8 C 168/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: právnická osoba zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 18 000 Kč s přísl. - náklady za pobyt v záchytné stanici

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta Jméno advokáta.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky částka s výše uvedeným příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl ve dnech datum, datum, datum, datum, datum datum převezen do záchytné stanice provozované žalobkyní, kde mu bylo v šesti případech poskytnuto nezbytné vyšetření, ošetření a následný pobyt. Za tyto úkony žalobkyně žalovanému vyúčtovala náklady ve výši á částka, celkem částka. Žalovaný svůj dluh ve výši částka uznal s povinností jej zaplatit do 8 dnů, tedy do datum, datum, datum, datum, datum, datum, dlužnou částku však neuhradil ani po zaslání výzvy k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu písemně nevyjádřil a oba účastníci svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z předložených listinných důkazů, a to z osobního účtu pacienta, z šesti potvrzení o poskytnutí záchytu byl zjištěn následující skutkový stav: žalovaný byl v šesti případech na vyžádání Policie ČR případně Městské policie umístěn na protialkoholní záchytné stanici provozované žalobkyní ve dnech datum, datum, datum, datum, datum datum a při přijetí u něho byla zjištěna přítomnost alkoholu 0,9 až 2, 49 promile a přítomnost návykové látky. Úhrada za poskytnutí záchytné služby ve výši částka byla žalovanému vyúčtována po skončení každého záchytu. Kalkulací skutečných nákladů a ceny má soud za prokázáno, že od datum činí cena za pobyt částka. Žalovaný byl vyzván šesti vyúčtováními k úhradě ve výši částka za každý záchyt, jejichž převzetí stvrdil svým podpisem. Žalovaný písemně dne datum, datum, datum, datum, znal svůj dluh co do důvodu a výše (celkem částku částka), když prohlásil, že zaplatí svůj dluh za každý pobyt a ošetření v záchytné stanici žalobkyně ve výši částka do 8 dnů ode dne vystavení dokladu.

4. Soud po právní stránce posoudil nárok žalobkyně podle následujících ustanovení. Podle ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen „zákon o SZS“), prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.

5. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta v šesti případech záchytná služba, přítomnost alkoholu byla u žalovaného při přijetí prokázána, proto je žalovaný povinen uhradit žalobkyni náklady za každou poskytnutou záchytnou službu ve výši 6 x částka podle § 89e odst. 1 věty první zákona o SZS, a Žalovaný navíc svůj dluh ve výši částka podle § 2053 občanského zákoníku výslovně uznal písemným prohlášením. Soud má proto za to, že dluh v této výši v době uznání trval, když v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný na takto uznaný dluh žalobkyni něčeho uhradil. Žalovaný měl náklady uhradit vždy do 8 dnů od vyúčtování, od následujícího dne je žalovaný v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit též úrok z prodlení (§ 1968 ve spojení s § 1970 první větou zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) v zákonné výši 14,75 % ročně, případně 12,75 % ročně (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal náklady řízení. Za účelně vynaložené náklady je v uvedeném případě možno považovat pouze soudní poplatek ve výši částka a paušální náhradu za písemné podání ve věci a za výzvu k plnění podle § 1 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši částka za každý úkon, tedy celkem ve výši částka. Náklady řízení představující odměnu advokáta a režijní paušály, které byly žalobkyní vynaloženy, nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva, proto žalobkyni nebyly přiznány. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, hospodařící s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., je tedy státem řízena a na státní rozpočet v určitém rozsahu navázána, proto měla při vymáhání dlužných nákladů na vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že se po skutkové i právní stránce jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat advokát. Ústavní soud ČR v obdobných případech zaujal stanovisko, že v takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení tohoto případu vlastními prostředky (blíže rozhodnutí Ústavní soudu ve věcech I. ÚS 2929/07, IV. ÚS 3131/10, I. ÚS 195/11). Celkem tedy náklady řízení činí částka a žalovaný je povinen je zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.