8 C 267/2020

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem jméno příjmení bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení se sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví,

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k nemovitostem, a to pozemku parcela č. st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] v [část obce], to vše v [katastrální uzemí], zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [obec], [územní celek], okres [okres], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], se zrušuje.

II. Nemovitosti uvedené ve výroku I. se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na vypořádání podílu částku 615 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastnic k nemovitostem označeným ve výroku I. v katastrálním území a obci [obec] (dále též„ předmětné nemovitosti“). Žalobkyně měla (v době podání žaloby) ve svém výlučném vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo], žalovaná 1) spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] a žalovaná 2) spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] (společně dále jen jako„ předmětné spoluvlastnictví“) na těchto nemovitostech. Žalobkyně nechce nadále v předmětném spoluvlastnictví setrvat, rozdělení společné věci není dobře možné, protože společná věc by nadále nemohla plnit svůj účel, neboť by se podstatně snížila její hodnota, a k jejímu rozdělení by byla nutná realizace rozsáhlých a nákladných stavebních úprav. Žalobkyně s rozdělením společné věci nesouhlasí a pro její rozdělení není ochotna činit žádné investice. Žalované neprojevily zájem o přikázání společné věci do svého výlučného vlastnictví a nedoložily, zda jsou schopny uhradit přiměřenou náhradu ostatním spoluvlastníkům. Žalobkyně nemá zájem o přikázání společné věci do jejího výlučného vlastnictví, navrhla proto, aby předmětné spoluvlastnictví soud vypořádal prodejem společné věci ve veřejné dražbě za současného rozdělení výtěžku zpeněžení mezi účastníky řízení dle výše jejich spoluvlastnických podílů.

2. Usnesením ze dne [datum] bylo řízení částečně zastaveno ve vztahu k žalované 2) [jméno] [příjmení] z důvodu zpětvzetí žaloby, když žalovaná 2) již není podílovým spoluvlastníkem, neboť svůj spoluvlastnický podíl převedla na žalobkyni. Podle návrhu kupní smlouvy soud zjistil, že žalovaná 2) prodala v průběhu tohoto řízení svůj spoluvlastnický podíl id. [číslo] žalobkyni za kupní cenu 35 000 Kč.

3. Z obsahu spisu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] byla [celé jméno žalované], zbavena způsobilosti k právním úkonům pro duševní poruchu (nyní označováno jako omezení ve svéprávnosti). V následujících obdobích docházelo ke změnám v osobách stálých opatrovníků [celé jméno žalované], kdy se střídali její synové [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] byl tehdejší opatrovník [jméno] [příjmení] zproštěn funkce opatrovníka a jejím opatrovníkem bylo ustanoveno [územní celek]. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] bylo [územní celek] odvoláno z funkce opatrovníka [jméno] [celé jméno žalované] a jejím opatrovníkem byl jmenován [jméno] [příjmení], který je jím doposud. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], byla žalované omezena svéprávnost tak, že není způsobilá právně jednat v žádné oblasti, vyjma běžných záležitostí každodenního života, vyjma nakládání s finančními prostředky a movitými věcmi do částky 5 000 Kč měsíčně a vyjma výkonu volebního práva. Naposledy rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], úprava svéprávnosti byla změněna tak, že žalované byla omezena svéprávnost tak, že není způsobilá právně jednat v žádné oblasti, vyjma běžných záležitostí každodenního života a vyjma nakládání s majetkem v hodnotě do 5 000 Kč a finančními prostředky do 5 000 Kč měsíčně a jejím opatrovníkem byl jmenován opět [jméno] [příjmení].

4. Žalovaná, zastoupena ustanoveným zástupcem z řad advokátů ve vyjádření k žalobě uvedla, že podání žaloby na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze strany žalobkyně představuje zjevné zneužití práva ve smyslu ust. § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů, když i případné vydání rozsudku soudu, kterým by bylo žalobě vyhověno, reálně nepovede k výsledku, který formálně žalobkyně deklaruje jako svůj cíl, tedy že nechce nadále setrvávat ve spoluvlastnictví. Žalobkyně před podáním žaloby toliko zaslala předžalobní upomínku žalované 1), nesnažila se reálně se žalovanou 1) dohodnout či ji kontaktovat např. osobně v místě bydliště. S tímto jejím pouze formálním přístupem pak koresponduje postup v e-mailové a telefonické komunikaci se stálým opatrovníkem žalované 1), která byla právním zástupcem žalobkyně vedena po podání žaloby. Žalovaná 1) opakovaně prostřednictvím svého stálého opatrovníka vyjevila zájem odkoupit podíl od žalobkyně, s ohledem na absenci finančních prostředků, ale navrhovala, že by kupní cenu za podíl splácela v měsíčních splátkách 8 000 Kč měsíčně po dobu 10 let, což stálý opatrovník odmítl, neboť mj. požadovaná částka 960 000 Kč rozhodně neodpovídá obvyklé ceně spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo], který na pozemku parc. č. st. [číslo] v kat. území [obec] vlastní žalobkyně. Prakticky současně s podáním žaloby na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, dne [datum] podala žalobkyně proti žalované 1) návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 65 014,15 Kč s příslušenstvím, která měla údajně představovat nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo žalované vznikat užíváním nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Na základě shora popsaného elektronického platebního rozkazu je vedena Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., soudním exekutorem [exekutorský úřad] [město] exekuce na majetek žalované 1), a to pod sp. zn. [spisová značka]. S ohledem na to, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví lze v rámci tzv. širšího vypořádání vyřešit i právě nároky na vydání bezdůvodného obohacení, které může vznikat užíváním nemovitosti některým spoluvlastníkem nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je evidentní, že žalobkyně měla tento nárok řešit společně s vypořádáním, tedy v žalobě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Její jednání však bylo a je účelové, kdy smyslem rozdělení obou řízení je snaha o zvyšování náhrady nákladů řízení. I když je obecnými soudy judikováno, že vydání rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nebrání to, je-li na majetek některého ze spoluvlastníků nařízena exekuce, tak prakticky deklarovaný cíl – zrušení podílového spoluvlastnictví, nebude v reálu dosažen; i když se na základě vydaného rozsudku o zrušení spoluvlastnictví, kterým bude zároveň nařízena dražba věci, bude dražba konat, je vysoce nepravděpodobné, že by k prodeji věci v takové dražbě došlo a odkázal na judikaturu (rozsudek Krajského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka] uveřejněný v časopise Soudní judikatura ročník 2007, [číslo] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Tedy podle žalované se sotva najde někdo, kdo by za draženou věc chtěl zaplatit, aby následně sám čelil prodeji části nabyté věci v exekuci. Žalovaná 1) v domě v předmětné nemovitosti, bydlí, když se svým tehdejším manželem kupovali tento dům před 30 lety, je tak na prostředí domu a okolí zvyklá, má k němu téměř citový vztah a chce v tomto domě bydlet i nadále. Bydlení v předmětném domě ji vyhovuje i z hlediska normálních vztahů se sousedy. Pokud by žalobě bylo vyhověno a pokud by byl dům prodán, pak žalovaná 1) skončí prakticky na ulici, neboť nemá jiných možností, jak si sama zajistit potřebu bydlení a nemá, kam jít. K tomu je nutno také uvést, že to byla žalovaná 1) kdo zafinancoval v blízké minulosti podstatné opravy a úpravy domu, kdy se zcela podstatně zlepšila úroveň bydlení v tomto domě (mj. zavedení vody a el. energie do domu). Žalovaná tedy měla a má zájem na tom, aby nabyla celý předmět do spoluvlastnictví a zajistila si tak možnost v domě [adresa] bydlet i nadále a dožít zde. V důsledku situace, do které jí dostala žalobkyně elektronickým platebním rozkazem [příjmení] [okres] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jsou z důchodu, který je žalované 1) vyplácen, prováděny srážky ve výši cca 2 000 Kč měsíčně, a žalované 1) tak v současnosti nezbývají prostředky, které by na splátky vypořádacích podílů mohla použít. Z tohoto důvodu lze uzavřít, že požadavek žalobkyně na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví přichází ve zcela nevhodnou dobu ve smyslu ust. § 1140 odst. 2 občanského zákoníku a je tak dalším důvodem pro zamítnutí žaloby.

