8 C 165/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: právnická osoba IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 zn. spisová značka proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 3 000 Kč s přísl.- náklady za pobyt v záchytné stanici,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka s úrokem z prodlení z částky částka ve výši 15 % p. a. od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta tituly před jménem jméno FO.

1. Žalobkyně předmětem řízení učinila nárok na zaplacení částky částka s výše uvedeným příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaný byl dne datum převezen do záchytné stanice provozované žalobkyní, kde mu bylo poskytnuto nezbytné vyšetření, ošetření a následný pobyt. Za tyto úkony žalobkyně žalovanému vyúčtovala náklady ve výši částka. Žalovaný svůj dluh ve výši částka uznal dne datum s povinností jej zaplatit do 8 dnů, tedy do datum, ale dlužnou částku neuhradil ani po zaslání výzvy k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu písemně nevyjádřil a oba účastníci svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. právnická osoba předložených listinných důkazů, z osobního účtu pacienta, z potvrzení o poskytnutí záchytu byl zjištěn následující skutkový stav: žalovaný byl na vyžádání Policie ČR adresa umístěn na protialkoholní záchytné stanici provozované žalobkyní ode dne datum od 15:58 hodin do dne datum do 7:32 hodin a při přijetí u něho byla zjištěna přítomnost alkoholu 2,7 promile. Úhrada za záchyt ve výši částka byla žalovanému vyúčtována po skončení záchytu, tedy dne datum. Žalovanému byl vystaven daňový doklad č. záchytu 230932, jehož převzetí stvrdil svým podpisem. Žalovaný písemně uznal svůj dluh co do důvodu a výše, když prohlásil, že zaplatí svůj dluh za pobyt a ošetření v záchytné stanici žalobkyně ve výši částka do 8 dnů ode dne vystavení dokladu.

4. Soud po právní stránce posoudil nárok žalobkyně podle následujících ustanovení. Podle ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen „zákon o SZS“), prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.

5. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

6. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta záchytná služba, přítomnost alkoholu byla u žalovaného při přijetí prokázána, proto je žalovaný povinen uhradit žalobkyni náklady za poskytnutou záchytnou službu ve výši částka podle § 89e odst. 1 věty první zákona o SZS a podle § 2053 občanského zákoníku. Žalovaný svůj dluh ve výši částka výslovně uznal písemným prohlášením. Soud má proto za to, že dluh v této výši v době uznání trval, když v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný na takto uznaný dluh žalobkyni něčeho uhradil. Žalovaný měl náklady uhradit do datum, od datum je proto v prodlení. Soud proto vyhověl žalobě v plném rozsahu a zavázal žalovaného podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku i k zaplacení požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Za účelně vynaložené náklady je v uvedeném případě možno považovat pouze soudní poplatek ve výši částka a paušální náhradu za písemné podání ve věci a výzvu k plnění podle § 1 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši částka za každý úkon, tedy celkem ve výši částka. Náklady řízení představující odměnu advokáta a režijní paušály, které byly žalobkyní vynaloženy, nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva, proto žalobkyni nebyly přiznány. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, hospodařící s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., je tedy státem řízena a na státní rozpočet v určitém rozsahu navázána, proto měla při vymáhání dlužných nákladů na vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že se po skutkové i právní stránce jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat soukromý subjekt – advokát. Ústavní soud ČR v obdobných případech zaujal stanovisko, že v takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení tohoto případu vlastními prostředky (blíže rozhodnutí Ústavní soudu ve věcech I. ústavní nález. Celkem tedy náklady řízení činí částka a žalovaný je povinen je zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.