8 C 29/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23 335 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 335 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 817 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 23 335 Kč s tím, že žalovaný byl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] ve znění dohody o změně pracovní smlouvy zaměstnán u žalobkyně jako řidič motorových vozidel. Den nástupu do práce byl sjednán od [datum] na dobu neurčitou. Žalovaný přestal od [datum] docházet do zaměstnání, do práce ani po výzvě nenastoupil, proto mu bylo dne [datum] zasláno okamžité zrušení pracovního poměru v důsledku porušení povinností zvlášť hrubým způsobem. Pracovní poměr žalovaného skončil dnem [datum]. Žalovanému tak vznikla neomluvená absence, a to od [datum] do [datum]. Za žalovaného však musely být žalobkyní hrazeny za tuto dobu zákonné srážky, tj. zdravotní pojištění ve výši 2 187 Kč v 8/ 2022 a 2 187 Kč v 9/ 2022 a 847 Kč v 10/ 2022. Dále žalovaný čerpal v měsíci 7/ 2022 řádnou dovolenou z roku 2022, na kterou měl v danou chvíli nárok, ale vzhledem k tomu, že od [datum] do [datum] do zaměstnání nedocházel, byl upozorněn, že bude mít neomluvenou absenci. Z titulu neomluvené absence přistoupila žalobkyně ke krácení celé dovolené. Z tohoto titulu vznikla srážka za dovolenou 80 hodin náležející do roku 2022 ve výši 19 559 Kč, která je vypočítána z průměrného hodinového výdělku 244,49 Kč z rozhodného období 2 čtvrtletí 2022. Za žalovaného však muselo být uhrazeno zdravotní pojištění za neplacené volno, které vzniklo z titulu přečerpané dovolené 80 hod v 7/ 2022 ve výši 707 Kč. Současně bylo žalobkyni vráceno ZP+SP odvedené z náhrady mzdy za dovolenou z měsíce 7/ 2022 ve výši 2 152 Kč. Žalobkyni tak vznikla vůči žalovanému pohledávka za nevyšlou mzdu v celkové výši 23 335 Kč, tj. srážka za platbu zdravotního pojištění za dobu neomluvené absence a za srážku přečerpané dovolené z důvodu neomluvené absence.

2. K jednání dne [datum] se žalovaný nedostavil, svou neúčast neomluvil, k žalobě se nevyjádřil, žaloba i předvolání k jednání mu byly doručeny řádně a včas. Soud proto projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti žalovaného a přihlédl přitom k provedeným důkazům podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Z pracovní smlouvy ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalobkyně jakožto zaměstnavatel s žalovaným jakožto zaměstnancem uzavřeli smlouvu, na základě níž byl žalovaný u žalobkyně zaměstnán jako řidič silničních motorových vozidel. Den nástupu do práce byl sjednán od [datum] na dobu určitou. Dne [datum] uzavřeli žalobkyně s žalovaným dohodu o změně sjednaných pracovních podmínek, přičemž sjednaný obsah pracovní smlouvy se změnil tak, že pracovní poměr se sjednává na dobu neurčitou.

4. Z Okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce zrušila pracovní poměr z důvodu, že žalovaný porušil zvlášť hrubým způsobem povinnosti vyplývající z právního předpisu vztahující se k vykonávané práci. Porušení povinnosti spatřuje žalobkyně ve skutečnosti, že od [datum] žalovaný bez jakékoliv omluvy nedochází do zaměstnání. Pracovní poměr končí dnem doručení tohoto rozhodnutí. Podle předložené dodejky bylo okamžitého zrušení pracovního poměru doručeno žalovanému poštou dne [datum] do vlastních rukou.

