8 C 167/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. se sídlem adresa žalobkyně spisová značka spisová značka proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 %, úroku 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky [částka], s příslušenstvím a to jednak z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO] a žalovanou, kdy se domáhá zaplacení částky ve výši [částka], sestávající z dlužné jistiny ve výši [částka], dlužných úroků [částka], dlužných poplatků za administrativní činnost [částka], dlužných poplatků za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], poplatku za životní pojištění [částka], dále zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka] a běžících úroků jak je uvedeno ve výroku II.. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě uzavřené smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy byl sjednán ve výši [částka] s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši [částka] a za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku sepsání žaloby uhradil právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku [částka].

2. Žalobkyně se dále z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně, spol. [právnická osoba] a žalovaným, domáhá zaplacení částky ve výši [částka], sestávající z dlužné jistiny [částka], dlužných úroků [částka], dlužných poplatků za administrativní činnost [částka], dlužných poplatků za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], poplatku za životní pojištění [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], a běžících úroků jak je uvedeno ve výroku II. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě uzavřené smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka] s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši [částka] a za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku sepsání žaloby uhradil právní předchůdkyni žalobkyně resp. žalobkyni samotné pouze částku [částka].

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. Předvolání mu bylo doručeno na adresu místa trvalého pobytu řádně a včas. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).

4. Soud k prokázání aktivní legitimace žalobkyně provedl důkazy smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, seznamem postupovaných pohledávek a dále oznámením společnosti [právnická osoba] o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], [IČO], byla vymazána [datum], zanikla v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], a na tuto společnost v důsledku fúze sloučením přešlo jmění zanikající společnosti [právnická osoba] [IČO]. Dne [datum] došlo ke změně názvu obchodní firmy [právnická osoba] na [právnická osoba] [IČO]. Soud má z těchto důkazů za prokázáno žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovaným podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

5. Z listiny označené jako„ Smlouva o půjčce [název půjčky] půjčka“ [číslo] uzavřené dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným a [právnická osoba], [IČO], žalovaný potvrdil, že na jejím podkladě převzal v hotovosti od uvedené společnosti částku [částka], kterou se uvedená společnost zavázala poskytnout jako bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky. Žalovaný se zavázal uhradit částku [částka] spolu s administrativním poplatkem ve výši [částka], úrokem [částka], poplatkem za hotovostní inkaso splátek [částka] a životní pojištění za poplatek [částka], tedy se celkem zavázal uhradit částku [částka] v 58 týdenních splátkách ve výši [částka], přičemž první splátka byla splatná do sedmi kalendářních dní od uzavření smlouvy. RPSN 75,72 %, zápůjční úroková sazba 23,72 %.

6. Z listiny označené jako„ Smlouva o půjčce [název půjčky] půjčka“ [číslo] uzavřené dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným a [právnická osoba], [IČO], žalovaný potvrdil, že na jejím podkladě převzal v hotovosti od uvedené společnosti částku [částka], kterou se uvedená společnost zavázala poskytnout jako bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky. Žalovaný se zavázal uhradit částku [částka] spolu s administrativním poplatkem ve výši [částka], úrokem [částka], poplatkem za hotovostní inkaso splátek [částka] a životní pojištění za poplatek [částka], tedy se celkem zavázal uhradit částku [částka] v 58 týdenních splátkách ve výši [částka], přičemž první splátka byla splatná do sedmi kalendářních dní od uzavření smlouvy. RPSN 75,72 %, zápůjční úroková sazba 23,72 %. Rovněž žalovaný svým podpisem ve všech smlouvách v Prohlášení stvrdil, že jako„ Zákazník potvrzuje, že věřitel sám nebo prostřednictvím svého zprostředkovatele před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku na základě informací získaných od zákazníka, a které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné a zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Zákazník dál prohlásil, že mu byly v dostatečném předstihu před uzavřením této smlouvy poskytnuty veškeré předsmluvní informace ve smyslu příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a že informace a údaje v této smlouvě odpovídají poskytnutými předsmluvními informacím.“ K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že ověřila úvěruschopnost posuzovaného, který byl dotazován na své poměry a informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného (pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva) a současně ověřil. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Dále bylo odkázáno na prohlášení žalovaného uvedené ve smlouvě, o tom, že je schopen celkovou dlužnou částku zaplatit a byly mu poskytnuty předsmluvní informace. Žádné jiné listiny k tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného než smlouvu o půjčce a karty zákazníka žalobkyně k důkazu neoznačila.