5. K možnosti rozdělení věci žalovaná shodně s žalobkyní uvedla, že předmět spoluvlastnictví nelze rozdělit. [příjmení] pozemku v uliční čáře činí cca 5,70 m, tedy dům [adresa], který je jeho součástí, je stejně široký, když se jedná o řadovou zástavbu. S ohledem na jediný veřejný přístup k nemovitosti právě z ulice – komunikace na pozemku parc. [číslo] by tedy vertikální rozdělení nemovitosti muselo být provedeno tak, že by byl dům dělen kolmicí na uliční čáru a tedy by vznikly dvě extrémně úzké stavby s vnitřním šířkou (po odpočítání zdí – cca 70 cm) každé z nich pouze cca 2,4 až 2,5 metrů. Takový rozměr by sice teoreticky splňoval požadavky technické normy ČSN 73 [číslo] (obytné budovy) pro místnost – ložnici s jedním lůžkem ([číslo] mm), ale již by např. nevyhověl šíři obývacího pokoje ([číslo] mm) – čl. 5 [číslo] předmětné normy. Dále lze pochybovat, že by vzniklé úzké a dlouhé prostory splňovaly požadavky předpisů na osvětlení jednotlivých místností. Prakticky by se standard užívání takového bytu extrémně snížil, žít v bytě složeném pouze z velmi úzkých, dlouhých místností, a to ještě průchozích by snad nikdo reálně nechtěl. Na jakýchkoliv nákladech na rozdělení věci není žalovaná schopna se podílet, jediné úspory v minulosti vynaložila právě na částečnou rekonstrukci a vybavení domu, navíc jsou jí z důchodu exekučně prováděny srážky.

6. Při jednání zástupce žalované uvedl, že v exekučním řízení byl objektivizován znaleckým posudkem podíl žalobkyně částkou 462 000 Kč. Žalovaná tuto částku není schopna uhradit najednou, ale maximálně ve splátkách 3 000 Kč měsíčně, její důchod je 18 000 Kč měsíčně. Jediné možné řešení je, aby žalovaná dožila v této nemovitosti, proto navrhl žalobu zamítnout, případně by ji žalobkyně měla vzít zpět a uzavřít dohodu o užívání nemovitosti na základě, které by žalovaná platila žalobkyni objektivizované peníze za nájem toho podílu. Žalovaná se dále vyjádřila tak, že pokud by byla nemovitost prodávána ve veřejné dražbě, tak reálný výsledek pro žalovanou nebude ani zdaleka dosažení částky 400 000 Kč, kterou měla získat z uzavřené ale neschválené dohody. Rozhodnutím o prodeji věci ve veřejné dražbě by tak byla založena situace zcela v rozporu se zájmy žalované a takové rozhodnutí by bylo v rozporu s ochranou omezeně svéprávné osoby. Paradoxně by soud otevřel možnost„ ztráty“ podílu žalované na nemovitosti oproti zaplacení částky mnohem nižší, než měla být vyplacena z uzavřené dohody, když ale tuto částku soud stejně považoval za nízkou a nepřiměřenou. Z logiky neschválení právního jednání soudem vyplývá, že dostane-li žalovaná za podíl vyplaceno méně než 400 tis. Kč bude se vždy jednat o krok rozporný s jejími zájmy a bude tím tedy poškozena. Spravedlivým řešením není ani rozhodnutí, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky, neboť majetková a příjmová situace nedovoluje žalované reálně učinit ani nejnižší podání, natož pak v dražbě přihazovat.

