7 C 71/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované pro Anonymizováno Anonymizováno,Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částka s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky Anonymizováno Anonymizováno,Anonymizováno s příslušenstvím. Tvrdila, že uplatněný nárok vyplývá ze smlouvy o úvěru Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno č.hodnota ze dne datum uzavřené mezi účastníky. Podle smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový limit, který se žalovaná zavázala splácet ve splátkách po částka. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a požádala o zaplacení celého dluhu, a to jistiny ve výši částka, poplatků ve výši částka a smluvního úroku ve výši částka.

2. Na výzvu soudu doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, které konfrontovala s výstupy z celé řady registrů a databází. Příjmy a výdaje ověřovala na základě statistických modelů. Žádné konkrétní údaje neuvedla a kontaktovala, že u bagatelních věcí je běžným standardem pouhá kontrola příslušných databází. Na výzvu soudu u jednání, aby uvedla, jakým způsobem ověřila příjmy žalované, jak byly hodnoceny výdaje žalované a jaké částky vstoupily do procesu posuzování ( viz nereálně uvedené náklady na bydlení) žalobkyně uvedla, že postačuje kontrola příslušných databází a že údaje uvedené žalovanou žalobkyně zkoumala v kontextu ostatních informací, které žalovaná sdělila ( pokud bydlí žalovaná s rodiči, nejsou údaje o nákladech na bydlení nereálné).

3. Dále doplnila svá skutková tvrzení tak, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši částka bezhotovostně na účet prodejce dne datum, splátka činila částka a částka pojištění, žalovaná uhradila pouze dvě splátky celkem ve výši částka, úrok byl sjednán ve výši 22,73 % ročně, žalobkyně však požaduje pouze 20,66 % ročně. Dále upřesnila výpočet kapitalizovaných úroků za dobu od datum do datum z dlužné jistiny ve výši 20,66 % ročně , tj. částka, poplatky ve výši částka za 1. upomínku, částka za 2. upomínku a částka za ukončení smlouvy pro prodlení. Dlužní pojistné činí částka (sjednané pojistné činilo 0,65 % z čerpané části úvěru) za 5 měsíců a poměrnou část za srpen částka. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou splatnou datum, následně nezaplatila žádnou splátku a tím byla naplněna podmínka pro odstoupení od smlouvy sjednaná ve smlouvě.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, podle které se žalobkyně zavázala poskytnou žalované úvěr ve výši limitu částka s úrokem 22,73 % ročně, žalovaná se zavázala splácet úvěr ve splátkách ve výši částka, dále bylo sjednáno pojistné ve výši 0,65 % čerpané částky měsíčně.

6. Z oznámení o odchozí platbě má soud za prokázáno, že žalobkyně odeslala dne datum na účet č.č. účtu , VS var. symbol částku částka 7. Z oznámení o odchozí platbě (na účet č. č. účtu, VS var. symbol) ve spojení s přehledem splátek a smlouvou po úvěru má soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svou povinnost a dne datum poskytla žalované první čerpání úvěru ve výši částka.

8. Z přehledu splátek má soud za prokázáno, že žalovaná za celou dobu zaplatila částku částka.

9. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti má soud za prokázáno, že žalobkyně měla při posouzení k dispozici občanský průkaz, výpis z registru SOLUS, CEE, CRIF. Hlavní čistý příjem klienta částka jako příjem ze zaměstnání, náklady na bydlení nájemné částka, splátky úvěrů částka, žádné výživné, ověření údajů bylo provedeno z příslušných databází a registrů. Rozdíl příjmů a výdajů činil částka.

10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datum poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k datum poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k datum poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne datum mezi účastníky je neplatná.

15. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

16. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

17. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

18. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná.

19. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, které konfrontovala s výstupy z celé řady registrů a databází. Přitom ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti jsou uvedeny pouze registry, SOLUS, CEE a CRF. Nebylo tedy provedeno např. zkoumání v insolvenčním rejstříku. Dále žalobkyně uvedla, že příjmy a výdaje ověřovala na základě statistických modelů. Žádné konkrétní údaje neuvedla a pokud byla konkrétně vyzvána k tomu, zda a jakým způsobem byl ověřen příjem žalované, na výzvu nereagovala žádným konkrétním údajem, pouze konstatovala, že postačuje kontrola příslušných databází, aniž by však uvedla, o jaké konkrétní databáze a údaje z nich se jedná. Stejně tak reagovala na výzvu, aby uvedla, jaké konkrétní údaje vstoupily do procesu posuzování, tedy jaké se staly vstupními daty pro zvolené statistické modely.