5. Ze mzdových listů bylo zjištěno, že za měsíc červenec 2022 byla hrubá mzda žalovaného 33 985 Kč, neplacené volno 29 hodin, řádná dovolená 123 hodin 30 073 Kč, náhrada svátek 3 912 Kč, srážka na ZP - 1 530 Kč, sociální 2 210 Kč, průměr na dovolenou 244,49 Kč. Za měsíc srpen 2022 byla hrubá mzda žalovaného 0 Kč, fpč 184 hod, srážka na ZP - 729 Kč, srážka ZP- neplacené volno 1 458 Kč, dobírka – 2 187 Kč. Za měsíc září 2022 byla hrubá mzda žalovaného 0 Kč, fpč 176 hod, nevyšlá mzda za minulé obd. 2 187 Kč, srážka na ZP 729 Kč, srážka ZP- neplacené volno 1 458 Kč, dobírka – 4 374 Kč. Za měsíc říjen 2022 činí příjem žalovaného za 80 hod dovolené – 19 559 Kč, fpč 168 hod, nevyšlá mzda za minulé obd. 4 374 Kč, srážka na ZP - 362 Kč, sociální pojištění - 1 271 Kč, srážka ZP- neplacené volno 9 % 1 035 Kč (9% z 11 497 Kč), celkem 3 776 Kč, dobírka – 23 335 Kč.

6. Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k nástupu do zaměstnání a plnění pracovních povinností v souladu s pracovní smlouvou, ve které byl žalobkyní upozorněn, že nepřítomnost žalovaného v práci je neomluvená absence. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení částky 23 335 Kč nejpozději do [datum].

7. Soud po stránce skutkové uzavřel, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán jako řidič silničních motorových vozidel od [datum], v červenci 2022 čerpal dovolenou 80 hodin, na kterou měl v té době nárok za rok 2022. Od [datum] přestal žalovaný docházet do zaměstnání, výzvou ze dne [datum] byl vyzván k okamžitému nástupu do zaměstnání, žalovaný do práce ani po výzvě nenastoupil, proto mu bylo zasláno okamžité zrušení pracovního poměru v důsledku porušení povinností zvlášť hrubým způsobem a pracovní poměr žalovaného skončil dnem doručení okamžitého zrušení pracovního poměru, tedy dnem [datum]. Žalovaný měl k [datum] zůstatek dovolené z roku 2021 155 hodin, za rok 2022 měl nárok na 112 hodin, za rok 2022 vyčerpal 253 hodin dovolené, z toho ([číslo]) 80 hodin činila dovolená za rok 2022. Žalovanému vznikla neomluvená absence od [datum] do [datum] (424 hodin). Pojistné za měsíc srpen 2022, září 2022, říjen 2022 již nebylo možno srazit ze mzdy žalovaného, neboť žalovaný vzhledem k tomu, že do zaměstnání nedocházel, žádnou práci nekonal, žádnou mzdu nepobíral, a proto nedosahoval minimálního vyměřovacího základu, který činil, jak bylo zjištěno z výplatních listů 16 200 Kč, odvedla žalobkyně, jakožto zaměstnavatel, za žalovaného pojistné na veřejné zdravotní pojištění za neomluvenou absenci v částce 5 221 Kč Zdravotní pojištění za neplacené volno z titulu přečerpané dovolené 10 dnů (80 hod) činí 707 Kč. Žalovanému vzniklo za rok 2022 právo na poměrnou část dovolené za kalendářní rok v rozsahu 112 hodin. Žalobkyně v roce 2022 poskytovala svým zaměstnancům na rok dovolenou v rozsahu 200 hod (5 týdnů za kalendářní rok, stanovená týdenní pracovní doba činila u zaměstnavatele 40 hodin). Nárok žalovaného na dovolenou byl proto vypočten takto: [číslo] ze 40 hod. x 5 = 112 hod, avšak z důvodu neomluvené absence v trvání od [datum] do [datum], tedy 424 hodin, byla tato dovolená krácena o celou vyčerpanou dovolenou. Ke dni skončení pracovního poměru žalovaný vyčerpal celkem 80 hodin z dovolené na rok 2022, na které mu z důvodu neomluvené absence a skončení pracovního poměru nárok vůbec nevznikl. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni vyplacenou náhradu mzdy za dovolenou, na kterou mu právo nevzniklo. Za období července 2022 vyplatila žalobkyně žalovanému náhradu mzdy za dovolenou v částce 30 073 Kč hrubého za 123 hodin dovolené, přičemž průměr pro dovolenou činil 244,49 Kč za hodinu. Z vyplacené náhrady mzdy za měsíc červenec 2022 je žalovaný povinen vrátit žalobkyni část připadající na 80 hodin přečerpané dovolené, tj. částku 19 559 Kč hrubého. Od částky 19 559 Kč bylo odečteno vrácené zdravotní a sociální pojištění 1 272+ 880 Kč odvedené z náhrady mzdy za dovolenou z 7/ 2022 = 18 961 Kč. Za žalovaného však musely být žalobkyní hrazeny za tuto dobu zákonné srážky za neomluvenou absenci 5 221 Kč a zdravotní pojištění za neplacené volno 10 dnů 707 Kč. Náhrada mzdy za přečerpanou dovolenou, na kterou žalovanému nevznikl nárok, v délce 80 hodin tak včetně odvodů na pojistné činí celkem částku 23 335 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum] k úhradě shora uvedené částky do 15 dnů ode dne doručení této výzvy. Žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho.