7. Žalobkyně po přerušení řízení, jehož účelem bylo mimosoudní vyřízení věci dohodou účastníků, navrhla jeho pokračování a setrvala na tvrzení, že nemovitost o jedné bytové jednotce s jedním vchodem, jednou přípojkou vody, elektřiny a kanalizace nelze reálně rozdělit, na dvě samostatné věci. Dále uvedla, že žalobkyně vyvinula enormní zájem a vydala nemalé prostředky k mimosoudnímu vyřízení věci, což však žalovaná zhatila a odmítá hradit za užívání nemovitých věcí. V exekuční věci je již nařízena dražba předmětných nemovitých věcí a předložila k důkazu znalecký posudek o obvyklé ceně nemovitých věcí. Při jednání zástupce žalobkyně trval na stanovisku, že žalobkyně nemá zájem, aby nemovitost byla přikázána do jejího vlastnictví, jako jediný možný způsob navrhli prodej ve veřejné dražbě, nemají zájem setrvávat v podílovém spoluvlastnictví.

8. Z dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne [datum], jíž se zrušuje a vypořádává spoluvlastnictví k předmětným nemovitým věcem, soud zjistil, že v rámci mimosoudního vyřešení tohoto sporu se smluvní strany (žalobkyně [právnická osoba], s. r. o. na straně jedné a žalovaná zastoupena svým opatrovníkem [jméno] [příjmení] na straně druhé) dohodly na zrušení spoluvlastnictví k předmětným nemovitým věcem, prohlásily, že již nechtějí setrvávat v podílovém spoluvlastnictví s tím, že nemovité věci připadnou do výlučného vlastnictví žalobkyně, která se zavazuje zaplatit žalované vypořádací podíl ve výši 400 000 Kč prostřednictvím advokátní úschovy zřízené advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] Smluvní strany se dohodly v rámci této úschovy, že částka 85 000 Kč z této sumy bude vyplacena na účet Mgr. [jméno] [příjmení], [titul], soudního exekutora, a to za účelem úhrady závazků vymáhaných v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] pro částku 65 014,15 Kč s příslušenstvím, včetně nákladů oprávněné (žalobkyně). Schovatelem bude k rukám žalobkyně vyplacena zbývající částka 315 000 Kč. Podle čl. VI. smlouvy se spoluvlastníci dohodli, že žalovaná se odstěhuje z nemovitosti a celou předá žalobkyni do 2 měsíců ode dne, kdy jí bude schovatelem vyplacena část vypořádacího podílu a žalovaná se zavázala zajistit odhlášení svého trvalého pobytu do 2 měsíců ode dne předání nemovitosti. Podle čl. VII. smlouvy se žalobkyně zavazuje prominout žalované dluh, který odpovídá nároku této společnosti na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo a vznikne žalované za užívání předmětné nemovité věci nad rámec jejího spoluvlastnického podílu v období od [datum] do okamžiku vzniku účinků zápisu vkladu vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem do katastru nemovitostí.

9. Z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] bylo zjištěno, že soud neschválil za [celé jméno žalované], omezeně svéprávnou, dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne [datum], neboť ta nebyla činěna v zájmu opatrované, a naopak by jimi mohla být způsobena újma. Soud se kriticky vyjádřil k otázce určení výše vypořádacího podílu a zda je způsob jeho určení a výše v souladu se zájmy opatrované. Soudu navíc nebylo předloženo žádné odborné vyjádření či znalecký posudek, který by byl dostatečným podkladem pro úvahu soudu, zda smluvními stranami sjednaná výše vypořádacího podílu je odpovídající výši tržního ocenění v daném místě a čase. Za této situace, kdy pro opatrovanou je uvedená nemovitá věc jediným možným objektem pro bydlení, se jeví soudu vhodnější jiný postup. Podle opatrovnického soudu si obchodní společnost při nabytí spoluvlastnického podílu měla být vědoma omezení při výkonu vlastnického práva z důvodu užívání dalším spoluvlastníkem a přistoupit k obsahovému vymezení dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, např. ohledně určení výše vypořádacího podílu, odpovědněji.

10. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil z katastru nemovitostí [list vlastnictví] [stát. instituce], [stát. instituce] ze dne [datum] a ze sdělení opatrovníka žalované soud zjistil, že v té době byli spoluvlastníky předmětných nemovitých věcí žalovaná v rozsahu [číslo] a šest potomků žalované včetně opatrovníka [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (každý potomek vlastnil id ¼ na základě usnesení Okresního soudu v Přerově o projednávání dědictví). Na spoluvlastnický podíl každého spoluvlastníka (s výjimkou žalované a [jméno] [příjmení]) byla nařízena exekuce a exekuční příkaz k prodeji podílu. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná je stále spoluvlastnicí předmětných nemovitých věcí s podílem o velikosti [číslo] a žalobkyně [právnická osoba], s. r. o., s podílem o velikosti [číslo]. Žalobkyně je vlastníkem na základě usnesení o udělení příklepu ze dne [datum] a [datum] a na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Žalovaná je spoluvlastnicí na základě usnesení Okresního soudu v Přerově o projednávání dědictví ze dne [datum] a [datum]. V části D je zapsáno zahájení exekuce a exekuční příkaz k prodeji nemovitosti podíl [číslo] ze dne [datum] povinná [celé jméno žalované] pověřeným soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], [titul]. V části C je zapsáno věcné břemeno spoluužívání společné zdi, štítu a studně a udržování, opravování a popřípadě znovuzřízení společné zdi, štítu a studně na základě směnné a odstupní smlouvy ze dne 19. 5. [číslo].

11. Z elektronického platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Přerově dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], usnesení soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], [titul], sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalobkyně proti povinné [celé jméno žalované] vymáhá částku 65 014,15 Kč s příslušenstvím, včetně nákladů oprávněné (žalobkyně), která činila ke dni [datum] včetně nákladů exekuce částku 106 568,52 Kč. Exekutorem byl vydán exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem spoluvlastnického podílu žalované id [číslo], byla nařízena dražba na den [datum], odročena na den [datum] a následně na den [datum], z důvodu uvedeného v ust. § 336i odst. 2 o.s.ř.

