8 C 281/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta sp. zn. ASPROV27/5713149310/987658 proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 19 600,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , zákonných úroků z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % a úroků ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, Karla Goláně, , tituly za jménem, .

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku , částka, s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále také „poskytovatel úvěru“), smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (dále také "Smlouva"), na jejím základě umožnil původní věřitel žalovanému čerpat peněžní prostředky ve výši , částka, opakovaně na bankovní účet. Žalovaný na jejím základě vyčerpal celkem , částka, a uhradil , částka, . Jistina činí , částka, , dlužný poplatek , částka, , kapitalizovaný úrok z jistiny do zesplatnění , částka, , úrok do , datum, 1 466,73 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení , částka, . Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru. Při posouzení úvěruschopnosti vzal právní předchůdce žalobce v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací). Dále právní předchůdce žalobce zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů právnímu předchůdci, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. K tomuto přiložila pouze printscreen telefonu bez uvedení jména žalovaného, z něhož bylo zjištěno, že , právnická osoba, . za období 02, 03, 04/2024 vyplatila neoznačené osobě na neoznačený účet průměrný měsíční příjem , částka, . Z uvedeného důkazu nevyplývá, že by se jakkoli vztahoval k osobě žalovaného, nebylo uvedeno, jakým způsobem žalobce tento důkaz opatřil a jakým procesem. Žádné doklady, kterými žalobkyně měla prověřit schopnost žalovaného úvěr splácet nepředložila a to ani ve vztahu k příslušným v bankovním a nebankovním registrům.

3. Žalobkyně se k jednání nedostavila. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).

4. Soud má za prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a její přílohy, že žalobkyně nabyla postoupením předmětnou pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společností , právnická osoba, , jejím přípisem odeslaným poštou dne , datum, .

5. Z dokladu nadepsaného jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ datovaného dne , datum, soud zjistil, že na byl podepsán v online žádosti prostřednictvím PIN, na jeho základě poskytla původní věřitelka , právnická osoba, žalovanému úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového rámce , částka, , s roční úrokovou sazbou 54,00 %, RPSN činila 70,81 %, s tím, že žalovaný se zavázal úvěr splatit původní věřitelce v minimálních splátkách v závislosti na délce splátkového období 24 měsíců.

6. Z tabulky umoření a výpisů u účtů vyplývá výše čerpání a přehled plateb ke smlouvě soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celkem , částka, uhradil na Smlouvu splátky celkem , částka, .

7. Z výpisu z účet žalovaného u , právnická osoba, . má soud za prokázáno, že žalovanému předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru poukázal celkem částku , částka, , navíc bylo zjištěno, že žalovaný od 4/2024 do 11/2024 čerpal opakovaně mikropůjčky také jiných poskytovatelů , právnická osoba, , Flexifin, Zaplo s.r.o., Tando Finacial, , právnická osoba8. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně na základě Smlouvy ze dne , datum, na účet finanční prostředky ve výši , částka, , přičemž dosud uhradil částku , částka, . Soud naopak nemá za prokázané, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelské úvěry splácet.

9. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) byl předchůdcem žalobkyně jako poskytnut spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od , datum, (také jen ZosÚ).

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2, ZosÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Soud se zabýval tím, zda poskytovatel úvěru poskytl žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v souladu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., v. GK).

15. V daném případě žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti na výzvu soudu předložila pouze printscreen telefonu, z něhož nemá soud za prokázáno, že by žalovaný měl být zaměstnaný s příjmem , částka, měsíčně. I kdyby se jednalo o příjem žalovaného, poskytovatel nijak nezkoumal jeho výdaje. Žalobkyně žádné doklady, kterými prověřovala schopnost žalovaného nepředložila. Podle ustanovení § 78 ZoSÚ má přitom poskytovatel úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud poskytovatel úvěru provedl šetření žalovaného v registru SOLUS či v nebankovním registru klientských informací (NRKI), výsledek šetření žalobkyně neprokázala. Zda je žalovaný veden v evidenci exekucí poskytovatel podle žalobkyně neověřoval. Uvedená tvrzení o poměrech žalovaného zejména jeho příjmech nebyla nijak doložena a navíc by sama o sobě k řádnému prověření úvěruschopnosti nepostačovala s ohledem na naprostou absenci zkoumání jeho pravidelné výdajové stránky. Poskytovatel úvěru měl zkoumat skutečné náklady žalovaného i náklady na bydlení a nespokojit se pouze s informací sdělenou samotným žalovaným. Vzhledem k závažnosti dopadů případné exekuce do majetkové sféry žadatele o úvěr soud v posuzované věci uzavřel, že nezkoumala-li původní věřitelka před poskytnutím úvěru existenci případných exekucí vedených proti žalovanému, poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jelikož na základě neúplných informací o poměrech žalovaného nemohlo z logiky věci vyplynout, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnuté úvěry.

16. V předmětném sporném řízení bylo na žalobkyni, aby tvrdila, na základě jakých konkrétních skutečností dospěla k závěru, že u žalovaného nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr, a především aby takto tvrzené skutečnosti prokázala. Žalobkyně se omluvila z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení, aby tvrdila, na základě jakých konkrétních skutečností dospěla k závěru, že u žalovaného nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr, a především aby takto tvrzené skutečnosti prokázala ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že její předchůdce splnil svou povinnost stanovenou zákonem a řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného.

17. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ přihlíží i bez návrhu, jak vyplývá z výslovného znění tohoto ustanovení. Smlouva byla uzavřena po novele zákona o spotřebitelském úvěru, jedná se proto o neplatnost absolutní. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle speciálního ustanovení § 87 ZosÚ je však žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši , částka, a žalovaný na tuto jistinu zaplatil , částka, , soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zbývající jistinu ve výši , částka, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či další platby. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu, s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, zamítl (výrok II.).

18. Pokud pak žalobkyně ve svém podání poukazovala na praxi jiného odvolacího soudu, ohledně uchovávání listin, z nichž poskytovatel vycházel, pak uvedená praxe je překonána s ohledem na právní úpravu § 78 ZoSÚ, podle níž poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah.

19. Nad rámec soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě uvedenou úrokovou sazbu 54 % a RPSN 70 % ročně považuje soud za nepřiměřeně vysokou. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.

20. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení úvěrové jistiny vyplývá z ustanovení § 87 ZosÚ, z důvodové zprávy a z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že spotřebitel není povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

21. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz také rozsudek Krajského soudu v , adresa, , pobočka v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Soud proto nárok na požadovaný úrok z prodlení zamítl.

22. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění a pro pasivitu žalovaného ani stanovení plnění ve splátkách.

23. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla úspěšná v rozsahu 72 %, neúspěšná v rozsahu 28 %, náhradu nákladů řízení v rozsahu 44 %. Náklady se sestávají ze soudního poplatku ve výši , částka, , a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za tři úkony právní služby ve výši , částka, (3 x , částka, za převzetí a přípravu zastoupení, a podání žaloby, za výzvu k plnění) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) a náhrady hotových výdajů ve výši , částka, (za tři úkony po , částka, ) ve smyslu § 14b odst. 2 advokátního tarifu. Uvedené odměny a náhrady se zvyšují o 21 % DPH podle § 137 o. s. ř. ve výši , částka, . Celkem tedy činí náklady řízení , částka, z toho 44 % činí , částka, . Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř. Použití zvláštního ustanovení § 14b je odůvodněno tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech.