8 C 140/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta sp.zn. spisová značka proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 62 291,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 %, úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou z titulu smlouvy úvěru uzavřené dne , datum, mezi spol. , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalovaným domáhá zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do , datum, ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku od , datum, do , datum, z jistiny ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 %, úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši , částka, za úrok v pevné výši , částka, . Žalovaný se dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úhradu za poskytnutí úvěru , částka, , úhradu za administrativní činnost , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , celkem částku ve výši , částka, ve 14měsíčních splátkách po , částka, , do , datum, . Žalovaný nehradil řádně a včas, poslední splátku uhradil , datum, . Celková dlužná částka je tvořena poskytnutými peněžními prostředky ve výši , částka, , úrokem za sjednanou dobu poskytnutí úvěru , částka, , úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy , částka, , úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště , částka, , smluvní pokutou ve výši , částka, tedy ve výši 0,1 % denně od , datum, do , datum, . Dnem , datum, byl žalovaný v prodlení se všemi splátkami. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .

2. Žalovaný se na výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Soud věc proto dále projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti za splnění podmínek ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi spol. , právnická osoba, ., a žalobkyní dne , datum, a její přílohy (seznam postoupených pohledávek), má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru byla i s příslušenstvím postoupena žalobkyni s účinností od , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společností , právnická osoba, ., přípisem ze dne , datum, . Soud má tedy za prokázáno, že žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovaným podle ustanovení § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), a tudíž je v tomto soudním řízení aktivně věcně legitimována.

4. Z listiny označené jako „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ podepsané zástupkyní spol. , právnická osoba, ., a žalovaným dne , datum, , soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , coby neúčelový hotovostní úvěr sjednaný na dobu určitou s pevně stanovenou úrokovou sazbou. Žalovaný se naproti tomu zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou dlužnou částku ve výši , částka, ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně úrok v pevné výši , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, . Zápůjční úroková sazba při splatnosti 17 měsíců činila 15 % p.a., RPSN 272,44 %. Dále bylo sjednáno že pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je v prodlení. Žalovaný převzal poskytnuté peněžní prostředky ve výši , částka, v hotovosti, při podpisu smlouvy v místě svého bydliště.

5. Z listiny označené jako „žádost o úvěr“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně informace o svých osobních, rodinných, majetkových a jiných poměrech, tj. že je svobodný, pracuje ve SUEZ Facility a.s. , adresa, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost. Jako příjem uvedl pouze mzdu , částka, , mezi výdaji je uvedeno bydlení/energie , částka, , doprava, jídlo, osobní náklady , částka, , u položky měsíční splátky jiných půjček uvedeno , částka, , spoření, pojištění , částka, , celkem výdaje , částka, ; použitelný příjem tak představuje částku , částka, . Takto získané údaje měly být ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ověřeny částečným výplatní páskou a pracovní smlouvou. Žalobkyní byly předloženy kopie výplatních lístků na jméno žalovaného za 4/2021 a 5/2021, podle nichž průměrná čistá mzda činila , částka, . Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovanému byl u zaměstnavatele prodloužen pracovní poměr do , datum, .

6. Z listiny označené jako „transakční historie“ soud zjistil, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na předmětný závazek celkem , částka, v období od , datum, do , datum, .

7. Z listiny označené jako „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne , datum, jakož i z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že dne , datum, odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky, v němž současně specifikovala právní důvod vzniku této pohledávky. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil pro rozhodnutí žádné relevantní skutečnosti.

8. Ze seznamu vedených věcí vedených u Okresního soudu v , adresa, v systému ISAS soud zjistil, že proti žalovanému bylo a je vedeno několik civilních a exekučních řízení. Z pravomocného rozsudku ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , ve věci žalobkyně , právnická osoba, ., bylo vyhověno žalobě pro , částka, s příslušenstvím, předmětem řízení byla pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po , částka, . Z obsahu spisu , spisová značka, zjištěno že , Jméno žalobkyně, . podala žalobu proti žalovanému, předmětem je nárok , právnická osoba, , ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , kdy požadují částku , částka, s příslušenstvím.

9. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemného ujednání peněžní prostředky ve výši , částka, , zavázal se vrátit celkem , částka, , přičemž dosud uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku , částka, . Žalobkyně vyzvala žalovaného dne , datum, k úhradě dlužné částky. Soud naopak nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, tedy že by z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

10. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posuzoval vztah účastníků podle níže uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru ve znění do , datum, (také jen ZosÚ) a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Z hlediska právního posouzení věci soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. o.z.. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) byl předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnut spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ).

17. Podle § 86 odst. 1 ZosÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., v. GK).

20. Žalobkyně na výzvu soudu tvrdila, že poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdce žalobce ověřil z dodatku k pracovní smlouvě, výplatních pásek. Příjmy žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobce podle podkladů a výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu, který však žalobkyně k důkazu nepředložila ani neoznačila. Z žalobkyní předložených důkazů prokazujících poměry žalovaného vyplývá, že žalovaný měla příjem ze zaměstnání , částka, , neměl vyživovací povinnost a bydlel u rodičů, což nebylo nijak objektivizováno, včetně uváděných nákladů na bydlení a energie ve výši , částka, . Poskytovatel úvěru měl zkoumat skutečné náklady žalovaného na bydlení a nespokojit se pouze s informací sdělenou samotným žalovaným.

21. Z uvedených zjištění (odst. 5 a 8) vyplývá, že žadatel o úvěr nemohl být schopen splácet po dobu 14 měsíců splátky , částka, měsíčně, neboť jeho příjem byl zaručen pouze do , datum, nikoli po celou dobu splácení. Výše výdajů uvedená v žádosti o úvěr byla zcela podhodnocená a neodpovídala skutečným výdajům zjištěným soudem, když žalovaný čerpal minimálně jeden další úvěr se splátkou přes , částka, (odst. 8), což poskytovatel vůbec neověřil. Poskytovatel úvěru neprovedl šetření žalovaného v registru SOLUS ani v nebankovním registru klientských informací (NRKI) tedy v databázi dlužníků, ani neprověřil exekuční historii žalovaného. Pak by zjistil, že žalovaný má splácet další úvěry a jsou proti němu vedena exekuční řízení. Poskytovatel úvěru pak při zachování běžné míry opatrnosti měl a mohl ověřit, že výdaje na jídlo a osobní náklady , částka, (jednalo se o životní minimum) a náklady na bydlení a energie , částka, neodráží realitu jsou zcela zjevně podhodnocené a neodpovídají běžným životním nákladům dospělé osoby. Uvedené údaje o poměrech žalovaného sama o sobě k řádnému prověření úvěruschopnosti nepostačovala s ohledem na absenci zkoumání pravidelné výdajové stránky u žalovaného. K uvedeným zjištěním uzavírá soud, že posouzení poskytovatelem úvěru proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat takové příjmy a výdaje domácnosti, které měly nasvědčovat tomu, že žalovaný bude schopen úvěr splácet.

22. V souzené věci soud uzavřel, že žalobkyně (její předchůdkyně) nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně s odbornou péčí neprovedla. Z výše uvedeného je patrné, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr, ačkoliv musel mít minimálně pochybnosti o schopnosti žalovaného jej o daných parametrech splatit. Spotřebitelský úvěr tak byl poskytnut žalované v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Navzdory znění ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ se jedná o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti (viz rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo výše cit. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., v. GK).

23. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle speciálního ustanovení § 87 ZosÚ je však žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši , částka, a žalovaný na tuto jistinu zaplatil , částka, , soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zbývající jistinu ve výši , částka, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či další platby. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu, s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, zamítl (výrok II.).

24. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že pokud žalovaný obdržel úvěr , částka, a měl vrátit do 14 měsíců částku , částka, , zahrnující úhrady služeb, které spotřebitel nemohl odmítnout (poskytovatel by mu úvěr neposkytl), považuje soud takové podmínky úvěru zneužívající slabší stranu v rozporu dobrými mravy, zcela zjevně narušující veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Smlouva by byla (vedle neplatnosti podle § 87 spotř. z.) absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.

25. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení úvěrové jistiny vyplývá z ustanovení § 87 ZosÚ, z důvodové zprávy a z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že spotřebitel není povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

26. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz také rozsudek Krajského soudu v , adresa, , pobočka v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Soud proto nárok na požadovaný úrok z prodlení zamítl.

27. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění a pro pasivitu žalovaného ani stanovení plnění ve splátkách.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovanému, který měl ve věci převážný úspěch, nevznikly podle obsahu spisu žádné náklady řízení.