8 C 240/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. se sídlem adresa žalobkyně spisová značka spisová značka číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky [částka], a to nárok I. ve výši [částka] ([částka] jistina, [částka] poplatek za administrativní činnost, [částka], poplatek za hotovostní inkaso, [částka] poplatku za životní pojištění) se zákonným úrokem z prodlení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z jistiny. V žalobě uvedla, že žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO] jako s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zaplatit poplatek za administrativní činnost [částka], úrok [částka], poplatek za hotovostní inkaso splátek [částka] a za službu doplňkového pojištění poplatek [částka]. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splatit v 58 týdenních splátkách, poslední splátka byla splatná [datum]. Žalovaný uhradil celkem [částka]. Žalobkyně kapitalizovala úroky od [datum] ke dni postoupení tedy ke dni [datum] ve výši [částka], úroky z prodlení od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Dále se domáhala nároku II., částky [částka] ([částka] jistina, [částka] dlužných úhrad za služby) se zákonným úrokem z prodlení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z jistiny ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splatit v 58 týdenních splátkách, poslední splátka byla splatná [datum]. Žalovaný uhradil celkem [částka]. Pohledávky za žalovaným byly společností [právnická osoba] postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. Předvolání mu bylo doručeno na adresu místa trvalého pobytu řádně a včas. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).

3. Soud k prokázání aktivní legitimace žalobkyně provedl důkazy smlouvami o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] [IČO], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, seznamem postupovaných pohledávek a dále oznámením společnosti [právnická osoba] o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Soud má z těchto důkazů za prokázáno, že žalobkyně nabyla postoupením pohledávku za žalovaným podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

4. Z listiny označené jako„ [název půjčky] půjčka, smlouva o spotřebitelském úvěru“ [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným a [právnická osoba], [IČO], žalovaný potvrdil, že na jejím podkladě převzal v hotovosti od uvedené společnosti částku [částka], kterou se uvedená společnost zavázala poskytnout jako bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky. Žalovaný se zavázal uhradit částku [částka] spolu s administrativním poplatkem ve výši [částka], úrokem [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso splátek [částka], pojištění [název] [název] [částka], tedy se celkem zavázal uhradit částku [částka] v 58 týdenních splátkách ve výši [částka], přičemž první splátka byla splatná do sedmi kalendářních dní od uzavření smlouvy, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 23,72 % p.a..

5. Z listiny označené jako„ [název] [název], smlouva o spotřebitelském úvěru“ [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným a [právnická osoba], [IČO], žalovaný potvrdil, že na jejím podkladě převzal v hotovosti od uvedené společnosti částku [částka], kterou se uvedená společnost zavázala poskytnout jako bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky. Žalovaný se zavázal uhradit částku [částka] spolu s administrativním poplatkem ve výši [částka], úrokem [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso splátek [částka], pojištění [název] [název] [částka], tedy se celkem zavázal uhradit částku [částka] v 58 týdenních splátkách ve výši [částka], přičemž první splátka byla splatná do sedmi kalendářních dní od uzavření smlouvy, zápůjční úroková sazba 23,72 % p.a..

6. Rovněž žalovaný v obou smlouvách svým podpisem v Prohlášení stvrdil, že jako„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet úvěr na základě informací získaných od zákazníka, a které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné a zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Zákazník dál prohlásil, že mu byly v dostatečném předstihu před uzavřením této smlouvy poskytnuty veškeré předsmluvní informace ve smyslu příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a že informace a údaje v této smlouvě odpovídají poskytnutými předsmluvními informacím.“ K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že ověřila úvěruschopnost posuzovaného, který byl dotazován na své poměry a informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného (pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva) a současně ověřil. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Dále bylo odkázáno na prohlášení žalovaného uvedené ve smlouvě, který prohlásil, že poskytl pravdivé informace, je schopen celkovou dlužnou částku zaplatit a byly mu poskytnuty předsmluvní informace. Žádné jiné listiny k tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného než smlouvy o úvěru a karty zákazníka žalobkyně k důkazu neoznačila.

7. Žalovaný na svou obranu nic neuvedl a z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalovaný na své závazky z obou smluv o úvěru uhradil více, než tvrdila žalobkyně v žalobě, tedy částku [částka] a [částka].

8. Z karty zákazníka ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný v rozhodné době měl mít pouze příjem ze zaměstnání na částečný úvazek na dobu určitou ve výši [částka]. Jako druh bydlení uvedl, že je nájemník, žije s partnerkou, nemá nezaopatřené děti. Mezi výdaji bylo uvedeno: výdaje na bydlení (nájem/inkaso, energie) [částka] měsíčně, osobní výdaje (telefon, léky, doprava, oblečení) [částka], splátky půjčky úvěrů nebyly uvedeny, vyživovací povinnosti neuvedeny, celkem výdaje ve výši [částka], použitelný příjem [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný uvedl místo výkonu práce v [obec] a bydliště v [obec], je zřejmé, že musel mít i náklady na dopravu do zaměstnání, které nebyly nijak zohledněny. Dále žalovaný uvedl, že nemá aktivní půjčku u [příjmení] [jméno], ani mimo. Podle karty nebyly ověřeny žádné dokumenty, tedy pracovní smlouva, výplatní lístky ani bankovní výpisy, nebylo ověřeno ani zaměstnání. Jediný doklad, který byl údajně ověřen je nájemní smlouva.

9. Z karty zákazníka ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije s partnerkou v nájemním bytě, má příjem ze zaměstnání nyní na hlavní pracovní poměr uzavřený na dobu určitou vždy na měsíc ve výši [částka]. Kč měsíčně jiný příjem nebyl uveden. Mezi výdaji byly uvedeny výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) [částka] měsíčně, další splátky úvěrů [částka], osobní výdaje (telefon, jídlo, doprava, oblečení, léky) uvedl [částka], ostatní náklady neuvedeny, celkem výdaje [částka]. Bylo uvedeno, že má aktivní půjčku u [příjmení] [jméno] se splátkou [částka] měsíčně. Byly ověřeny dokumenty výplatní lísky, pracovní smlouva.

10. S ohledem zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následující závěru o skutkovém stavu. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemných dohod obdržel peněžní prostředky v celkové výši [částka], přičemž dosud uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku [částka]. Před poskytnutím peněžních prostředků ověřoval právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného toliko prostřednictvím dotazníku (karty zákazníka) a listin předložených žalovaným.

11. Pokud jde o právní hodnocení, pak žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) byly předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuty peněžní částky ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ).

12. Podle § 86 odst. 1 ZosÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 ZosÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § [číslo] odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako spotřebitelem nebyly platně uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru.

21. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZosÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Nejvyšší soud uzavřel, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dostupný z [webová adresa]). Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

22. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně v případě obou úvěrových smluv vycházel při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného především z tvrzení obsažených v tzv. kartách zákazníka, z nichž vyplývá, že žalovaný uvedl, že má příjem z pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou, přičemž toto zaměstnání nebylo ověřeno a výdělek nebyl zaručen po celou dobu splácení. Udávané výdaje bydlení včetně energií se během 4 měsíců ponížily o polovinu z [částka] na [částka] Náklady na osobní výdaje zaměstnané dojíždějící osoby jsou evidentně podhodnocené. Z karty zákazníka pak bylo sice zjištěno, že původní věřitelka žalovaným uvedené informace ověřila výplatními páskami a pracovní smlouvou pouze při uzavírání druhé úvěrové smlouvy, výdaje žalovaného však nebyly žádným dokladem ověřeny. Žalobkyně žádné listiny, kterými prověřovala úvěruschopnost žalovaného soudu nepředložila, přestože pořídila jejich kopie, jak je uvedeno v kartě zákazníka. Poskytovatel úvěru neprovedl šetření žalovaného v registru [příjmení] a v nebankovním registru klientských informací (NRKI) tedy v databázi dlužníků. K uvedeným zjištěním uzavírá soud, že posouzení poskytovatelem úvěru proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat takové příjmy a výdaje domácnosti, které měly nasvědčovat tomu, že žalovaný bude schopen půjčku splácet.

