8 C 131/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně. sídlem Adresa žalobkyně, 00-850 Warszawa, Polská republika zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Magdalena Maria Podwojewska, narozená 29. 6. 1980 bytem Ústí 88, 753 01 Ústí zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o zaplacení 25 286,13 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaná zaplatila částku částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka od datum do datum, kapitalizovaný úrok ve výši částka od datum do datum, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v adresa náhradu nákladů řízení žalované, jejichž výše bude uvedena v samostatném usnesení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum ve znění její změny se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o používání kreditní karty mBank č. GNN001457312 ze dne datum poskytl žalované úvěrový limit až do výše částka, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty, který se zavázala splácet v minimální výši 3%, min. částka měsíčně z čerpaných prostředků. Byly sjednány smluvní úroky ve výši 23,80 % p.a. z dosud nesplacené části čerpané jistiny a ve výši 44,77 % p.a. z nedovoleného přečerpání limitu a jistiny po splatnosti. Žalovaná porušila svoji splátkovou povinnost a neuhradila splátky za měsíc květen, červen a červenec 2020, žalobkyně podle odst. 9.1.

2. Podmínek a Smlouvu vypověděla dopisem zaslaným žalované dne datum, čímž se stal celý dluh splatný ke dni datum. Dlužná částka je složena z nesplacené jistiny ve výši částka a kapitalizovaných úroků ke dni datum (po částečném zpětvzetí) částka a částka, s tím, že dále se domáhá také úroků a úroků z prodlení od datum do zaplacení. V podání ze dne datum žalobkyně popsala, jak s odbornou péčí zkušeného profesionála v oboru úvěrování pečlivě zjišťovala a ověřovala úvěruschopnost žalované.

2. Usnesením ze dne datum byl žalované podle ust. § 29 odst. 3 o.s.ř. ustanoven opatrovník tituly před jménem jméno FO, neboť její pobyt není znám. Poslední známá adresa žalované na území ČR je adresa, kde se nezdržuje. Ke dni podání žaloby měla žalovaná evidovaný trvalý pobyt na adrese adresa, kde se však podle zjištění soudu také nezdržuje. Nejvyšší soud usnesením ze dne datum rozhodl, že věc projedná a rozhodne o ní Okresní soud v adresa, neboť se zde nachází místo trvalého pobytu žalované evidované v informačním systému. Pravomoc Okresního soudu v adresa je dána podle ustanovení kapitoly II., oddílu 4, článku 18 bodu 2. Nařízení EU. Pokud pak jde o rozhodné právo, tak soud věc posoudil podle ustanovení článku 6 odst. 1 písm. a) a také podle čl. 10 odst. 1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen „Nařízení Řím I“) a uzavřel, že vztahy mezi účastníky řídí českým hmotným právem.

3. Opatrovník žalované namítl mezinárodní nepříslušnost, o které rozhodl Okresní soud ve adresa a námitku zamítl. Dále uvedl, že, že žalobce přes důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet požadovaný úvěr jí tento poskytnul, kdy je tak Smlouva o používání kreditní karty mBank č. GNN001457312 ze dne datum absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. by bylo prokázáno, že jí byla na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuta jistina ve výši částka, požadované příslušenství specifikované v žalobě na základě ustanovení uzavřené smlouvy o úvěru je zcela v rozporu s dobrými mravy, pokud se týká výše úroku. Dále též není možné uplatňovat úrok z prodlení a zákonný úrok z prodlení současně, jak činí žalobce, neboť se jedná o tytéž sankce za pozdní splacení. Žalovaná prostřednictvím opatrovníka vznáší námitku promlčení, když má za to, že promlčecí doba počala případně běžet u každého dílčího splnění ode dne dospělosti, kdy celý dluh nikdy nedospěl jak tvrdí žalobce a nemohl být tedy splatný jako celek. Dále i pro takovýto celý dluh počne promlčecí lhůta běžet ode dne dospělosti nesplněného dílčího plnění, kdy žalobce neuplatnil svůj nárok v zákonné promlčecí lhůtě a nárok žalobce je tak již promlčený.

