8 C 274/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. se sídlem adresa žalobkyně sp.zn. spisová značka číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení se sídlem adresa o zaplacení 58 853,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 440 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 440 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 40 413,46 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 552,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 463,29 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 105,63 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 665,63 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 18 440 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 19 105,63 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 239,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 320,51 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 763,39 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 29 % z částky 16 763,39 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Přerově náhradu nákladů řízení žalovaného v rozsahu 49,80 %, jejichž výše a splatnost bude uvedena v samostatném usnesení.

1. Žalobou podanou soudu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku 58 853,46 Kč s příslušenstvím. Uplatnila nárok 1) částku 31 985,54 Kč s tím, že předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“) poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč (nárok 1). V souvislosti se zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit i částku ve výši 20 200 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 6 127 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně sjednanou na straně 1 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 565 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 508 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 512 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný smluvené podmínky porušil, neboť nesplácel půjčku podle dohodnutých podmínek, celkem uhradil 12 600 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku 31 985,54 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 19 105,63 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 12 879,91 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 463,29 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 552,72 Kč, ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni [datum] a nadále běžící úroky. K nároku 2) 26 867,92 Kč uvedla, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit i částku ve výši 20 988 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 372 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnou za zpracování, doručení a flexibilní splácení 8 888 Kč a administrativní činnost a komfortní splácení 5 728 Kč (dále jen poplatek). Celkovou částku měl žalovaný uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 611 Kč, poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný smluvené podmínky porušil, neboť nesplácel půjčku podle dohodnutých podmínek. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum], celkem uhradil 19 960 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku 26 867,92 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 16.763,39 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 10 104,53 Kč, dále požaduje kapitalizované úroky ke dni postoupení pohledávky 5.320,51 Kč, tedy ke dni [datum] a zákonné úroky z prodlení 2.239,78 Kč do [datum] a nadále běžící úroky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností od [datum] byly pohledávky postoupeny na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení písemně oznámeno.

2. Žalovaný má své poslední evidované bydliště na území Slovenské republiky, jeho pobyt na území ČR nebyl zjištěn, mezinárodní příslušnost českého soudu ve sporech z půjček a úvěrů poskytnutých bez uvedení účelu je dána ustanovením čl. 7 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I. bis), podle něhož osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Rozhodným právem pro spor mezi účastníky smlouvy je hmotné právo ČR, ve smyslu čl. 4 odst.

1. Nařízení Evropského parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)), kdy smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. [obec] právo je rozhodným právem rovněž pro řešení sporu o bezdůvodné obohacení, a to dle čl. 10 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum], o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).

3. Žalovanému byl usnesením ze dne [datum] ustanoven opatrovník pro řízení jako osobě neznámého pobytu podle § 29 odst. 3 o.s.ř. Opatrovnice žalovaného k vyjádření k žalobě uvedla, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, neboť soudu doposud předložila pouze tzv. zákaznickou kartu obsahující údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného. Takový postup však není pro splnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. dostačující. Žalobkyně zejména neprokázala, že by její právní předchůdce jakýmkoli způsobem prověřoval výdaje žalovaného, neboť ze zákaznické karty vyplývá pouze, že žalovaného odhadované výdaje činí 3 000 Kč měsíčně. Dále je v zákaznické kartě uveden čistý příjem žadatele ve výši 13 176 Kč a další příjem domácnosti ve výši 16 123 Kč, avšak u počtu zdrojů příjmu je uveden číselný údaj 1, a z obsahu dokumentu nelze dovodit, z jakých zdrojů další příjem domácnosti plyne a zde tedy vůbec t. č. existoval. Právní předchůdce žalobkyně neprovedl (mimo jiné) lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích, BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, aj.) a dále prověřit výdaje žalovaného např. výpisy z jeho bankovního účtu. U smlouvy o zápůjčce [číslo] pak žalobkyně v Zákaznické kartě – žádost o spotřebitelský úvěr do tohoto formuláře nezaznamenala existenci dřívější smlouvy o zápůjčce, která t. č. nebyla ještě splacena. Rovněž je nutné přihlédnout ke skutečnosti, že pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu určitou, tj. do [datum], avšak žalovaný se zavázal k úhradě ve formě 18 měsíčních splátek, kdy součet měsíčních splátek činil částku ve výši 8 119 Kč, bez nejistého navazujícího příjmu. V důsledku porušení povinnost stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je nutné posoudit smlouvu o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum] uzavřenou mezi [název věřitele] [název věřitele] a žalovaným jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Sazbu RPSN ve výši 128,75% žalovaný označuje za nemravnou, kdy smlouvu právní předchůdkyně žalobkyně podepisovala s vědomím, že je splácení nereálné, neboť RPSN přes 100% se vyskytuje u nejrizikovějších úvěrů. Obě smlouvy o zápůjčce tak žalovaný označuje za rozporné s dobrými mravy, a to i s ohledem na výši sjednané úrokové sazby 29%. Žalobkyně tak má nárok na uhrazení poskytnuté částky snížené o prokázané platby žalovaného.