7. Žalovaný na svou obranu nic neuvedl a z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalovaný na své závazky uhradil více, než tvrdila žalobkyně v žalobě, tedy částku celkem [částka].

8. Z listiny označené jako„ Karta zákazníka - žádost o zápůjčku“ ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně informace o svých osobních, rodinných, majetkových a jiných poměrech, tj. že žije s přítelkyní, tchánem a spolubydlícím v pronajatém bytě, procuje na hlavní pracovní poměr s příjmem [částka], spol. [příjmení] [jméno] [příjmení] mu v minulosti již poskytla úvěr či zápůjčku, má vyživovací povinnost, výdaji je nájem/inkaso ve výši [částka] (dělí se na 1/4), výdaje domácnosti má ve výši [částka], splátky, půjčky, alimenty [částka], telefon [částka]; použitelný příjem tak představuje částku [částka]. Takto získané údaje měly být ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ověřeny občanským průkazem, pracovní smlouvou, nájemní smlouvou, dokladem SIPO, v průběhu řízení však žalobkyně tyto listiny za důkazní prostředky neoznačila, ani je soudu nepředložila.

9. Z listiny označené jako„ Karta zákazníka - hodnocení bonity/žádost o úvěr“ ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný sdělil právní předchůdkyni informace o svých osobních, rodinných, majetkových a jiných poměrech, obdobně jako dne [datum], jak jsou uvedeny výše v odst. 9 s tím, že příjem činil pouze [částka] a náklady na bydlení byly uvedeny ve výši 1/ [částka], splátky úvěrů uvedeny [částka], alimenty a jiné výdaje neuvedeny, náklady na domácnost [částka], použitelný příjem [částka]. Takto získané údaje měly být ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ověřeny pracovní smlouvou, nájemní smlouvou dokladem SIPO, výplatní pásky nebyly ověřovány. Ověřené listiny žalobkyně za důkazní prostředky neoznačila, ani je soudu nepředložila.

10. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posuzoval vztah účastníků podle níže uvedených ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného do 30.11.2016 (také jen ZosÚ). Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 o. z.) byla poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § [číslo] odst. 1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

13. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § [číslo] odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako spotřebitelem nebyly platně uzavřeny smlouvy o půjčce uvedené v bodech 6, 7 a 8 odůvodnění.

18. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 9 ZosÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Nejvyšší soud uzavřel, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z [webová adresa]). Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

19. V daném případě žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti předložila zákaznické karty, z nichž vyplývá, že žalovaný byl v době poskytnutí všech úvěrů zaměstnaný s údajným příjmem [částka], který nebyl nijak ověřen. Náklady na bydlení byly údajně ověřeny nájemní smlouvou, a vyděleny počtem spolu žijících osob, s tím, že ve druhém případě dokonce pěti, tak, aby výše nákladů odpovídala nízkému příjmu žadatele. Jak poskytovatel ověřoval počet spolu žijících osob nebylo tvrzeno. Žalovaný uvedl vyživovací povinnost, její výše nebyla v kartě zákazníka uvedena ani zohledněna. Z karty zákazníka pak bylo sice zjištěno, že původní věřitelka žalovaného výši příjmů ověřila pouze pracovní smlouvou výplatní lístky, ani výpis z účtu nebyl předložen. Není tedy zřejmé, jak byla výše příjmů žalovaného dne [datum] ověřena. Žalobkyně žádné listiny, kterými poskytovatel prověřoval úvěruschopnost žalovaného soudu nepředložila, přestože měly být pořízeny jejich kopie, jak je uvedeno v kartě zákazníka. Poskytovatel úvěru neprovedl šetření žalovaného v registru [příjmení] a v nebankovním registru klientských informací (NRKI) tedy v databázi dlužníků.

20. V souzené věci soud uzavřel, že žalobkyně (její předchůdkyně) nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem a posouzení úvěruschopnosti podle § 9 ZosÚ řádně neprovedla. Posouzení poskytovatelem úvěru proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat takové příjmy a výdaje domácnosti, které měly nasvědčovat tomu, že žalovaný bude schopen půjčku splácet. Již z karty zákazníka je zřejmé, že žadatel o úvěr s příjmem [částka] [částka] měsíčně, žijící v nájemním bytě, s vyživovací povinností nebude schopen splácet celkem dva poskytnuté úvěry v celkové měsíční výši [částka]. Spotřebitelský úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, neboť žalovaný úvěry řádně nesplácel. O této povinnosti tvrdit a prokázat splnění povinnosti podle ZosÚ však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání.

21. Z výše uvedeného je patrné, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dvě půjčky ve formě spotřebitelského úvěru, ačkoliv musel mít minimálně pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěry o daných parametrech splácet vzhledem k uváděnému příjmu, který navíc nebyl nijak ověřen,. Úvěry tak byly poskytnuty v rozporu s ust. § 9 odst. 1 ZosÚ. Soud proto uzavírá, že smlouvy o půjčce uzavřené mezi účastníky dne [datum] a [datum], jsou podle zmíněného ustanovení ZosÚ a podle § 580 a § 588 o.z. neplatné.

22. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost obou smluv o plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny podle § 2993 o.z. vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě dvou absolutně neplatných smluv částku [částka] ([částka] a [částka]), je žalovaný povinen takové plnění vrátit. Žalovaný již uhradil částku celkem [částka], kterou soud celou na tuto poskytnutou částku započítal. V tomto směru je třeba vyjít z toho, že žalobkyně jako věřitel není podle ustálené soudní praxe oprávněna jednostranně určovat, na jaký z více dluhů plnění dlužníka přijme, takové právo určení má jen dlužník (spotřebitel), který plnění poskytuje, a pokud tak jednoznačně neučiní, uplatní se princip priority nebo proporcionality (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 326/2004 a navazující sp. zn. 26 Cdo 687/2014, 28 Cdo 1128/2014, nebo 33 Cdo 5460/2016 a další). Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12.12.2019, sp.zn. 27 Co 221/2019 platí, že„ musí jít nejen o mnohost dluhů, ale také, že dlužníkem plněný dluh musí existovat, dlužník o něm musí vědět (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2940/2017). Pokud tedy dlužník, stejně jako v daném případě, poskytuje dílčí nebo částečná plnění podle uzavřené smlouvy (v jediném vztahu, skutku, ze kterého může, ale také nemusí, vzniknout více nároků různého právního posouzení), je třeba poskytnutá plnění účtovat (a považovat podle shora uvedených principů za splněné) jen na ty nároky z tohoto jediného vztahu, které existují (jsou platné), a nikoli na ty, které neexistují (jsou neplatné). Jiný výklad je značně nepraktický, neboť by zakládal na straně věřitele případné bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu podle § 2991 o.z.), které by k úspěšné obraně musel dlužník proti existujícím nárokům věřitele navíc započítat (dalším samostatným úkonem podle § 1982 a násl. o.z.), popř. tento nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnit následně samostatnou žalobou. Takové množení sporů je ale zcela neúčelné (absurdní), lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany dlužníka (žalovaného)“.

23. Žalovaný tedy dosud žalobkyni dluží částku [částka] (17 000- 7 260), kterou je povinen žalobkyni vydat. Soud proto uložil žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku [částka] s úrokem z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v oznámení o postoupení pohledávky, v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů. Výzva byla odeslána [datum] a doručena [datum] třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o.z.) Lhůta k plnění uplynula [datum], od [datum] je žalovaný v prodlení. Žalobkyně neprokázala dřívější splatnost tedy, že by žalovaného vyzvala dříve než v oznámení o postoupení pohledávky. Nárok na úrok z prodlení pak soud posoudil podle ust. § 1970 o.z. a požadovaná výše úroku z prodlení je v souladu s vládním nařízením [číslo] Sb.

24. Nedůvodné jsou zbývající nároky uplatněné žalobkyní ze smlouvy (smluvní úrok, odměna za administrativní zpracování zápůjčky, náklady za hotovostní inkaso splátek). Soud proto žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. zamítl.

25. O nákladech řízení bylo soudem rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla převážně neúspěšná s ohledem na požadované příslušenství a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).