4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Smlouva o vedení účtu, Smlouva o používání kreditní karty mBank č. GNN001457312/2016 datované dne datum ve znění Podmínek pro poskytování kreditní karty a Všeobecných obchodních podmínek, SMS potvrzení, kopie povolení k pobytu, kopie cestovního pasu žalované a potvrzení o přechodném pobytu, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne datum písemná Smlouva o vedení účtu na pobočce banky po předložení dokladu totožnosti žalovanou. Elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalované byla dne datum uzavřena Smlouva o používání kreditní karty mBank (dále jen „Smlouva“), v souladu s VOP. Zadáním autorizačního kódu SMS dne datum žalovaná potvrdila svůj souhlas s uzavřením Smlouvy, přičemž autorizační kód nahrazuje fyzický podpis žalované. Z obsahu smlouvy ve znění označených příloh vyplývá, že se žalobkyně zavázala žalované jako klientovi vydat kreditní kartu mBank typu MASTERCARD WORLD CREDIT a poskytnout úvěr, který může čerpat opakovaně prostřednictvím platebních transakcí prováděných v souvislosti s využitím Karty, až do výše stanoveného úvěrového limitu. Úvěrový limit Karty (tarif mKreditka Plus) v době uzavření Smlouvy činil částka a mohl být měněn. Úvěr je úročen úrokovou sazbou, která ke dni uzavření této Smlouvy činí 23,80 % ročně (p.a.), RPSN 34,29 %. Žalovaná se zavázala uhradit alespoň Minimální splátku, jak je definována v Podmínkách pro kreditní karty, tedy ve výši 3 % debetního zůstatku úvěrového účtu ke konci posledního dne daného zúčtovacího cyklu min částka ve lhůtě uvedené ve Výpisu z úvěrového účtu. V odst. 4 smlouvy bylo mimo jiné uvedeno, že případě prodlení se splácením dlužné jistiny se smluvní strany dohodly, že splatná jistina až do doby jejího úplného splacení bude úročena kromě výpůjční úrokové sazby navíc také zákonnou sankční úrokovou sazbou. Zvýšení úvěrového rámce na částka žalobkyně neprokázala.

5. Podle dokladu nazvaného „příjem a registry“ (jde o printscreen obrazovky) žalovaná měla mít podle obratů za 3 měsíce příjem částka, měl být proveden report CBCB, skóre 0, počet zamítnutých žádostí 1, chybějící CB skóre 14, počet úvěrů vyplacených v posledních 3 měsících 0, skóre CIS platební schopnost není čitelné, skóre CIS důvěryhodnost není čitelné.

6. Z výpisu číslo účtu č. účtu v podobě excelové tabulky a výpisu z kreditní karty bylo zjištěno, že je veden od datum do datum a má 1014 položek, z nichž je zřejmé, že žalovaná úvěr čerpala platbami kartou, výběry z bankomatu, platbami na internetu, tabulka neobsahuje závěrečnou sumarizaci. Žalobkyně v podání ze dne datum uvedla, že žalovaná čerpala platbami kartou částka, platbou na internetu částka, externím převodem z kreditní karty částka, výběrem z jiného bankomatu částka, převodem z kreditní karty na účet částka, celkem vyčerpala částku částka, a uhradila na úvěr celkem částku částka, rozpis plateb je uveden ve výpise, splátky hradila ve výši částka, převodem z účtu jiné banky částka, převodem z účtu na účet kreditní karty částka, vrácení platby částka, zrušení externí převod z karty částka, převodem z jiné kreditní karty částka. Skutečnost, že žalovaná na úvěr splatila částku vyšší než čerpala byla mezi účastníky nesporná.

