8 C 262/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zahraniční osoba registrovaná pod č. značka rejstříku v Obchodním rejstříku země se sídlem adresa, ulice číslo, číslo příjmení jméno, země země, zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa sp.zn. spisová značka žalobkyně číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby žalovaný zaplatil částku částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky částka od datum do datum 7,05 % ročně z částky částka od datum do datum 7,05 % ročně z částky částka od datum do datum 7,05 % ročně z částky částka od datum do datum 7,05 % ročně z částky částka od datum do datum 7,50 % ročně z částky částka od datum do datum 8,00 % ročně z částky částka od datum do datum 8,75 % ročně z částky částka od datum do datum 9,00 % ročně z částky částka od datum do datum 9,00 % ročně z částky částka od datum do datum 7,25 % ročně z částky částka od datum do datum a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby jí žalovaný zaplatil výše uvedenou částku s tím, že žalovaný uzavřel dne datum s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, smlouvu o půjčce (dále jen " Smlouva. Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, které se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli s poplatkem ve výši částka, celkem částku částka formou 53 týdenních splátek po částka. Žalovaný uhradil částka, v souladu s čl. 5 smlouvy bylo plnění žalovaného alokováno nejprve na příslušenství dluhu (souhrnný poplatek). Jistina proto činí částka. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi přechodným věřitelem spol. název věřitele název věřitele a žalobkyní název žalobkyně došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. Předvolání s žalobou mu bylo doručeno na adresu místa trvalého pobytu řádně a včas. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).

3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou mající sídlo na území země, tj. v členském státu Evropské unie, zabýval se soud svou mezinárodní příslušností. Podle kapitoly II., oddílu 4 článku 17, odstavec 1 písm. b) a článku 18 odstavec 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I. bis), jedná-li se o půjčku, smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Žalovaný má bydliště na území České republiky, jsou proto k projednání sporné věci příslušné (pravomocné) české soudy a vztahy mezi účastníky se řídí českým hmotným právem.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a její přílohy, má soud za prokázáno, že pohledávka právnická osoba, za žalovaným z výše uvedené smlouvy o půjčce byla postoupena na označení původního věřitele název. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společností právnická osoba, jejím přípisem ze dne datum právnická osoba název. smlouvou o postoupení ze dne datum ve spojení s přílohou číslo seznamem postupovaných pohledávek postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni osobní údaje žalobkyně. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum, odeslaným poštou datum. Soud má tedy za prokázáno, že žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovanou podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

5. Ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne datum soud zjistil, že ji žalovaný uzavřel se společností právnická osoba a na jejím základě si půjčil částku částka a stvrdil, že peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši částka, tedy se zavázal zaplatit celkem částka v 53 týdenních splátkách ve výši částka, počínaje 7 dnem od data uzavření smlouvy. V článku 5 smluvních podmínek bylo dohodnuto, že se uhrazené splátky započítávají nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení poplatku se započítávají na vlastní částku půjčky.

6. Žalovaný na svou obranu nic neuvedl a z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by na své závazky ze zjištěné smlouvy o půjčce uhradil více, než tvrdila žalobkyně v žalobě celkem částka.

7. Podle statistiky ČNB https: // webová adresa činila v číslo průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu se splatností do 1 roku (UK3) 12,99 %, úroková sazba kontokorenty 13,25 % a úroková sazba kreditní karty 21,71 %.

8. Soud vzhledem k datu uzavření smlouvy postupoval podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., podle dosavadních předpisů 9. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

10. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

11. Podle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu, anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

13. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

14. Podle § 456 obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu.

15. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle § 458 musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením.

16. Na posuzovanou smlouvu o půjčce se aplikuje právní úprava obsažená v zákoně č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 321/2001 Sb.“), který ještě výslovně nestanovil povinnost poskytovatelů úvěrů či půjček posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr.

17. Půjčka byla žalovanému poskytnuta kapitálovou obchodní společností, podnikající ve finančnictví (v jeho nebankovní části) kdy jejím smyslem a účelem je podnikatelskou činností vyvářet zisk. Shoda soudní praxe a občanskoprávní teorie panuje v tom, že úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky (někdy také odměna) představují cenu poskytnutého kapitálu nebo též cenu za užívání půjčených peněžních prostředků. Vzhledem k tomu, že sjednaný souhrnný poplatek ve výši částka není dále strukturován, je nutno považovat takovou úplatu za půjčení peněz za sjednaný úrok. Sjednaná úroková sazba tak činí 69,60 % ročně. Takto sjednanou úrokovou sazbu je možno podrobit přezkumu přiměřenosti z hlediska rozporu s dobrými mravy, neboť značná nepřiměřenost výše smluvního úroku je způsobilá porušit souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad.

18. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o půjčce nebyla platně uzavřena, a to vzhledem k ujednání o výši souhrnného poplatku ve výši částka, který představuje úrok ve výši 69,60 % p.a.. Soud dospěl k závěru, že toto ujednání je absolutně neplatné podle ustanovení § 39 obč. zák., neboť ujednaná výše úroku se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, všechna rozhodnutí jsou dostupná na webová adresa). Soud uzavírá, že sjednaná výše úroku ve smlouvě je v rozporu s dobrými mravy, když podle statistiky ČNB výše úrokových sazeb spotřebních úvěrů poskytnutých bankami v České republice činila v době uzavření smlouvy 12,99 %, u úvěrů čerpaných prostřednictvím kreditních karet pak 21,71 % ročně. Ve smlouvě o půjčce pak sjednaný souhrnný poplatek ve výši částka, představuje úrokovou sazbu ve výši 69,60 % p.a % a představuje více než pětinásobek průměrné výše úrokových sazeb spotřebních úvěrů podle statistiky obec národní banky. Za této situace, je sjednaná výše úroku v rozporu s dobrými mravy.

19. Soud se zabýval tím, zda lze tuto část právního úkonu oddělit od ostatního obsahu. Tuto oddělitelnost posoudil v souladu s ust. § 41 obč. zák. a dospěl k závěru, že ujednání o úroku od ostatního obsahu smlouvy oddělit nelze. Je třeba dbát, aby byla respektována vůle subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala a tedy je nutno respektovat zásadu autonomie vůle. V této souvislosti, je nutno zdůraznit nejen smysl a účel existence původní věřitelky, nýbrž také adhezní povahu smlouvy. Je nutno poukázat na to, že v uvedeném případě vystupuje původní věřitelka jako podnikatel s cílem vytváření zisku a materiálním zdrojem vytváření zisku je zde poplatek ve výši částka. Nelze pochybovat o tom, že bez sjednání tohoto poplatku (úroku) by původní věřitelka takový právní úkon neučinila, protože smyslem její existence je generování zisku. Pokud soud bude respektovat autonomie vůle, musí vzít v úvahu, že původní věřitelce, nelze proti její vůli vnutit pouze částečné uskutečnění, a proto nelze poplatek oddělit od zbylé části obsahu smlouvy.

20. Soud proto uzavírá, že pokud je neplatným ujednání o poplatku ve výši částka, je pro jeho neoddělitelnost neplatný celý právní úkon, tedy smlouva o půjčce, uzavřená mezi účastníky dne datum podle § 39 obč. zák. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona. Na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

21. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat podle § 457 obč. zák.

22. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce částku částka, je žalovaný povinen takové plnění vrátit. Žalovaný již uhradil částku částka, jak žalobkyně sama tvrdila. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného na úkor žalobkyně tedy nevzniklo. Soud proto výrokem žalobu v celém rozsahu zamítl.

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla neúspěšná a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou* se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.