8 C 330/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. se sídlem adresa žalobkyně spisová značka číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku 16,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D.

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, s tím, že jistinou je částka [částka], smluvní pokuta [částka]. V žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [příjmení]“), uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o kontokorentu (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě [příjmení] poskytla žalovanému kontokorentní úvěr do limitu [částka] k jeho běžnému účtu č. [bankovní účet]. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas (tj. nezajistil na běžném účtu [bankovní účet] sjednaný kreditní obrat), případně došlo z jeho strany k přečerpání celkového limitu kontokorentu nad částku [částka], [příjmení] jej několikrát písemně upozornila, aby tento stav napravil. Následně, v důsledku trvajícího porušení povinností žalovaného ze Smlouvy, zejména z důvodu nesplácení kontokorentního úvěru stanoveným způsobem a přečerpání limitu kontokorentu, [příjmení] pohledávku žalovaného s účinností ke dni [datum] zesplatnila. Ke dni zesplatnění, činila dlužná částka na jistině [částka]. Pohledávka za žalovaným byla ke dni postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. Předvolání mu bylo doručeno na adresu místa trvalého pobytu řádně a včas. Žalobkyně svou nepřítomnost omluvila, soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi postupitelem [právnická osoba], [IČO], a.s. a žalobkyní jako postupníkem ze dne [datum] a ze seznamu postupovaných pohledávek vyplývá, že je zde uvedena pohledávka za žalovaným označená č. smlouvy, rodným číslem žalovaného a výší pohledávky. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a poštovním podacím archem má soud za prokázáno, že [právnická osoba], [IČO] oznámila žalovanému, že postoupila na žalobkyni pohledávku vedenou na běžném účtu s tím, že dluh ke dni [datum] činí [částka]. Soud má tímto za prokázáno, že žalobkyně je věřitelkou předmětné pohledávky za žalovaným.

4. Soud zjistil ze smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne [datum], smlouvy o kontokorentu [číslo] že žalovanému byl zřízen běžný účet č. [bankovní účet] a dne [datum] mu banka poskytla k tomuto účtu kontokorentní úvěr do limitu [částka], přičemž na základě Smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky na tomto účtu do debetního (záporného) zůstatku až do částky (mínus) [částka]. Žalovaný nebyl oprávněn čerpat peněžní prostředky nad tento sjednaný limit, přičemž takovéto přečerpání představovalo porušení Smlouvy Žalovaný se dále zavázal splácet [peněžnímu ústavu] úvěr dle čl. 4 Smlouvy tak, že za období přechozích 3 měsíců zajistí na běžném účtu č. [bankovní účet] kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu. Splátky měly být dle Smlouvy a čl.

3. Produktových podmínek pro kontokorenty hrazeny formou připsání jakékoliv příchozí (kreditní) transakce na běžném účtu klienta, č. [bankovní účet]. [příjmení] [příjmení] a žalovaným bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků (úvěru – debetního zůstatku kontokorentu), když úroková sazba byla stanovena jako neměnná ve výši 16,90 % p.a.. Žalovaný se též zavázal hradit další případné platby (zejména poplatky) dle Smlouvy, resp. aktuálního Sazebníku poplatků.

5. Sdělením ze dne [datum] adresovaným žalovanému má soud za prokázáno, že [příjmení] žalovaného vyzvala k úhradě dlužného kontokorentu ve výši [částka] a informovala o převedení aktuálně čerpaného kontokorentu na samostatný technický účet [příjmení]. Dále upozornila, že využije oprávnění a bude účtovat smluvní pokutu 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení.

