8 C 26/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného 9 - Lazce o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitým věcem, a to bytové jednotce č. 2850/2, byt, nacházející se v budově adresa, č.p. 2850, byt. dům (dále jen „budova“), postavené na pozemku parc. č. 2790/26, zastavěná plocha a nádvoří (dále jen „pozemek“) včetně souvisejícího ideálního spoluvlastnického podílu ve výši 352/10000 na společných částech domu (budovy) a pozemku v k.ú. adresa, obec adresa zapsané na LV č. hodnota (budova a pozemek) a LV č. hodnota- bytová jednotka, u právnická osoba pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště adresa, se zrušuje a tyto nemovité věci se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádání podílu částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem označeným ve výroku I. v katastrálním území a obci adresa (dále též „předmětné nemovitosti“). Žalobkyně má ve svém výlučném vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti 3/4, žalovaný spoluvlastnický podíl o velikosti 1/4 společně dále jen jako „předmětné spoluvlastnictví“) na těchto nemovitostech, a to na základě usnesení o dědictví po jejich matce. Žalobkyně nechce nadále v předmětném spoluvlastnictví setrvat, chtěla se vzdát žalovanými svým bratrem dohodnout na vypořádání, ale žalovaný na výzvu nereagoval. Žalovaný se o společnou nemovitost nestará a obyt nejeví žádný zájem v bytě nebydlí a využívá jej jako sklad nepotřebných věcí, přestože je většinovým podílovým spoluvlastníkem rodinného domu v Olomouci, který také využívá sám. Žalovaný se nepodílí na údržbě, opravách a správě bytu. Nehradí žádné poplatky nepřispívá do fondu SVJ a neprovádí žádné platby spojené s vlastnictvím bytu a užíváním společných prostor. Veškeré náklady platí žalobkyně z účtu svého manžela. V bytě není zapojena elektrická energie, neboť žalovaný se na její úhradě nijak nepodílí a nepodílel. Náklady na byt byly hrazeny z účtu zůstavitelky u právnická osoba. do vyčerpání peněz na tomto účtu, od datum náklady spojené s bytem hradí žalobkyně. Jelikož je většinovým spoluvlastníkem bytové jednotky navrhuje, aby jí byla nemovitost přikázána do výlučného vlastnictví s tím, že disponuje a je schopna neprodleně žalovaného z jeho podílu vyplatit z rodinných úspor.

