8 C 219/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa o zaplacení 64 663,17 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 64 663,17 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 801,42 Kč od [datum] do [datum], s úrokem 22,68 % ročně z částky 64 663,17 Kč od [datum] do [datum], s úrokem 11,75 % ročně z částky 64 663,17 Kč od [datum] do zaplacení a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 64 633,17 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Přerově náhradu nákladů řízení žalované v celém rozsahu, jejichž výše a splatnost bude uvedena v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 64 663,17 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. V žalobě a doplněních uvedla, že žalovaná podala žádost o poskytnutí úvěru dne [datum], žádosti žalované banka vyhověla a akceptovala. Akceptace byla žalované doručena spolu s dokumentem Základní info o úvěru a jeho splácení. Na základě akceptace žádosti došlo k uzavření Smlouvy o poskytnutí úvěru a rámcové smlouvy o platebních službách [číslo] (dále jen„ Smlouva“), v níž se banka zavázala poskytnout žalované úvěr [číslo] s úvěrovým rámcem ve výši 100 000 Kč. V rámci tohoto řízení se jedná o jedinou smlouvu. V rámci této Smlouvy byly žalovanému otevřeny: -) klasický úvěr dle části B) Smlouvy na částku 10 990 Kč, který byl řádně uhrazen, což žalobce dokládá výpisem z podúčtu klasického úvěru -) revolvingový úvěr dle části C) Smlouvy s úvěrovým rámcem 100 000 Kč, ke kterému byla žalovanému vydána úvěrová kreditní karta.

2. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla. Revolvingový úvěr byl čerpán prostřednictvím úvěrové kreditní karty, čerpáním z bankomatu, převodem na bankovní účet žalované z [datum]. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně ze splátky v prodlení částky, s jejímž placením se žalovaná dostala do prodlení celkem 749 Kč. Žalované byla vyúčtována náhrada nákladů za vymáhací proces- odeslání upomínky ve výši 600 Kč. Dlužná částka ke dni zesplatnění byla tvořena: jistina 63 098,17 Kč, poplatky za upomínku 100 Kč, náhrada nákladů za vymáhací proces 600 Kč, pojistné 116 Kč, smluvní pokuta 749 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok od [datum] do [datum] ve výši 6 801,42 Kč (22,68 % ročně).

3. Úhrady na úvěr v celkové výší 362 807,00 Kč byly započteny: -) 233 979,28 Kč na jistinu -) 4 000 Kč na poplatky za upomínku a na náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného (dospělého) závazku -) 1 686,49 Kč na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení -) 3 164,00 Kč na smluvní pojistné -) 119 977,23 na smluvní úroky.

4. Před zahájením jednání ve věci vzala žalobkyně podáním doručeným soudu dne [datum] žalobní návrh částečně zpět co do rozdílu ve výši 10,93 % ročně mezi úrokem z úvěru a zákonným úrokem z prodlení (t.j. 22,68% - 11,75% = 10,93%) na úroku z úvěru běžícím z částky 64 663,17 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, když oproti původnímu návrhu požadovala úrok z úvěru z částky 64 663,17 Kč za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 11,75% ročně. Řízení bylo zastaveno pravomocně dne [datum] co do úroku z úvěru ve výši 10,93 % ročně z částky 64 663,17 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

