8 C 284/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem titul a jméno jméno příjmení , Ph.D. se sídlem adresa žalobkyně značka spisová značka proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení celkem částky [částka], s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO] a žalovanou, kdy se domáhá zaplacení částky, sestávající z dlužné jistiny ve výši [částka], dlužných úroků [částka], dlužných poplatků za administrativní činnost [částka], dlužných poplatků za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], dále zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka] a běžících úroků jak je uvedeno ve výroku II. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě uzavřené smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši [částka], úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy byl sjednán ve výši [částka] s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, poslední splátka byla splatná [datum] Smlouvou ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně předmětnou pohledávku na žalobkyni, jakožto postupníka. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se nedostavila. Předvolání jí bylo doručeno na adresu místa trvalého pobytu řádně a včas. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). Z výpisu CEO a ze systému ISAS zdejšího soudu bylo zjištěno, že žalovaná změnila příjmení„ [příjmení]“ na„ [celé jméno žalované]“ 3. Soud k prokázání aktivní legitimace žalobkyně provedl důkazy smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, seznamem postupovaných pohledávek a dále oznámením společnosti [právnická osoba] o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], [IČO], byla vymazána dne [datum], zanikla v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], a na tuto společnost v důsledku fúze sloučením přešlo jmění zanikající společnosti [právnická osoba] [IČO]. Dne [datum] došlo ke změně názvu obchodní firmy [právnická osoba] na [právnická osoba] [IČO]. Soud má z těchto důkazů za prokázáno žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovanou podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

4. Z listiny označené jako„ Smlouva o půjčce [název půjčky] půjčka“ [číslo] uzavřené dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou a [právnická osoba], [IČO], žalovaná potvrdila, že na jejím podkladě převzala v hotovosti od uvedené společnosti částku [částka], kterou se uvedená společnost zavázala poskytnout jako spotřebitelský úvěr ve formě peněžité půjčky. Žalovaná se zavázala uhradit částku [částka] spolu s administrativním poplatkem [částka], úrokem [částka], poplatkem za hotovostní inkaso splátek [částka], tedy se celkem zavázala uhradit částku [částka] v 58 týdenních splátkách ve výši [částka], přičemž první splátka byla splatná do sedmi kalendářních dní od uzavření smlouvy. RPSN činila 75,72 %, zápůjční úroková sazba 23,72 %. Rovněž žalovaná svým podpisem ve v Prohlášení stvrdila, že jako„ Zákazník potvrzuje, že věřitel sám nebo prostřednictvím svého zprostředkovatele před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku na základě informací získaných od zákazníka, a které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné a zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Zákazník dál prohlásil, že mu byly v dostatečném předstihu před uzavřením této smlouvy poskytnuty veškeré předsmluvní informace ve smyslu příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a že informace a údaje v této smlouvě odpovídají poskytnutými předsmluvními informacím.“ 5. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že ověřila úvěruschopnost posuzované, která byla dotazována na své poměry a informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného (pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva). Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované. Dále bylo odkázáno na prohlášení žalované uvedené ve smlouvě, o tom, že je schopna celkovou dlužnou částku zaplatit a byly jí poskytnuty předsmluvní informace. Žádné jiné listiny k tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalované než smlouvu o půjčce a kartu zákazníka však žalobkyně k důkazu neoznačila.

6. Žalovaná na svou obranu nic neuvedla, z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalovaná na své závazky cokoli uhradila.

7. Z listiny označené jako„ Karta zákazníka“ ze dne [datum] soud zjistil, že totožnost žalované byla ověřena z občanského průkazu, žalovaná požadovala úvěr [částka], jako druh bydlení bylo uvedeno vlastní, není majitel vozu, nemá půjčku jinde a nemá aktivní půjčku u FCI, narozené dítě v roce 2012, je v domácnosti, jako zaměstnavatel uvedeno: mateřská dovolená, příjem domácnosti uvedena mzda [částka], další příjmy [částka] (není uvedeno o jaké příjmy se jedná), jako měsíční výdaje jsou uvedeny nájem a inkaso [částka] (přeškrtnuto) a uvedeno [částka], výdaje domácnosti [částka], výdaje na telefon [částka], celkem [částka], použitelný příjem [částka]. Takto získané údaje měly být ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ověřeny občankám průkazem, nájemní smlouvou (přitom uvedeno vlastní bydlení) dokladem SIPO, výměr státním podpory. Ověřené listiny žalobkyně za důkazní prostředky neoznačila, ani je soudu nepředložila.

8. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud podle přechodného ustanovení zakotveného v § 3028 odst. 1 o. z., posuzoval vztah účastníků podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., (dále jen „obč.zák.“) a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena. Žalované jako spotřebitelce byla poskytovatelem poskytnuta peněžní částka [částka] ve formě půjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona [číslo] Sb. (také jen ZosÚ).

9. Podle § 9 odst. 1) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

11. Podle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu, anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

13. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

14. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle § 458 musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením.

15. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako spotřebitelkou nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o půjčce podle § 657 obč. zák.

16. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 9 ZosÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Nejvyšší soud uzavřel, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dostupný z [webová adresa]). Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

17. V daném případě žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti předložila zákaznickou kartu, z níž vyplývá, že žalovaná byla v době poskytnutí půjčky na rodičovské dovolené, měla roční dítě, pobírala dávky státní sociální podpory a žila v nájmu. Náklady na bydlení byly v kartě přepisovány, přičemž náklady včetně inkasa ve výši [částka] jsou zcela zjevně podhodnocené a uvedeny v takové výši, aby odpovídaly nízkému příjmu žadatelky. Žalovaná uvedla vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, jeho výdaje nebyly v kartě zákazníka uvedeny ani zohledněny. Z karty zákazníka pak bylo sice zjištěno, že původní věřitelka žalovaného výši příjmů ověřila pouze výměrem státní podpory a výdaje nájemní smlouvou a dokladem SIPO. Žalobkyně však žádné listiny, kterými poskytovatel prověřoval úvěruschopnost žalované soudu nepředložila, přestože měly být pořízeny jejich kopie, jak je uvedeno v kartě zákazníka. Poskytovatel úvěru neprovedl šetření žalované v registru [příjmení] a v nebankovním registru klientských informací (NRKI) tedy v databázi dlužníků.

18. V souzené věci soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem a posouzení úvěruschopnosti podle § 9 ZosÚ řádně neprovedla, neboť proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat takové příjmy a výdaje domácnosti, které měly nasvědčovat tomu, že žalovaná bude schopna půjčku splácet. Již z karty zákazníka je zřejmé, že žadatelka o půjčku na rodičovské dovolené s vyživovací povinnosti, bez pracovního poměru, pobírající pouze dávky státní sociální podpory, žijící v nájemním bytě, nebude schopna splácet jakoukoli půjčku. Spotřebitelský úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně předchůdkyně žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá též výsledek, neboť žalovaná úvěry řádně nesplácela. O této povinnosti tvrdit a prokázat splnění povinnosti podle ZosÚ však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání.

19. Z výše uvedeného je patrné, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčku ve formě spotřebitelského úvěru, ačkoliv musela mít minimálně pochybnosti o schopnosti žalované ji o daných parametrech splácet vzhledem k uváděným poměrům, kdy příjmy tvořily výlučně dávky státní sociální podpory. Zejména nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalované. Úvěr tak byl poskytnut v rozporu s ust. § 9 odst. 1 ZosÚ. Soud proto uzavírá, že smlouva o půjčce uzavřená mezi účastníky dne [datum], je podle zmíněného ustanovení ZosÚ a podle § 39 obč.zák. neplatná.

20. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák., které jsou si smluvní strany povinny podle § 457 obč. zák. vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě absolutně neplatné smlouvy částku [částka], je žalovaná povinna takové plnění vrátit. Z provedených důkazů nevyšlo najevo, že by žalovaná na půjčku cokoli uhradila a žalovaná na svou obranu nic neuvedla. Žalovaná tedy dosud žalobkyni dluží částku [částka], kterou je povinna žalobkyni vydat. Soud proto uložil žalované výrokem I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku s úrokem z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v oznámení o postoupení pohledávky, v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů. Výzva byla odeslána [datum] a doručena [datum] třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o.z.) Lhůta k plnění uplynula dne [datum], od [datum] je žalovaná v prodlení. Žalobkyně neprokázala dřívější splatnost tedy, že by žalovanou vyzvala dříve než v oznámení o postoupení pohledávky. Nárok na úrok z prodlení pak soud posoudil podle ust. § 1970 o.z. a požadovaná výše úroku z prodlení je v souladu s vládním nařízením [číslo] Sb.

21. Nedůvodné jsou zbývající nároky uplatněné žalobkyní ze smlouvy (smluvní úrok, odměna za administrativní zpracování zápůjčky, náklady za hotovostní inkaso splátek). Soud proto žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. zamítl.

22. O nákladech řízení bylo soudem rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 29,30 % včetně kapitalizovaného příslušenství, neúspěšná v rozsahu 70,70 %, žalované by náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 41,40 %, podle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).