12. Soud dále zjistil, že žalobkyně po žalované vymáhá žalobou podanou u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] bezdůvodné obohacení ve výši 55 077,31 Kč představující obvyklé nájemné za užívání předmětných nemovitostí od [datum] do [datum] ve výši 2 400 Kč měsíčně a podle sdělení zástupce žalobkyně bude podána další žaloba na následující období.

13. Ze znaleckého posudku předloženého žalobkyní, vypracovaného dne [datum] znaleckou kanceláří [právnická osoba] – znalecká kancelář v oboru Ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, opatřeného znaleckou doložkou soud zjistil, že cena stanovená tržním porovnáváním, metodou porovnávání pomocí indexů, která je založena na porovnávání nemovitosti s obdobnými nemovitostmi nabízenými k prodeji, resp. prodanými v blízké lokalitě všech označených nemovitostí, tj. rodinného domu s příslušenstvím a všemi součástmi a pozemkem ve funkčním celku, činí částku 1 077 000 Kč, z toho hodnota podílu ve výši [číslo] činí částku 615 429 Kč Cena stejného podílu podle cenového předpisu činí 156 710 Kč, cena stanovená podle metodiky vytvořené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových činí 750 857 Kč a cena podle metodiky Ministerstva financí ČR od 772 571 do 862 857 Kč. Na základě zjištění a s přihlédnutím ke stavu a k místním podmínkám polohy nemovitostí je obvyklá cena spoluvlastnického podílu ve výši id. [číslo] v daném místě a čase 615 000 Kč. Ze znaleckého posudku soud dále zjistil, že výměra pozemku je 144 m², RD je řadový objekt, stavba má 2 nadzemní podlaží, nepodsklepená, půda bez vybudovaného podkroví, postaven mezi 1920 [číslo], vykazuje známky zanedbané údržby, vnější omítky zčásti chybí. Voda je přivedena z obecního vodovodu, napojeno na veřejnou kanalizaci, plyn není zaveden, vytápění řešeno lokálně kamny, topná tělesa chybí, ohřev vody bojlerem. Věcné břemeno spoluužívání společné zdi, štítu je bez vlivu na cenu obvyklou.

14. Z údajů v katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně je ke dni [datum] spoluvlastníkem (podílů v různém v rozsahu) dalších 38 nemovitých věcí v různých katastrálních území po celé ČR.

15. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a dodejky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zastoupená Mgr. [jméno] [příjmení] žalované sdělila, že má ve svém výlučném vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na předmětných nemovitostech, že nechce setrvat ve spoluvlastnictví a má zájem na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Nemá zájem nabýt její podíl do svého vlastnictví, preferuje prodej společné věci a následné rozdělení výtěžku zpeněžení mezi spoluvlastníky dle velikosti podílů. Nebrání se převedení svého podílu do vlastnictví jednoho či více spoluvlastníků, a to za cenu obvyklou v daném místě a čase. Pokud nebude reagovat do 15 dnů, bude to považovat za nesouhlas s jakýmkoli způsobem vypořádání a bude se žalobou domáhat zrušení předmětného spoluvlastnictví. Výzva byla žalované omezeně svéprávné doručena dne [datum].

16. Podle e-mailové komunikace mezi Mgr. [jméno] [příjmení] (koncipient PZ žalobkyně), [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pod adresou [email] od listopadu 2020 do dubna 2021, dne [datum] opatrovník žalované reaguje na předžalobní výzvu, s tím, že žalovaná nevěděla, co to je, neumí číst a psát. Ptá se za kolik by prodali podíl a následně [datum] přeposílá rozsudek o omezení svéprávnosti, aby prokázal, že je oprávněn za žalovanou jednat, dne [datum] sděluje Mgr. [příjmení], že současně zaslali i výzvu k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 65 014,15 Kč, která se měsíčně navyšuje o 2 000 Kč s tím, že již je podaná žaloba. Pokud jde o prodej podílu na nemovitostech pak má opatrovník sdělit představu o výši kupní ceny. Opatrovník dne [datum] odepisuje, že pokud na baráku mají podíl, ten jim nikdo nebere, maminka za to nemůže, neví proč po ní chtějí 200 000 Kč, s podílem můžou nakládat jak uznají za vhodné, tak za co má platit. Dne [datum] opatrovník sděluje, že pokud se jedná o prodej podílu, odkoupili by ho na splátky, mají napsat jakou částku požadují.

17. Z výpovědi [jméno] [příjmení], opatrovníka žalované bylo zjištěno, že všichni sourozenci a žalovaná (jeho matka) byli spoluvlastníky předmětné nemovitosti, kterou zdědili po otci, ale současně zdědili také otcovy dluhy, které rok splácel, ale pak už nebylo z čeho, proto se všichni sourozenci dostali do exekuce, kromě sestry [jméno] [příjmení], která ty dluhy splácela. Měl ještě svoje dluhy, neví, v jaké výši. K dražbě jejich podílu došlo asi v roce 2017. Před dvěma lety se snažil s realitkou domluvit. Než začal tento spor, přišel za žalovanou domů někdo z realitky, řekl jí, že se ten barák bude prodávat, nerozuměla tomu. Z realitky mu pak telefonovali, sešli se na benzínce, nabídli mu, že žalovaná by platila měsíční splátky 8 000 Kč až 10 000 Kč, což by byly splátky na ten dluh na baráku, tedy řekli mu, že je tam dluh, jestli ten dům chtějí zpátky, tak budou platit 8 000 Kč až 10 000 Kč měsíčně po dobu 10 let, jinak ten dům půjde do prodeje. Chápal to tak, že po těch 10 letech by ten dům byl už žalované a nebude tam dluh. Řekl jim, že žalovaná na to nemá, že jim bude platit nájem do 5 000 Kč a když se to vyplatí, tak se to přepíše na ni. Chtěl tedy, aby to žalované prodali na splátky z důchodu do 5 000 Kč, že to žalovaná bude splácet a zruší se exekuce. Dále opatrovník žalované uvedl, že za užívání nemovitosti žalobkyni nehradí nic, ale splácí tu exekuci 2 500 Kč měsíčně.

18. Soud z dalších provedených důkazů nezjistil pro řízení žádné rozhodné skutečnosti, které by pro řízení měly význam. Soud po stránce skutkové uzavřel, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitých věcí (žalobkyně v rozsahu id. [číslo] a žalovaná id. [číslo]), přičemž ke dni vyhlášení rozsudku neuzavřeli platně dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k těmto nemovitým věcem. Účastníci učinili nesporným, že předmětné nemovitosti nejsou reálně rozdělitelné, žádný z účastníků není ochoten nést náklady na jejich rozdělení a žalovaná, která nemovitosti dlouhodobě výlučně sama užívá není schopna ze svého důchodu ve výši 18 000 Kč měsíčně v přiměřené lhůtě vyplatit žalobkyni vypořádací podíl.

19. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení. Podle § 1115 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

20. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

21. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

22. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

23. Podle § 3 odst. 2) o. z. soukromé právo spočívá mimo jiné zejména na zásadách, že c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých, e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.

24. Podle § 6 odst. 2) o. z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

25. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

26. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení věci. Z učiněných skutkových zjištění nelze dovozovat, že by podání žaloby, tedy uplatnění práva na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a postup žalobkyně v řízení zakládal důvodnost úvahy o zjevném zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. Zákaz zneužití práva je institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný. Soud nezjistil ani žádnou okolnost pro závěr, že by se ze strany žalobkyně jednalo o výkon jejího práva v rozporu s jeho účelem. Judikováno bylo, že překážky zrušení spoluvlastnictví mají být dočasného charakteru, avšak všechny žalovanou uváděné okolnosti (vyšší věk, zdravotní stav, příjem pouze ze starobního důchodu a citové vazby na dům) nejsou okolnostmi dočasného charakteru, nýbrž naopak charakteru trvalého, u nichž z objektivních důvodů nelze očekávat žádné změny. Důvody trvalé povahy nemohou představovat důvody pro zamítnutí žaloby ve smyslu § 1140 odst. 2 o. z.

27. Soud při hodnocení možného zneužití práva ze strany žalobkyně přihlédl nejen k (dlouhodobé) situaci žalované, nýbrž přihlédl i k oprávněným zájmům žalobkyně, přičemž dovodil, že by zamítnutím žaloby žalobkyně utrpěla na svých právech. Pokud by totiž byla„ pro tentokrát“ žaloba zamítnuta z důvodu existence okolností trvalejšího charakteru, kam beze sporu patří vyšší věk i špatný zdravotní stav, který se ve stáří nezřídka vyskytuje, žalobkyně by své právo na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mohla v budoucnu jen stěží znovu uplatnit, a došlo by tak de facto ke zkonstruování neměnného stavu, ze kterého by profitovala prakticky jen žalovaná.

28. Důvodnou není ani námitka, že zrušení spoluvlastnictví je s ohledem na konkrétní situaci v rozporu s dobrými mravy. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] (dostupným na [webová adresa]) výhodné nabytí pozemků ve veřejné dražbě nelze považovat za mimořádné okolnosti ospravedlňující použití korektivu dobrých mravů. Stejně tak samotné vyvíjení podnikatelské aktivity, jejímž pojmovým znakem je dosahování zisku, nemůže být považováno za něco a priori nemravného. Odepření výkonu práva pro rozpor s dobrými mravy by mělo zůstat výjimečným a vést k nalezení spravedlnosti v případech nepřiměřené tvrdosti zákona, nikoliv však k oslabování právní jistoty a ochrany subjektivních práv stanovených zákonem. Ustanovení § 2 odst. 3 (dříve § 3 odst. 1) občanského zákoníku je obecným ustanovením hmotněprávní povahy, které dává soudu možnost posoudit, zda výkon subjektivního práva je v souladu s dobrými mravy, a v případě, že tomu tak není, umožňuje mu odepřít ochranu výkonu práva, které sice je v mezích zákona, avšak v konkrétní situaci může jeho realizace znamenat nepřiměřenou tvrdost. Ústavní soud již např. v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] ([spisová značka] [spisová značka] 383) definoval dobré mravy jako souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a čase, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu. Mimořádnými skutečnostmi umožňujícími odepření výkonu práva pro rozpor s dobrými mravy podle názoru soudu nemohou být žalovanou uvedené okolnosti, tedy její omezená svéprávnost a nabytí pozemků žalobkyní transparentně ve veřejné dražbě. Žalovaná je dlouhodobě (od března 2015) zastoupena jako opatrovníkem, svým synem, který vykonává správu jejího jmění a má povinnost tak činit s péčí řádného hospodáře a vykonávat správu tak, aby činil vše pro zachování jmění opatrovance. Opatrovník a ostatní potomci žalované jako bývalí spoluvlastníci tak v minulosti s dostatečnou opatrností nejednali, když pro své dluhy přišli o spoluvlastnický podíl na nemovité věci.

29. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní (který obstál i v ústavněprávním přezkumu, či v rozsudku sp. zn. [spisová značka] vysvětlil, že zamítnutí žaloby o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví pro zjevné zneužití práva se v obecné rovině může prosadit například tam, kde by se jednalo o důvody, které by neopodstatňovaly zamítnutí takové žaloby z důvodů uvedených v § 1140 odst. 2 o. z., ale šlo by ze strany spoluvlastníka domáhajícího se zrušení spoluvlastnictví o zjevné zneužití práva. Dovolací soud vysvětlil, že za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany (srovnej také usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

30. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud také zdůraznil, že již samotná podstata spoluvlastnického poměru je z povahy věci spojena vždy s nutností vědomí, že o společných záležitostech týkajících se společných věcí rozhodují vždy spoluvlastníci, kteří namnoze nemusí vystupovat jednotně a mohou zastávat i odlišné názory, a stejně tak si každý ze spoluvlastníků musí být vědom, že druhý spoluvlastník může kdykoliv uplatnit právo na zrušení spoluvlastnictví (nejsou-li splněny předpoklady odkladu zrušení spoluvlastnictví). Otázku možného zneužití práva při uplatnění požadavku na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je nadto nutno vždy nahlížet primárně také z hlediska zákonem výslovně zdůrazněné maximy, že nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví (§ 1140 odst. 1 o. z.) se zákonem stanovenými výjimkami reflektujícími toliko dočasné okolnosti (§ 1140 odst. 2 o. z.), z čehož vyplývá, že zjevné zneužití práva domáhat se likvidace spoluvlastnického poměru bude v praxi záležitostí zcela výjimečnou.

31. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], poukázal z hlediska dobrých mravů, resp. tvrzeného zneužití práva v souvislosti s podáním žaloby o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, na skutečnost, že koupě podílu na nemovitostech představuje realizaci práva nabývat majetek s tím, že právě zrušení spoluvlastnictví soudem je institutem, který chrání práva všech spoluvlastníků a zajišťuje spravedlivé vypořádání vztahů ke společné věci. Samotné nabytí podílu v exekuční dražbě (případně i za nižší cenu) nelze klást k tíži nabyvatele, neboť skutečnost, že se v dražbě nenašel zájemce, který by nabídl vyšší cenu než nabyvatel, nezakládá okolnost negativně přičitatelnou nabyvateli. K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (všechna rozhodnutí dostupná na [webová adresa]).

32. Soud nespatřuje ve skutečnosti, že žalobkyně koupila spoluvlastnický podíl za účelem investice a své nároky na vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti žalovanou uplatnila samostatnou žalobou a nikoli v rámci„ širšího vypořádání“ v žalobě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nic nepoctivého, morálně závadného ani zjevně zneužívající právo. Soud zjistil i z výslechu opatrovníka, že žalovaná od roku 2017 (od nabytí pozemků žalobkyní) tedy dlouhodobě celou nemovitost využívá výlučně sama a za užívání nemovitých věcí nad rámec podílu žalobkyni ničeho neplatí. Žalobkyně se tak musí domáhat svého práva soudní cestou (požadovaná částka 2 400 Kč měsíčně není nijak zjevně nepřiměřená) a je z užívání nemovitosti vyloučena. Uplatnění takového nároku je v souladu s právem a není vyžadováno, aby tyto nároky žalobkyně řešila společně s vypořádáním v rámci širšího vypořádání, navíc předmětem dokazování jsou jiné skutečnosti a jiné nároky. Pokud by žalovaná za užívání celé nemovité věci druhému spoluvlastníkovi plnila, nemusela by žalobkyně své nároky u soudu žalovat. Tedy takovou námitku dobrých mravů vznesla žalovaná, která dlouhodobě bez náhrady celé nemovitosti užívá a fakticky tak z existujícího stavu profituje. Pokud by žaloba byla zamítnuta, stávající situace by se nevyřešila. Naopak pro žalovanou by to znamenalo navyšování dluhu za užívání nemovitých věcí nad rámec podílu, neboť doposud nebyla mezi účastníky uzavřena žádná dohoda o užívání nemovitosti.

33. Podle § 3 odst. 2 písm. f) o. z. soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží a v poměrech projednávané věci soud tedy uzavřel, že požadavek žalobkyně na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nepředstavuje zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o. z., ani neshledal jiné důvody pro zamítnutí žaloby ve smyslu § 1140 odst. 2 o. z.

34. Soud proto v dané věci postupoval ve smyslu § 1143 o. z., když dospěl k závěru, že návrhu žalobkyně na zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků je třeba vyhovět (neboť nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat) a vypořádat jej způsobem uvedeným v ustanovení § 1147 o. z. Pokud se týká způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví, soud není vázán navrhovaným způsobem vypořádání nemovitosti, ale je závazné pořadí, v němž mohou být jednotlivé způsoby vypořádání použity. V poměrech o. z. je tedy primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví rozdělení společné věci. Soud uzavřel, že nemovité věci nejsou podle shodných tvrzení účastníků reálně rozdělitelné, neboť tomu brání dispoziční a konstrukční řešení stavby, kdy v domě je jedna bytová jednotka s jedním vchodem a jednou přípojkou inženýrských sítí, rozdělením vznikly dvě extrémně úzké stavby s vnitřním šířkou (po odpočítání zdí – cca 70 cm) každé z nich pouze cca 2,4 až 2,5 metrů. Prakticky by se standard užívání takového bytu extrémně snížil. Navíc by rozdělení společné věci nebylo dobře možné bez stavebních úprav a žádný ze spoluvlastníků nebyl ochoten nést náklady na její rozdělení. Takové dělení by navíc znamenalo podstatné snížení hodnoty dosavadní věci, což představuje překážku reálného rozdělení podle ust. § 1144 odst.1 občanského zákoníku.

35. Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přichází do úvahy vypořádání přikázáním společné věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] dostupný na [webová adresa]). Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě (§ 1147 o. z.); takto postupuje i v případě, že ten spoluvlastník, který má o věc zájem, nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu (k tomu srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (uveřejněný pod [číslo] 2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (dostupný na [webová adresa])).

36. Nařízení dražby společné věci pak není zvláštním způsobem vypořádání spoluvlastnictví, kterým by mohlo dojít k obejití zákonné posloupnosti. Zákon umožňuje nařídit prodej věci ve veřejné dražbě až pro případ, kdy žádný ze spoluvlastníků společnou věc nechce či není dostatečně solventní; nejedná se tedy o samostatnou právní normu upravující alternativní způsob vypořádání. Žalobkyně v řízení prezentovala své procesním stanovisko, že nechce nabýt nemovitost do svého výlučného vlastnictví, neboť jejím záměrem je, aby soud nařídil prodej ve veřejné dražbě. Procesní postoj žalobkyně je však v rozporu s jejím faktickým jednáním. Soud vychází z učiněných zjištění, kdy žalobkyně je právnickou osobou, která vyvíjí svou podnikatelskou činnost na trhu s nemovitostmi, v průběhu celého soudního řízení – prezentuje procesní stanovisko, že nechce nabýt nemovitost do svého výlučného vlastnictví (neboť by to znamenalo povinnost zaplatit za podíl žalované cenu obvyklou), fakticky však opakovaně projevila o předmětnou nemovitost zájem, když spoluvlastnické podíly nabyla ve dvou dražbách, v průběhu tohoto řízení koupila od [jméno] [příjmení] podíl v rozsahu id. [číslo] a dále navrhla (soudem neschválenou dohodou) žalované koupi jejího podílu za kupní cenu 400 000 Kč. Žalobkyně tedy má o nemovitost zájem, jakkoli proklamuje, že nemovitost nechce, přičemž na výzvu soudu takový rozpor nijak neodůvodnila s tím, že nemusí nic vysvětlovat. Tedy zájmem žalobkyně je, aby byla nařízena dražba celé nemovité věci, v níž by kterýkoli zájemce (včetně žalobkyně) nemovitost mohl získat za výhodnější cenu, než je cena obvyklá. Soud totiž nesdílí názor žalobkyně, že prodej ve veřejné dražbě, kdy se bude prodávat celá nemovitost, je efektivní způsob a cena nemovitosti může být ještě vyšší než cena, která je uvedena ve znaleckém posudku. Pravděpodobnější je, že cena v porovnání například s nabídkami realitních kanceláří může být také výrazně nižší, neboť je stanovena objektivně zájmem kupujících. Bude-li pak nařízena dražba soudním exekutorem podle občanského soudního řádu (zák. č. 99/1963 Sb.) nejnižší podání bude stanoveno ve výši dvou třetin výsledné ceny nemovitých věcí (§ 336e odst. 1 o.s.ř.).

37. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], poukázal na to, že rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nebrání ani nařízená exekuce na majetek některého ze spoluvlastníků. Dojde-li po nařízení exekuce (nebo výkonu rozhodnutí) prodejem spoluvlastnického podílu ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, a povinný tak pozbude svůj spoluvlastnický podíl, bude v exekučním řízení rozhodnuto o procesním nástupnictví a exekuce bude vedena proti nabyvateli podílu. Z uvedeného je zjevné že zájemců o takový spoluvlastnický podíl bude minimum a pro zájemce pak bude znamenat, příležitost koupit celou nemovitost za vyvolávací cenu. Tím by se žalované nedostala přiměřená náhrada za její podíl, tedy cena obvyklá v daném místě a čase a bylo by jí tak odepřeno co jí po právu náleží. V tomto soud souhlasí s názorem žalované.

38. Žalobkyní navrhovaný způsob nařízení prodeje věci ve veřejné dražbě je však až poslední ze zákonné posloupnosti a podle názoru soudu žalobkyně presentovaným postojem tuto zákonnou posloupnost obchází. Soud z těchto důvodů v souladu se zákonnou posloupností zvažoval o přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků. Žalovaná v průběhu řízení navrhla, aby pro případ, kdy soud žalobu nezamítne, byly nemovitosti přikázány do jejího výlučného vlastnictví. Judikatura zdůraznila potřebu zkoumat solventnost takového spoluvlastníka. Takový postup totiž zajistí, že se každému ze spoluvlastníků dostane majetkové hodnoty odpovídající hodnotě jeho spoluvlastnického podílu a naopak zamezí tomu, že spoluvlastník, jemuž by byla přisouzena náhrada, by při nesolventnosti spoluvlastníka, který se stal výlučným vlastníkem, musel náhradu vymáhat exekučně, a to ještě ne vždy úspěšně (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] dostupné na [webová adresa]). Žalovaná má však jediný příjem, starobní důchod ve výši 18 000 Kč, z něhož by vypořádací podíl žalobkyni splácela ve splátkách 3 000 Kč měsíčně, což by při ceně podílu 462 000 Kč (kdy soud vychází z ceny stanovené ve znaleckém posudku viz odst. 13 tohoto odůvodnění) bylo 154 měsíců, tedy více jak 12 let. O tom, že by žalovaná po tuto dobu hradila za užívání celé nemovitosti žalobkyni žalovaná zřejmě neuvažovala. Žalovaná tedy nedisponuje finančními prostředky a podmínka solventnosti není u ní splněna, nelze jí tedy přikázat nemovité věci do výlučného vlastnictví jenom proto, že nemovitosti dlouhodobě užívá. Na žalobkyni nelze přenášet riziko, že by musela náhradu vymáhat exekučně a nelze po ní ani požadovat, aby na splacení náhrady podílu čekala nepřiměřeně dlouhou dobu, tím by zase jí bylo odepřeno, co jí po právu náleží. Naproti žalobkyně fakticky projevila v řízení o nemovitosti zájem, a jako právnická osoba, která vyvíjí svou činnost na trhu s nemovitostmi je nepochybně dostatečně solventní, aby žalované vypořádací podíl vyplatila.

39. Na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení podílového spoluvlastnictví obou účastníků, přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyni za přiměřenou náhradu žalované ve smyslu § 1143 a § 1147 a násl. o. z., když tímto bude naplněn funkční, ekonomický a užitný cíl věci. V souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ročník 1970, NS sp. zn. [spisová značka]) použitelnou i za účinnosti nové právní úpravy, soud přikázal žalobkyni celou nemovitou věc.

