8 C 302/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Daniely Ševelové a přísedících Jany Zapletálkové a Bc. Naděždy Ulicové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 78 852 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 78 852 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 78 852 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 218,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne domáhala po žalovaném zaplacení částky 78 852 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od datum do zaplacení. V žalobě uvedla, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum pracovní smlouvu. Okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne datum byl pracovní poměr s žalovaným ukončen. Na základě cit. uzavřené pracovní smlouvy, jejíž součástí bylo i ustanovení o převzetí hmotné odpovědnosti za přidělené vozidlo, převzatou hotovost, ceniny a doklady, byly žalovanému mj. svěřeny ceniny - stravenky a finanční prostředky v pokladně. Žalobkyní byla dne datum provedena kontrola účetních dokladů, svěřených cenin a finančních prostředků v pokladně, přičemž byl zjištěn schodek ve výši 88 852 Kč. Tento vzniklý schodek žalovaný dne datum ve smyslu § 2053 z.č. 89/2012 Sb. písemně uznal a zavázal se ho žalobci v celém rozsahu uhradit. Dne datum žalovaný na svůj dluh uhradil částku 10 000 Kč, avšak nic dalšího žalovaným uhrazeno nebylo. Žalobce dlužníka několikrát vyzval k úhradě dlužné částky, ale bezvýsledně.

2. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, byl v řízení přítomen cizí prvek, soud proto nejprve zkoumal svoji mezinárodní příslušnost ve věci rozhodnout a i otázku rozhodného hmotného práva. Soud činil pokusy o zjištění faktického bydliště žalovaného, zejména ke dni zahájení řízení. Tyto snahy soudu byly marné a skutečné místo bydliště žalovaného ke dni zahájení řízení (a ani aktuální) se soudu zjistil nepodařilo. V průběhu těchto úkonů soudu bylo zjištěno jako poslední místo faktického bydliště žalovaného (rovněž stále evidováno v ČR jako místo jeho trvalého pobytu, a rovněž uvedeno jako bydliště žalovaného v pracovní smlouvě) ulice a číslo, PSČ obec. Podle čl. 22 Nařízení Evropského parlamentu a ustanovení právního předpisu EU o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je dána pravomoc soudu České republiky, když na území České republiky má žalovaný jako zaměstnanec své bydliště. Rozhodným právem je pak právo České republiky podle ustanovení čl. 8 nařízení Evropského parlamentu a ustanovení právního předpisu EU, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (ústavní nález I), neboť volba práva ve smlouvě nebyla jednoznačně výslovně vyjádřena, ale vyplývá z okolností případu a zaměstnanec při plnění smlouvy obvykle vykonával svoji práci v země, proto se právní vztah řídí právem země.

3. Žalovaný se k jednání dne datum bez omluvy nedostavil, předvolání k jednání mu bylo doručeno na adresu místa pobytu cizince na území České republiky (§ 46b písm. a) o.s.ř.) dne datum spolu s žalobou. K žalobě se žalovaný nevyjádřil.

4. Z pracovní smlouvy soud zjistil a má za prokázané, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem, žalovaný byl u žalobce zaměstnán od datum jako provozní, s místem výkonu práce obec (země) jednalo se o pracovní poměr na dobu neurčitou. Byla dohodnuta mzda 25 000 Kč měsíčně. Zaměstnanec ve smlouvě převzal dohodou hmotnou odpovědnost za přidělené vozidlo, převzatou hotovost, ceniny a doklady. Žalovaný byl podle smlouvy seznámen s pracovními povinnostmi a předpisy k zajištění bezpečnosti při práci. Bylo ujednáno, že ostatní práva a povinnosti smluvních stran vyplývající z této smlouvy se řídí ustanovením Zákoníku práce a dalšími předpisy upravujícími pracovněprávní vztahy.