2. Žalovaný, kterému byl doručen znalecký posudek k vyjádření dne datum a předvolání k jednání dne datum, se vyjádřil podáním ze dne datum v němž uvedl, že je ochoten přistoupit na odkoupení dotčené nemovitosti za úředně stanovenou cenu částka a doplatit uznatelný dluh za byt. Z tohoto dluhu však požaduje odečíst ½ podílů k dotčenému bytu z cen nařízených investic od r. 2003 do bytového domu a bytu (žalovaná od r. 2003 vlastnila ½ podílu a nepřipívala na investice) jedná se o zateplení stropu sklepů, zateplení štítových stěn, výměna obou vchodových dveří a všech oken schodiště a bytu za trojskla, výměna zvonků za otevírání na čip, nyní probíhá výměna výtahu. Tyto investice se započítávaly do měsíčních plateb za byt v rámci společenství vlastníků. Uvedenými investicemi se cena bytové jednotky a přilehlých prostor neustále zvyšovala. Při jednání žalovaný uvedl, že s posudkem se seznámil, odhad kopíruje cenu, která byla stanovena v rámci dědického řízení před třemi lety. Odhad ceny adresa domu na adrese adresa adresa se navýšil za 3 roky o částka, dům je neobyvatelný. Vzhledem k tomu, že cena přerovského bytu se podle odhadu za tři roky nezměnila, má proto zájem, aby mu přerovský byt byl přikázán do výlučného vlastnictví s tím, že by vyplatil žalobkyni, neboť je to pro něj výhodnější. Pokud jde o rodinný dům v adresa, chce, aby se nemovitost rozdělila a aby nemovitost spravovali společně. V adresa bytě bydlel od roku 2014 s matkou, od roku 2018 do února 2022 o nemohoucí matku trvale pečoval, nyní v bytě nebydlí nikdo. V bytě zůstaly všechny věci, jenom tam docházel kontrolovat co se zase ztratilo. Byt byl v dědickém řízení, tak se bál na cokoli sáhnout, byt nevyklidil. Z adresa domu drahé věci a své doklady převezl do adresa bytu. Od roku 2003 do roku 2022 se žalobkyně o byt nestarala, i když byla poloviční spoluvlastník, matka platila všechno tím myslí, že se zhodnocení domu rozpočetlo mezi nájemníky. Po smrti matky došlo k výměně domovních dveří, výměně oken, zateplení štítových stěn, teď probíhá výměna výtahu. To se podle něho projevuje ve zhodnocení bytu a společných částí domu, protože se zlepšují jeho izolační vlastnosti. Žalobkyně by měla společenství vlastníků doplatit investice, které za 19 let, kdy nabyla poloviční podíl, neplatila a na těchto investicích se žalobkyně účastní ¾. Tím by se podle žalovaného snížila cena bytu, investice by vyčíslilo společenství vlastníků. Navrhl, aby mu byl soudem přikázán do vlastnictví byt v adresa a žalobkyni vyplatil ¼ hodnoty stanovené posudkem a to částka. Peníze má uložené na spořících účtech u ČSOB, má přes částka, na běžném účtu ČSOB asi částka, u Moneta Money bank téměř částka, doklady o tomto nemá, nevěděl, že je bude potřebovat, ale tyto výpisy označil k důkazu.

3. Žalobkyně uvedla, že stanovisko žalovaného je pro ni překvapující, nikdy se nevyjádřil, že by si adresa byt chtěl ponechat. Nesouhlasí s návrhem žalovaného, aby byt byl přikázán do jeho vlastnictví, neboť žalobkyně o byt má zájem. Současně s tímto řízením běží spor u OS v adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k rodinnému domu, kde žalovaný vlastní ¾ nemovitosti a žalobkyně ¼. Snažili se věc vyřešit komplexně, ale žalovaný s ničím nesouhlasí. Podle znaleckých posudků adresa nemovitost má hodnotu částka, na datum je nařízeno jednání. Před jednací síní se snažili s žalovaným dojednat nějaký smír, neboť žalovaný je jinak nekontaktní a na e-maily nereaguje. Navrhla, aby žalobkyni připadl do vlastnictví byt v adresa a žalovanému dům v adresa s tím, že by se započetly podíly účastníků, kdy má žalovanému vyplatit za adresa byt částka, on za adresa dům žalobkyni částku částka, po takto provedeném zohlednění částek je žalovaný povinen žalobkyni vyplatit částka. Žalobkyně je také připravena nabýt obě nemovitosti, je dostatečně solventní, aby vyplatila žalovanému jeho podíl dle znaleckých posudků. Z procesní opatrnosti namítla promlčení nároku, neboť mělo jít podle žalovaného o blíže nespecifikované investice 19 let zpětně. Pokud jde o tvrzenou solventnost žalovaného, při jednání v adresa dne datum uvedl, že má k dispozici částka a zbytek by si musel půjčit od nějakého společníka. Žalovaný potvrdil, že toto uvedl, zbytek peněz měl vázaných dohodou se společníkem.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že přáním rodičů bylo, aby žalobkyně získala do výlučného vlastnictví bytovou jednotku v adresa a žalovaný rodinný dům v adresa. Žalobkyně je nyní na základě pozůstalostního řízení většinovým spoluvlastníkem bytu v adresa, a žalovaný většinovým spoluvlastníkem rodinného domu v adresa. Žalobkyně v adresa bydlí, o byt má zájem. Byt je neobydlený, od ledna 2024 odpojený od elektřiny, žalobkyně z účtu svého manžela hradí od datum náklady za služby spojené s užíváním bytu a společných prostor, přispívá do fondu SVJ, hradí daň z nemovitosti, což vyplynulo i z potvrzení o provedení transakce a vyúčtování za elektřinu a z vyúčtování služeb. Žalovaný tvrdil, že po smrti matky uhradil pouze jednou dne datum společnosti, která vede účetnictví SVJ částka, na vyúčtování jinak nereagoval, neboť ve schránce nic nebylo a ve vyúčtování od července 2025 jsou chyby. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě ½ těchto nákladů spojených s vlastnictvím bytu a užíváním společných prostor, z nichž žalovaný uhradil koncem roku 2024 pouze částka, se zbytkem nároku se žalobkyně obrátila na Okresní soud v adresa, kde je nařízeno jednání na datum.