4. Žádost žalobkyně o odročení jednání konaného dne [datum] soud považoval za nedůvodnou, když důvodem odročení byla nemožnost zajistit substituční zastoupení z důvodu kolize spolupracujících advokátů v [obec] a okolí a tuto skutečnost zástupci žalobkyně sdělil.

5. Žalobkyně svou neúčast omluvila, v písemném podání ze dne [datum] poukázala na povinnost žalovaného uvést pravdivé informace, předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti údajů, které žalovaný uvedl v zákaznické kartě. Dále uvedla, že nesplnění povinnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, která běží od uzavření smlouvy a tato již uplynula. Soud projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).

6. Soud má za prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a její přílohy se seznamem pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], že žalobkyně nabyla postoupením pohledávky za žalovaným, které jsou předmětem tohoto řízení podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

7. Ze smlouvy o zápůjčce- zelená v hotovosti [číslo] ze dne [datum] (dále také smlouva [číslo]) soud zjistil, že ji žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], a na jejím základě mu předchůdce žalobkyně poskytnula zápůjčku ve výši 26 000 Kč, kterou převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Byl sjednán souhrnný poplatek za tuto zápůjčku ve výši 20 988 Kč sestávající se z úroku ve výši 6 372 Kč, odměnou za zpracování, doručení a flexibilní splácení 8 888 Kč a za vedení účtu a komfortní splácení 5 728 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 29 %, RPSN ve výši 128,75 %. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku 46 988 Kč v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 611 Kč (poslední splátka ve výši 2 601 Kč).

8. Ze smlouvy o zápůjčce- zelená v hotovosti [číslo] ze dne [datum] (dále také smlouva [číslo]) soud zjistil, že ji žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], a na jejím základě mu předchůdce žalobkyně poskytnul zápůjčku ve výši 25 000 Kč, kterou převzala v den podpisu smlouvy v hotovosti. Byl sjednán souhrnný poplatek za tuto zápůjčku ve výši 20 200 Kč sestávající se z úroku ve výši 6 127 Kč, odměnou za zpracování, doručení a flexibilní splácení 5 508 Kč, vedle toho uvedeno 8 565 Kč a administrativní činnost a komfortní splácení 5 508 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 29 %, RPSN ve výši 128,75 %. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku 45 200 Kč v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 512 Kč (poslední splátka ve výši 2 496 Kč). Ve smlouvách žalovaný svým podpisem stvrdil, že jako„ Zákazník potvrzuje, že mu byly s dostatečným předstihem před uzavřením Smlouvy poskytnuty Standardní informace o spotřebitelském úvěru a byl seznámen s výší RPSN, s návrhem smlouvy, bylo mu dáno náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Potvrzuje, že [věřitel] před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od klienta – tyto jsou obsahem zákaznické karty.“ 9. Ze zákaznické karty- žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] a [datum] (dále také ZK [číslo] [číslo]) soud zjistil, že žalovaný uvedl, že důvodem půjčky jsou neočekávané výdaje, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, jako zaměstnavatel uveden [název] [název] and [právnická osoba] bez adresy, jeho čistý příjmem byla částka 13 176 Kč měsíčně (ZK [číslo]), 14 945 Kč (ZK [číslo]), ostatní příjem žadatele uvedeno 16 120 Kč (ZK [číslo]), 31 150 Kč (ZK [číslo]), bez další specifikace, celkem příjmy 29 296 Kč (ZK [číslo]), 46 095 Kč (ZK [číslo]). Počet osob v domácnosti nebyl uveden. Ověřeny byly tři výplatní pásky (ZK [číslo]), dvě v ZK [číslo] pracovní smlouva uzavřená do [datum], které však k důkazu nebyly předloženy, jiné listiny nebyly ověřeny. Jako druh bydlení uvedl nájemník, výše nákladů nebyla ověřena. Mezi výdaji: externí splátky nebylo nic uvedeno, interní splátky nebylo uvedeno, odhadované výdaje žadatele 3 000 Kč, použitelný příjem nebyl uveden. Výdaje na bydlení (nájem/inkaso, energie) nebyly vůbec uvedeny, zohledněny a nebyly nijak ověřeny, stejně tak nebyly zohledněny ani další osobní výdaje (jídlo, telefon, léky, doprava, oblečení).

