8 C 401/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky sp. zn. Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená 24. 9. 1996 bytem Adresa žalované o 10 605,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, a zákonných úroků z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím s tím, že s žalovanou uzavřela distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva“), na základě které poskytla žalované úvěr až do výše , částka, s možností postupného čerpání, který se žalovaná zavázala splácet denně od , datum, , konec kreditového rámce měl nastat , datum, . Žalovaná poskytla údaje, na základě, kterých žalobkyně posoudila úvěruschopnost. Žalované byl vyplacen úvěr celkem , částka, . Žalovaná uhradila na jistinu , částka, . Dluží jistinu , částka, , poplatek za vyplacení úvěru , částka, , smluvní úrok , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, . Úvěr nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně žalované odeslána.

2. Soud v dané věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalované (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy se zástupce žalobkyně z nařízeného jednání omluvila. Žalované bylo doručeno předvolání k jednání s žalovanou na adresu trvalého pobytu řádně a včas.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z elektronického dokumentu označeného „smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. , hodnota, soud zjistil, že společnost , Jméno žalobkyně, . (věřitel) a žalovaná (dlužník) měli uzavřít distančním způsobem smlouvu dne , datum, . Obsahem smlouvy je závazek věřitele poskytnout žalované částku až do výše , částka, („Kreditní rámec“) jako spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání. Roční procentní sazba nákladů při čerpání celého Kreditního rámce (RPSN): 1417,08 %, úroková sazba (pevná – denní úrok): 0,933 %, Datum splatnosti , datum, . Na poslední straně, v místě pro podpis žalobkyně, je dokument vlastnoručně podepsán neznámou osobou, zatímco na místě pro podpis dlužníka (žalované) je strojově čitelným písmem uvedeno „Já, , Jméno žalované, , rodné číslo ............potvrzuji, že jsem Smlouvu přečetl/a a s jejím obsahem souhlasím.“ Takový údaj ovšem sám o sobě (bez podpory dalších tvrzených skutečností a důkazů) neprokazuje skutkovou verzi žalobkyně ohledně způsobu akceptace obsahu dokumentu žalovanou, a soud tudíž nemá za prokázané, že právě žalovaná se přihlásila do klientského profilu na webové adrese žalobkyně, kde následně distančním způsobem odsouhlasila znění (obsah) předmětného elektronického dokumentu, neboť žalobkyně k prokázání této sporné skutečnosti nedoložila žádné další důkazy, tiskopis žalobkyně autorizace ověření totožnosti neprokazuje identifikaci žalované při uzavírání konkrétní úvěrové smlouvy.

4. Zprávou , právnická osoba, . má soud za prokázáno, že účet č. , č. účtu, je veden na žalovanou jako majitele a jediného disponenta a na tento účet byla dne , datum, , připsána částka ve výši , částka, pod VS , var. symbol, od společnosti , právnická osoba, .

5. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti uvedla, že zjistila u žalované informace o příjmech a výdajích, ověřila zda se nenachází v registrech centrální evidence exekucí, v insolvenčním rejstříku, výpisu neplatných dokladů, není hledanou osobou. Posouzení provedla žalobkyně podle interní metodiky, nahlédla do databází CNCB, která spravuje která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information , právnická osoba, (Poskytovatel služby informování o platebním účtu, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Uvedené žalobkyně doložila pouze dokladem „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“ podle kterého žalovaná žila s dalšími členy domácnosti 1, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 25 000, výše ověřeného příjmu , částka, , výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: , částka, , výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: , částka, , Ostatní nezbytné výdaje: , částka, , ostatní zbytné výdaje: , částka, , Počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti neuvedeno, Rezerva pro výdaje: 500, Vypočítané minimální výdaje: , částka, , disponibilní příjem: , částka, , posouzení úvěruschopnosti: úspěšné. Příjem žalované nebyl nijak ověřen. Žádný doklad ani výstup z uvedených registrů či rejstříků žalobkyně k důkazu nepředložila.