5. Mezi účastníky bylo sporné, jaká je hodnota předmětných nemovitých věcí a kterému z účastníků má být nemovitost přikázána do výlučného vlastnictví. K těmto sporným skutečnostem soud prováděl dokazování.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. hodnota a LV č. hodnota právnická osoba pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště adresa soud zjistil, že bytová jednotka č. 2850/2, byt, nacházející se v budově adresa, č.p. 2850, byt. dům ( dále jen „budova“), postavené na pozemku parc. č. 2790/26, zastavěná plocha a nádvoří (dále jen „pozemek“) včetně souvisejícího ideálního spoluvlastnického podílu ve výši 352/10000 na společných částech domu (budovy) a pozemku v k.ú. adresa, obec adresa zapsané na LV č. hodnota (budova a pozemek) je ve spoluvlastnictví žalobkyně podíl ¾ a žalovaného s podílem ¼. Nabývacím titulem je pro žalobkyni usnesení Okresního soudu v adresa o schválení dědické dohody ze dne datum a pro oba účastníky usnesení Okresního soudu v adresa o projednávání dědictví ze dne datum, č.j. spisová značka.

7. Ze znaleckého posudku, vypracovaného dne datum znalcem jméno FO. arch. jméno FO v oboru Ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, opatřeného znaleckou doložkou soud zjistil, že předmětem ocenění je bytová jednotka 2+1 ve 2 nadzemním podlaží, dům panelový objekt, má 6 bytových nadzemních podlaží a 22 bytových jednotek. Vytápění je řešeno elektrickými přímotopy a příprava teplé vody elektrickými bojlery objekt pochází z roku 1998 a byla na něm prováděna pravidelná údržba. Původní právnická osoba s izolačními dvojskly byla v roce 2020 nahrazena modernější konstrukcí i zločinnými trojskly. V bytové jednotce byly zazděny dveře mezi chodbou a ložnicí a nově zařízeny dveře mezi obývacím pokojem a ložnicí jinak je jednotka v původním stavu. V době místního šetření byly všechny prostory bytu zaplněny nejrůznějšími věcmi natolik že byl velmi ztížen pohyb po jednotlivých místnostech všechny prostory bytu byly v dané době pro navršení věcí prakticky nepouživatelné. Stav bytu vyplývá také se znalcem pořízených fotografií, z nich je patrné že je přímo zanesen nejrůznějšími věcmi téměř odpadky na stolech i na zemi a je zjevně neobyvatelný. Znalec uvedl, že rozdělení stávající bytové jednotky bez stavebních úprav tak aby splňovala požadavky na bydlení ani s pomocí stavebních úprav není technicky možné, a i kdyby ano, pak nelze předpokládat že by s takovými stavebními úpravami souhlasilo společenství vlastníků a příslušný stavební úřad vydal stavební povolení. Podle znalce nelze stávající bytovou jednotku reálně rozdělit bez stavebních úprav ani ze stavebními úpravami. K ocenění a bytové jednotky znalec uvedl, že cena předmětných nemovitostí je stanovená indexovou porovnávací metodou, která je založena na porovnávání předmětné nemovitosti s obdobnými nemovitostmi, jejichž ceny byly v nedávné době na trhu realizovány. S byty se v místě běžně obchoduje a je dostatek srovnávacích prodejů v databázi pro cenové porovnání jedná se o ceny realizované doložené vklady do katastru nemovitostí znalec pro srovnání použil 5 bytových jednotek včetně pozemků a příslušenství v období kolem rozhodného data a stanovil cenu bytové jednotky s příslušenstvím a všemi součástmi a pozemkem ve výši částka. Jedná se o cenu obvyklou v daném místě a čase ke dni vypracování posudku která vyjadřuje cenu závislou na konstrukci a vybavení ale i poptávce a nabídce v daném místě a čase který jde o cenu za níž by bylo možno nemovitost prodat ke dni podání posudku.

8. Soud hodnotil přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, a zjistil, že posudek znalce má všechny formální náležitost, obsahuje logické odůvodnění jeho závěrů a je v souladu s ostatními provedenými důkazy. Závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, jsou podloženy obsahem nálezu, znalec jednak přihlédl k současnému stavu domu (včetně žalovaným tvrzené výměně platových oken) i bytu. Znalec při stanovení ceny využil běžně používanou indexovou porovnávací metodu, která je založena na porovnávání předmětné nemovitosti s obdobnými nemovitostmi, jejichž ceny byly v nedávné době na trhu realizovány a přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat. Závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Z uvedeného vyplývá, že soud při hodnocení důkazu znaleckým posudkem nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Žalovaný nesouhlasil se znaleckým posudkem zjištěnou cenou bytové jednotky pouze pro případ, kdy by měla být přikázána žalobkyni, kdy tvrdil, že ceny bytů rostou ročně o 15-20 % a podle posudku se cena bytu za tři roky (od dědického řízení) nezměnila, přitom ví, že byty 2+1 se propadaly téměř za částka, k tomuto však žádné důkazy neoznačil. Znalec provedl srovnání realizovaných prodejů obdobných nemovitostí v daném místě a čase a své závěry logicky zdůvodnil. Žalovanému se nepodařilo závěry znaleckého posudku ani srovnávací materiál, který znalce použil, relevantně zpochybnit, proto nepřichází do úvahy vypracování revizního znaleckého posudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

9. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím zástupce žalovanému navrhla možnost řešit vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce a k rodinnému domu v Olomouci dohodou tak, že žalobkyně by nabyla vlastnictví k nemovitosti v adresa a žalovaný k nemovitosti v Olomouci jako k celku s tím že podle znaleckého posudku rozdíl hodnot činí částka částka, kterou by žalovaný doplatil k rukám žalobkyně. Výzva byla žalovanému doručena, což při jednání učinil nesporným.

10. V bankovního výpisu u Trinity bank na jméno jméno FO manžela žalobkyně ke dni datum soud zjistil, že na třech účtech vedených u této banky mají manželé uloženo celkem přes částka.

11. Z usnesení Okresního soudu v adresa o projednávání dědictví ze dne datum č.j. spisová značka, soud zjistil že řízení o pozůstalosti jméno FO zemřelé dne datum byly povoláni dva dědicové Jméno žalobkyně a syn Jméno žalovaného, dědicům bylo potvrzeno nabytí dědictví podle jejich dědických podílů ze zákona kdy oba nabyli rovným dílem mimo jiné spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na nemovitostech v k.ú. adresa, obec adresa a spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na nemovitostech v k.ú. adresa k bytové jednotce, tehdy v obvyklé hodnotě částka. Cena bytové jednotky byla stanovena znaleckým posudkem ze dne datum znalce jméno FO. jméno FO na částka.

12. Výzvou odeslanou žalovanému dne datum byl žalovaný vyzván manželem žalobkyně k úhradě mimo jiné doplatku za služby spojené s užíváním bytu částka, záloh na služby spojených s užíváním bytu částka, doplatku za elektřinu částka a daň z nemovitosti, celkem částky částka.