5. Žalovaná na svou obranu uvedla, že smlouva o revolvingovém úvěru nebyla vůbec uzavřena, protože takovou vůli nikdy neprojevila. Jediná její skutečná a pravá vůle byla vzít si půjčku na pračku, když tuto půjčku i řádně splatila. Pokud dne [datum] byl připojen podpis žalobkyně, jako projev vůle pak podle § 43c starého o.z. platí, že včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Žalobkyně o tom, kdy žalovanou vyrozuměla o tom, že tento návrh akceptuje ničeho netvrdila, ani nepředložila žádný důkaz. Vůlí žalované nebylo žádat si o nějaký revolvingový úvěr, ale koupit pračku, na kterou dostala půjčku v ceně pračky 10 990 Kč. Žádost je typicky formulářová smlouva, do které nemůže kdokoli zasahovat, ta smlouva musela být podepsána, pokud žalovaná chtěla, aby jí pračka byla poskytnuta. Nevěděla, ani nebyla nikým upozorněna na to, že by si zažádala v rámci úvěru na pračku o poskytnutí revolvingového úvěru a otevření úvěrového rámce až do 100 000 Kč. O tomto v době podpisu na žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum] nevěděla. Žalovaná neprojevila žádnou skutečnou vůli k tomu, aby úvěrovou smlouvu, která je předmětem tohoto řízení uzavřela. Následně jí poslali platební kartu s tím, že cca za 3 dny jí k té kartě přijde [příjmení]. Klientka následně volala na přiložené telefonní číslo v dopise přiloženo, sdělila jim, že si nic neobjednala, že žádnou kartu nechtěla, jedná o typický případ tzv. nevyžádaného plnění. Žalovaná nebyla předem informována o veškerých podmínkách takového nevyžádaného plnění, jak má na mysli starý o.z. potažmo i zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2010 a v žádném případě v této souvislosti nebyla prověřována tzv. úvěruschopnost žalované v rozhodné době. Již ze samotné skutečnosti, že se jedná o starobní důchodkyni, která si musí půjčit peníze na pračku, muselo být zjevné, že její finanční situace nemůže být natolik dobrá, že by si mohla otevřít úvěrovou kartu až do výše 100 000 Kč. Poukázala na judikaturu Ústavního soudu, kdy soudy by měly vzít v úvahu to jestli poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost úvěrovaného a to bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně taková povinnost zakotvena či nikoli, neboť podle ústavního soudu [ústavní nález] je takovýto lhostejný přístup třeba hodnotit jako postup v rozporu s dobrými mravy, což má za následek následnou neplatnost takové smlouvy. Z výpisu z účtu je zřejmé, že první pokuty za prodlení jsou minimálně z roku 2017 a i v roce 2016 a 2018 došlo k zaslání tzv. upomínacích dopisů, již v té době se musela dostat do prodlení. Z toho dovozuje promlčení práva na zesplatnění úvěru. Žalovaná nepopírá, že kartu, která jí takto byla zaslána, začala používat. V té době se ocitla v tíživé životní situaci, kdy ji opustil manžel, byla starobní důchodkyně, starala se o dvě 17 leté dcery a neměla na obživu a placení nájmu. Nevěděla za jakých podmínek kartu používá, kolik si může půjčit, jaké jsou úroky, jaké jsou poplatky a jaké jsou sankce za nedodržení vrácení peněz. Neví o tom, že by jí byl doručen nějaký dopis z těchto podmínkách, což porušuje starý občanský zákoník ust. týkající se spotřebitelských smluv uzavřených na dálku, potažmo zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2010. Žalovaná namítla promlčení nároku jako takového a i promlčení práva na zesplatnění resp. odstoupení od úvěrové smlouvy.

6. Soud má za prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [název původního věřitele] [název] [název] [název] (dále jen,,banka“), podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a její přílohy se seznamem pohledávek ve spojení s oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum], že žalobkyně nabyla postoupením pohledávku, která je předmětem tohoto řízení za žalovaným podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

7. Ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že ve věci stejných účastníků žalobkyně učila předmětem řízení nárok na zaplacení částky 49 695,51 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené s žalovanou dne [datum]. Rozsudkem ze dne [datum] byla žaloba zamítnuta, s tím, že žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně. Úvěr poskytla, ačkoli v tomto případě neměla dostatek relevantních údajů pro posouzení schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Úvěr tak žalobkyně poskytla v rozporu s § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. a smlouva je proto neplatná. Žalobkyně vzala poté žalobu zpět a soud řízení usnesením ze dne [datum] zastavil a rozsudek ze dne [datum] zrušil.