10. Podle přehledu plateb- tabulky umoření má soud za prokázáno, žalovaný na pohledávku ze smlouvy [číslo] zaplatil 19 960 Kč, na pohledávku ze smlouvy [číslo] zaplatil 12 600 Kč.

11. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že ověřila úvěruschopnost posuzované, která byl dotazován na své poměry, a informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedené v části ověřené dokumenty. Dále bylo odkázáno na prohlášení žalovaného uvedené ve smlouvě, že poskytl pravdivé informace, je schopen celkovou dlužnou částku zaplatit a byly mu poskytnuty předsmluvní informace. Tuto skutečnost žalovaný potvrdil a předchůdce žalobkyně vycházel z presumpce poctivosti jednání a pravdivosti údajů uvedených v zákaznické kartě. Tímto posoudil úvěruschopnost.

12. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil pro rozhodnutí žádné relevantní skutečnosti.

13. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně na základě dvou smluv o zápůjčce peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a 26 000 Kč, zavázal se vrátit tuto částku s dalšími poplatky 45 200 Kč, 46 988 Kč, přičemž dosud uhradil částku 19 960 Kč a 12 600 Kč. Žalobkyně řádně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Soud naopak nemá za prokázané, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením každé smlouvy o zápůjčce řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelské úvěry splácet.

14. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) byla předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ).

15. Podle § 86 odst. 1 ZosÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 ZosÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § [číslo] odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Věřiteli stále je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. To chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

23. V předmětném sporném řízení bylo na žalobkyni, aby tvrdila, na základě jakých konkrétních skutečností dospěla k závěru, že u žalovaného nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr, a především aby takto tvrzené skutečnosti prokázala. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila, když její žádost o odročení soud nepovažoval za důvodnou. Nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

24. V daném případě žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti předložila zákaznické karty, z nichž vyplývá, že žalovaný v době poskytnutí úvěru měl příjem ze zaměstnání pouze 13 176 Kč resp. 14 945 Kč, další příjem přes 31 000 Kč měsíčně nebyl nijak specifikován a nebyl podle karty ani ničím ověřen. Odhadované měsíční výdaje žadatele 3 000 Kč měsíčně jsou zcela zjevně podhodnocené a neobjektivizované, náklady na náklady na bydlení nebyly v kartě zákazníka uvedeny ani zohledněny. Zákaznické kartě [číslo] nebyla zohledněna dřívější smlouva o zápůjčce, která v té době nebyla ještě splacena. Druhý úvěr byl uzavírán až v září 2018, tedy do konce pracovního poměru zbývaly pouze 2 měsíce. Poskytovatel úvěru neprovedl šetření žalovaného v registru [příjmení] ani v nebankovním registru klientských informací (NRKI) tedy v databázi dlužníků. Uvedená tvrzení o poměrech žalovaného nebyla nijak doložena a navíc by sama o sobě k řádnému prověření úvěruschopnosti nepostačovala s ohledem na nízký příjem žalovaného ze zaměstnání a naprostou absenci zkoumání jeho pravidelné výdajové stránky.

