8 C 158/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sp.zn. spisová značka zastoupená advokátem jméno a příjmení právního zástupce žalobce sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 spisová značka spisová značka spisová značka / spisová značka proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 32 712,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 %, úroku ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou z titulu smlouvy úvěru uzavřené dne , datum, mezi spol. , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalovaným domáhala původně částky , částka, , po částečném zpětvzetí zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, a dalšího příslušenství uvedeného ve výroku II. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši , částka, za úrok v pevné výši , částka, . Žalovaná se dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úhradu za poskytnutí úvěru , částka, , úhradu za administrativní činnost , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , celkem částku ve výši , částka, ve 14měsíčních splátkách po , částka, , do , datum, . Žalovaná nehradila řádně a včas, poslední splátku uhradila , datum, . Celková dlužná částka je tvořena poskytnutými peněžními prostředky ve výši , částka, , úrokem za sjednanou dobu poskytnutí úvěru , částka, , úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy , částka, , úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště , částka, , smluvní pokutou ve výši , částka, (po zpětvzetí ve výši , částka, ) tedy ve výši 0,1 % denně od , datum, do , datum, . Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .

2. Usnesením ze dne , datum, bylo řízení částečně zastaveno pro částku , částka, .

3. Žalovaná se na výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Soud věc proto dále projednal a rozhodl v její nepřítomnosti za splnění podmínek ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi spol. , právnická osoba, ., a žalobkyní dne , datum, a její přílohy (seznam postoupených pohledávek), má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru byla i s příslušenstvím postoupena žalobkyni s účinností od , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno společností , právnická osoba, ., přípisem ze dne , datum, . Soud má tedy za prokázáno, že žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovaným podle ustanovení § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), a tudíž je v tomto soudním řízení aktivně věcně legitimována.

5. Z listiny označené jako „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ podepsané zástupkyní spol. , právnická osoba, ., a žalovanou dne , datum, , soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , coby neúčelový hotovostní úvěr sjednaný na dobu určitou s pevně stanovenou úrokovou sazbou. Žalovaná se naproti tomu zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou dlužnou částku ve výši , částka, ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit úrok v pevné výši , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, . Zápůjční úroková sazba při splatnosti 14 měsíců činila 8 % p.a., RPSN 272,44 %. Dále bylo sjednáno že pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je v prodlení. Žalovaná převzala poskytnuté peněžní prostředky ve výši , částka, v hotovosti, při podpisu smlouvy v místě svého bydliště.

6. Z listiny označené jako „žádost o úvěr“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná sdělila právní předchůdkyni žalobkyně informace o svých osobních, rodinných, majetkových a jiných poměrech, tj. že je rozvedená, pracuje ve , právnická osoba, , adresa, , bydlí u přítele, nemá vyživovací povinnost. Jako příjem uvedla pouze mzdu , částka, , mezi výdaji je uvedeno bydlení/energie , částka, , doprava, jídlo, osobní náklady , částka, , u položky srážky ze mzdy, výživné uvedeno , částka, , u položky měsíční splátky jiných půjček a spoření, pojištění není nic uvedeno, celkem výdaje , částka, ; použitelný příjem tak představuje částku , částka, . V , právnická osoba, je uvedeno EÚ zbývá doplatit , částka, . Takto získané údaje měly být ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ověřeny částečným výplatní páskou a pracovní smlouvou. Splácení exekučních splátek bylo údajně ověřeno. Žalobkyní byly předloženy kopie výplatních lístků na jméno žalované za 11/2021 a 12/2021, podle nichž průměrná čistá mzda činila , částka, , žalovaná platila exekuce první měsíc , částka, a druhý , částka, . Výše dluhů nebyla žádným způsobem ověřena. Z pracovní smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla u zaměstnavatele , právnická osoba, , adresa, zaměstnána na dobu neurčitou jako pomocná kuchařka.

7. Z listiny označené jako „transakční historie“ soud zjistil, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na předmětný závazek celkem , částka, dne , datum, .

8. Z listiny označené jako „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne , datum, jakož i z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že dne , datum, odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované výzvu k úhradě dlužné částky, v němž současně specifikovala právní důvod vzniku této pohledávky. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil pro rozhodnutí žádné relevantní skutečnosti.

9. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemného ujednání peněžní prostředky ve výši , částka, , zavázala se vrátit celkem , částka, , přičemž dosud uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku , částka, . Žalobkyně vyzvala žalovanou dne , datum, k úhradě dlužné částky. Soud naopak nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, tedy že by z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.

10. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posuzoval vztah účastníků podle níže uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru ve znění do , datum, (také jen ZosÚ) a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Z hlediska právního posouzení věci soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. o.z.. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) byl předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnut spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ).

17. Podle § 86 odst. 1 ZosÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., v. GK).

20. Žalobkyně na výzvu soudu tvrdila, že poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdce žalobce ověřil z dodatku k pracovní smlouvě, výplatních pásek. Příjmy žalované zkoumal právní předchůdce žalobce podle podkladů a výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu, který však žalobkyně k důkazu nepředložila ani neoznačila. Z žalobkyní předložených důkazů prokazujících poměry žalované vyplývá, že žalovaná měla příjem ze zaměstnání , částka, měsíčně, do zaměstnání v Kroměříži musela z místa bydliště dojíždět, přičemž tyto výdaje nebyly zohledněny. Údaje o výši nákladů na bydlení a energie, bydlení u přítele nebyly nijak ověřeny. Poskytovatel úvěru měl zkoumat skutečné náklady žalované na bydlení a nespokojit se pouze s informací sdělenou samotnou žalovanou.

21. Z uvedených zjištění (odst. 5 a 6) vyplývá, že žadatelka o úvěr v probíhající exekuci nemohla být schopna splácet po dobu 14 měsíců splátky , částka, měsíčně, neboť její příjem činil , částka, a její uvedený dluh činil , částka, . Výše výdajů uvedená v žádosti o úvěr byla zcela zjevně podhodnocená. Poskytovatel úvěru neprovedl šetření žalované v registru SOLUS ani v nebankovním registru klientských informací (NRKI) tedy v databázi dlužníků, ani neprověřil exekuční historii žalované. Neověřil další její závazky po splatnosti ani zda jsou proti ní vedena exekuční řízení a v jaké výši. Poskytovatel úvěru pak při zachování běžné míry opatrnosti měl a mohl ověřit, že výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady , částka, (jen životní minimum činilo , částka, ) a náklady na bydlení a energie , částka, neodráží realitu jsou zcela zjevně podhodnocené a neodpovídají běžným životním nákladům dospělé osoby dojíždějící do zaměstnání. Uvedené údaje o poměrech žalované sama o sobě k řádnému prověření úvěruschopnosti nepostačovala s ohledem na absenci zkoumání pravidelné výdajové stránky u žalované. K uvedeným zjištěním uzavírá soud, že posouzení poskytovatelem úvěru proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat takové příjmy a výdaje domácnosti, které měly nasvědčovat tomu, že žalovaná bude schopna úvěr splácet.

22. V souzené věci soud uzavřel, že žalobkyně (její předchůdkyně) nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně s odbornou péčí neprovedla. Z výše uvedeného je patrné, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr, ačkoliv musel mít minimálně pochybnosti o schopnosti žalované jej o daných parametrech splatit. Spotřebitelský úvěr tak byl poskytnut žalované v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Navzdory znění ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ se jedná o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti (viz rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo výše cit. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., v. GK).

23. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle speciálního ustanovení § 87 ZosÚ je však žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši , částka, a žalovaná na tuto jistinu zaplatila , částka, , soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni zbývající jistinu ve výši , částka, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či další platby. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu, s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, zamítl (výrok II.).

24. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že pokud žalovaný obdržel úvěr , částka, a měla vrátit do 14 měsíců částku , částka, , zahrnující úhrady služeb, které spotřebitel nemohl odmítnout (poskytovatel by mu úvěr neposkytl), považuje soud takové podmínky úvěru zneužívající slabší stranu v rozporu dobrými mravy, zcela zjevně narušující veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Smlouva by byla (vedle neplatnosti podle § 87 spotř. z.) absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.

25. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení úvěrové jistiny vyplývá z ustanovení § 87 ZosÚ, z důvodové zprávy a z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že spotřebitel není povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

26. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz také rozsudek Krajského soudu v , adresa, , pobočka v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Soud proto nárok na požadovaný úrok z prodlení zamítl.

27. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění a pro pasivitu žalované ani stanovení plnění ve splátkách.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalované, která měla ve věci převážný úspěch, nevznikly podle obsahu spisu žádné náklady řízení.