8 C 333/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta sp. zn. Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 56 936,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení: a) částky , částka, , b) částku , částka, a zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím s tím, že s žalovanou uzavřela distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva“), na základě které poskytla žalované úvěr až do výše , částka, splatný , datum, . Žalovaná si sjednala služby „Presto“ za poplatek , částka, a „Klidné spaní“ za poplatek , částka, . Žalovaná poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila úvěruschopnost. Žalovaná dluží jistinu , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru , částka, , smluvní úrok , částka, , poplatky za služby , částka, a , částka, a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od , datum, do , datum, , vyčíslenou na částku , částka, . Úvěr nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně žalované odeslána.

2. Soud v dané věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalované (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil. Žalovaná se k jednání nedostavila, svou neúčast neomluvila, předvolání k jednání jí bylo doručeno řádně a včas.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny označené „smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. , hodnota, soud zjistil, že společnost , Jméno žalobkyně, . (věřitel) a žalovaná (dlužník) uzavřeli distančním způsobem smlouvu podepsanou elektronicky dne , datum, . Obsahem smlouvy je závazek věřitele poskytnout žalované částku až do výše , částka, („Kreditní rámec“) jako spotřebitelský úvěr. Roční procentní sazba nákladů při čerpání celého Kreditního rámce (RPSN): 1 237,48 %, úroková sazba (pevná – denní úrok): 0,866 %, Datum splatnosti první splátky , datum, . Konec platnosti kreditního rámce , datum, . Klient se zavázal zaplatit Poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z vyplacené tranše, služba , právnická osoba, poplatkem , částka, měsíčně, informační SMS , částka, měsíčně. Dále byl sjednán nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je Klient v prodlení, až do zaplacení.

4. Zprávou , právnická osoba, . má soud za prokázáno, že účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je veden na žalovanou jako majitele a jediného disponenta a na tento účet byly ve dnech , datum, , , datum, a , datum, připsány tři platby celkem ve výši , částka, pod VS , var. symbol, z účtu žalobkyně. Žalovaná pak ze svého účtu na účet žalobkyně , č. účtu, uhradila pod VS , var. symbol, částku celkem , částka, (od 10/2023 do 2/2024).

5. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované uvedla, že zjistila u žalované informace o jejích příjmech a výdajích, ověřila zda se nenachází v registrech centrální evidence exekucí, v insolvenčním rejstříku, výpisu neplatných dokladů, není hledanou osobou. Posouzení provedla žalobkyně podle interní metodiky, nahlédla do databází CNCB, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information , právnická osoba, (Poskytovatel služby informování o platebním účtu, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Uvedené žalobkyně doložila pouze dokladem „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“ podle kterého činil počet členů domácnosti 1, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 25 000, výše ověřeného příjmu , částka, , Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: , částka, , Výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: , částka, , Ostatní zbytné výdaje: , částka, , Počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti není uveden Rezerva pro výdaje: 500, Vypočítané minimální výdaje: 12360, disponibilní příjem: , částka, , posouzení úvěruschopnosti: úspěšné. Příjem , částka, měsíčně měl být spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, uvedený výpis k důkazu nebyl předložen.

6. Žalovaná na svou obranu nic neuvedla a v řízení nevyšlo najevo, že by poskytnutou částku žalobkyni zaplatila více než je uvedeno ve zprávě banky v odst. 4 odůvodnění.

7. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy ze dne , datum, na účet finanční částku ve výši , částka, , přičemž dosud vrátila částku , částka, . Soud naopak nemá za prokázané, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.

8. Žalované jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) byly předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnut spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření smlouvy, tedy od , datum, (také jen ZosÚ).

9. Podle § 86 odst. 1 ZosÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 ZosÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy třeba posoudit jako neplatnou.

15. Soud se proto zabýval tím, zda žalobkyně poskytla žalované v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v souladu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, (uveřejněném na www.nsoud.cz) .....„věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit“ ...... Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., v. GK). Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

16. V předmětném sporném řízení bylo na žalobkyni, aby tvrdila, na základě, jakých konkrétních skutečností dospěla k závěru, že u žalované nejsou dány důvodné pochybnosti o její schopnosti splácet poskytnutý úvěr, a především aby takto tvrzené skutečnosti prokázala. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.

17. V daném případě žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti předložila pouze jí vytvořený Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ., z něhož vyplývá, že žalovaná v době poskytnutí úvěru uvedla příjem , částka, , výši příjmu , částka, měsíčně, měla žalobkyně ověřit z bankovního výpisu, který však soudu k důkazu nepředložila. Z uvedených zjištění vyplývá, že již pouhým odečtem uvedených nákladů od příjmu (25 000- 19 500= , částka, ) činil disponibilní zůstatek částku nižší, než uvedla žalobkyně. Současně z uvedeného vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru porovnávala příjmy a výdaje spotřebitele a posuzovala způsob plnění dosavadních dluhů, či zkoumala její výdajovou stránku, exekuční a insolvenční minulost. Žalobkyně neprokázala, že provedla šetření žalované v registru SOLUS, v nebankovním registru klientských informací (NRKI), či v Centrální evidenci exekucí a s jakým výsledkem. Soud proto v dané věci soud uzavřel, že žalobkyně také neprokázala, že poskytovatel úvěru splnil svou povinnost stanovenou zákonem a před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně tvrdila, že žalovanou sdělené informace ověřila výpisem z účtu a dotazy v databázích, takové důkazy nebyly předloženy. Podle ustanovení § 78 ZoSÚ má přitom poskytovatel úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

18. V dané věci soud uzavřel, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem a posouzení úvěruschopnosti podle ZosÚ v daném případě řádně neprovedla. Posouzení poskytovatelem úvěru proběhlo zcela formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Spotřebitelský úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně žalobkyně nesplnila, čemuž odpovídá i výsledek, kdy žalovaná úvěr řádně nesplácela.

19. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel (žalovaný) musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. V tomto směru soud rovněž odkazuje na jednoznačné závěry rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, , sp. zn. C -679/18, na rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, , pobočka v Olomouci ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .

20. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle speciálního ustanovení § 87 ZosÚ je však žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či další platby. Jelikož předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši , částka, a žalovaná na tuto jistinu zaplatila , částka, , soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni zbývající jistinu ve výši , částka, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu, s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, zamítl (výrok II.).

21. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení úvěrové jistiny vyplývá z ustanovení § 87 ZosÚ, z důvodové zprávy a z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že spotřebitel není povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

22. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz také rozsudek Krajského soudu v , adresa, , pobočka v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Soud proto nárok na požadovaný úrok z prodlení zamítl.

23. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění a pro pasivitu žalovaného ani stanovení plnění ve splátkách.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně úspěšné žalované podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.