23. V souzené věci soud uzavřel, že předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem a posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 ZosÚ řádně neprovedl. Spotřebitelský úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, neboť žalovaný úvěr řádně nesplácel. O této povinnosti tvrdit a prokázat splnění povinnosti podle ZosÚ však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání.

24. Z výše uvedeného je patrné, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv musel mít minimálně pochybnosti o schopnosti žalovaného ji o daných parametrech splatit při jeho výdělkových a výdajových poměrech. Úvěr tak byl poskytnut v rozporu s ust. § 86 odst. 1 ZosÚ. Soud proto uzavírá, že smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne [datum] a [datum] jsou podle ustanovení § 87 ZosÚ absolutně neplatné, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba], v. GK).

25. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost obou smluv o plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny podle § 2993 o.z. vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku [částka] a [částka], je žalovaný povinen takové plnění vrátit. Žalovaný již uhradil částku 4 595 a [částka], které soud na tuto poskytnutou částku započítal. V tomto směru je třeba vyjít z toho, že žalobkyně jako věřitel není podle ustálené soudní praxe oprávněna jednostranně určovat, na jaký z více dluhů plnění dlužníka přijme, takové právo určení má jen dlužník (spotřebitel), který plnění poskytuje, a pokud tak jednoznačně neučiní, uplatní se [spisová značka] priority nebo proporcionality (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu [datum] [spisová značka] a navazující sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], nebo [spisová značka] a další). Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka] platí, že„ musí jít nejen o mnohost dluhů, ale také, že dlužníkem plněný dluh musí existovat, dlužník o něm musí vědět (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Pokud tedy dlužník, stejně jako v daném případě, poskytuje dílčí nebo částečná plnění podle uzavřené smlouvy (v jediném vztahu, skutku, ze kterého může, ale také nemusí, vzniknout více nároků různého právního posouzení), je třeba poskytnutá plnění účtovat (a považovat podle shora uvedených principů za splněné) jen na ty nároky z tohoto jediného vztahu, které existují (jsou platné), a nikoli na ty, které neexistují (jsou neplatné). Jiný výklad je značně nepraktický, neboť by zakládal na straně věřitele případné bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu podle § 2991 o.z.), které by k úspěšné obraně musel dlužník proti existujícím nárokům věřitele navíc započítat (dalším samostatným úkonem podle § 1982 a násl. o.z.), popř. tento nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnit následně samostatnou žalobou. Takové množení sporů je ale zcela neúčelné (absurdní), lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany dlužníka (žalovaného)“.

26. Žalovaný tedy dosud žalobkyni dluží částku [částka], kterou je povinen žalobkyni vydat. Soud proto uložil žalovanému, výrokem I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku [částka] s úrokem z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v oznámení o postoupení pohledávky, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů. Výzva byla odeslána [datum] a doručena [datum] třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o.z.) Lhůta k plnění uplynula [datum], od [datum] je žalovaný v prodlení. Žalobkyně neprokázala dřívější splatnost tedy, že by žalovaného vyzvala dříve než v oznámení o postoupení pohledávky. Nárok na úrok z prodlení pak soud posoudil podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., neboť k prodlení došlo za účinnosti tohoto zákona. Žalobkyní požadovaná výše úroku z prodlení 9% je v souladu s vládním nařízením [číslo] Sb.

27. Nedůvodné jsou zbývající nároky uplatněné žalobkyní ze smlouvy (smluvní úrok, odměna za administrativní zpracování zápůjčky, náklady za hotovostní inkaso splátek). Soud proto žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. zamítl.

28. O nákladech řízení bylo soudem rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly (výrok III.).