8 C 338/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 82 492,38 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby žalovaný zaplatil částku , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok ve výši , částka, , úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s jejím právním předchůdcem, společností BNP PARIBAS , právnická osoba, , bd Haussmann 1, , adresa, , Francie, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Obchodním soudem v Paříži pod c. , tel. číslo, (1954B09790), jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně) Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), po předchozím posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Součástí Smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky, platné ke dni uzavření Smlouvy. Žalovanému byl poskytnut úvěr na nákup elektroniky ve výši , částka, . Žalovaný se dle čl. B) zavázal Úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, vždy k 15. dni každého měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po uzavření úvěru, tedy od , datum, . Žalovaný se zavázal Úvěr splatit s úrokem ve výši 1,98 % p.m.. Dále byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše , částka, , kdy součástí smlouvy je ustanovení C), na základě kterého byla žalovanému poskytnuta možnost požádat kdykoli o změnu výše úvěrového rámce až do maximální povolené výše. Žalovanému byla poskytnuta Úvěrová karta Cetelem, s tím, že úvěr mohl žalovaný čerpat opakovaně vždy až do vyčerpání úvěrového limitu. Jedná se o úvěrovou kartu, která umožňuje platby za zboží a služby a výběr hotovosti až do výše schváleného kreditního limitu s tím, že se Žalovaný zavázal tento Úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z poskytnutého úvěrového rámce. Žalovaný své závazky neplnil řádně a včas, žalobce proto požádal o okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze Smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne , datum, . Jelikož žalovaný do dne stanoveného ve výzvě, tedy do , datum, dlužné splátky neuhradil, byl Úvěr prostřednictvím dopisu zesplatněn ke dni , datum, . Žalobkyni v důsledku zesplatnění úvěru vznikla pohledávka ze Smlouvy (dále jen „Pohledávka“), která byla k tomuto dni vyčíslena celkem na , částka, . Tato částka zahrnuje položky, které vyplývají z Transakční historie – Podklady pre súdne konanie (dále jen „Transakční historie“). Žalovaný po dni zesplatnění Úvěru uhradil částku v celkové výši , částka, , konkrétně dne , datum, částku ve výši , částka, a dne , datum, částku ve výši , částka, , obě platby byly započteny na jistinu. Žalobkyně nárokuje pohledávku sestávající z jistiny ve výši , částka, a příslušenství tvořeného: kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni , datum, (den posledního naúčtování dané položky v transakční historii) ve výši , částka, ; kapitalizovaným obchodním úrokem ke dni , datum, (den posledního naúčtování dané položky v transakční historii) ve výši , částka, ; obchodním úrokem z úvěru ve výši 12,75 % p.a. z částky , částka, ode dne , datum, až do zaplacení; zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky , částka, ode dne , datum, až do zaplacení.

2. Žalovaný na svou obranu uvedl, se jedná o kartu CETELEM, limit na kartě byl navýšen na , částka, , poté na , částka, a až v roce 2013 na , částka, , když výše splátky v roce 2012 činila pouze , částka, . Žádné podklady k tomuto navýšení nenašel. Jakmile limit navýšil, ihned čerpal v celém rozsahu a splácel 5 % tedy , částka, měsíčně. Na splátkách za celou dobu limit karty několikrát přeplatil, řadu let platil , částka, . Půjčená částka byla za tu dobu splacena, a výrazně přeplacena. I když měl výpadky ve splácení, snažil se přes finanční problémy splácet. Byl OSVČ a v době covidu neměl žádný příjem, měl proto obtíže se splácením, bral si krátkodobé půjčky a poskytovatel úvěru mu kartu zablokoval. Když úvěr , právnická osoba, převzala, neprověřovala jeho úvěruschopnost a kartu mu odblokovala, i když měl problémy se splácením. Úvěr byl nucen čerpat, aby mohl splácet splátky úvěrů a své provozní náklady. K prověřování úvěruschopnosti ani u původní společnosti nedošlo. Jako podnikatel v oblasti internetu měl od roku 2004 stejný obrat, což vychází na , částka, měsíčně.