8. Z formuláře žádosti/smlouvy o poskytnutí úvěru (návrhu na uzavření smlouvy ve smyslu § 43a občanského zákoníku v plném znění) soud zjistil, že žalovaná požádala [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 10 990, což byla prodejní cena předmětu financování. Úvěr byl splatný v 25 měsíčních splátkách po 549 Kč s tím, že první splátka byla splatná [datum], pojištění úvěru nebylo sjednáno. V části A je uvedeno, že žalovaná byla majitel domu, bytu, je rozvedená, počet vyživ. dětí 0, je starobní důchodce, její čistý příjem je 12 000 Kč, další příjmy 8 000 Kč, náklady na bydlení 2 500 Kč. Dále je ve formuláři prohlášení klienta, podle kterého níže podepsaný klient prohlašuje, že se seznámil se Všeobecnými obchodními podmínkami [označení věřitele], které jsou nedílnou součástí této žádosti/smlouvy, souhlasí s nimi bez výhrady a žádá, aby jí [právnická osoba], poskytla úvěr za podmínek uvedených v této žádosti/smlouvy tak, že financovanou částku uhradí přímo na bankovní účet prodejce na základě jí a prodejcem podepsané žádosti o financování.

9. Dále ve formuláři je odstavec C, podle kterého žalovaná jako klient navrhuje [označení věřitele] uzavření rámcové smlouvy o platebních službách a žádá, aby jí [označení věřitele], zařadil do seznamu žadatelů o poskytnutí úvěrového rámce, poskytl jí ho až do výše 100.000 Kč a vydal jí platební prostředky uvedené ve VOP (zejména úvěrovou kartu). [příjmení] na vědomí, že její žádost bude posuzována na základě údajů uvedených v této žádosti o poskytnutí úvěru a průběhu jeho splácení, že v případě, kdy po vyhodnocení aktuální situace nebude možné vyhovět její žádost v plném rozsahu, může [označení věřitele], změnit navrhovanou výši úvěrového rámce na jím stanovenou nižší výši, že na poskytnutí úvěrového rámce a vydání karty není právní nárok. Zavazuje se splácet čerpaný úvěr a příslušné náklady v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši. Výše měsíční splátky je minimálně 5 % z dlužné částky. Komfort čerpání k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Termín splatnosti je 10. den v měsíci. Základní měsíční úroková sazba 2,09 %, měsíční poplatek za správu a vedení úvěrového účtu 89 Kč. Dále se ve formuláři v části E. uvádí„ Pro případ, že v části B není pojištění zvoleno, bere na vědomí, že nevyjádří-li svůj nesouhlas s pojištěním podle tohoto bodu, že v případě čerpání úvěru podle bodu C je pojištěn pro případ zneužití úvěrové karty a v takovém případě bude k úhradě pojistného určena částka ve výši 1 % ze sjednané měsíční splátky.“ Pod žádostí je pak kromě podpisu žalované v kolonce podpis klienta ze dne [datum], také razítko a podpis prodejce [označení], provoz prodejna [označení] [příjmení] [příjmení], [ulice] [obec], kdy prodejce ověřil totožnost klienta a provedl identifikaci. Dále v kolonce„ podpis zástupce [označení věřitele]“ otisk razítka [příjmení] datum [datum] a parafa.

10. Ze Všeobecných úvěrových podmínek [právnická osoba] účinných od [datum] soud zjistil, že v části A) obecná ustanovení bod II. nazvané uzavření smlouvy o úvěru a rámcové smlouvy je uvedeno, že podle bodu II – 1. je klient povinen sepsat žádost o poskytnutí úvěru na formuláři schváleném [označení věřítele] a případně vyplnit osobní dotazník, který je její součástí. Podle článku II. – 2. žádost se po jejím řádném vyplnění označení datem a podepsání klientem stává návrhem na uzavření smlouvy. Návrh předá klient [označení věřitele] přímo nebo prostřednictvím prodejce. Podle článku II. 5. přijetím návrhu a tedy i okamžikem vzniku smlouvy je ve smyslu § 43c občanského zákoníku podpis smlouvy oběma stranami nebo podle § 275 odst. 4 ObchZ odeslání písemného oznámení přijetí adresovaného klientovi nebo převedení PP odpovídajících výši úvěru na účet prodejce, klienta nebo jiným dohodnutým způsobem, dle dispozic klienta. Převedením PP se rozumí okamžik zadání příkazu k jejich odepsání z účtu [označení věřitele]. Předáním návrhu klient výslovně žádá, aby [věřitel] zahájil plnění dle smlouvy současně s jejím vznikem, neurčí-li v návrhu jinak. Podle článku II.6. vznik smlouvy o úvěru a RS potvrdí [věřitel] klientovi písemně. Podle článku III. nazvaného Čerpání úvěru, úvěrový účet bod 1 [věřitel] poskytne úvěr klientovi jednorázově či formou klasického úvěru, nebo revolvingového úvěru s opakovaným čerpáním z poskytnutého úvěrového rámce. Podle části C) doplňkové podmínky pro revolvingové úvěry článku I. 1. [věřitel] zařadí klienta na základě jeho žádosti podle části A) VOP do seznamu žadatelů o poskytnutí úvěrového rámce a vydání úvěrové karty jako platebního prostředku na jeho jméno. Podle čl. I.2. v případě přijetí návrhu a vzniku smlouvy o úvěru podle části A) VOP poskytne [věřitel] klientovi úvěr formou čerpání peněžních prostředků (PP) až do výše celkového úvěrového rámce (dále CÚR). Podle čl. I.3. vznik smlouvy o úvěru potvrdí [věřitel] klientovi písemně a současně mu sdělí maximální výši CÚR, který je mu připraven poskytnout. Podle čl. I.4. [věřitel] je oprávněn, a to na základě opětovného vyhodnocení klienta, změnit aktuální CÚR.

11. Z výpisu z úvěrového účtu [číslo] na jméno žalované soud zjistil, že žalovaná dne [datum] poprvé čerpala prostřednictvím bankomatu částku 2 000 Kč a dále postupně čerpala výběry z bankomatu či nákupem zboží či služeb až do roku 2020, dne [datum] došlo k čerpání úvěru převodem na bankovní účet klienta ve výši 10 000 Kč, celkem žalovaná vyčerpala částku 279 828,45 Kč, uhradila splátkami celkem 362 807 Kč, dlužná částka podle výpisu činí 71 464,59 Kč, sestávající se z jistiny, úroků 6 801,42 Kč, pojištění 116 Kč, poplatky 700 Kč, smluvní pokuta 749 Kč.

12. K úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila výpis, podle kterého v roce 2013 zjistili, že žalovaná není v [evidenci dlužníků].

13. Z výpovědi žalované soud zjistil, že potřebovala pračku, která stála 10 900 Kč, neměla na ni, proto v [obchodnim domě] požádala, zda by jí na ni půjčili. Na tom se domluvili a dali jí pračku na splátky, nikdo ji neupozornil, když to podepisovala, že si žádá o nějaký další úvěr, tehdy ho nechtěla, chtěla jenom tu pračku. Nechtěli po ní doklady o výši důchodu, který v té době měla něco mezi 3 500 Kč až 4 500 Kč, pobírala ještě nějaké další dávky a stát jí platil za manžela výživné a to do výše životního minima. Je možné, že tehdy měla celkem 12 000 Kč, ale ty ostatní příjmy 8 000 Kč neví, kde to vzali, to by si tu pračku mohla koupit sama. Na bydlení platila 5 000 až 6 000 Kč, více jak ty 2 500 Kč, které jsou tam uvedeny. Jakmile to splatila, tak jí přišla obyčejnou poštou karta od [věřitele] a za 3 dny k tomu přišel obyčejnou poštou [příjmení]. Nikdo jí neřekl, za jakých podmínek vlastně ten úvěr čerpá. S úvěrovou kartou, jí nepřišly žádné další informace o výši úroků, poplatků, nic takového. Kartu používala k výběru těchto peněz z bankomatu, a k nákupu v obchodě. K částkám, které žalobkyně uvedla, že vyčerpala a že je splatila, k té výši nemá žádné námitky. V době kdy žádala o pračku, byla rozvedená a měla dvě nezletilé děti, ještě splácela byt, který odkupovali v roce 2008, kdy s ní ještě bydlel syn, který si vzal úvěr 120 000 Kč na sebe, protože jí by úvěr nedali. Dále měla úvěr u [příjmení] [jméno] na 50 000 Kč.