40. K námitce žalované, že nemá jinou možnost uspokojovat svou potřebu bydlení než ve společné nemovitosti a nemá ani finanční prostředky na zajištění náhradního bydlení, soud musí vzít v úvahu okolnosti, za nichž se žalovaná, zastoupena svým stálým opatrovníkem, jako jedním z bývalých spoluvlastníků nemovité věci, v této situaci ocitla. Žalobkyně totiž svůj spoluvlastnický podíl nabyla jednak v dražbě, která byla nařízena v exekuci na majetek tehdejších spoluvlastníků (potomků žalované včetně jejího opatrovníka) a také kupní smlouvou od dcery žalované. Opatrovník žalované, jehož povinností je vykonávat správu jmění žalované s péčí řádného hospodáře a činit vše pro zachování jmění opatrovance, tak pro své dluhy v dražebním jednání, přišel o svůj spoluvlastnický podíl na nemovité věci. Je tedy na opatrovníkovi, aby žalované z vypořádacího podílu zajistil náhradní bydlení, případně vzhledem k jejímu věku a zdravotnímu stavu s pečovatelskou službou. Starší judikatura jednoznačně vycházela z toho, že ztráta bydlení není sama o sobě na překážku zrušení spoluvlastnictví, neboť ta je zpravidla nutným důsledkem zrušení spoluvlastnictví ([zkratka rozhodnutí] Rv [spisová značka] = Vážný [číslo], [zkratka rozhodnutí] Rv II [číslo] Vážný [označení čísla] 550). Ostatně i ústavněprávní judikatura jednoznačně konstatuje, že žádné„ právo“ či„ legitimní očekávání“ v souvislosti s právem na bydlení spoluvlastníkovi nevzniká, a naopak se zdůrazňuje jeho vlastní odpovědnost za uspokojení potřeb bydlení ([ústavní nález]). V neposlední řadě pak výše poskytnuté náhrady žalované umožní si zajistit jiné bydlení.

41. Při stanovení výše přiměřené náhrady soud vycházel z posudku znalecké kanceláře [právnická osoba] – znalecká kancelář v oboru Ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, který byl vypracován pro účely exekuce prodejem spoluvlastnického podílu. K otázce výše“ přiměřené náhrady” v rámci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví bylo judikováno již např. v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým [číslo] ročník 1999, sešit 3, že„ základem pro stanovení přiměřené náhrady při vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti je její obecná cena obvyklá v daném místě v době rozhodování”. Z posudku bylo zjištěno, že obvyklá cena stanovená tržním porovnáváním, metodou porovnávání pomocí indexů všech označených nemovitostí, tj. rodinného domu s příslušenstvím a všemi součástmi a pozemkem ve funkčním celku, činí částku 1 077 000 Kč, z toho hodnota podílu žalované ve výši [číslo] činí částku 615 000 Kč. Zjištěnou částku 615 000 Kč posoudil soud jako přiměřenou náhradu za spoluvlastnický podíl žalované, proto žalobkyni uložil zaplatit ve lhůtě 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (viz rozhodnutí NS ČR č.j. [spisová značka]).

42. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a 142a odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález] soud poukázal na specifickou povahu řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a dospěl k závěru, že "za ústavně konformní východisko (považuje Ústavní soud) při rozhodování o nákladech řízení, jímž bylo vypořádáno zrušené spoluvlastnictví, spatřovat u obou stran (u všech spoluvlastníků) částečný úspěch ve věci ve smyslu § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř. Zásadně je namístě rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ K tomuto názoru, zohledňujícímu jistá specifika řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, které je svojí povahou iudicium duplex, se pak přiklonil i nález ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález], v němž se uvádí, že "výjimku z obecného použití § 142 odst. 2 občanského soudního řádu na řízení typu iudicium duplex by měly tvořit případy, kdy jde o obstrukční chování spoluvlastníka, účastník řízení se nezajímá o konstruktivní vyřešení věci nebo jde o šikanózní výkon práva. V tomto případě však soud musí přesvědčivě vyložit, proč se v konkrétním případě rozhodl uložit účastníku řízení zaplatit druhému účastníkovi náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Rovněž nález sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum] shrnuje, že "vzhledem k takto výjimečnému postavení účastníků řízení není snadné rozhodnout o náhradě nákladů soudního řízení, neboť není zřejmé, která strana vlastně, vyhrála' a která, prohrála'. Jinými slovy řečeno, v obdobných případech nelze bez dalšího aplikovat zásadu úspěchu ve věci".

43. Soud spoluvlastnictví účastníků k návrhu žalobkyně sice zrušil, avšak vypořádal jinak, než žalobkyně navrhovala, přičemž soud přihlédl k okolnostem konkrétního případu. Žalobkyně využila svého procesního práva podat žalobu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v situaci, kdy se vlastníkem podílu stala na základě dražby, přičemž žalovaná nezavdala příčinu k podání návrhu, navíc jde o osobu omezenou ve svéprávnosti. Předžalobní výzva nebyla doručena opatrovníkovi žalované, ale žalované, jako omezeně svéprávné, tedy nešlo o řádné doručení a opatrovník na výzvu reagoval až [datum], tedy po podání žaloby. Z procesního hlediska nesou odpovědnost za výsledek daného sporu obě účastnice, dohoda o zrušení o vypořádání ze dne [datum] podléhala schválení opatrovnického soudu a nelze klást opatrovníkovi žalované za vinu, že nebyla soudem schválena, či že nepodal odvolání proti rozsudku. V daném případě se nejedná o věc, kdy by šlo o obstrukční chování spoluvlastníka, nebo, že by se spoluvlastník nezajímal o konstruktivní vyřešení věci, v jednání žalobkyně soud ani neshledal, že by šlo o šikanózní výkon práva. Proto se jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení jeví, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka.

44. Rozhodnutí soudu je pak v souladu i se stanoviskem pléna Ústavního soudu, které bylo přijato dne [datum] pod sp. [značka rozhodnutí]. ÚS-st. [číslo]„ V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ 45. Vzhledem k tomu, že žalované, která byla zastoupena soudem ustanoveným zástupcem, nebyla přisouzena náhrada nákladů řízení, bylo rozhodnutí o tom, že se státu náhrada nákladů řízení za zastoupeného účastníka nepřiznává nadbytečné.