7. Poslední výzva ze dne datum byla žalované odeslána na adresu adresa, dodejka se vrátila zpět jako nevyzvednutá s relací, že se adresát odstěhoval. Předžalobní výzvy ze dne datum byly žalované odeslány na tři adresy z toho byly dvě adresy v ČR a jedna na adresu Forteczna 36/13, 58306 Walzbrzych, Polsko. Podle poštovního podacího archu byly zásilky na všechny adresy žalované odeslány poštou dne datum.

8. Podle přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení sp.zn. KSOL spisová značka žalobkyně přihlásila 4 pohledávky za žalovanou. Pohledávka č. hodnota) částka ze smlouvy o povoleném přečerpání č. GNN061018321 - předmětem smlouvy bylo poskytnutí povoleného přečerpání do maximální výše částka, pohledávka č.hodnota) ve výši částka ze Smlouvy o hotovostním úvěru "mPůjčka PLUS" č. GNN048467767. Pohledávka 3) ve výši částka ze Smlouvy o hotovostním úvěru "mPůjčka PLUS" č. GNN030946414. pohledávka č. hodnota) ve výši částka, ze smlouvy č. GNN001457312 ze dne datum (předmětná pohledávka).

9. Usnesením ze dne datum, č.j. KSOL spisová značka-B-15 insolvenční Krajský soud v adresa, pobočka v Olomouci neschválil oddlužení žalované a zastavil insolvenční řízení, neboť dlužník nemá pro oddlužení zajištěn žádný příjem pro jeho řádné plnění a nebude schopen splácet ani částky uvedené v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ.

10. K procesu úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla na výzvu soudu, že žalovaná uvedla v žádosti o úvěr příjem částka, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet klienta a zjistil, že průměrný příjem v měsících předcházejících úvěrové žádosti činí pouze částka, výpis z účtu o těchto transakcích ani žádost o úvěr žalobkyně k důkazu nepředložila. Klient podle žalobkyně v žádosti uvedl výdaje ve výši částka. Banka stanovila životní výdaje klienta po zohlednění jeho situace (aniž by žalobkyně uvedla, jaké byly poměry žalované) podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na částka. Banka zároveň obdobně k ukazateli DSTI stanovila hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, který v tomto případě činil 16 % po poskytnutí úvěru. Klient na žádosti uvedl splátky mimo banku, u které žádá o úvěr, ve výši částka. Banka dotazem do CCB/CBCB a vlastních systémů zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši: částka. Po zohlednění všech výše uvedených okolností banka stanovila maximální zatížení klienta pro novou splátku na částku ve výši částka. Splátka nového úvěru činila částka. Nové splátkové zatížení tedy činilo částka. Pokud však minimální splátka úvěru měla činit 3 % z debetního zůstatku, pak při úvěrovém limitu částka činila výše splátky částka.

11. Soud po stránce skutkové uzavřel, že žalobkyně na základě Smlouvy o používání kreditní karty uzavřené prostřednictvím komunikace na dálku dne datum poskytla žalované v období od datum do datum úvěrový rámec a žalovaná postupně prostřednictvím úvěrové karty vyčerpala částku částka, přičemž uhradila žalobkyni na úvěr celkem částku částka. Soud však nemá za prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádně s odbornou péčí zkoumal úvěruschopnost žalované a že by z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

12. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posuzoval vztah účastníků podle níže uvedených ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného do datum (také jen ZosÚ). Žalované jako spotřebiteli (§ 419 o. z.) byla poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy třeba posoudit jako neplatnou 19. Soud se zabýval tím, zda poskytovatel úvěru poskytl žalované v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v souladu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 9 odst. 1 ZoSÚ. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. spisová značka (uveřejněném na www.nsoud.cz) .....„věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit“ ...... Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C-679/18, OPR-právnická osoba., v. GK).