14. Dopisem žalobkyně o odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalované, že odstupuje dle Všeobecných podmínek od smlouvy o úvěru a úvěr se ke dni [datum] stává splatným a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 71 465 Kč, sestávající se z dlužných měsíčních splátek úvěru úvěrová jistina ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy, smluvní pokuty za prodlení se splácením úvěru, 700 Kč náhrada nákladů spojených s vymáháním. Výzva byla žalované odeslána poštou na její adresu, jak bylo zjištěno ze poštovního podacího archu dne [datum]. Dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě předžalobní výzvou. Jiné v řízení provedené důkazy soud nehodnotil, když z nich neučinil zjištění, která by pro rozhodnutí v této věci měla význam.

15. Soud po stránce skutkové uzavřel, že žalovaná dne [datum] požádala předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru na koupi pračky v ceně 10 990 Kč prostřednictvím prodejce, úvěr řádně splácela formou 25 splátek od [datum]. Následně jí byla [právnická osoba] doručena platební karta, kterou od října 2010 vybírala z bankomatu či prováděla nákupy zboží či služeb až do roku 2020, celkem vyčerpala částku 279 828,45 Kč a uhradila splátkami celkem 362 807 Kč. Poměry žalované v době čerpání úvěru popsala ve své výpovědi, kdy poskytovatel úvěru vycházel z toho, že měla starobní důchod a sociální dávky, celkem 12 000 Kč, což je příjem, který nepochybně vzbuzuje důvodné pochybnosti o schopnosti starobní důchodkyně úvěru s úvěrovým rámcem 100 000 Kč splácet.

16. Vzhledem k tomu, že k uzavření smlouvy mělo dojít na základě žádosti ze dne [datum], soud posuzoval vztah účastníků podle ustanovení § § 3028 odst. 1, 3 zákona č.89/2012 Sb. občanského zákoníku podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (dále také obč. zák.) a zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obchodní zákoník“).

17. Podle § 43a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013, projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen "návrh"), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí.

18. Podle § 43c odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu. Podle odst. 2 včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli.

19. Podle § 44 obč.zák. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu. Podle § 45 obč.zák. projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde. Podle § 46 obč.zák. pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině.

20. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mj. ze smlouvy o úvěru (§ 497).

21. Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

23. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 456 obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle § 458 musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením.

24. Na posuzovanou smlouvu se aplikuje právní úprava obsažená v zákoně č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 321/2001 Sb.“), který ještě výslovně nestanovil povinnost poskytovatelů úvěrů či půjček posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr.

25. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 321/2001 Sb. smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel.

26. Podle důvodové zprávy k tomuto zákonu požadavek písemné formy smluv, jimiž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyplývá z nutnosti nastolení právní jistoty ve smluvních vztazích a z nutnosti zajištění důkazů pro případné budoucí spory. Zásadní význam v ochraně spotřebitele ve smluvních vztazích s věřitelem má dostatečné množství informací o podmínkách úvěru, nákladech na něj a o závazcích, které z něj plynou. Vedle obecně stanovených náležitostí smluv musí proto smlouva, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, obsahovat další náležitosti upřesňující podmínky úvěru.

27. Pokud písemnou formu vyžaduje zákon, působí její nedostatek absolutní neplatnost smlouvy (srov. § 40 odst. 1 obč. zák.). Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. Obchodněprávní úprava (§ 272 odst. 1 obch. zák.) rovněž vyžaduje písemnou formu tam, kde tak stanoví zákon.

28. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě žalobkyně není možné vyhovět, když provedené důkazy neprokazují uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru mezi účastníky. Žalobkyně předložila listinu označenou jako„ Žádost/smlouva o poskytnutí úvěru a rámcová smlouva o platebních službách ze dne [datum], která je jednak smlouvou o poskytnutí úvěru na koupi pračky ve výši 10 990 Kč a návrhem na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ve smyslu § 43a občanského zákoníku“ podepsaným žalovanou. Text této části smlouvy (část C) je psán drobným písmem, jde o formulářovou smlouvu, do jejího znění žalovaná nemohla nijak zasahovat, ani ovlivnit její obsah a bez této části by žalovaná úvěr na koupi pračky od předchůdkyně žalobkyně nemohla čerpat. Tedy bez toho aniž by„ navrhla uzavření rámcově smlouvy a požádala o revolvingový úvěr (který nepotřebovala), by jí nebylo umožněno si na úvěr pračku u prodejce zakoupit. Žalovaná vypověděla, že nebyla upozorněna na skutečnost, že žádá o revolvingový úvěr ve výši 100 000 Kč, o takový úvěr neměla zájem, proto nejde z její strany o určitý, vážný projev vůle směřující k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, když vůlí žalované nebylo o takový úvěr žádat. Navíc z této z listiny ve spojení se Všeobecnými úvěrovými podmínkami vyplývá, že teprve na základě této žádosti probíhá následně další proces uzavírání smlouvy, neboť žádost je pouze návrhem na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, na základě kterého nevznikal závazek [věřitele], poskytnout úvěr až do výše 100 000 Kč. Vznik smlouvy o revolvingovém úvěru měl být potvrzen klientovi písemně. Takové potvrzení smlouvy, akceptace návrhu předchůdcem žalobkyně nebylo prokázáno. Není proto zřejmé, v jaké výši a za jakých podmínek s jakou úrokovou sazbou měl být žalované revolvingový úvěr poskytnut. Skutečnost, že zástupce [věřitele] dne [datum] návrh smlouvy podepsal, není přijetím návrhu ve smyslu výše uvedených ustanovení obč.zák., neboť přijetí nabývá účinnosti až okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Žalobkyně po poučení soudem neprokázala, že by k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru písemnou formou mezi [právnická osoba] a žalovanou skutečně došlo a co bylo jejím obsahem. Žalovaná byla v postavení spotřebitele a úvěrová smlouva ke své platnosti vyžadovala písemnou formu, její nedostatek způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.

29. Nad rámec toho soud dále uvádí, že poskytovatel úvěru žalované poskytl úvěrový rámec a vydal úvěrovou kartu bez to, aby prověřil s odbornou péčí její schopnost úvěr splatit. V době, kdy žalovaná úvěr začala čerpat (10/ 2010) zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru neplatil, a tehdy platný zákon o takovou povinnost nestanovil, soud však poukazuje na nález Ústavního soudu [ústavní nález] vyhledatelný na [webová adresa], podle kterého„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. [ústavní nález]; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.... V rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) Soudní dvůr Evropské unie vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice [číslo] EHS (dále jen "směrnice") a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v originále "the burden of proving") posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Naopak obecné soudy - a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci - by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 30. Soud proto uzavírá, že smlouva o revolvingovém úvěru je podle pro nedostatek zákonné písemné formy podle ust. § 39 obč. zák. absolutně neplatná od samého počátku a na právní jednání se hledí jakoby nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ke stejnému závěr by soud dospěl i pro případ, kdyby smlouva o revolvingovém úvěru byla skutečně uzavřena, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované (tj. že by věřitel posoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí a aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťoval a prověřoval). Smlouva by pak byla z tohoto důvodu pro rozpor s dobrými mravy podle ust. § 39 obč. zák. také absolutně neplatná.

31. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák., které jsou si smluvní strany povinny podle § 457 obč. zák. vzájemně vydat („ Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.“)

32. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě absolutně neplatné smlouvy částku 279 828,45 Kč je žalovaná povinna takové plnění vrátit. Žalovaná již uhradila na 362 807 Kč, tedy vrátila poskytnutou částku v plné výši, tedy žalovaná se na úkor žalobkyně nijak neobohatila. S ohledem na neplatnost smlouvy jsou nedůvodné zbývající nároky uplatněné žalobkyní ze smlouvy (úroky, smluvní pokuta a poplatky), na které žalobkyně plnění žalované započetla. Soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku v celém rozsahu zamítl zákonných úroků z prodlení. Vzhledem k důvodům zamítnutí žaloby se soud pro nadbytečnost nezabýval námitkou promlčení.

33. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a když žalobkyně byla neúspěšná. Žalovaná má proto právo na náhradu nákladů řízení s tím, že byla zastoupena zástupcem ustanoveným soudem. Podle § 149 odst. 2 o.s.ř., je proto žalobkyně povinna zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Tato výše bude stanovena samostatným usnesením, neboť zatím výše nákladů není známa.