8 C 115/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní titul Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení se sídlem adresa sp.zn. číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [titul]. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které byla poskytnuta žalovanému finanční služba s možností disponovat s finančními prostředky ve výši [částka] (dále jen„ Smlouva“). Úvěr poskytl právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]. Jednak čerpal částku [částka] na nákup vybraného zboží, kdy roční úroková sazba byla sjednána ve výši 0%. Zároveň uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru s výší úvěrového rámce [částka], který se zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5% z dlužné částky a zavázal se hradit úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 22,68 % ročně. Žalobkyně od smlouvy odstoupila v důsledku prodlení žalovaného s účinností ke dni [datum]. Žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z každé částky, s jejímž placením se žalovaný dostal do prodlení celkem [částka]. Žalovanému byla vyúčtována náhrada nákladů za vymáhací proces ve výši [částka] a po zesplatnění žalovaný uhradil [částka]. Dlužná částka je tvořena: jistina [částka], pojistné [částka], poplatek [částka], úrok ke dni [datum] ve výši [částka], smluvní pokuta [částka] a částka [částka] jsou náklady vzniklé žalobkyni v souvislosti s uplatněním pohledávky, [název] costs ([částka] + [částka] a 2 x [částka]).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, předvolání k jednání mu bylo doručeno řádně a včas. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Soud má za prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [název ] [název] [název] [název], bd [příjmení] 1, [číslo] [město] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a její přílohy se seznamem pohledávek ve spojení s oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum], že žalobkyně nabyla postoupením pohledávku, která je předmětem tohoto řízení za žalovaným podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

4. Po stránce skutkové vzal soud za prokázané z žádosti/smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru a přihláškou k pojištění ze dne [datum], že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru poskytovatele [název] [název] [název] [název], bd [příjmení] 1, [číslo] [město], [země], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, na nákup zboží prostřednictvím prodejce [právnická osoba], [obec a číslo] a současně požádal o poskytnutí revolvingového úvěru, který mu byl poskytnut s úvěrovým rámcem [částka]. Žalovaný požádal o sjednání specifických podmínek čerpání na nákup mobilního telefonu ve výši [částka], byla dohodnuta výše splátek [částka] bez pojištění, [částka] s pojištěním, počet splátek 10, přímá platba [částka], roční úroková sazba 0 %. Podmínky revolvingového úvěru byly dohodnuty tak, že výše splátek činí 5 % u dlužné částky (bez čerpání podle specifických podmínek) nejméně [částka], splatné k 17tému v měsíci, základní roční úroková sazba 22,68 %, RPSN 31,14 %, měsíční poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů [částka], výše měsíční úhrady za pojištění 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaný v rámci uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru prohlásil, že se seznámil s aktuálním zněním produktových podmínek pro revolvingové úvěry, Sazebníkem pro úvěry, které jsou jako přílohy nedílnou součástí smlouvy. Tento Sazebník žalobkyně k důkazu neoznačila. Dále byl uveden Přehled finančních důsledků nesplácení úvěru: smluvní pokuta za prodlení 0,1% denně z částky v prodlení, náhrada nákladů vymáhacího procesu [částka], poplatek za odeslání upomínky [částka] a zákonný úrok z prodlení. Žádost/smlouva je vyhotovena na formuláři vytištěném na PC, přičemž je opatřena biometrickým nečitelným podpisem a vytištěným hůlkovým písmem psaným jménem klienta [celé jméno žalovaného] vytištěným jménem [jméno] [příjmení] nad kolonkou zprostředkovatel/oprávněná osoba. V kolonce - podpis zástupce banky - není uvedeno ničeho.

5. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že žalovaný při uzavření smlouvy sdělil, že je svobodný, bydlí u rodičů/dětí, nemá vyživovací povinnosti, pracuje jako dělník, jeho čistý měsíční příjem činí [částka], jako zaměstnavatel byl uveden [právnická osoba], [obec], jeho celkové náklady na bydlení [částka], jiné než uvedené příjmy žalovaný neměl, taktéž neuvedl žádné jiné výdaje ani finanční závazky. Doklady o výši příjmů a výdajů žalovaného žalobkyně k důkazu nepředložila. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru s ním, přičemž získané informace si dále ověřil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž shledal, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel posoudil především schopnost žalovaného (zaznamenané též v žádosti o úvěr) splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů na základě informací, které ji žalovaný poskytl při ústním pohovoru a které jsou zaznamenané v čl. II. smlouvy o úvěru. Předchůdce žalobkyně nahlédl do databází sdružení [příjmení] a NRKI/BRKI až 22.3.2019, jak vyplývá z jím předložených dotazů, kdy zjistil, že kde žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti a nebyl nalezen v registru [příjmení] ani Siclidu. Původní věřitel podle žalobkyně telefonicky kontaktoval zaměstnavatele žalovaného ke zjištění jeho příjmové stránky a zohlednil i dostupné pohyby na bankovním účtu žalovaného v relevantním časovém období ke zjištění osobního rozpočtu žalovaného za současného reflektování státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze [název instituce] [název] úřadu. K tomuto tvrzení žádný důkaz nepředložila. Poukázala na to, že žalovaný prohlásil v čl. II. smlouvy o úvěru, že informace uvedené v žádosti jsou úplné, přesné, pravdivé a že nezamlčel žádné relevantní informace potřebné k posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. S ohledem na výše uvedené a celkovou výši poskytnutého úvěru, respektive stanovené měsíční splátky shledal původní věřitel, že žadatel je schopen poskytnutý úvěr splácet.