3. Společnost , právnická osoba, . byl ke dni , datum, vymazána z obchodního rejstříku, ke dni účinnosti přeshraniční fúze, tj. k , datum, , přešel veškerý majetek, dluhy a práva a povinnosti včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů společnosti , právnická osoba, . na nástupnickou společnost BNP PARIBAS , právnická osoba, , akciová společnost se sídlem , adresa, , 1 boulevard Haussmann, Francouzská republika, která v České republice podniká prostřednictvím svého odštěpného závodu , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČ: , IČO, .

4. Z výpisu z obchodního rejstříku, z notářského zápisu ze dne , datum, o osvědčení o souhlasném prohlášení soud zjistil, že na základě Smlouvy dne , datum, společnost BNP Paribas , právnická osoba, , se sídlem boulevard Haussmann 1, , adresa, , Francouzská republika, reg. č.: , tel. číslo, RCS , adresa, („BNP Paribas“), jako prodávající a postupitel, a společnost , Jméno žalobkyně, ., se sídlem , adresa, , Česká republika, IČO: , IČO, , zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, sp. zn. B 1171 („, právnická osoba, “), jako kupující a postupník, spolu uzavřely smlouvu o postoupení portfolia smluv o úvěrech, které BNP Paribas poskytla klientům v České republice prostřednictvím své pobočky , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , Česká republika, IČO: , IČO, . Ze seznamu postoupených pohledávek vyplývá, že pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo oznámení o postoupení odesláno dne , datum, . Žalobkyně je podle § 1895 zákona č. 89/2012 Sb. aktivně legitimována v tomto řízení, neboť pohledávka ze smlouvy s žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

5. Žalobkyně k obraně žalovaného uvedla, že Smlouva o poskytnutí úvěru byla mezi stranami uzavřena dne , datum, , tudíž z hlediska posuzování úvěruschopnosti žalovaného (spotřebitele) spadá i v současné době do režimu zákona č. 321/2001 Sb., některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, kterýžto neobsahuje žádnou soukromoprávní sankci – neplatnosti úvěrové smlouvy či jinou – která by žalobce (úvěrujícího věřitele) stíhala i pokud by neprokázal, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy posuzoval. V prosinci roku 2023 byla postoupena pohledávka za žalovaným ve výši , částka, spolu s obchodním úrokem ve výši , částka, . Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posoudila, avšak s ohledem na zásadu hospodárnosti a ekonomičnosti řízení považuje za nadbytečné předkládat k tomu další důkazy. Žalovaný po postoupení pohledávky úvěr nadále průběžně čerpal, dne , datum, čerpal žalovaný částku ve výši , částka, dne, , datum, čerpal žalovaný částku ve výši , částka, převodem na osobní účet č. , hodnota, -2000755365 / 2010; dne , datum, čerpal žalovaný částku , částka, výběrem hotovosti z bankomatu; dne , datum, čerpal žalovaný částku , částka, výběrem hotovosti z bankomatu.

6. Po stránce skutkové vzal soud za prokázané z žádosti/smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne , datum, , že žalovaný požádal předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru na nákup zboží PC a vydání úvěrové karty. Úvěr byl sjednán prostřednictvím prodejce , právnická osoba, . Žalovaný prohlásil, že se seznámil s všeobecnými podmínkami úvěru poskytovaného společností CETELEM, a.s. souhlasí s nimi bez výhrady a žádá, aby e financovanou částku , částka, uhradí přímo na účet prodejce na základě podepsané žádosti o financování. v části C) žalovaný prohlásil, že dále žádá, společnost CETELEM zařadila do seznamu žadatelů a o poskytnutí úvěrového rámce, poskytla mu jej ve výši , částka, , a vydala úvěrovou kartu na jeho jméno a zavázal se splácet čerpaný úvěr a příslušné úroky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z poskytnutého úvěrového rámce. Žalovaný vzal na vědomí, že měsíční pojistné činí 2,99% měsíční splátky úvěru. V části C1 je uvedeno, že měsíční úroková sazba je 1,98 %, měsíční poplatek za odeslání výpisu , částka, . Čistý měsíční příjem klienta činil , částka, , příjem partnera , částka, , výdaje nájemné , částka, . Ze Všeobecných podmínek spotřebitelského úvěru soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