6. Výpisy z běžného účtu žalovaného má soud za prokázáno, že je veden od [datum], vykázaný příjem (zřejmě od zaměstnavatele) se pohyboval od [částka] do [částka] měsíčně, od [číslo] byl účet žalovaného v minusu do výše kontokorentu až do [číslo], kdy vykázal kladný zůstatek díky příjmu [částka] od [právnická osoba] – úvěrové společnosti, od [číslo] byl opět v minusu od - [částka] – [částka], od [číslo] do [číslo] pobíral jen podporu od úřadu práce, v lednu 2019 se mu příjem zvýšil na [částka] a po celý rok 2019 zůstával účet žalovaného v mínusu 15 100 – [částka], od září 2019 do ledna 2020 opět pobíral podporu od úřadu práce, od února 2020 do června 2020 pak měl příjmy od [částka] do [částka] měsíčně, od 7/ 2020 neměl žádné příjmy a nabíhaly jen úroky a poplatky za kartu [částka] měsíčně. Dne [datum] byl účet žalovaného ve stavu minus [částka], na jeho účet přišla dne [datum] částka [částka], tím se účet dostal do stavu + [částka], poté od [datum] do [datum] čerpal platbami kartou a výběry v hotovosti z bankomatu celkem částku [částka]. Výsledkem je dluh - [částka]. Od [datum] nebyla na účet až do jeho uzavření připsána žádná platba. Dne [datum] je zaúčtována půjčka [částka] a běžný účet vyrovnán.

7. Žalovaný na svou obranu nic neuvedl a z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalovaný na své závazky z debetu na běžném účtu cokoli uhradil. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil pro rozhodnutí žádné relevantní skutečnosti.

8. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaný, který měl u žalobkyně vedený běžný účet tento přečerpal v červnu 2020 výběry a platbami kartou o [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem odeslaným dne [datum] k úhradě dlužné částky.

9. Soud naopak nemá za prokázané, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, a pokud ano, tak zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tuto skutečnost ani neučinila předmětem žalobních tvrzení.

10. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) byla předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta možnost čerpat peněžní prostředky na účtu do debetního zůstatku až do částky (mínus) [částka], což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ).

11. Podle § 86 odst. 1 ZosÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 ZosÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

15. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § [číslo] odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Věřiteli stále je ZosÚ uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. To chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

21. V předmětném sporném řízení bylo jen a pouze na žalobkyni, aby tvrdila, na základě jakých konkrétních skutečností dospěla k závěru, že u žalovaného nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr, a především aby takto tvrzené skutečnosti prokázala. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a současně požádala, aby v případě neúplnosti tvrzení či důkazů byla soudem vyzvána k jejich doplnění a aby jednání bylo za tímto účelem případně odročeno. Současně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. K tomu soud sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Za tohoto stavu, kdy žalobkyně ani neučinila předmětem žalobních tvrzení skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, nezbývá soudu, než rozhodnout na základě neunesení břemene tvrzení, které, jak plyne z výše citované judikatury, tížilo ohledně této skutečnosti právě žalobkyni (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo], [právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další, který se sice primárně zabýval otázkou důkazního břemene, o to více však lze aplikovat uvedené závěry na břemeno tvrzení).

22. Neunesení břemene tvrzení žalobkyní ohledně skutečnosti, zda v předmětné věci věřitel splnil povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a zda nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, má za následek, že spotřebitelský úvěr byl poskytnut žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Navzdory znění ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ se jedná o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba], v. GK).

23. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny podle § 2991 o.z. vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o kontokorentu částku [částka], je žalovaný povinen takové plnění vrátit, neboť ji čerpal ze svého běžného účtu, aniž by k tomu měl na účtu dostatek peněžních prostředků.

24. Soud proto uložil žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], s úrokem z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě, v níž byl žalovaný vyzván k neprodlené úhradě. Výzva byla odeslána dne [datum] a doručena žalovanému [datum] třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o.z.). Žalovaný měl plnit [datum], od [datum] je žalovaný v prodlení. Nárok na úrok z prodlení pak soud posoudil podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a přiznal žalobkyni požadovaný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] a ve zbytku příslušenství žalobu zamítl.

25. Nedůvodné jsou zbývající nároky uplatněné žalobkyní z neplatné smlouvy, poplatky a úroky. Soud proto žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. zamítl.

26. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 74,80%, neúspěch v rozsahu 25,3%, má proto právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému v rozsahu 49,50% podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Náklady řízení se sestávají ze soudního poplatku [částka], odměny advokáta, kterému podle § 6 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši [částka] za dva úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za písemné podání soudu,) a ½ úkon za předžalobní upomínku podle § 11 odst. 2 písm. h) ve výši [částka], celkem [částka]. Podle § 13 odst. 3 stejné vyhlášky náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za každý ze 3 úkonů právní služby tedy [částka]. Odměna a náhrady zvýšené o 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši [částka], celkem [částka], z toho 49,50% činí [částka] Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř..