8 C 210/2020

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. se sídlem adresa sp.zn. spisová značka číslo proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 19,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni výše uvedenou částku s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“) poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] peněžní prostředky ve výši [částka] za poplatek [částka], na kterou dluží celkem [částka] (jistinu [částka] a poplatek [částka]), kapitalizované úroky ve výši 19,98 % z jistiny od [datum] do [datum] ve výši [částka], kapitalizovaný úrok z prodlení [částka] do [datum]. Žalovaná smluvené podmínky smlouvy porušila, neboť zápůjčku nesplácela podle dohodnutých podmínek, proto právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok na úhradu celkem částky [částka], úroky z prodlení žalobkyně požadovala celkem z částky [částka] ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení. Smlouvou ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně předmětnou pohledávku na žalobkyni, jakožto postupníka. Přes výzvu k plnění a předžalobní upomínku žalovaná dluh dosud neuhradil.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se nedostavila. Předvolání s žalobou jí bylo doručeno řádně a včas. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).

3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy [číslo] Seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce v celé výši včetně veškerého příslušenství na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] odeslaného žalované dne [datum] soud zjistil, že žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno. Soud má tedy za prokázáno, že žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovanou podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

4. Soud má po provedeném dokazování za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele [právnická osoba] poskytnout žalované půjčku ve výši [částka] a závazek žalované splatit ji včetně částky [částka], která představuje sjednaný kapitalizovaný úrok [částka], poplatek za administrativní zpracování půjčky [částka], náklady na hotovostní inkaso v částce [částka] pravidelnými 60 týdenními splátkami ve výši [částka] a poslední splátce [částka], s tím že poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že převzala částku [částka] v hotovosti. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že uhradila [částka] (53 246- 22 800). Rovněž žalovaná svým podpisem stvrdila, jak vyplývá ze s. 1 smlouvy, že jako„ Zákazník dále potvrzuje, že mu byly s dostatečným předstihem před uzavřením Smlouvy poskytnuty Standardní informace o spotřebitelském Úvěru a bylo mu poskytnuto náležité vysvětleni, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci [číslo] rovněž potvrzuje, že Provident před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informaci získaných i od zákazníka - tyto jsou obsahem Zákaznické karty“. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že ověřila úvěruschopnost posuzované, která byla dotazována na své poměry a informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované. Dále z prohlášení žalované vyplývá, že poskytla pravdivé informace, je schopna celkovou dlužnou částku zaplatit a byly jí poskytnuty předsmluvní informace. [příjmení] jiné listiny k tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalované než kromě smlouvy o zápůjčce žalobkyně k důkazu neoznačila.

5. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud podle přechodného ustanovení zakotveného v § 3028 odst. 1 o. z., posuzoval vztah účastníků podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., (dále jen „obč.zák.“) a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena. Žalované jako spotřebitelce byla poskytovatelem poskytnuta peněžní částka [částka] ve formě půjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ).

6. Podle § 9 odst. 1) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Podle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

9. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu, anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

10. Podle § 451 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

11. Podle § 457 občanského zákoníku je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle § 458 musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením.

12. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako spotřebitelkou nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o půjčce podle § 657 obč. zák.

13. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 9 zák. č. 145/2010 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Nejvyšší soud uzavřel, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

14. V daném případě žalobkyně v řízení netvrdila, jaké byly konkrétní poměry žalované a ani nenavrhla důkazy k prokázání, zda její právní předchůdce posoudil schopnost žalované (jakožto spotřebitelky) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 9 zák. č. 145/2010 Sb. Žalobkyně vyšla pouze a jen z prohlášení dlužníka, že původní věřitel s odbornou péčí tuto úvěruschopnost posoudil, aniž by ovšem doložila zákaznickou kartu, z níž by byla patrna alespoň další dílčí skutková zjištění ohledně úvěruschopnosti. Přitom posouzení úvěruschopnosti u žalovaného jak spotřebitele je nezbytnou náležitostí smlouvy. O povinnosti tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Žalobkyně proto neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, soud nemá za prokázáno, že byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí), tedy věřitel poskytl půjčku, aniž by bylo zřejmé, zda ji bude žalovaná schopna splatit.

15. Soud proto uzavírá, že smlouva o půjčce uzavřená mezi účastníky dne [datum] je podle § 9 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku, na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

16. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 451 odst. 2 obč. zák., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně žalované na základě neplatné smlouvy poskytl částku celkem [částka] a uhradila-li žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně částku [částka], pak celou poskytnutou částku žalobkyni vrátila a na úkor věřitele se bezdůvodně neobohatila. Nárok žalobkyně proto není důvodný.

17. Nedůvodné jsou zbývající nároky uplatněné žalobkyní ze smlouvy (část jistiny, smluvní úrok, odměna za administrativní zpracování půjčky, náklady za hotovostní inkaso splátek, úrok z úvěru). Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla neúspěšná a žalované podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.