná závěr o tom, zda žalovaný nebude mít zjevný problém úvěr splatit. V řízení žalobkyně neobjasnila, jaká byla konkrétní vstupní data pro posouzení takové schopnosti, zejména z jakých konkrétních výdajů banka vycházela. Při objasnění výdajů žalobkyně odkazovala pouze na obecná statistická data, aniž by uvedla jejich hodnotu v tomto konkrétním posuzovaném případě.

24. V tomto případě je tedy jednoznačné, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně. Úvěr poskytla, ačkoli neměla evidentně dostatek relevantních údajů pro to, aby učinila odborný a řádně podložený závěr o tom, zda žalovaný nebude mít zjevný problém svůj dluh splatit. Úvěr tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák.č.257/2016 Sb. a smlouva je proto neplatná.

25. Zde je nutno zmínit, že žalobkyně písemné podání v tomto směru učinila, toto bylo soudu doručeno [datum], avšak soudkyni bylo předloženo až [datum], neboť došlo k pozdnímu předání z datové schránky. [příjmení] podání žalobkyně z [datum] nebylo při rozhodování vzato v úvahu, je otázkou, zda a v jaké míře toto doplnění může odstranit pochybnosti o řádném prověření schopnosti žalované splácet úvěr.

26. Žalovaná je povinna poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 zák.č.257/2016 Sb. Žalované byla poskytnuta celkem částka 187 134 Kč, podle provedených důkazů a tvrzení žalobkyně zaplatila 67 962,55 Kč. Proto je povinna vrátit částku 119 171,45 Kč. Žalovaná se ke svým možnostem nijak nevyjádřila, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě.

27. Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vrácení uvedené částky dříve než žalobou, která byla žalované doručena [datum]. Žalovaná je v prodlení od [datum] a žalobkyni náleží úrok z prodlení podle §1970 o.z. ve výši stanovené prováděcím předpisem. Žalobkyně výslovně požadovala úrok ve výši 10 % ročně a soud tak nemohl překročit žalobní žádání.

28. O nákladech soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť poměrně úspěšnější žalované žádné náklady v řízení nevznikly. Úspěch ve věci je posuzován i ohledem na požadované příslušenství, kdy žalobkyně požadovala celkem částku 265 050 Kč.