13. Soud z dalších provedených důkazů nezjistil pro řízení žádné rozhodné skutečnosti, které by pro řízení měly význam. Soud po stránce skutkové uzavřel, že účastníci jsou na základě pozůstalostního řízení po své matce podílovými spoluvlastníky předmětné bytové jednotky (žalobkyně v rozsahu id. 3/4 a žalovaný id. 1/4), přičemž žalobkyně vlastní ½ předmětného bytu již od roku 2004 (na základě usnesení o schválení dědické dohody ze dne datum). Ke dni vyhlášení rozsudku neuzavřeli platně dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitým věcem. Ze znaleckého posudku vyplývá, že předmětné nemovitosti nejsou reálně rozdělitelné, jejich obvyklá cena v daném místě a čase s příslušenstvím a všemi součástmi a pozemkem činí částka. Nemovitost je nyní neobydlená, je využívána žalovaným jako sklad nepotřebných věcí. Žalobkyně je s manželem dostatečně solventní k tomu, aby v přiměřené lhůtě vyplatila žalovanému jeho vypořádací podíl. Další skutkové závěr jsou uvedeny v odstavcích 21 až 24 tohoto odůvodnění.

14. Pokud jde o žalovaným uvedené „investice“ (zateplení stropu sklepů, zateplení štítových stěn, výměna obou vchodových dveří a všech oken schodiště a bytu za trojskla, výměna zvonků za otevírání na čip, výměna výtahu), jedná se o náklady, které většinou hradí vlastníci bytů v zálohách do fondu oprav. Netýkají bytu jako takového, ale budovy a společných prostor spojených s bytem. Těmito investicemi nemohlo dojít ke snížení ceny bytu. Žalovaným uvedená konstrukce je nelogická, není jasné, jak by se skutečnost, že žalobkyně byla od roku 2004 spoluvlastnicí bytu měla projevit na výši vypořádacího podílu, a to i za situace, kdy náklady spojené s bytem hradila do své smrti matka účastníků jako uživatelka bytu. Uvedené investice vynaložilo společenství vlastníků nikoli žalovaný a souvisí s běžnou údržbou domu a společných prostor. Při stanovení ceny bytu k nim znalec přihlédl. Není žádný důvod investice společenství vlastníků jakkoli promítat do výše vypořádacího podílu při zrušení a vypořádání tohoto podílového spoluvlastnictví. Žalovaný vylíčil rozhodující skutkové okolností o „investicích“ výše uvedeným způsobem, soud proto nemůže při svém rozhodování vycházet z jiného skutkového základu, a tedy ani poučovat účastníka, aby splnil svou povinnost tvrdit pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a povinnost důkazní.

15. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení. Podle § 1115 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

16. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

17. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

18. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

19. Podle § 3 odst. 2) o. z. soukromé právo spočívá mimo jiné zejména na zásadách, že c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých, e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.

20. Soud proto v dané věci postupoval ve smyslu § 1143 o. z., když dospěl k závěru, že návrhu žalobkyně na zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků je třeba vyhovět (neboť nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat) a vypořádal jej způsobem uvedeným v ustanovení § 1147 o. z. Pokud se týká způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví, soud není vázán navrhovaným způsobem vypořádání nemovitosti, ale je závazné pořadí, v němž mohou být jednotlivé způsoby vypořádání použity. V poměrech o. z. je tedy primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví rozdělení společné věci. Soud uzavřel, že bytová jednotka není podle znaleckého posudku reálně rozdělitelná, a to ani se stavebními úpravami. Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přichází do úvahy vypořádání přikázáním společné věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka dostupný na www.nsoud.cz). Soud z těchto důvodů v souladu se zákonnou posloupností zvažoval o přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků.

