8 C 250/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta sp. zn. spisová značka proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 254 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, , zákonných úroků z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 7,05 % ročně, zákonných úroků z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 7,05 % ročně a úroků ve výši 20,11 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku , částka, s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně“) poskytla žalovanému na základě smlouvy o půjčce ze dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal zaplatit dále částku , částka, , jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši , částka, s úrokovou sazbou 20,11 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky , částka, a náklady za hotovostní inkaso splátek , částka, . Celkovou částku měl splatit ve splátkách do , datum, . Žalovaný smluvené podmínky porušil, neboť nesplácel půjčku podle dohodnutých podmínek, proto právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok na úhradu dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužného poplatku ve výši , částka, . Kapitalizovaný úrok 20,11 % od , datum, do , datum, činí , částka, , úrok z prodlení z jistiny od , datum, do , datum, činí , částka, . Smlouvou ze dne , datum, postoupila právní předchůdkyně předmětné pohledávky na žalobkyni, jakožto postupníka. Přes výzvu k plnění a předžalobní upomínku žalovaný dluh dosud neuhradil.

2. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. Předvolání mu bylo doručeno na adresu místa trvalého pobytu řádně a včas.

3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a její přílohy se seznamem pohledávek, má soud za prokázáno, že pohledávka , právnická osoba, , za žalovaným z výše uvedené smlouvy o půjčce byla i s příslušenstvím postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společností , právnická osoba, , jejím přípisem ze dne , datum, . Soud má tedy za prokázáno, že žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovaným podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

4. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , smlouvu o půjčce, na jejímž základě si půjčil částku , částka, , peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Zavázal se zaplatit celkem , částka, v 45 týdenních splátkách ve výši , částka, (poslední splátka , částka, ), počínaje 7 dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období. Byl tedy sjednán souhrnný poplatek ve výši , částka, sestávající se z úroku , částka, , poplatku za administrativní činnost , částka, , poplatku za hotovostní inkaso splátek , částka, . RPSN byla sjednána ve výši 70,93 %. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný na závazek ze smlouvy o půjčce uhradil částku , částka, (, částka, – 12 254). Rovněž žalovaný svým podpisem stvrdil, jak vyplývá z první strany smlouvy, že jako „Zákazník prohlašuje, že Providentu před poskytnutím úvěru poskytl úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou půjčku“. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že ověřila úvěruschopnost posuzovaného, který byl dotazován na své poměry a informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Dále bylo odkázáno na prohlášení žalovaného uvedené ve smlouvě, který prohlásil, že je schopen celkovou dlužnou částku zaplatit a byly mu poskytnuty předsmluvní informace., právnická osoba, o posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila zákaznickou kartu, z níž bylo zjištěno, že žalovaný půjčku čerpal na neočekávané výdaje, pracoval jako dělník u , adresa, , , právnická osoba, , s příjmem , částka, , jeho výdaje na nájem /inkaso , částka, , telefon , částka, , výdaje na domácnost , částka, , celkem , částka, , použitelný příjem , částka, , kdy splátky činily , částka, , uvedl, že nemá kreditní kartu ani úvěr u jiné společnosti. Bydlí v nájmu, ověřené dokumenty jsou pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva a SIPO6. Žalovaný na svou obranu nic neuvedl a z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by na své závazky ze zjištěné smlouvy o půjčce uhradil více, než tvrdila žalobkyně v žalobě.

7. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši , částka, , přičemž dosud uhradil částku , částka, . Soud naopak nemá za prokázané, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelské úvěry splácet.

8. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud podle přechodného ustanovení v § 3028 odst. 1 o. z., posuzoval vztah účastníků podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., (dále jen „obč.zák.“) a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena. Žalovanému jako spotřebiteli byl poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve formě půjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění do , datum, (také jen ZosÚ).

9. Podle § 9 odst. 1 ZosÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

10. Podle § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

11. Podle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

13. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle § 458 musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením.

14. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako spotřebitelem nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o půjčce podle § 657 obč. zák. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

15. V daném případě předchůdkyně žalobkyně spoléhala na tvrzení žalovaného v zákaznické kartě, z čehož vyplývá, že spotřebitelovu schopnost úvěr splatit neprověřila s odbornou péčí. Příjem žadatele podle zákaznické karty měl být , částka, měsíčně a jeho uvedené měsíční výdaje činily , částka, měsíčně, přitom uvedená tvrzení o poměrech žalovaného nebyla nijak doložena a navíc by sama o sobě k řádnému prověření úvěruschopnosti nepostačovala s ohledem na naprostou absenci zkoumání jeho pravidelné výdajové stránky. Poskytovatel úvěru měl zkoumat skutečné výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů, zda proti němu nejsou vedena exekuční řízení, není zahájeno insolvenční řízení, prověřit nebankovní registr klientských informací (NRKI) a nespokojit se pouze s informací sdělenou samotným žadatelem. Soud proto uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem a posouzení úvěruschopnosti podle ZosÚ v daném případě řádně neprovedla. Spotřebitelský úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně předchůdkyně žalobkyně nesplnila, čemuž odpovídá i výsledek, kdy žalovaný půjčku řádně nesplácel.

16. Žalobkyně proto po poučení soudem neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 9 ZosÚ, je smlouva neplatná pro rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.). Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal.

17. K námitce žalobkyně, že smlouva byla uzavřena před účinností zákona č. 43/2013 Sb. kdy nebyla stanovena sankce absolutní neplatnosti smlouvy, soud poukazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, (zveřejněný na www.nsoud.cz), kde soud mimo jiné uvedl, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy i bez toho, že by její neplatnost stanovil přímo zákon. Je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4084/12, že „nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do , datum, namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.).

18. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák., které jsou si smluvní strany povinny podle § 457 obč. zák. vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce částku , částka, , je žalovaný povinen takové plnění vrátit. Žalovaný již uhradil částku , částka, a zbývá mu vrátit částku , částka, , o kterou se obohatil. Soud proto uložil žalovanému, výrokem I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku , částka, včetně úroků z prodlení žalobkyní požadovaných ve výši 7,05 % podle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. a ust. § 1 nař. vl. č. 180/2013 Sb. od , datum, , tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v předžalobní upomínce, která byla žalovanému odeslána na adresu trvalého pobytu dne , datum, . Žalobkyně neprokázala dřívější splatnost, tedy, že by žalovaného vyzvala dříve než v předžalobní upomínce, když oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesláno na adresu, která nebyla trvalým pobytem, ani podle smlouvy adresou, na které by se žalovaný zdržoval.

19. Zbývající nároky uplatněné žalobkyní ze smlouvy (smluvní úrok, odměna za administrativní zpracování půjčky, náklady za hotovostní inkaso splátek), jsou nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy. Soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku ve zbytku zamítl.

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalovanému podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.