20. Žalobkyně na výzvu soudu ke splnění povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy, že před poskytnutím úvěru a jeho navýšením zkoumala schopnost žalované úvěr splácet a předložila důkazy, kterými úvěruschopnost posuzovala, navrhla k důkazu printscreen obrazovky záložka závazky, z nichž by vyplýval závazek žalované částka a výpis z účtu žalované, z něhož má vyplývat její příjem částka. Žalobkyně však při jednání tyto důkazy nepředložila, neboť je neměla k dispozici, s tím, že je předloží u dalšího jednání a navrhla, aby bylo jednání odročeno. Soud však důvody pro odročení jednání neshledal, neboť žalobkyně byla již usnesením ze dne datum vyzvána, aby potřebná tvrzení a důkazy, kterými zkoumal schopnost žalované úvěr splácet ve stanovené lhůtě předložila. Navíc i kdyby žalovaná skutečně měla v době poskytnutí úvěru příjem částka, šlo by o příjem, který by nemohl být dostačující k poskytnutí dalšího úvěru žalované, jak bude dále odůvodněno. Podle předložených listin žalobkyně nezjišťovala ani neověřovala, jaké byly poměry žalované ke dni uzavření sporné smlouvy, zda a jaké měla vyživovací povinnosti, jaké byly její konkrétní výdaje na bydlení, služby a životní náklady, když sama žalovaná uvedla výdaje částka, které nemohly odpovídat skutečnosti. Pokud žalobkyně stanovila životní výdaje žalované, podle svého interního ekonomického modelu na částku částka, aniž by uvedla, jaké byly její poměry, (zda bydlela v nájmu či nikoli, zda měla vyživovací povinnosti apod.) není zřejmé, s jakými údaji ze svého interního ekonomického modelu konkrétně pracovala. Žalobkyně neuvedla, zda a s jakým výsledkem provedla šetření žalované v registru SOLUS, v nebankovním registru klientských informací (NRKI), či v centrální evidenci exekucí. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) apod., což žalobkyně neučinila. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Je nutno poukázat na závěr Ústavního soudu (III ÚS 4129/18) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Soud má však za to, že toto kritérium splněno nebylo.

21. Podle zjištění soudu o provedené lustraci žalované v rejstříku ISZR měla žalovaná v době poskytnutí úvěru jednu vyživovací povinnost, žalobkyně tak musela mít pochybnosti o schopnosti žalované úvěr o daných parametrech řádně splácet, neboť její náklady s nimiž žalobkyně uvažovala částka jsou zjevně podhodnocené. Žalovaná s vyživovací povinností a úvěrovou splátkou částka pak z nízkého příjmu částka měsíčně, nemohla být schopna splácet další úvěr, který ji žalobkyně poskytla. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalované poskytla celkem hodnota úvěrové produkty (viz odst. 8), které přihlásila do insolvenčního řízení, které však bylo zastaveno, je namístě níže uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy.

22. V dané věci tedy soud uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem, neboť řádně neposoudila schopnost žalované úvěr o daných parametrech splácet, čemuž odpovídá i výsledek, neboť žalovaná úvěr řádně nesplácela. Neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 9 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, je třeba posoudit takovou úvěrovou smlouvu jako neplatnou a soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Soud proto uzavírá, že předmětná Smlouvy o používání kreditní karty ze dne datum je neplatná. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Pokud tedy žalobkyně žalované postupně poskytla celkem částku částka, přičemž žalovaná již uhradila žalobkyni na úvěr celkem částku částka, není žalovaná povinna již žalobkyni cokoli vracet, neboť soud započetl celou uhrazenou částku na poskytnutou jistinu úvěru.

23. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz odstavec II. výroku rozsudku). S ohledem na uvedený závěr soudu se soud nezabýval námitkou promlčení nároku.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. , když žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení v celém rozsahu. Žalovaná byla zastoupena soudem ustanoveným opatrovníkem, proto je podle § 149 odst. 2 o.s.ř. žalobkyně povinna zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Opatrovníkem byl ustanoven advokát, náleží mu plnění podle § 140 odst. 2 o.s.ř., které platí stát. O výši nákladů řízení proto soud rozhodne samostatným usnesením poté, co bude známa výše odměny za zastoupení a náhrada hotových výdajů opatrovníka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.