25. V dané věci soud uzavřel, že předchůdce žalobkyně nesplnil ani v jednom případě svou povinnost stanovenou zákonem a posouzení úvěruschopnosti podle ZosÚ řádně neprovedl. Posouzení poskytovatelem úvěru proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat takové příjmy a výdaje, které měly nasvědčovat tomu, že žalovaný bude schopen zápůjčky splácet. Již z karty zákazníka je zřejmé, že žadatel s uvedeným příjmem nebude schopen splácet dvě poskytnuté zápůjčky. Spotřebitelský úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně předchůdce žalobkyně nesplnil, čemuž odpovídá i výsledek, kdy žalovaný zápůjčky řádně nesplácel.

26. Smlouvy o zápůjčce jsou proto absolutně neplatné pro rozpor se zákonem (§ 87 odst. 1 ZoSÚ), k čemuž soud přihlédl z úřední povinnosti (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo], [sp.zn.] [právnická osoba], v. GK). Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. namístě závěr, že jde o smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Proto je taková smlouva absolutně neplatná podle § 580 a § 588 o.z. Rovněž Krajský soud v Ostravě uvedl ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], že:„ Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.“ 27. Jiný závěr, než že je smlouva absolutně neplatná i za právní úpravy platné od [datum], by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům (spotřebitelům) také neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období. Přitom ochrana spotřebitele je průběžně od roku 2010 (kdy platil původní zákon o spotřebitelském úvěru) do současnosti posilována, a to v souladu s evropským právem. Námitka žalobkyně o promlčení námitky relativní neplatnosti je proto bez významu. Nároky z neplatné smlouvy je nutno vypořádat podle ust. § 2993 o.z. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě dvou absolutně neplatných smluv částku 25 000 Kč a 26 000 Kč, je žalovaný povinen takové plnění vrátit. Žalovaný již uhradil na poskytnuté plnění částku 12 600 Kč a 19 960 Kč, tedy dosud nevrátil částku 12 400 Kč a 6 040 Kč celkem 18 440 Kč. Pouze o tuto částku, která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení se žalovaný obohatil a žalobkyně byla ochuzena a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni podle § 2993 o.z. vydat. Ustálená judikatura dovozuje, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, a doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o.z.). Teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Soud proto uložil žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku 18 440 Kč s úrokem z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v oznámení o postoupení pohledávky, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů. Výzva byla odeslána na žalovaným uvedenou adresu trvalého pobytu na Slovensku dne [datum] a doručena [datum] třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o.z.) Lhůta k plnění uplynula [datum], od [datum] je žalovaný v prodlení. Žalobkyně neprokázala, že k prodlení žalovaného došlo před tímto datem, neboť netvrdila, že by žalovaného vyzvala k úhradě dříve než v oznámení o postoupení pohledávky.

28. Žalobkyni náleží podle § 1970 o.z. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 18 440 Kč od [datum], kdy požadovaná výše 10 % ročně neodpovídá vládnímu nařízením [číslo] Sb. a jiný úrok nebyl sjednán. Ve zbytku příslušenství soud žalobu zamítl. Nedůvodné jsou zbývající nároky uplatněné žalobkyní ze smlouvy (smluvní úrok, odměna za administrativní zpracování půjčky, náklady za hotovostní inkaso splátek). Soud proto žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. zamítl.

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla převážně neúspěšná v rozsahu 74,90 % (včetně kapitalizovaného příslušenství), úspěch měla v rozsahu 25,10 %, žalovaný, který byl v řízení zastoupený opatrovníkem pro řízení z řad advokátů, má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 49,80 %. Podle § 149 odst. 2 o.s.ř. je žalobkyně povinna tyto náklady uhradit státu na účet Okresního soudu v Přerově. Výše těchto nákladů státu dosud není známa, proto podle § 155 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení jen co do základu. Po té, co náklady vzniknou a bude známa jejich výše, stanoví soud jejich výši samostatným usnesením.