8. Soud posoudil nárok žalobkyně podle následujících ustanovení.

9. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Podle § 336 odst. 4 zákoníku práce, povinnost zaměstnavatele doručit písemnost je splněna, jakmile zaměstnanec písemnost převezme.

10. Podle § 213 odst. 3 zákoníku práce, zaměstnanci, kterému nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok podle odstavce 1 nebo 2, avšak za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho v příslušném kalendářním roce práci alespoň po dobu 4 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby připadající na toto období, přísluší poměrná část dovolené.

11. Podle § 222 odst. 4 zákoníku práce, je zaměstnanec povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo.

12. Podle § 250 odst. 1 a odst. 2 zákoníku práce, zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

13. Podle § 257 odst. 2 zákoníku práce, výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu.

14. Podle § 223 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel může dovolenou krátit jen za neomluveně zameškanou směnu, a to o počet neomluveně zameškaných hodin; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn lze sčítat. Podle odst. 2 dovolená, na kterou vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se krátí pouze z důvodu podle odstavce 1, který vznikl v tomto roce.

15. Podle § 3 odst. 10 zákona č. 595/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění (dále jen„ zákon o pojistném na VZP“), pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné podle předchozí věty prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s odvodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace, je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel.

16. Podle § 5 odst. 1 zákona o pojistném na VZP, zaměstnavatel odvádí část pojistného, které je povinen hradit za své zaměstnance. Současně odvádí i část pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, srážkou z jeho mzdy nebo platu, a to i bez souhlasu zaměstnance.

17. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojistném na VZP, o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, rozhodné období, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí, pokud se dále nestanoví jinak.

18. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Pracovní smlouvou bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva podle ustanovení § 33 zákoníku práce, na základě které žalovaný vykonával pro žalobkyni práci na pozici řidiče silničních motorových vozidel. Žalovaný ode dne [datum] přestal docházet do zaměstnání a tím porušil povinnost vyplývající z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, žalobkyně okamžitě zrušila pracovní poměr dopisem žalovanému ze dne [datum], přičemž v souladu s § 336 odst. 4 zákoníku práce, ji žalovaný prostřednictvím provozovatelem poštovních služeb převzal [datum], tímto dnem byl pracovní poměr zrušen. Za celou dobu, kdy žalovaný nedocházel do zaměstnání, odvedla žalobkyně za žalovaného pojistné na veřejné zdravotní pojištění podle platných právních předpisů. Žalobkyni vznikl nárok na odvedené pojistné na veřejné zdravotní pojištění ve výši 5 221 Kč podle § 250 odst. 1 zákoníku práce a § 5 odst. 1 zákona o pojistném na VZP, který byl vypočten takto: (2 187 Kč tedy 13,5% z 16 200 Kč za měsíc 8/ 2022, 2 187 Kč tedy 13,5% z 16 200 Kč za měsíc 9/ 2022, 847 Kč za 10/ 2022 tedy 13,5% z 16 200Kč). Zdravotní pojištění za 10 dnů v měsíci 7/ 2022 za neplacené volno z titulu přečerpané dovolené činí 707 Kč (13,5 % z 16 200 Kč/31x10). Vzhledem k tomu, že nedosažení minimálního vyměřovacího základu nebylo způsobeno překážkami na straně žalobkyně, je povinen doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu uhradit žalovaný, a to prostřednictvím žalobkyně, jakožto zaměstnavatele, která jej za žalovaného odvedla. Jelikož tento doplatek pojistného ve výši 5 221 Kč a 707 Kč již nebylo možno srazit ze mzdy žalovaného vzhledem k tomu, že žalovaný žádnou mzdu nepobíral, je žalovaný povinen tuto částku žalobkyni uhradit. Ke dni skončení pracovního poměru žalovaný vyčerpal celkem 80 hodin z dovolené na rok 2022, vzhledem k tomu, že měl v příslušném roce 424 hodin neomluvené absence, zaměstnavatel mu zkrátil dovolenou za neomluveně zameškané směny o počet neomluveně zameškaných hodin podle § 223 ZP. Žalovaný tak na celou dovolenou za rok 2022 ztratil právo. Žalovaný tak přečerpal 80 hodin dovolené a v souladu s § 222 odst. 4 zákoníku práce je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy, která činí částku 19 559 Kč hrubé mzdy (80 hodin x 244,49 Kč – průměrná hrubá hodinová mzda pro náhrady). Ke srážce dovolené, která byla čerpána v měsíci červenci 2022 v částce 19 559 Kč došlo v měsíci říjnu 2022. V měsíci červenci 2022 zaměstnanec z této částky odvedl zdravotní pojištění ve výši 4,5 % z 19 559 Kč tedy 880 Kč a sociální pojištění ve výši 6,5 % z 19 559 Kč tedy 1 271 Kč, celkem 2 152 Kč, v říjnové mzdě byla tato částka vrácena. Celková dlužná částka na veřejném zdravotním pojištění a náhradě na vyplacené mzdě činí 23 335 Kč. Úrok z prodlení podle § 1970 o.z. žalobkyně neuplatnila. Žaloba byla s ohledem na shora uvedená skutková zjištění a citovaná zákonná ustanovení shledána důvodnou, a proto jí soud vyhověl v plném rozsahu.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 817 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 167 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 335 Kč sestávající z částky 2 060 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t., tedy 8 240 Kč, včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. tedy 1 200 Kč (za předžalobní upomínku, převzetí věci, písemné podání- žaloba, účast na jednání). Dále náleží advokátovi podle § 14 odst. 1,3 a.t. náhrada za ztrátu času při cestě zástupce z [obec] do [obec] a zpět za 6 půlhodiny po 100 Kč ve výši 600 Kč a cestovné osobním vozem [příjmení] [příjmení] (2x 91km) při kombinované spotřebě vozidla 7,4 litrů BA [číslo] km, při ceně paliva 41,20 Kč a sazbě 5,20 Kč/km podle vyhl. 467/2022 Sb. činí (7,4 x 41, [číslo] + 5,20 = 8,25 x 182 =) 1 501,50 Kč, kdy v této částce je DPH již zahrnuto v ceně paliva. Odměna a náhrady jsou podle § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšeny z částky 10 040 Kč o 21 % DPH, tedy o 2 108,40 Kč. Celkové náklady činí 14 817 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.