8 C 199/2020

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa zn. bankovní účet proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s přísl. - úvěr

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, částku ve výši [částka], úrok ve výši 52,21 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v měsíčních splátkách ve výši [částka]. Mezi smluvními stranami byla sjednána efektivní úroková sazba 66,71 % p.a. z dlužné částky. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a byla ověřena i úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a nebankovním registru klientských informací. Žalovaný uhradil celkem [částka]. Mezi smluvními stranami byla sjednána pokuta celkem ve výši [částka] (4x [částka]) za každé prodlení s platbou splátky úvěru delší jak 30 dnů, tedy za prodlení s se splátkou úvěru [číslo]. Jelikož byl žalovaný v prodlení se splátkami, dne [datum] byl úvěr zesplatněn a žalovaný dluží na jistině částku [částka] (k původní jistina [částka] včetně úroku přirostlému ke dni zesplatnění [částka]). Podle čl. 6 smlouvy bylo ujednáno, že žalobkyni vzniká právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky takto zesplatněného úvěru [částka] od [datum], ke dni vyhotovení žaloby jde o pokutu ve výši [částka]. Dále se žalobkyně domáhá náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného celkem [částka], (8x [částka]) za každou splátku v prodlení více jak 15 dnů. Dále se žalobkyně domáhá úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum], při zohlednění plateb po zesplatnění do zaplacení a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 52,51 % p.a. z částky z částky [částka] od [datum] do zaplacení maximálně do výše [částka]. Žalovaný i přes písemnou výzvu dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání u soudu se bez omluvy nedostavil, předvolání k jednání a žaloba mu byly doručeny řádně a včas na adresu trvalého pobytu uvedenou v informačním systému evidence obyvatel. Soud proto projednal a rozhodl věc v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.

3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], oznámením o schválení úvěru, včetně hodnocení klienta, výpisy z registru [příjmení] a NRKI, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a splátkovým kalendářem, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na základě které byl žalovanému žalobkyní poskytnut úvěr v částce [částka] vyplacením na účet. Žalovaný se jako dlužník zavázal ke splacení poskytnutého úvěru, celkem [částka] podle smlouvy v 48 měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy 15. dne každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba činí 66,71 % a je dohodnuta jako pevná úroková sazba, RPSN 66,71%. Podle bodu 6.1 smluvních ujednání (podepsaných žalovaným) činí smluvní pokuta za prodlení s úhradou [částka] za každou splátku v případě prodlení o více než 30 dnů max. [částka] za každý rok. Podle čl. 6 má poskytovatel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením klienta. Výše nákladů u každé splátky, u které se klienti ocitli v prodlení 15 dnů činí [částka]. Podle čl. 6 jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru a k tomuto dni se stávají okamžitě splatnými celá jistina a běžné úroky zahrnuté do těchto splátek. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu je žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle bodu 6.5 smlouvy pokud po zesplatnění úvěru nezaplatí dlužníci novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně je oprávněna požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé částky nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Listina je žalovaným podepsána dne [datum] ze strany žalobkyně byla akceptována dne [datum], o čemž byl žalovaný informován oznámením o schválení úvěru.

4. Dokladem o vyplacení úvěru ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému částku [částka] na účet uvedený v úvěrové smlouvě určený k výplatě úvěru. Výzvami k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek splatných dne [datum], [datum], [datum] [datum], [datum], [datum] a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru, odeslání těchto výzev žalovanému přes poučení soudu neprokázala. Dne [datum] požádal žalovaný o odklad splátek z důvodu zrušení pracovního poměru, dne [datum] bylo žádosti vyhověno žalobkyní a žalovanému povolen odklad tří splátek od [datum] do [datum] (splátky [číslo]) jak bylo zjištěno z žádosti žalovaného, dopisu žalobkyně ze dne [datum] a novým splátkovým kalendářem. Kartou klienta (žalovaného) ke smlouvě bylo prokázáno, že žalovaný uhradil 23 splátek, v prodlení byl již od 11/ 2017, kdy uhradil splátku 14 dnů po splatnosti, celkem uhradil celkem [částka] naposledy dne 29.7.2019 Od 8/2019 neuhradil žádnou splátku. Oznámením o zesplatnění ze dne [datum] žalobkyně sdělila žalovanému, že v důsledku jeho prodlení se splátkou došlo k zesplatnění všech závazků vyzvala k okamžité úhradě ze smlouvy, odeslání tohoto oznámení žalovanému, žalobkyně po poučení soudem neprokázala. Předžalobní výzvou ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě vzniklého dluhu z úvěrové smlouvy do 15 dnů od odeslání. Poštovním podacím archem má soud za prokázáno, že výzva byla odeslaná žalovanému dne [datum].

5. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, provedla žalobkyně lustraci klienta týkající se případného insolvenčního řízení a výpis žalovaného v registru [příjmení] a v nebankovním registru klientských informací (NRKI). Podle posledně uvedeného výpisu z nebankovního registru klientských informací činilo skóre žalovaného 259 bodů odpovídající kategorii I. ([číslo]), znamenající nízké body do interní [název karty] Card a„ vyšší riziko,“ úvěr je výrazně limitován nebo zamítán. Podle registru [příjmení] neměl žalovaný k [datum] záznam v registru. Žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy podepsal žalobkyní předpřipravené formulářové prohlášení klienta, v němž žalovaný mimo jiné uvedl, že si je vědom sjednaných úroků a považuje je za přiměřené, že nemá žádné dluhy, že není v úpadku apod., a že veškeré poskytnuté údaje jsou„ pravdivé a úplné.“ Vedle toho žalobkyně v rámci daného zkoumání provedla hodnocení klienta dle údajů o příjmech a výdajích klienta. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané HODNOCENÍ KLIENTA vyplněno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného činí [částka], což v podstatě odpovídá předloženým dokladům od zaměstnavatele. Žalobkyně soudu předložila pracovní smlouvu ze dne [datum] o sjednání pracovního poměru žalovaného u [právnická osoba] na pozici barmana na dobu určitou do [datum], a dále výplatní pásky žalovaného za měsíce březen 2017, duben 2017, podle kterých měl žalovaný čistý příjem v březnu [částka] a v dubnu [částka]. Podle předloženého výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba] ze dne [datum] činil stav na účtu žalovaného k tomuto dni [částka] a z předloženého potvrzení banky byl žalovaným zadán příkaz k povolení inkasa na dohodnutou splátku ve prospěch žalobkyně. Výdaje žalovaného byly v hodnotícím formuláři uvedeny částkou [částka] s poznámkou„ životní minimum,“ u druhé osoby v domácnosti byla uvedena nula, o počtu dětí a výdajích na děti byla uvedena částka [částka]. Podle výpisu z evidence obyvatel žalovaný je svobodný. Na splátky jiných půjček a úvěrů byla ve formuláři uvedena také nula, ostatní výdaje (jako doprava, kurzy a záliby) [částka]. Žalovaný mezi svými výdaji tedy neuvedl žádnou půjčku. Dalšími výdaji měla být jen částka [částka] na bydlení (nájemné, inkaso), a tato částka nebyla ničím doložena, forma bydlení byla uvedena„ u rodičů“. Jiné výdaje uvedeny nebyly., úvěr byl žalobkyní schválen [datum]. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy ani na výzvu soudu nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného.

6. Podle statistiky ČNB https: // [webová adresa] činí průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu (UK3) za první pololetí roku 2017 od 9,61 % do 10,22 %. Pokud jde o žalobkyní předložený důkaz od [právnická osoba] ze dne [datum] o obvyklém úročení v té době mezi 15- 35% pak ze zprávy nevyplývá v jakém konkrétním období se výše úroků v této výši pohybovala. Ze zprávy [obec] spořitelny a.s. ze dne [datum] vyplývá, že v lednu 2013 hotovostní úvěr neúčelový v objemu [částka] na dobu splatnosti 48 měsíců poskytovali s průměrnou sazbou 18,9 %. Vzhledem k tomu, že předmětný úvěr byl poskytnut až v roce 2017 nemůže být výše úrokové sazby z roku 2013 pro posouzení věci relevantní a znevěrohodnit údaje uvedené ve statistice ČNB. Pokud jde o důkaz„ informace o zápůjčních úrokových sazbách obvyklých na trhu...“ pak z tohoto sdělení nevyplývá kdo jej vyhotovil, není opatřeno žádným podpisem, navíc jeho účelem je uplatnění výjimky z plné působnosti zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posoudil vztahy účastníků podle následujících ustanovení.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle ust. § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

11. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 o. z.) byla žalujícím poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ).

12. Podle § 86 odst. 1 ZosÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

15. Věřiteli je tedy zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy třeba posoudit jako rozpornou s dobými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], dostupný z [webová adresa]). Zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Nejvyšší soud uzavřel, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dostupný z [webová adresa]). Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

16. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá ZosÚ řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Žalovaný sice předložil pracovní smlouvu, ale pracovní poměr byl uzavřen pouze do [datum], smlouva měla být plněna 48 měsíců splátkou [částka] a poskytovatel tak neměl prověřenou schopnost žalovaného plnit i po [datum]. Výdaje žalovaného nebyly nijak prověřovány, výše měsíčních výdajů u žadatelů ve věku 26 let (po dobu 4 dalších let) spočívajících pouze v životním minimu nemohou odpovídat obvyklým výdajům, výše nákladů na bydlení u rodičů pak nebyla nijak ověřována. Žalobkyně si byla rizikovosti vědoma, když ohodnotila schopnosti žalovaného splácet úvěr nízkým skóre tedy jako vyšší riziko,“ kdy je úvěr výrazně limitován nebo zamítán a přesto úvěr poskytla. Žalobkyně spoléhala na prohlášení klienta a nevyžádala si k tomu všechny potřebné doklady. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalovaného).

17. I v případě, kdyby soud nedospěl k výše uvedenému závěru, je navíc smlouva o úvěru neplatná pro rozpor s dobrými mravy, vzhledem k ujednání o výši úroku z úvěru 66,71 % p.a.. Soud dospěl k závěru, že toto ujednání je absolutně neplatné podle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., neboť ujednaná výše úroku se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání (ke stejnému závěru by pak bylo třeba dospět i ohledně žalobkyní požadovaného úroku ve výši 52,21 % ročně). Podle judikatury [název soudu], která se sice váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], všechna rozhodnutí jsou dostupná na [webová adresa]). Sjednaná výše úroku je v rozporu s dobrými mravy, když podle statistiky ČNB za první pololetí roku 2017 výše úrokových sazeb spotřebních úvěrů poskytnutých bankami v České republice činila od 9,61 % do 10,22 %. Soud vychází i ze zjištění, která učinil ve věci stejné žalobkyně v obdobné věci [název soudu] ve věci sp.zn. [spisová značka] v rozsudku ze dne [datum]. Soud ze sdělení bank ([právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]) uzavřel, že průměrná výše úrokové sazby u obdobných úvěrů poskytovaných bankami činila v únoru 2017 10,78 % ročně, nejvyšší sazba pak činila 12,9 % ročně. Toto zjištění je pak v souladu s údaji uvedenými ve statistice ČNB. Z těchto důvodů jsou pak námitky v tomto směru žalobkyně bezpředmětné. Ve smlouvě o úvěru sjednaná sazba 66,71 % pak představuje více jak šestinásobek průměrné výše zjištěných úrokových sazeb i podle sdělení výše uvedených bank. Pokud žalobkyně poukazovala na rozdíl mezi nominální a efektivní úrokovou mírou, pak jedinou zápůjční úrokovou sazbou uvedenou ve smlouvě je sazba 66,71 % ročně, která byla dohodnuta jako pevná. Soud proto zamítl návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem Mgr. [jméno] [příjmení] Ph.D., který vysvětluje rozdíl mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou.

18. Za situace, kdy podle smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru po dobu 4 let žalobkyni díky sjednané sazbě úroků vrátit více jak 2,3násobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroku považovat za rozpornou s dobrými mravy a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, proto je soud povinen přihlédnout k takové neplatnosti podle ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu. Z rozhodovací činnosti je pak soudu známo, že sjednávání vysokých úroků je u žalobkyně běžnou praxí, pak je závěr soudu, který posoudil nepřiměřený úrok jako zjevně v rozporu s dobrými mravy zcela na místě.

19. Ujednání o výši úroků je sice od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné, avšak podle ustanovení § 576 o. z., které je postaveno na zcela odlišném konceptu než předchozí úprava obč. zák., soud uzavřel, že neplatná je celá úvěrová smlouva. Poukaz žalobkyně na judikaturu, která vycházela z jiné právní úpravy, není namístě. I za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnou právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. [příjmení], P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1−654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060 [číslo]). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu.

20. Pokud pak žalobkyně namítala, že ujednání o výši úroku z prodlení nemůže být v rozporu s dobrými mravy s ohledem na ustanovení § 1813 o. z., když o. z. zná institut neúměrného zkrácení dle ustanovení § 1793 o. z., pak ustanovení § 1813 o. z., nelze v daném případě aplikovat na ujednání o výši úroků z úvěru, neboť úrok je cenou za poskytnutí peněžních prostředků a o výši úroků byl žalovaný jasně a srozumitelně informován v předsmluvním formuláři, smlouvě i oznámení o schválení úvěru. V daném případě pak nelze aplikovat ani ustanovení § 1793 o. z. o neúměrném zkrácení, když nároku podle tohoto ustanovení se musí zkrácená strana dovolat, což v daném případě žalovaný neučinil. Existence institutu neúměrného zkrácení tedy neplatnost ujednání o úrocích dle ustanovení § 580 odst. 1 a ustanovení § 588 o. z. nijak nevylučuje. Neplatnost daného ujednání pak nijak nevylučuje ani existence ustanovení § 577 o. z. upravujícího změnu nezákonného úročení rozsahu soudem, neboť toto ustanovení zakládá možnost domáhat se speciální žalobou (případně i vzájemným návrhem) konstitutivního rozhodnutí soudu, kterým budou práva a povinností stran změněny. Takové rozhodnutí pak není exekučním titulem a teprve v případě, že nejsou-li povinnosti zmíněné tímto konstitutivním rozhodnutím plněny, lze se jejich splnění domáhat žalobou na plnění. V daném případě je však podána již žaloba na plnění, v rámci které nelze tímto způsobem práva a povinností stran ze smlouvy o úvěru měnit, navíc bez návrhu žalované strany (shodně citované rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]).

21. Nároky ze smlouvy neplatné podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je pak třeba vypořádat podle odst. 1 tohoto ustanovení, které obsahuje speciální úpravu (nikoli podle obecných pravidel pro bezdůvodné obohacení), podle kterého je spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tedy uvedené ustanovení je vlastně sankcí poskytovateli úvěru za to, že nedůsledně prověřil úvěruschopnost dlužníka a z této sankce vyplývá, že se mu vrátí toliko poskytnutá jistina, nikoliv však již další platby spojené s poskytnutým úvěrem, tedy úroky, úroky z prodlení, popřípadě smluvní pokuty, poplatky apod. Splátky, které byly na základě této smlouvy dříve zaplaceny, je třeba započítávat při aplikaci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru na splátku jistiny, nikoliv na splátku ostatních nároků, neboť v daném případě je smlouva neplatná od počátku a je třeba provést vypořádání tohoto smluvního vztahu. S ohledem na dikci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru veškeré doposud provedené platby je třeba započítat na splátku jistiny. (srov. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]) Navíc dlužníkem plněný dluh musí existovat, dlužník o něm musí vědět (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Poskytnutá plnění lze účtovat jen na ty nároky z tohoto jediného vztahu, které existují (jsou platné), a nikoli na ty, které neexistují (jsou neplatné).

22. Od celkového poskytnutého úvěru je tedy třeba odečíst realizované platby. V daném případě byl žalobkyní poskytnut úvěr ve výši [částka] a zaplaceno bylo žalovaným postupně [částka]. Žalovaný tedy žalobkyni vrátil celou jistinu, která mu byla poskytnuta a na úkor žalobkyně se nijak neobohatil. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

23. Jiné smluvní nároky (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, soud proto i ve zbytku žalobu zamítl.

24. O nákladech řízení bylo soudem rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly (výrok III.).