8 C 173/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: právnická osoba, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 spisová značka proti žalovanému: tituly před jménem Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 3 521,99 Kč s přísl. - úvěr

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby žalovaný zaplatil žalobkyni a) částku částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, b) částku částka, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně, spol. právnická osoba. a žalovaným. Dlužná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši částka, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši částka, za poskytnutí úvěru částka, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru částka, inkasní poplatek částka, smluvní pokuty z jednotlivých dlužných splátek (včetně poplatků) ve výši 0,1% denně ve výši částka, zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 386,89Kč, který představuje úrok 8,05 % z částky částka od datum do datum a kapitalizovaný úrok částka, který představuje úrok 15 % z jistiny od datum do datum. Žalobkyně od datum požaduje úrok z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny do zaplacení.

2. Usnesením ze dne datum Okresní soud v Kroměříži vyslovil svou nepříslušnost, neboť žalovaný měl ke dni podání žaloby pobyt v obvodu zdejšího soudu, kam byla věc postoupena jako soudu místně příslušnému.

3. K jednání soudu se žádný z účastníků nedostavil, svou neúčast omluvili, předvolání jim bylo doručeno řádně a včas. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).

4. Žalovaný v podání ze dne datum uvedl, že „ je poněkud zmatený neboť firma , která po mě urguje částku něco přes 3000 a v platebním rozkazu kde lhůta ještě běží další podobnou částku, kdy navíc původně vše bylo u špatného soudu. Firmě jsem vše uhradil splatil, tak nevím co dalšího po tak dlouhé době požaduje.“ Důkaz o jakékoli úhradě žalované částky na předmětný úvěr žalovaný soudu neoznačil ani k důkazu nepředložil. Lustrací u zdejšího soudu nebylo zjištěno, že by se stejná žalobkyně domáhala proti žalovanému jako fyzické osobě domáhala úhrady stejné částky.

5. Soud k prokázání aktivní legitimace žalobkyně provedl důkazy smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, seznamem postupovaných pohledávek a dále oznámením společnosti právnická osoba. o postoupení pohledávky. Soud má z těchto důkazů za prokázáno žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovaným podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

6. Soud po stránce skutkové zjistil ze smlouvy o úvěru ze dne datum, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrujícím a věřitelem a žalovaným jako nepodnikající fyzickou osobou, kterému byl poskytnut neúčelový hotovostní úvěr ve výši částka s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Dlužník se zavázal zaplatit úrok v celkové výši částka, úhradu za poskytnutí úvěru částka, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a za inkaso plateb v hotovosti poplatek ve výši částka. Celkovou dlužnou částku ve výši částka měl žalovaný hradit formou celkem hodnota měsíčních splátek ve výši částka. Poslední splátka měla být splatná datum. Zápůjční úroková sazba činila při 14 splátkách 15 % p.a, RPSN 272,44 %. Bylo ujednáno úročení splatného a nezaplaceného úroku úrokem z prodlení a dále, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku podle smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky s níž je v prodlení a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení.

7. Ze žádosti o úvěr pro podnikatele má soud za prokázáno, že žalovaný požádal o úvěr částka dne datum, bydlí ve vlastním bydlení, je ženatý, nemá vyživovací povinnosti, jeho příjmy činí částka, měsíční výdaje na bydlení částka, výdaje na domácnost, jídlo a osobní činí částka. Uvedený příjem byl potvrzen předloženými výplatními páskami a pracovní smlouvou, jiné důkazy, kterými poskytovatel prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet žalobkyně k důkazu neoznačila. Výdaje žalovaného nebyly nijak prověřovány a výdaje na bydlení částka nebyly nijak objektivizovány. Neexistence dluhů nebyla žádným způsobem ověřena.

8. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemného ujednání peněžní prostředky ve výši částka, zavázal se vrátit celkem částka, další platby spojené s úvěrem byly strukturované jako úrok, úhrada za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve celkem částka, představují 86 % poskytnuté částky. Žalovaný uhradil částku částka, neuhradil částku částka (jistinu částka a příslušenství částka). Soud naopak nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, tedy že by z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

9. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posuzoval vztah účastníků podle níže uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru ve znění do datum (také jen ZosÚ) a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Z hlediska právního posouzení věci soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. o.z.. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) byl předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnut spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ).

14. Podle § 86 odst. 1 ZosÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C-679/18, právnická osoba.

17. Žalobkyně na výzvu soudu tvrdila, že její předchůdce splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdce žalobce ověřil z pracovní smlouvy, výplatních pásek. Příjmy žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobce podle podkladů, ale výdaje žalovaného nebyly zkoumány a žalobkyně k důkazu žádné nepředložila ani neoznačila. Poskytovatel úvěru měl zkoumat skutečné náklady žalovaného na bydlení a nespokojit se pouze s informací sdělenou samotnou žalovaným, neboť jím uvedené výdaje jsou zcela zjevně podhodnocené a neodpovídají běžným životním nákladům dospělé osoby dojíždějící do zaměstnání. Navíc poskytovatel úvěru neprovedl šetření žalovaného v registru SOLUS ani v nebankovním registru klientských informací (NRKI) tedy v databázi dlužníků, ani neprověřil exekuční historii žalovaného. Neověřil další jeho závazky po splatnosti ani zda jsou proti němu vedena exekuční řízení a v jaké výši. Uvedené údaje o poměrech žalovaného sama o sobě k řádnému prověření úvěruschopnosti nepostačovala s ohledem na absenci zkoumání jeho pravidelné výdajové stránky. K uvedeným zjištěním uzavírá soud, že posouzení poskytovatelem úvěru proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat takové příjmy a výdaje domácnosti, které měly nasvědčovat tomu, že žalovaný bude schopen úvěr splácet.

18. V souzené věci soud uzavřel, že žalobce neprokázal, že by poskytovatel úvěru splnil svou povinnost stanovenou zákonem a řádně s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Spotřebitelský úvěr tak byl poskytnut žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru § 87 odst. 1 ZoSÚ, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti (viz rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo výše cit. rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci spisová značka právnická osoba-právnická osoba., v. právnická osoba.

19. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle speciálního ustanovení § 87 ZosÚ je však žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši částka a žalovaný jí zaplatil částku částka, vrátil jí tím celou poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru a nárok žalobkyně není důvodný. Žalobkyně by měla právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či další platby, z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Soud z uvedených důvodů žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

20. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že pokud žalovaný obdržel úvěr částka a měl vrátit do 14 měsíců částku částka, zahrnující úhrady služeb, které spotřebitel nemohl odmítnout (poskytovatel by mu úvěr neposkytl), považuje soud takové podmínky úvěru zneužívající slabší stranu v rozporu dobrými mravy, zcela zjevně narušující veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Smlouva by byla (vedle neplatnosti podle § 87 ZosÚ.) absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. neboť žalobkyně byla neúspěšná a žalovanému, kterému by jinak náležela náhrada nákladů řízení, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.