8 C 163/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi spol. [právnická osoba], [IČO], a žalovaným, domáhá zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Uvádí, že na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši [částka]. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši [částka], úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [částka], úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši [částka]. Celkovou dlužnou částku ve výši [částka] se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka ve výši [částka] byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, přičemž na dlužnou částku nebylo ze strany žalovaného následně ničeho zaplaceno.

2. Žalovaný se na výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně i její právní zástupce svou neúčast u jednání omluvili a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi spol. [právnická osoba], a žalobkyní dne [datum] a její přílohy (seznam postoupených pohledávek), má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru byla i s příslušenstvím postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společností [právnická osoba], přípisem ze dne [datum]. Soud má tedy za prokázáno, že žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovaným podle ustanovení § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a tudíž je v tomto soudním řízení aktivně věcně legitimována.

4. Z listiny označené jako„ Smlouva o úvěru [číslo]“ podepsané zástupkyní spol. [právnická osoba], a žalovaným dne [datum], soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], coby neúčelový hotovostní úvěr sjednaný na dobu určitou s pevně stanovenou úrokovou sazbou. Žalovaný se naproti tomu zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou dlužnou částku ve výši [částka] ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po [částka]. Celková dlužná částka je tvořena poskytnutými peněžními prostředky ve výši [částka], úrokem ve výši [částka], úhradou za poskytnutí úvěru ve výši [částka], náklady na vyhodnocení úvěru ve výši [částka] a inkasním poplatkem ve výši [částka]. Žalovaný převzal poskytnuté peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti, při podpisu smlouvy v místě svého bydliště.

5. Z listiny označené jako„ transakční historie“ soud zjistil, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně 8 splátkami v období od [datum] do [datum] celkem částku [částka].

6. Z listiny označené jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne [datum] jakož i z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že dne [datum] odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému dopis s výzvou k úhradě dlužné částky, v němž současně specifikovala právní důvod vzniku této pohledávky.

7. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil pro rozhodnutí žádné relevantní skutečnosti.

8. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemného ujednání peněžní prostředky ve výši [částka], zavázal se vrátit celkem [částka], přičemž dosud uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem odeslaným dne [datum] k úhradě dlužné částky.

9. Soud naopak nemá za prokázané, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, a pokud ano, tak zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tuto skutečnost ani neučinila předmětem žalobních tvrzení.

10. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posuzoval vztah účastníků podle níže uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“).

11. Podle § [číslo] o.z smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Z hlediska právního posouzení věci soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. OZ. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z., neboť z provedených důkazů nepochybně vyplývá, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem podle ustanovení § 420 o.z. na straně jedné a žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu ustanovení § 419 o.z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ, podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba], v. GK).

18. V předmětném sporném řízení bylo jen a pouze na žalobkyni, aby tvrdila, na základě jakých konkrétních skutečností dospěla k závěru, že u žalovaného nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr, a především aby takto tvrzené skutečnosti prokázala. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a současně požádala, aby v případě neúplnosti tvrzení či důkazů byla soudem vyzvána k jejich doplnění a aby jednání bylo za tímto účelem případně odročeno. Současně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. K tomu soud sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Za tohoto stavu, kdy žalobkyně ani neučinila předmětem žalobních tvrzení skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, nezbývá soudu, než rozhodnout na základě neunesení břemene tvrzení, které, jak plyne z výše citované judikatury, tížilo ohledně této skutečnosti právě žalobkyni (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo], [právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další, který se sice primárně zabýval otázkou důkazního břemene, o to více však lze aplikovat uvedené závěry na břemeno tvrzení).

19. Neunesení břemene tvrzení žalobkyní ohledně skutečnosti, zda v předmětné věci nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, má za následek, že spotřebitelský úvěr byl poskytnut žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Navzdory znění ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ se jedná o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. [spisová značka], nebo výše cit. rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba], v. GK).

20. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny podle ustanovení § 2993 o.z. vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku [částka], je žalovaný povinen takové plnění vrátit. Žalovaný již uhradil částku [částka], kterou soud celou na tuto poskytnutou částku započítal. V tomto směru je třeba vyjít z toho, že žalobkyně jako věřitel není podle ustálené soudní praxe oprávněna jednostranně určovat, na jaký z více dluhů plnění dlužníka přijme, takové právo určení má jen dlužník (spotřebitel), který plnění poskytuje, a pokud tak jednoznačně neučiní, uplatní se princip priority nebo proporcionality (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a navazující sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], nebo [spisová značka] a další). Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. [spisová značka], platí, že„ musí jít nejen o mnohost dluhů, ale také, že dlužníkem plněný dluh musí existovat, dlužník o něm musí vědět (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Pokud tedy dlužník, stejně jako v daném případě, poskytuje dílčí nebo částečná plnění podle uzavřené smlouvy (v jediném vztahu, skutku, ze kterého může, ale také nemusí, vzniknout více nároků různého právního posouzení), je třeba poskytnutá plnění účtovat (a považovat podle shora uvedených principů za splněné) jen na ty nároky z tohoto jediného vztahu, které existují (jsou platné), a nikoli na ty, které neexistují (jsou neplatné). Jiný výklad je značně nepraktický, neboť by zakládal na straně věřitele případné bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu podle § 2991 OZ), které by k úspěšné obraně musel dlužník proti existujícím nárokům věřitele navíc započítat (dalším samostatným úkonem podle § 1982 a násl. OZ), popř. tento nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnit následně samostatnou žalobou. Takové množení sporů je ale zcela neúčelné (absurdní), lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany dlužníka (žalovaného)“.

21. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně obohatil o částku [částka], kterou je povinen žalobkyni vydat. Výzva k zaplacení byla učiněna až předžalobní upomínkou odeslanou žalovanému dne [datum], uplatní se zde tedy domněnka doby dojití ve smyslu ustanovení § 573 o.z., dle níž se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. dne [datum]. Splatnost nároku tedy nastala dne [datum] a od [datum] je žalovaný v prodlení; dřívější splatnost nároku žalobkyně neprokázala.

22. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Pokud jde o rozsah zamítnutí požadovaných nároků, tak soud zamítl veškeré další žalobkyní požadované částky, které nejsou nevrácenou jistinou ze smlouvy o úvěru, neboť v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nelze jiné nároky přiznat. Soud zamítl také nárok na úrok z prodlení požadovaný za dobu od [datum] do [datum], neboť do prodlení se žalovaný dostal až ode dne [datum] (viz výše). Od této doby náleží žalobkyni toliko zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka], proto soud zamítl i zbylé části nároku na úrok z prodlení, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovanému, který měl ve věci převážný úspěch, nevznikly dle obsahu spisu žádné náklady potřebné k účelnému bránění práva proti žalobkyni.