7. Z transakční historie číslo úvěru: , Anonymizováno, na jméno žalovaného a soud zjistil, že je vedena od , datum, do dne , datum, , žalovaný čerpal úvěr průběžně, celkem za tuto dobu načerpal , částka, a uhradil celkem , částka, . Z podkladů pro soudní jednání a shodných tvrzení účastníků pak vyplývá, že žalovaný čerpal od , datum, do , datum, úvěr výběrem hotovosti , částka, (, částka, , , částka, a , částka, , , částka, ) a uhradil za tuto dobu , částka, z toho částku , částka, v hotovosti. Žalobkyně na výzvu soudu výpisy z úvěrového účtu za období od roku 2004 do roku 2012 nepředložila a žalovaný žádnými listinami podle svého tvrzení nedisponuje. Výše splátek od roku 2012 činila , částka, – z toho vyplývá, že úvěr byl čerpán v částce nižší než , částka, , výše splátky byla navýšena v říjnu 2012 na částku , částka, , v červnu 2013 na , částka, a v prosinci 2013 na , částka, z toho soud uzavírá, že částka , částka, byla čerpána až v prosinci 2013. Neuhrazená dlužná částka ke dni , datum, činila podle evidence žalobkyně (její předchůdkyně) , částka, .

8. Z výpisu z kartového účtu u žalobkyně a podkladů na jméno žalovaného soud zjistil, že jistina ke dni , datum, činila , částka, , dlužný úrok , částka, , žalovaný dne , datum, dále čerpal , částka, , , datum, 7 600 Kč, dne , datum, čerpal , částka, , dne , datum, 4 900 Kč (celkem , částka, ), uhradil do , datum, částku , částka, (, částka, , , částka, a 2x , částka, ), z toho na jistinu započteno , částka, , dlužná částka podle výpisu činí jistina , částka, , řádný úrok , částka, , úrok z prodlení , částka, . Zaevidované platby od žalovaného souhlasí s výpisem z banky o evidovaných platbách (, částka, + , částka, , , částka, ) žalovaného na účet předchůdce žalobkyně za dobu od roku 2017 do , datum, .

9. Z poslední výzvy k úhradě a odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne , datum, a výzvy k zesplatnění ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalovanému, že pokud neuhradí dlužnou částku do , datum, budou požadovat okamžité splacení úvěru, Žalovaný dluh neuhradil, proto se úvěr stal splatný , datum, , zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši , částka, , která narůstá o úrok z úvěru a úrok z prodlení. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, odeslanou poštou stejného dne byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky. Soud další důkazy nehodnotil, s ohledem na níže uvedený závěr soudu.

10. Soud po stránce skutkové uzavřel, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne , datum, úvěrový rámec ve výši , částka, , který žalovaný průběžně čerpal, a za celou dobu načerpal částku , částka, + , částka, a uhradil , částka, + , částka, . Žalobkyně tvrdila, že k navýšení úvěrového rámce na , částka, došlo již v roce 2004, (neboť v té době zákon č. 321/2001 Sb. neobsahoval sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, pokud by úvěruschopnost poskytovatel neposuzoval), avšak přes poučení soudu k tomuto tvrzení žalobkyně žádné důkazy nepředložila, neboť jimi nedisponuje. Žalovaný navýšení úvěrového rámce již v roce 2004 rozporoval a z provedených důkazů předložených samotnou žalobkyní je zřejmé, že její tvrzení nebylo prokázáno. Pokud podle transakční historie v roce 2012 činila výše předepsané splátky žalovaného , částka, a podle znění úvěrové smlouvy měl žalovaný splácet 5 % z poskytnutého úvěrového rámce (nikoli tedy z poskytnutého úvěru, jak tvrdí žalobkyně) a činila-li až od 12/2013 předepsaná splátka částku , částka, , pak musel být úvěrový rámec navýšen na , částka, až v od tohoto měsíce 12/2013 nikoli dříve. Žalobkyně pak přes opakované poučení soudu neuvedla, zda poskytovatel úvěru řádně při zvýšení úvěrového rámce zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, z jakých konkrétních poměrů žalovaného vycházel a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelské úvěr splácet.

11. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

12. Smlouva mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla sice uzavřena již v roce 2004, ale úvěrový rámec byl žalovanému podstatně navýšen na , částka, až v roce 2013, za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění od , datum, (také jen ZosÚ). Soud proto posoudil nárok žalobkyně podle následujících ustanovení a uzavřel, že žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) byl předchůdcem žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytnut spotřebitelský úvěr dne , datum, ve výši , částka, , který byl navýšen v prosinci 2013 na částku , částka, .

13. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od , datum, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Soud se zabýval tím, zda žalobkyně a její předchůdkyně neposkytly žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 9 odst. 1 ZoSÚ. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. K otázce porušení povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, podrobně vyjádřil Nejvyšší soudu například v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

19. V předmětném sporném řízení bylo na žalobkyni, aby tvrdila, na základě jakých konkrétních skutečností dospěla k závěru, že u žalovaného nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr, a především aby takto tvrzené skutečnosti prokázala. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila, avšak vzhledem k tomu, že nelze uplatnit žádnou soukromoprávní sankci, považoval za nadbytečné předkládat další důkazy, když soud nemůže dospět k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy.

20. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy k prokázání, zda její právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 9 zák. č. 145/2010 Sb. Pouze ze skutečnosti, že žalovaný revolvingový úvěr čerpal opakovaně a také ho splácel neprokazuje, že žalovaný byl schopen úvěr splácet. Žalovaný poukázal na to, že žalobkyni muselo být zřejmé, že měl problémy se splácení, kdy mu kartu zablokovali, avšak při odblokování kreditní karty žalobkyně ani její předchůdkyně při navýšení úvěrového rámce jeho poměry a majetkovou situaci nijak neprověřovali, úvěr splácel z dalších krátkodobých úvěrů, úvěrů měl více a hradil z nich i své provozní náklady.

21. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, mimo jiné uvedl, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy i bez toho, že by její neplatnost stanovil přímo zákon. Je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4084/12, že „nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do , datum, namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval. S ohledem na uvedené pak soud dospěl k závěru, že přestože byla úvěrová smlouva uzavřena již v roce 2004, kdy platil zákon č. 321/2001 Sb., který sankci neplatnosti úvěrové smlouvy neupravoval, pak k podstatnému navýšení úvěrového rámce došlo v prosinci 2013, kdy poskytovatel úvěru měl povinnost opět řádně posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet a nesplnění takové povinnosti poskytovatelem úvěru musí i pro tento případ mít důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy i bez toho, že by její neplatnost v době jejího uzavření stanovil přímo zákon. Zákon o spotřebitelském úvěru pak po účinnosti zákona č. č. 43/2013 Sb. pak přímo stanovil absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.

22. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 9 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 9 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel (žalovaný) musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 9 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. V tomto směru soud rovněž odkazuje na jednoznačné závěry rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, , sp. zn. C -679/18. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky (viz také rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, , pobočka v Olomouci ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Rovněž podle Ústavního soudu je třeba posoudit úvěrovou smlouvu uzavřenou bez řádného zkoumání úvěruschopnosti jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.nalus.cz).

23. Soud proto uzavírá, že smlouva o úvěru uzavřená mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným, je podle ust. § 580 § 588 o.z. Jiný závěr, než že je smlouva absolutně neplatná by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům (spotřebitelům) také neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období a k jejímu navýšení došlo až za účinnosti jiné právní úpravy. Nároky z neplatné smlouvy je nutno vypořádat podle pravidel bezdůvodného obohacení ust. § 2991 a § 2993 o.z. Pokud tedy žalobkyně i její právní předchůdce poskytl žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru celkem částku , částka, je žalovaný povinen takové plnění vrátit. Žalovaný již uhradil částku , částka, a , částka, , jak vyplývá z předložených důkazů a shodných tvrzení účastníků. Žalovaný tedy celou poskytnutou částku a tím bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátil. Zbývající nároky uplatněné žalobkyní ze smlouvy (smluvní úroky, poplatky), jsou nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy. Soud proto žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl v celém rozsahu včetně zákonných úroků z prodlení.

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.