6. Žalovaná na svou obranu nic neuvedla a v řízení nevyšlo najevo, že by poskytnutou částku žalobkyni zaplatila více než je uvedeno v žalobě a to , částka, (5 000- 4 987,60).

7. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, na svůj účet finanční částku ve výši , částka, , přičemž dosud neuhradila částku , částka, . Soud naopak nemá za prokázané, že by žalovaná podepsala či jinak vyjádřila svoji vůli požívat práv a být vázána povinnostmi obsaženými v elektronickém dokumentu označeném jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru (viz hodnocení důkazu v odst. 3). Nad rámec uvedeného, i kdyby byla smlouva uvedeným procesem uzavřena, žalobkyně neprokázala zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, tedy, že zda řádně posuzovala příjmovou a výdajovou stránku žalované a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.

8. Pokud byl žalované jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) žalobkyní poskytnut spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od , datum, (také jen ZosÚ) je nutné posoudit nárok žalobkyně podle následujících ustanovení.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2, ZosÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, ze které žalobkyně své uplatněné nároky dovozovala. Smlouva v elektronické podobě, není opatřena žádným podpisem žalované (včetně jakéhokoliv elektronického podpisu). Ověření totožnosti žalované nahlédnutím na bankovní výpis nebylo prokázáno, neboť nelze zjistit k jakému účelu byl výpis předložen. Předložené důkazní prostředky dokládají pouze úkony ze strany žalobkyně, nikoli ze strany žalované. Nebylo tedy prokázáno, že by žalovaná podepsala smlouvu elektronicky nezaměnitelným způsobem se všemi důsledky pro elektronický podpis daný zákonem č. 297/2016 Sb., tedy takovým podpisem, který obsahuje dostatečnou identifikaci podepisující osoby a autentičnost podpisu. Žalobkyně se pak k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit další důkazy k prokázání tvrzení o uzavření předmětné smlouvy, její pravosti a správnosti.

12. Soud považuje za potřebné rovněž uvést, že i kdyby smlouva o úvěru byla mezi účastníky popsaným způsobem uzavřena, byla by podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. neplatná, neboť žalobkyně neprokázala, že byla ověřena schopnost žalované úvěr splácet (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí). V daném případě žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti předložila jí vytvořený Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ., z něhož vyplývá, že žalovaná v době poskytnutí úvěru údajně uvedla příjem , částka, měsíčně, přičemž z žádného důkazu nevyplývá výše ověřeného příjmu žalované, z něhož vycházela , částka, . Je pak bez významu, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost úspěšně, když do systému pro vyhodnocení žádostí použila příjem, který není nijak objektivizován. Tedy z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně před poskytnutím úvěru neporovnávala příjmy a výdaje spotřebitele a neposuzovala způsob plnění dosavadních dluhů, nezkoumala její výdajovou stránku, exekuční a insolvenční minulost. Žalobkyně neprokázala, že by provedla šetření žalované v registru SOLUS, v nebankovním registru klientských informací (NRKI), či v Centrální evidenci exekucí a s jakým výsledkem.

13. Tedy v každém případě plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představovalo plnění bez právního důvodu případně z neplatného právního úkonu, které je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2991 o.z., a které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle speciálního ustanovení § 87 ZosÚ je však žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované částku , částka, , je žalovaná povinna takové plnění vrátit. Žalovaná měla podle tvrzení vyplývající z žaloby vrátit na jistinu částku , částka, , přičemž žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala plnění nad rámec uvedeného. Soud proto žalobě vyhověl pouze pro částku , částka, . Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č. j. , spisová značka, vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalované nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalované přiměřenou třídenní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v části vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni zbývající neuhrazenou jistinu, ale výrokem II. tohoto rozsudku zamítl zbývající část nároku žalobkyně.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze v rozsahu 47 %, tedy byla převážně neúspěšná. Žalované podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.