5. Dne datum žalovaný uznal svůj dluh ve výši 88 852 Kč s tím, že na základě uzavřené pracovní smlouvy, jejíž součástí je i dohoda o hmotné odpovědnosti mu byly svěřeny ceniny- stravenky a finanční prostředky v pokladně. Dne datum byl zjištěn dle pokladní knihy stav svěřené pokladny, kdy svěřená částka činila 25 128 Kč a svěřené ceniny- stravenky 10 910 Kč. Následně dne datum byla provedena kontrola pokladní knihy, podle které měl zůstatek finančních prostředků činit 113 980 Kč a stravenky částku ve výši 10 910 Kč. Kontrolou bylo zjištěno, že ve skutečnosti není v pokladně částka 113 980 Kč, ale pouze částka 25 128 Kč a stravenky v hodnotě 10 910 Kč. Rozdíl mezi skutečnou finanční částkou a pokladní knihou ke dni datum činil částku 88 852 Kč, kdy k tomuto vzniklému schodku došlo omylem, když vyhodil peníze do odpadu. Vzhledem k tomu, že na základě dohody převzal za pokladnu hmotnou odpovědnost, uznává svůj dluh vůči věřiteli společnosti právnická osoba ve výši 88 852 Kč a zavázal se dlužnou částku v celém rozsahu uhradit ihned. Současně prohlásil, že ji neuzavřel v tísni, jde o svobodný a vážný projev jeho skutečné vůle, obsahu prohlášení rozumí a souhlasí, což stvrzuje svým podpisem. K písemnému uznání je připojen úředně ověřený podpis žalovaného. Žalovaný byl předžalobní upomínkou ze dne datum uloženou na poště dne datum vyzván k úhradě dlužné částky 6. Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno, že žalovaný byl v pracovním poměru u žalobkyně jako provozní, měl uzavřenou dohodu o hmotné odpovědnosti za svěřené hodnoty, přičemž dne datum byla provedena kontrola účetních dokladů, svěřených cenin a finančních prostředků v pokladně, přičemž byl zjištěn schodek ve výši 88 852 Kč. Vznik schodku se měl týkat finančních prostředků a cenin, s nimiž žalovaný hospodařil, tj. stravenek a finančních prostředků z tržeb. Dne datum žalovaný uznal svůj dluh ve výši 88 852 Kč co do důvodu i výše vůči žalobkyni jako věřiteli.

7. Projednávanou věc je třeba posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhá náhrady škody vzniklé na svěřených hodnotách, která byla zjištěna dne datum – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění k tomuto dni.

8. Podle ust. § 250 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

9. Podle § 249 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnanec povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku zaměstnavatele.

10. Podle ust. § 252 odst. 1 zákoníku práce byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen "dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty"), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách.

11. Podle ust. § 263 odst. 2 zákoníku práce uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda podle věty první musí být uzavřena písemně.

12. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

13. Podle ust. § 2054 odst. 2 o.z., plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

14. Podle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.

15. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení zákoníku práce a občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Odpovědnost zaměstnance za schodek na hodnotách, které byly zaměstnanci svěřeny k vyúčtování, patří ke zvláštnímu druhu pracovněprávní odpovědnosti za škodu, která se vyznačuje zpřísněnými podmínkami ve vztahu k odpovídajícímu subjektu, tj. zaměstnanci. Odpovědnost za tuto škodu vzniká, prokáže-li zaměstnavatel, že uzavřel se zaměstnancem platnou dohodu o odpovědnosti a že na hotovosti, ceninách, zboží, zásobách materiálu nebo jiných hodnotách (dále též„ hodnotách“), které zaměstnanci svěřil k vyúčtování, vznikl schodek. U tohoto druhu odpovědnosti zaměstnavatel není povinen prokazovat zavinění zaměstnance (srov. § 250 odst. 3 zák. práce). Zavinění zaměstnance na vzniku škody se předpokládá, takže zaměstnanec se odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách zprostí zcela, popř. částečně, jen jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění (§ 252 odst. 5 zák. práce). Žalovaný způsobil žalobkyni škodu na hotovosti a ceninách, které byl povinen žalobkyni vyúčtovat a předat ve výši celkem 88 852 Kč, tento svůj závazek žalovaný dne datum uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit ihned.

17. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Toto hmotněprávní ustanovení (§ 2053 in fine) má vazbu na procesní ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka. Podle judikatury Nejvyššího soudu pak "pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou" (spisová značka). Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Žalovaný na svou obranu neuvedl žádné skutečnosti a dne datum částečně uhradil 10 000 Kč a částečné plnění účinky má také účinky uznání zbytku dluhu. Žalovaný tedy dosud dluží částku 78 852 Kč, kterou je tak povinen žalobkyni uhradit.

18. Žalovaný měl škodu uhradit ihned, proto je v prodlení ode dne následujícího po uznání závazku tedy od datum. Úrok z prodlení byl přiznán podle ust. § 1970 o.z. od tohoto data v zákonné výši 10 % ročně stanovené podle nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud jako třídenní s tím, že počíná dnem právní moci tohoto rozsudku, v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.

19. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, náleží jí náhrada nákladů řízení v celém rozsahu podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení se sestávají ze soudního poplatku ve výši 3 943 Kč a z nákladů za zastoupení advokátkou, které podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a.t.“) náleží odměna za 2 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení a návrh ve věci samé) ve výši 4 260 Kč za 1 úkon právní služby, a ve výši 2 130 Kč za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 a.t., a podle § 13 odst. 4 a.t. paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby. Za účast na jednání náleží již nezastoupenému účastníkovi za tento úkon paušální náhrada podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč. Cestovné k jednání žalobkyně ve stanovené lhůtě ani ke dni vyhotovení rozsudku nevyčíslila. Odměna a náhrady placené advokátce jsou zvýšené o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovené ze základu ve výši 11 550 Kč, tedy o 2 425,50 Kč. Celkové náklady řízení činí 18 218,50 Kč a žalovaný je povinen je zaplatit podle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.