8 C 168/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: právnická osoba zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 18 000 Kč s přísl. - náklady za pobyt v záchytné stanici

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, ,zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s výše uvedeným příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , datum, převezen do záchytné stanice provozované žalobkyní, kde mu bylo v šesti případech poskytnuto nezbytné vyšetření, ošetření a následný pobyt. Za tyto úkony žalobkyně žalovanému vyúčtovala náklady ve výši á , částka, , celkem , částka, . Žalovaný svůj dluh ve výši , částka, uznal s povinností jej zaplatit do 8 dnů, tedy do , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , dlužnou částku však neuhradil ani po zaslání výzvy k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu písemně nevyjádřil a oba účastníci svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z předložených listinných důkazů, a to z osobního účtu pacienta, z šesti potvrzení o poskytnutí záchytu byl zjištěn následující skutkový stav: žalovaný byl v šesti případech na vyžádání Policie ČR případně Městské policie umístěn na protialkoholní záchytné stanici provozované žalobkyní ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , datum, a při přijetí u něho byla zjištěna přítomnost alkoholu 0,9 až 2, 49 promile a přítomnost návykové látky. Úhrada za poskytnutí záchytné služby ve výši , částka, byla žalovanému vyúčtována po skončení každého záchytu. Kalkulací skutečných nákladů a ceny má soud za prokázáno, že od , datum, činí cena za pobyt , částka, . Žalovaný byl vyzván šesti vyúčtováními k úhradě ve výši , částka, za každý záchyt, jejichž převzetí stvrdil svým podpisem. Žalovaný písemně dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , znal svůj dluh co do důvodu a výše (celkem částku , částka, ), když prohlásil, že zaplatí svůj dluh za každý pobyt a ošetření v záchytné stanici žalobkyně ve výši , částka, do 8 dnů ode dne vystavení dokladu.

4. Soud po právní stránce posoudil nárok žalobkyně podle následujících ustanovení. Podle ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen „zákon o SZS“), prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.

5. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta v šesti případech záchytná služba, přítomnost alkoholu byla u žalovaného při přijetí prokázána, proto je žalovaný povinen uhradit žalobkyni náklady za každou poskytnutou záchytnou službu ve výši 6 x , částka, podle § 89e odst. 1 věty první zákona o SZS, a Žalovaný navíc svůj dluh ve výši , částka, podle § 2053 občanského zákoníku výslovně uznal písemným prohlášením. Soud má proto za to, že dluh v této výši v době uznání trval, když v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný na takto uznaný dluh žalobkyni něčeho uhradil. Žalovaný měl náklady uhradit vždy do 8 dnů od vyúčtování, od následujícího dne je žalovaný v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit též úrok z prodlení (§ 1968 ve spojení s § 1970 první větou zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) v zákonné výši 14,75 % ročně, případně 12,75 % ročně (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal náklady řízení. Za účelně vynaložené náklady je v uvedeném případě možno považovat pouze soudní poplatek ve výši , částka, a paušální náhradu za písemné podání ve věci a za výzvu k plnění podle § 1 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši , částka, za každý úkon, tedy celkem ve výši , částka, . Náklady řízení představující odměnu advokáta a režijní paušály, které byly žalobkyní vynaloženy, nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva, proto žalobkyni nebyly přiznány. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, hospodařící s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., je tedy státem řízena a na státní rozpočet v určitém rozsahu navázána, proto měla při vymáhání dlužných nákladů na vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že se po skutkové i právní stránce jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat advokát. Ústavní soud ČR v obdobných případech zaujal stanovisko, že v takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení tohoto případu vlastními prostředky (blíže rozhodnutí Ústavní soudu ve věcech I. ÚS 2929/07, IV. ÚS 3131/10, I. ÚS 195/11). Celkem tedy náklady řízení činí , částka, a žalovaný je povinen je zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).