20. V této souvislosti soud poukazuje na závěr Ústavního soudu (III ÚS 4129/18) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

21. Soud má však za to, že právě kritérium, splněno nebylo. Žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, neboť evidentně neměla k dispozici dostatek relevantních podkladů k tomu, aby učinila odborný a řádný závěr o tom, zda žalovaná nebude mít zjevný problém úvěr splatit.

22. Úvěr tak žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák.č.257/2016 Sb. a smlouva je proto neplatná.

23. Žalobkyně odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu (sp.zn.33 ICdo 27/2021) zejména v tom, že je zcela dostatečné, pokud věřitel správnost informací o příjmech výdajích poskytnutých žadatelem ověřuje z vlastních i externích databází a tato zjištění následně ověřuje prostřednictvím ekonomického modelu. Dále uvedla obsáhlý rozbor toho, že se odborná veřejnost shoduje v přiměřenosti a vhodnosti praxe posuzovat výdaje na základ statistických modelů, rozsáhlou stať o přílišné paušalizaci závěrů některých soudních rozhodnutí, relaci posuzování k výši požadovaného úvěru a uvedla, že u tzv. bagatelních věcí je běžným dostatečným standardem pouhá kontrola příslušných databází. K tomu je nutno uvést, že žalobkyně neuvedla, srovnání s jakými svými či externími databázemi provedla tak, aby ověřila příjmy z neidentifikovaného zaměstnání, z jakých databází ověřila výdajovou stránku žalované (výdaje na bydlení částka). Soud naprosto nezpochybňuje správnost a možnost použití statistických, matematických a podobných modelů (záleží, jak je který poskytovatel nazývá). Důležitá jsou u každého modelu vstupní data, která jsou takovému modelu pro výpočty poskytnuta. Jestliže vstupní data jsou nereálná, je nereálný i výsledek. Pokud jsou modelu poskytnutá neúplná a zavádějící data, není výsledek jakkoli složité matematické či statistické operace v praxi použitelný. Lze také vyslovit závažnou pochybnost, zda poskytnutí úvěru ve výši částka (při příjmové hladině okolo částka) lze označit za „bagatelní“. Za výše uvedených okolností je argumentace žalobkyně rozsudky Nejvyššího správního soudu, články v odborné literatuře, rozsudky Soudního dvora apod. zcela nepřípadná. Žalobkyně se snesením této argumentace, která je v této věci zcela nepřiléhavá, pouze snaží rozmělnit a zakrýt své pochybení při základním posouzení příjmů a výdajů žalované. V uvedeném případě nešlo o žádné hloubkové vyšetřování, ale pouze zvážení reálných a prokázaných příjmů a obvyklých výdajů a splácení úvěrů. Zakrývaní této jednoduché početní operace složitými modely a podrobnou právní argumentací, která se týká jiných skutečností, není v tomto případě na místě.

24. Žalovaná je povinna poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 zák.č.257/2016 Sb. Žalované byla poskytnuta celkem částka částka, podle provedených důkazů zaplatila částka. Proto je povinna vrátit částku částka. Žalovaná se ke svým možnostem nijak nevyjádřila, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě. Vzhledem k tomu, že povinnost vrácení jistiny vzniká teprve uložením této povinnosti soudem, nemůže být žalovaná v prodlení. (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 [ASPI ID: JUD774166CZ]

25. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. S ohledem na právní závěr soud další provedené důkazy v odůvodnění rozsudku neuvádí, neboť zjištění, která je možno z nich učinit, nejsou pro rozhodnutí ve věci významná. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalované v rozsahu 25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky částka za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada částka za cestovné v částce částka( vlakem) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce částka podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Žalobkyně uplatnila náklady pouze za účast na jednom jednání. Soud by náhradu nákladů za další jednání nepřiznal, neboť jednání muselo být odročeno pouze z důvodů na straně žalobkyně, která nebyla na jednání řádně připravena, nejde tak o účelně vynaložené náklady. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.