21. Žalobkyně i žalovaný navrhli, aby jim byla předmětná nemovitost přikázána do jejich výlučného vlastnictví. Žalovaný návrh učinil proto, že je to tak pro něho výhodnější kvůli ceně bytové jednotky, která se od ukončení pozůstalostního řízení výrazně nezměnila. Jiné důvody pro přikázání nemovitosti do svého vlastnictví neuvedl. Žalobkyně na přikázání bytové jednotky měla zájem jednak proto, že je jejím většinovým vlastníkem a podíl v rozsahu ½ vlastní již od roku 2004, zatímco žalovaný takto vlastní většinový podíl na rodinném domě v Olomouci, kdy řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je vedeno u Okresního soudu v Olomouci. Poukázala také na nespornou skutečnost, že přáním rodičů účastníků bylo, aby získala do výlučného vlastnictví byt v adresa a žalovaný jako její bratr nemovitost v Olomouci. Současně bylo zjištěno, že bytová jednotka v neobyvatelném stavu, využívaná žalovaným jako sklad nepotřebných věcí, od smrti matky účastníků v ní nikdo nebydlí, tedy momentálně není žádným z účastníků užívána ke svému účelu, tedy k bydlení. Náklady spojené s provozem a užíváním bytu hradí a daňovou povinnost plní od prosince 2023 výlučně žalobkyně (s výjimkou jedné platby žalovaného, kterou však neprokázal)Anonymizováno 22. Judikatura zdůraznila potřebu zkoumat solventnost takového spoluvlastníka, neboť takový postup zajistí, že se každému ze spoluvlastníků dostane majetkové hodnoty odpovídající hodnotě jeho spoluvlastnického podílu, a naopak zamezí tomu, že spoluvlastník, jemuž by byla přisouzena náhrada, by při nesolventnosti spoluvlastníka, který se stal výlučným vlastníkem, musel náhradu vymáhat exekučně, a to ještě ne vždy úspěšně. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka dostupné na www.nsoud.cz). Žalobkyně disponuje dostatečnými finančními prostředky na účtech manžela, podmínka solventnosti je u ní proto splněna. Pokud žalovaný označil důkazy, kterými prokazoval svou solventnost soud je z důvodu hospodárnosti neprovedl, neboť pro rozhodnutí ve věci je jeho solventnost bez významu.

23. Soud se zabýval jednotlivými kritérii pro přikázání věci do vlastnictví jednoho či více spoluvlastníků, kteří splňují podmínku solventnosti. Podle soudní praxe a judikatury zásadní a poměrně významnou roli při úvaze o tom, komu ze spoluvlastníků věc přikázat hraje hledisko velikosti spoluvlastnických podílů. Podle judikatury soudů např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (zveřejněné na stránkách www.nsoud.cz ) Soud je povinen vždy zohlednit výši spoluvlastnického podílu a účelné využití věci a k tomu vzít do úvahy další případná kritéria. V daném případě soud přihlédl ke skutečnosti, že žalobkyně jako většinový spoluvlastník v adresa žije, hradí náklady za služby spojené s provozem bytem a společných prostor, má s ní plány. Zatímco žalovaný byt zaskladnil věcmi, tím jej učinil neobyvatelným, a na nákladech spojených s bytem, jeho údržbou se nepodílí ani nepřispívá do fondu oprav. Žalobkyně se pak svého práva vůči žalovanému musí domáhat u soudu. Tedy tato kritéria jsou jednoznačně ve prospěch žalobkyně vlastnící ¾ podílu a na její straně je také hledisko účelného využití věci. Pokud žalovaný uváděl, že se „o matku poslední 3 roky staral, vedl s ní společnou domácnost a staral se o byt, dokud neodešla do nemocnice“, pak takové zjištění jako kritérium pro přikázáni bytu do jeho výlučného vlastnictví není relevantní. Soud proto návrhy na provedení důkazu svědeckou výpovědí sestřenice, která takovou skutečnost měla prokázat neprovedl. Žalobkyně nijak nerozporovala, že žalovaný v bytě bydlel a o matku se staral, když pobíral příspěvek na péči. Soud však v dané věci jako další kritérium zohlednil přání rodičů účastníků jako bývalých vlastníků předmětných nemovitostí, kdy takto potomci zdědili ½ podíl na jejich dvou nemovitostech s tím, že výlučným vlastníkem bytové jednotky v adresa se nakonec stane žalobkyně. Žalovaný pak žádnou společnou nemovitost neužívá k bydlení. Proto soud bytovou jednotku přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně.