6. Z výpisu z úvěrového účtu [číslo] na jméno žalovaného soud zjistil, že žalovaný dne [datum] čerpal převodem na účet prodejce poprvé [částka], dne [datum] čerpal [částka] (výběr v hotovosti), dne [datum] [částka], dne [datum] [částka], celkem vyčerpal [částka]. Byly mu účtovány poplatky na dotaz na zůstatek 9x [částka], poplatky za rezervaci zdrojů 13x [částka] měsíčně, poplatky za zaslání výpisu 10x3 [částka] měsíčně a od [číslo] 3x [částka], náklady vymáhacího procesu [částka] Celkem bylo uhrazeno do [datum] [částka], neuhrazeno na úrocích zůstává [částka], na pojistné částka [částka], smluvní pokuta [částka], poplatky [částka], celkem ke dni [datum] dlužná částka [částka]. Z výpisu nemá soud za prokázáno, že by žalovaný vyčerpal částku [částka]. Do této částky žalobkyně započítala i účtované poplatky dotaz na zůstatek, poplatky za rezervaci zdrojů, poplatky za zaslání výpisu. Výpis z účtu obsahuje dále údaj„ Čerpání FMRB 292,70+, 696,33+ 749,19+“, která podle připojených vysvětlivek má představovat nákup zboží/služeb na prodejním místě. Tento údaj však nijak neprokazuje, že původní věřitelka tyto částky skutečně žalovanému sjednaným způsobem poskytla ani jak tyto částky poskytla.

7. Z odstoupení od smlouvy ze dne [datum] adresovaného žalovanému soud zjistil, že žalobkyně tímto odstoupila od předmětné smlouvy ke dni [datum] z důvodu prodlení a vyzvala žalovaného, aby uhradil dlužnou částku v celkové výši [částka]. Odeslání této výzvy nebylo žalobkyní prokázáno. Dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní výzvou, která je současně oznámením o postoupení pohledávky.

8. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posuzoval vztah účastníků podle ustanovení § 2395 o. z. a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 o. z.) byla poskytovatelem poskytnuta peněžní částka [částka] ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona [číslo] Sb. (dále jen„ ZoSÚ“).

9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst.1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Současně je nutno vycházet i ze závěrů judikatury vyšších soudů (např. nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]; rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), podle kterých věřitel dostojí své povinnosti tím, že při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr vyjde z objektivně doložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů spotřebitele. Pouhá prohlášení spotřebitele (bez jakéhokoli relevantního podkladu) o jeho poměrech mohou být shledána dostatečnými pouze pro odmítnutí poskytnutí spotřebitelského úvěru, nikoli pro vyhovění žádosti o úvěr. Odborná péče věřitele tak v sobě zahrnuje povinnost objektivně ověřit údaje uvedené spotřebitelem, přičemž pouhá absence negativních údajů o spotřebiteli v databázích dlužníků není sama o sobě dostatečně relevantní informací, na jejímž podkladě lze spotřebitelský úvěr poskytnout (viz již citovaný rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem (rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] mimo jiné uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [název úřadu] [název úřadu] úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná.

16. V daném případě žalobkyně v řízení tvrdila, že poskytovatel úvěru řádně posoudil schopnost žalovaného (jako spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ, a příjem deklarovaný žalovaným telefonicky ověřila. Kromě žádosti o úvěr žalobkyně nepředložila jiné listiny, které by prokázaly poměry žalovaného, zejména jeho příjmy, když žádný důkaz o existenci pracovního poměru a výši tvrzeného příjmu [částka] měsíčně poskytovatel od žalovaného nevyžádal. Z žádné listiny žalobkyní navržené k důkazu nebylo zjištěno, že by původní věřitelka údaje uvedené žalovaným ohledně jeho osobních a majetkových poměrů jakkoli ověřovala (s výjimkou občanského průkazu). Z lustraci [příjmení] a NRKI vyplývá, že byla provedena až [datum], tedy až po vyčerpání revolvingového úvěru. Uvedené výdaje žalovaného ve výši [částka] jsou pak zcela podhodnocené a neodpovídají běžným měsíčním nákladům dospělé osoby. Ve věcech stejného poskytovatele úvěru již [název soudu] rozhodl ve věci č. j. [číslo jednací] a uzavřel, že„ při výši úvěrového rámce [částka] (s možností jeho zvýšení žalobkyní až do částky [částka]) a úvěru [částka] je takové zjišťování zcela nedostatečné a nepředstavující odbornou péči, když z tvrzení žalované mohla žalobkyně vycházet jen tehdy, pokud tato byla podložena relevantními doklady žalované. Žalobkyně, aniž by takové doklady v minimální rozsahu požadovala, vyšla jen z tvrzení žalované, její tvrzení porovnala s tabulkami, které ani v řízení nepředložila, tak jako nedoložila tvrzenou lustraci žalované v registru [příjmení]. Žalobkyně tak nejednala s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalované, jak správně uzavřel okresní soud.“ O procesní povinnosti tvrdit a prokázat řádné zkoumání úvěruschopnosti soud žalobkyni poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a přes toto poučení žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, soud nemá za prokázáno, že byla ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí). K uvedeným zjištěním uzavírá soud, že posouzení poskytovatelem úvěru proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat takové příjmy a výdaje domácnosti, které měly nasvědčovat tomu, že žalovaný bude schopen vedle splátek za telefon splácet i revolvingový úvěr, jehož poskytnutí bylo evidentně podmínkou pro prodej telefonu na splátky. Tedy žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve výši [částka], aniž by řádně s odbornou péčí prověřila, zda jej bude žalovaný schopen splatit.

17. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu. (Srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

18. Soud proto uzavírá, že smlouva o úvěru, uzavřená mezi účastníky dne [datum], je podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 o.z. neplatná, neboť zjevně narušuje veřejný pořádek a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

19. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny podle § 2993 o.z. vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy částku [částka], je žalovaný povinen takové plnění vrátit. Žalovaný dosud na poskytnuté plnění již uhradil částku [částka] a po zesplatnění [částka], pak se na úkor žalobkyně obohatil o částku [částka], kterou je povinen žalobkyni vydat. V tomto směru je třeba vyjít z toho, že žalobkyně ani její předchůdce jako věřitel není podle ustálené soudní praxe oprávněna jednostranně určovat, na jaký z více dluhů plnění dlužníka přijme, takové právo určení má jen dlužník (spotřebitel), který plnění poskytuje, a pokud tak jednoznačně neučiní, uplatní se princip priority nebo proporcionality (srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a navazující sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], nebo [spisová značka] a další). Podle rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka] platí, že„ musí jít nejen o mnohost dluhů, ale také, že dlužníkem plněný dluh musí existovat, dlužník o něm musí vědět (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Pokud tedy dlužník, stejně jako v daném případě, poskytuje dílčí nebo částečná plnění podle uzavřené smlouvy (v jediném vztahu, skutku, ze kterého může, ale také nemusí, vzniknout více nároků různého právního posouzení), je třeba poskytnutá plnění účtovat (a považovat podle shora uvedených principů za splněné) jen na ty nároky z tohoto jediného vztahu, které existují (jsou platné), a nikoli na ty, které neexistují (jsou neplatné). Jiný výklad je značně nepraktický, neboť by zakládal na straně věřitele případné bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu podle § 2991 o.z.), které by k úspěšné obraně musel dlužník proti existujícím nárokům věřitele navíc započítat (dalším samostatným úkonem podle § 1982 a násl. o.z.), popř. tento nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnit následně samostatnou žalobou. Takové množení sporů je ale zcela neúčelné (absurdní), lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany dlužníka (žalovaného)“.

20. Soud proto žalobě vyhověl pro částku [částka] s příslušenstvím a ve zbytku žalobu zamítl. Žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. a ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. z této částky od [datum], neboť žalobkyně neprokázala, že by vyzvala žalovaného k vydání této částky dříve, než výzvou ze dne [datum], v níž byla stanovena lhůta k plnění 5 dnů od doručení. Výzva byla odeslaná [datum] žalovanému na jím uvedenou korespondenční adresu a doručena třetí pracovní den podle § 573 o.z. tedy [datum], lhůta k úhradě uplynula [datum], od [datum] je žalovaný v prodlení.

21. Nedůvodné jsou zbývající nároky uplatněné žalobkyní ze smlouvy (smluvní pokuta, úroky a poplatky). Soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku částečně zamítl včetně části zákonných úroků z prodlení.

22. O nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 55,40 %, neúspěšná v rozsahu 44,6 %, náleží jí náhrada nákladů řízení v rozsahu 10,80 % za soudní poplatek ve výši [částka] a odměnu advokáta za tři úkony právní služby podle §14b odst.1 vyhl. 177/1996 Sb. (3 x [částka] za převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění s právním rozborem) podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. 177/1996 Sb. a náhrada hotových výdajů za tři úkony po [částka], podle ust. § 14b odst. 5 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vše bez SOP a cestovného zvýšené o 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši [částka], celkem [částka], z toho 10,80 % činí [částka] Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř. Použití zvláštního ustanovení § 14b je odůvodněno tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru opakovaně stejnou žalobkyní (přes 1 000 věcí) ve skutkově a právně obdobných věcech a předmětem řízení je postoupená pohledávka.