24. Na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení podílového spoluvlastnictví a k přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyni za přiměřenou náhradu žalovanému ve smyslu § 1143 a § 1147 a násl. o. z., když tímto bude naplněn funkční, ekonomický a užitný cíl věci. V souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. hodnota, ročník 1970, NS sp. zn. spisová značka) použitelnou i za účinnosti nové právní úpravy, soud přikázal žalobkyni celou nemovitou věc.

25. Při stanovení výše přiměřené náhrady soud vycházel z posudku znalce v oboru Ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, který byl vypracován. K otázce výše “přiměřené náhrady” v rámci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví bylo judikováno již např. v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým č. hodnota, ročník 1999, sešit 3, že „základem pro stanovení přiměřené náhrady při vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti je její obecná cena obvyklá v daném místě v době rozhodování”. Z posudku bylo zjištěno, že obvyklá cena stanovená metodou porovnávání pomocí indexů činí částku částka, z toho hodnota podílu žalovaného ve výši 1/4 činí částku částka. Zjištěnou částku částka posoudil soud jako přiměřenou náhradu za spoluvlastnický podíl žalovaného, proto žalobkyni uložil zaplatit ve lhůtě tří dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., jak žalobkyně sama navrhovala. Žalovanému se nepodařilo závěry znaleckého posudku ani srovnávací materiál, který znalce použil, relevantně zpochybnit, proto nepřichází do úvahy vypracování revizního znaleckého posudku, jak soud uvedl již v bodě 8 tohoto odůvodnění s odkazem na příslušnou judikaturu.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a 142a odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V nálezu Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 262/20 soud poukázal na specifickou povahu řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a dospěl k závěru, že "za ústavně konformní východisko [považuje Ústavní soud] při rozhodování o nákladech řízení, jímž bylo vypořádáno zrušené spoluvlastnictví, spatřovat u obou stran (u všech spoluvlastníků) částečný úspěch ve věci ve smyslu § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř. Zásadně je namístě rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ K tomuto názoru, zohledňujícímu jistá specifika řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, které je svojí povahou iudicium duplex, se pak přiklonil i nález ze dne datum sp. zn. IV. ÚS 404/22, v němž se uvádí, že "výjimku z obecného použití § 142 odst. 2 občanského soudního řádu na řízení typu iudicium duplex by měly tvořit případy, kdy jde o obstrukční chování spoluvlastníka, účastník řízení se nezajímá o konstruktivní vyřešení věci nebo jde o šikanózní výkon práva. V tomto případě však soud musí přesvědčivě vyložit, proč se v konkrétním případě rozhodl uložit účastníku řízení zaplatit druhému účastníkovi náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu". Rovněž nález sp. zn. I. ÚS 3202/20 ze dne datum shrnuje, že "vzhledem k takto výjimečnému postavení účastníků řízení není snadné rozhodnout o náhradě nákladů soudního řízení, neboť není zřejmé, která strana vlastně, vyhrála' a která, prohrála'. Jinými slovy řečeno, v obdobných případech nelze bez dalšího aplikovat zásadu úspěchu ve věci".

27. Soud v dané věci nezjistil žádné zvláštní důvody, pro které bylo možné přiznat žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Takovým zvláštním důvodem není skutečnost „že žalobkyně se chtěla a chce dohodnout“, neboť i žalovaný se chtěl při jednání soudu dohodnout na tom, že nemovitost bude přikázána jemu za cenu stanovenou znaleckým posudkem. V tomto nelze spatřovat obstrukční chování ani šikanózní výkon práva. Proto se jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení jeví, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka. Rozhodnutí soudu je pak v souladu i se stanoviskem pléna Ústavního soudu, které bylo přijato dne datum pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 „V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.